Vor v zákoně je pojem odkazující na nejvyšší zločineckou autoritu ve struktuře ruskojazyčných kriminálních organizací. Vor v zákoně byl od svého počátku představitelem, nositelem a ochráncem zločinecké kultury vyznačující se radikálně negativním postojem vůči hodnotám dominantní kultury. Cílem příspěvku je předložit základní fenomenologické informace o vorech v zákoně s navazující úvahou o jejich místě a faktickém vlivu v současné struktuře ruskojazyčných kriminálních struktur.

Ruskojazyčný organizovaný zločin (dále jen „ROZ“) je stále velice dynamický a značně heterogenní fenomén strukturovaný podle etnického, lingvistického, kulturního a geografického původu. S příchodem nového tisíciletí je možné sledovat transformaci charakteru ROZ z transnacionálního na globální. V devadesátých letech minulého století byl ROZ v České republice založen na zjevně nelegálních a dnes již poměrně efektivně postihovaných aktivitách – např. vydírání, únosech a dalších formách násilné kriminality (tzv. klasická varianta organizovaného zločinu). Svou agresivitou dokázal rychle získat dominantní postavení v kriminálním prostředí nově vznikající kapitalistické společnosti a upozadit vliv již evropsky etablovaných kriminálních skupin. Následný vývoj ROZ odpovídá historickému vývoji jiných kriminálních organizací. Po roce 2008 ROZ postupně upouští od extenzivně pojímané organizované násilné trestné činnosti, a přechází na trestnou činnost obtížně prokazatelnou a postižitelnou, zdánlivě legitimní a legální, jejíž škodlivý charakter vyplývá pouze z jejího celkového důsledku. [1] Dlouhodobě významná je trestná činnost navazující na jejich podnikatelé aktivity v České republice i v zahraničí (daňová trestná činnost, legalizace výnosů trestné činnosti apod.). [2] Po roce 2010 se ROZ stává organizovanější, diferencovanější, směřující k penetraci politických, ekonomických, kulturních a bezpečnostních struktur. [3] Přenesení násilné kriminality z prioritních aktivit do sekundárních znamenalo „uklizení“ ROZ mimo zájem široké veřejnosti, nikoli však omezení realizace kriminálních cílů. Dle výroční zprávy Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování začalo v roce 2022 docházet ke změnám ve struktuře a charakteru ROZ. Hlavním zdrojem těchto změn byla ruská agrese proti Ukrajině. Válečný stav, uvalené mezinárodní sankce, nestabilita ekonomická, sociální apod. vedou významnou část ruských kriminálních struktur k přesunu kapitálu a převodům vlastnických a investičních aktivit do některé ze zemí schengenského prostoru, včetně České republiky. Dle uvedené zprávy je pozorovaný přesun rodinných příslušníků kriminálních autorit ROZ, který může vést v jejich etablování v České republice. [4]

Kde se vzal vor v zákoně

Vor v zákoně je do češtiny téměř nepřeložitelný termín. Nejčastěji bývá překládán jako zloděj podle zákona nebo zloděj podle práva, lze se však setkat i s překladem legální zloděj, zákonitý zloděj, zloděj z povolání, zloděj z přesvědčení. Použití spojení „v zákoně“ má různý výklad. Podle některých autorů je zákonem zde myšlen „zločinecký zákon“. Podle jiných slova „v zákoně“ značí, že zločinecká autorita byla dosazena tajnou policií jako agent, což může být důvodem, proč vorové v zákoně toto spojení nepoužívají a sami se označují oslovením vor, žulik, popřípadě zákonník. Sedmdesátá léta dvacátého století jsou spojena s příchodem nové éry vorovství. Pod pojmem noví vorové v zákoně lze chápat liberálnější vory v zákoně, kteří již plně nedodržují tradiční zločinecký kodex. [5] Rozdíl mezi tradičními vory v zákoně a novými vory v zákoně je znatelný zejména v pojímání majetku, moci a vlivu. Bez ohledu na označení se vždy však jedná o elitního představitele sui generis (post)sovětského organizovaného zločinu, nejvyššího vůdce a arbitra. [6] Ekvivalentem k pojmu může být „kmotr“ v italské mafii nebo hodnost generála v armádě.

