Na konci srpna se v zemi odehrála demonstrace proti současnému prezidentu Robertu Mugabemu. Policie použila proti protestujícím slzný plyn a vodní dělo. Zároveň vyhledávala lidí, kteří měli na sobě červené tričko. To je barva opozičního Hnutí za demokratickou změnu. Hlavním důvodem demonstrace bylo prosazení volební reformy před volbami v roce 2018. Prezident Mugabe již ohlásil, že se zmíněných voleb opět zúčastní. Leadeři osmnácti opozičních uskupení vyzvali obyvatele, aby se účastnili pochodu v hlavním městě Harare. Cílem bylo uspořádat tzv. megademonstraci. Nejvyšší soud rozhodl, že se daná demonstrace může pořádat. Toto rozhodnutí následovalo den poté, kdy policie prohlásila, že jakákoliv nepovolená akce nebude tolerována. Přitom se nejedná o ojedinělý protest. Ty se začaly množit v posledních měsících jako reakce na katastrofální stav místní ekonomiky. To se projevilo i ve veřejném sektoru, kdy se státu chronicky nedostává platební hotovosti a nemá dostatečné prostředky, aby mohl nadále vyplácet platy civilním zaměstnancům, především pak úřednímu aparátu. Mnohé ze samotných protestů vzešlo s nového hnutí ThisFlag, jež je vedeno charismatickým pastorem Ewanem Mawarirem. To se prosadilo pomocí videa na internetu. Mawarire prosazuje myšlenku nenásilných protestů proti všudypřítomné korupci a špatné ekonomické politice. Vláda však za protesty vidí zahraniční elementy, které se snaží destabilizovat situaci v zemi, což potvrzují i slova ministra vnitra Ignatiuse Chomba v místních novinách.
Přitom protestů přibylo se zhoršující se ekonomickou situací v zemi. Zimbabwe se čím dál více dostává do platební neschopnosti, což potvrzuje již výše zmíněná neschopnost vyplácet mzdy. Země více dováží, než vyváží a není schopná splácet své dluhy. Zimbabwe rovněž čelí hyperinflaci, což vedlo v roce 2009 k zákazu používání místní měny, kterou byl zimbabwský dolar. Nyní jsou mzdy vypláceny v zahraničních měnách, například v amerických dolarech či měnách okolních států. Ekonomika země padala volným pádem až do roku 2009, kdy se vlády ujal koaliční kabinet zahrnující strany prezidenta i opozice. V té době se podařilo zastavit pokles ekonomiky, avšak jen do roku 2013, kdy strana prezidenta Mugabeho ZANU-PF vyhrála volby se sliby prosazující domorodé obyvatele a vytvořením až dvou milionů pracovních míst. To znamenalo předání všech společností do rukou černých Zimbabwanů a spolu s dříve provedenou zemědělskou reformou, která vzala půdu bílým farmářů, útlum zahraničních přímých investic, jež země potřebuje. Výsledkem je, že se mnoho obyvatel neuživí a jsou závislí na potravinové pomoci. Zemi postihla sucha, nejhorší za několik desítek let. Finanční situace je tak špatná, že si lidé mohou ze svých bankovních účtů vybrat jen omezenou hotovost, což vede k dlouhým frontám před bankami. Nezaměstnanost v zemi dosahuje přes devadesát procent a mnozí jsou odkázáni na příhraniční obchod. Aby vláda zamezila odlivu hotovosti ze země, zakázala import některých surovin, například smetany do kávy.
Zimbabwe se ocitá v čím dál složitější situaci. Ekonomika dále stagnuje, což vede k frustraci a nespokojenosti obyčejných obyvatel, jež se čím dál více zúčastňují opozičních hnutí. Katastrofická ekonomická situace se může stát politickým prostředkem jak ukončit vládu současného prezidenta Mugabeho. Avšak jak ukazuje vývoj posledních let, opozice není schopna dané situace využít a Mugabe si drží skupinu svých podporovatelů. Bude zajímavé sledovat, jak se do politického vývoje prosadí nové hnutí MyFlag pastora Mawarira, které právě těží ze současné ekonomické situace v zemi, a zda současnou podporu přetaví v možnou prezidentskou kandidaturu v roce 2018.