Základy vorovského světa lze podle nejpřijímanější teorie zasadit do sovětských trestaneckých táborů a gulagů třicátých let dvacátého století. Existují však protichůdné názory na samotný vznik prvních vorů v zákoně. Ve většině odborných i neodborných zdrojů se hovoří o vorech v zákoně jako o sovětskou tajnou policií OGPU (Objediněnnoje gosudarstvennoje političeskoje upravlenije) uměle vytvořených zločineckých autoritách. OGPU si mělo dobře uvědomovat riziko vzpoury obrovské masy odsouzených žijících v nelidských podmínkách. Pro udržení pořádku, včasného zjištění a eliminaci rizik vzpoury začalo s aktivním verbováním zločineckých autorit z řad vězňů. Vybíráni byli fyzicky zdatní vězni z řad profesionálních zločinců, kteří vykonávali trest pro jiné než politické zločiny. Většinou se jednalo o kapsáře a násilníky. OGPU v rámci operativní činnosti uměle vytvářelo a následně kontrolovalo gangy vedené zločineckou autoritou, která za pomoci dalších členů udržovala disciplínu mezi politickými vězni vně vězeňského zařízení. Naverbovaní zločinci se nesměli osobně účastnit fyzického násilí. K tomu využívali propracovanou sít pomocníků a spoluodsouzených, rekrutovaných zejména z řad pachatelů násilné kriminality. Za takto násilně udržený pořádek získávali od vedení tábora značné výhody. Sami se pak začali nazývat vory v zákoně. [7] Soudobí členové vorovské kasty očekávaně odmítají, že by vor v zákoně, nejvyšší kriminální autority, byly uměle vytvořeny a ve svých počátcích řízeny komunistickým vězeňským systémem, a svůj vznik naopak spojují se vznikem kapsářských gangů. Nutno podotknout, že kapsáři se v té době počítali k jedné z nejváženějších kriminálních profesí.

Již v dobách SSSR se vorem v zákoně nemohl stát každý zločinec. O povýšení zločince na vora v zákoně rozhodoval sněm vorů (schodka). Před přijetím do společenství vorů v zákoně musel být kandidát dostatečně prověřen, hodnocena byla zejména jeho kriminální minulost, znalost a respekt k vorovskému kodexu, organizační schopnosti a jistota, že nespolupracuje a nikdy nespolupracoval s policií. Tradiční společenství též vyžadovalo od kandidáta, aby strávil minimálně tři roky ve vězení. Jestliže se kandidát osvědčil, byl společenstvím korunován (koronacija) na vora v zákoně. Současně mu byla udělena přezdívka (pokud ji neměl již dříve) a nový vor v zákoně získal právo nosit určité tetování. Právě tetování bylo v prostředí sovětských věznic významným rozlišovacím prvkem, vězeňskou řečí. O svém nositeli vypovídalo například, kolik let strávil ve výkonu trestu, za kolik zločinů byl odsouzen a zejména vyjadřovalo jeho postavení ve vězeňské hierarchii a kriminální status. [8] Klasickým symbolem vora v zákoně byly vytetované dvě hvězdy, umístěné na přední části hrudi v oblasti ramenního kloubu. Současně takto umístěné tetování vyjadřovalo životní postoj nositele: „Nikdy nebudu ctít zákon“. Hvězda nemá přesně stanovený počet cípů. Jejich počet značí počet let, které odsouzený strávil ve vězení. [9] Noví vorové se k tetování podle Vitalija Gubina staví mnohem volněji. [10] Že korunovace nových vorů v zákoně od pádu Sovětského svazu nedoznala rámcově významným změnám, vyplývá například z rozhovoru s Vitalijem Gubinem z počátku roku 2023. Dle jeho sdělení je dodržován tradiční postup. Na sněmu vorů, kde sedí nejstarší členové klanu (převážně muži, ženy nebývají až na výjimky připuštěny), navrhovatel představí nového vora v zákoně. Členové společenství vorů mohou následně kandidátovi klást otázky. Rozhodující otázka vždy zní: „S kým jsi kradl?“ To znamená, že musí existovat svědek, který potvrdí, že se uchazeč svědomitě věnoval svému řemeslu. [11] V Gruzii a na Kavkaze si lze v rozporu s tradicemi vorovskou korunu za několik desítek tisíc až milionů USD koupit. Vor v zákoně může stejně tak o svůj status přijít. Důvodem je zpravidla dobrovolný odchod z řad vorů v zákoně nebo častěji porušení vorovského kodexu. V takovém případě je svolán velký sněm vorů, kde se vznesou výtky (predjavy), kterým se zrádce (suka) může bránit a na výtky reagovat. [12]

Vorovský kodex

Vorovská ideologie je od počátku postavena na tzv. vorovském kodexu, souboru nepsaných principů, které deklarují kriminální zvyky a tradice, jež určují způsob kriminálního života. První vorovské zákony se formovaly ve vězeňském prostředí a vycházely ze základního pravidla vězně: „Našel jsi – mlč, ztratil jsi – mlč, kradl jsi – mlč, okradli tě – mlč.“ [13] Pozdější vorovské kodexy již byly propracovanější a mohly mít následující podobu:

1. Vorovský zákon je nepsaný zákon, který musí respektovat každý vor v zákoně.
2. Vor v zákoně je povinen zříci se matky, otce, bratrů a sester. Jeho rodnou matkou je mu vězení.
3. Nesmí mít svou vlastní rodinu, ale je mu dovoleno, aby měl milenku.
4. Nesmí nikdy a nikde pracovat, ať je to jakkoliv složité (prací v jejich pojetí je i vykonání vraždy či služba v armádě; vor v zákoně jen organizuje a řídí kriminální činnost, nikdy ji však nevykonává osobně). Žít musí pouze z prostředků, které získal kriminální činností (vor v zákoně odmítá přepych a hromadění osobního majetku; může disponovat pouze majetkem zločinecké skupiny).
5. Musí pomáhat ostatním vorům v zákoně, a to jak morálně, tak materiálně. K tomu slouží společná vorovská kasa (obščak).
6. Musí držet v tajnosti informace o společnících a místech jejich pobytu.
7. Pokud je to potřebné, musí vor v zákoně, který je zadržován policií, brát na sebe cizí vinu, umožní-li to druhému voru v zákoně zůstat co nejdéle na svobodě.
8. Pokud vznikne konflikt mezi vory v zákoně, musí požádat o svolání sněmu (společenství) vorů za účelem vyřešení sporných otázek.
9. V případě potřeby se musí účastnit vorovského soudu (rozborka), vedeného proti provinilcům vůči vorovskému zákonu.
10. Na základě rozhodnutí valné hromady musí vykonat trest nad vorem v zákoně, který se provinil (ve snaze podpořit vorovské principy nebo udržet kázeň či potrestat provinilce).
11. Nesmí odmítnout vykonání trestu, pokud valná hromada dospěla k závěru, že je zloděj vinen, a odsoudila ho k trestu smrti.
12. Musí ovládat vorovský
13. Nesmí hrát karty, nemá-li peníze na zaplacení.
14. Musí zaučovat řemeslu mladé kriminálníky.
15. Musí mít sluhy nebo lokaje (šistjorka).
16. Nesmí ztratit zdravý úsudek při pití alkoholu.
17. Nesmí mít nic společného s mocenskými orgány, nesmí se účastnit společenských akcí a vstupovat do společenských organizací.
18. Nesmí sloužit v armádě a jiných státních složkách.
19. Musí plnit sliby, které dal svým kumpánům. [14]

Pro všechny modifikace vorovských zákonů byla vždy společná jejich posvátnost a přísnost. Každý vor v zákoně pod pohrůžkou smrti musel zákon striktně dodržovat. Základem vorovské zákonné premisy byl odpor vůči státnímu zřízení a zákonům majoritní společnosti. Odmítání autorit bylo fundamentálním požadavkem na vora v zákoně – vor v zákoně neuznává zákonnou autoritu a zejména trestněprávní systém; vorové v zákoně se naopak sami považují za vládce, za knížata zločinu, sami tak soudí a odsuzují, zároveň řeší spory a pomáhají. Nicolai Linin ve své knize Sibiřská výchova například popisuje jak jeho děd, vor v zákoně, nikdy nemluvil s policistou přímo, ale pouze prostřednictvím další osoby. [15] Noví vorové v zákoně převzali od tradičních vorů v zákoně základní pravidla jejich života, ovšem byly vneseny některé liberálnější úpravy. Není již hanbou mít značný osobní majetek, oficiální zaměstnání nebo rodinu. Noví vorové v zákoně se snaží skrývat svůj způsob života a navenek vystupují jako občané ctící zákon.

Postsovětští a novodobí vorové v zákoně

Po smrti J. V. Stalina dochází k rozpadu jím vytvořeného vězeňského systému a vorovské společenství se stává nepohodlné a zbytečné. Tehdy stát začal systematickou likvidaci vorů v zákoně. Přestože došlo k fyzické likvidaci velkého množství vězněných osob, které byly považovány za vory v zákoně, tradice a zvyky vorovského světa, upevněné a přenášené ve vězeňském prostředí, našly své následovníky v kriminálních recidivistech. Tito čerství vorové v zákoně již nepovažovali za nutnou povinnost pobývat opakovaně ve vězení a aktivně rozvíjeli zločinecké aktivity i mimo vězeňské prostředí. Tak vorovské zvyky překročily hranice vězení a přenesly se do kriminálního společenství. Kriminální strategie těchto vorů v zákoně směřovala do prostředí, kde byl předpoklad, že tyto útoky nebudou hlášeny bezpečnostním složkám. V hledáčku jejich zájmu se stali výrobci a distributoři narkotik, prostitutky, organizátoři ilegálního podnikání apod. Zločinecké skupiny navíc začaly udržovat kontakty s orgány státní moci, což vedlo k vybudování efektivního systému korupce. Na konci šedesátých let se objevují první klasické organizované zločinecké skupiny působící v nejrůznějších oblastech kriminální činnosti. V čele těchto ROZ skupin, tehdy ještě jakýchsi gangů, stanuli vorové v zákoně. [16]

V sedmdesátých letech dvacátého století jsou zaznamenány zvýšené vorovské aktivity. Vedle tradičních vorů v zákoně, kteří si vážili starých vorovských tradic, vyrostlo mladé pokolení. Tito noví vorové v zákoně byli od svých předchůdců ze stalinských táborů mnohem více energičtí a opovážliví, toužili po moci a vlivu, a to i za cenu toho, že se budou muset spojit s těmi, kterými tradicionalisté pohrdali – hodnostáři a rozkradači. Tehdy paralelně se socialistickou výrobou probíhala čilá stínová ekonomika, která uspokojovala potřeby materiálně ochuzeného společenství. Nová generace vorů v zákoně se zabývala vymáháním daní od podnikatelů této stínové ekonomiky (tenevikové). Na rozdíl od svých předchůdců se neštítili ani čistě násilných metod vymáhání peněz. Praktikovali mučení, výpalné (reket), vraždy a únosy dětí vládců stínové ekonomiky. Zvláště nebezpečné zločince paradoxně nakonec využívali i sami nelegální podnikatelé a vorové v zákoně stále častěji vystupovali jako jejich společníci a ochránci. Na rozdíl od orgánů státní moci jim pomáhali řešit jejich problémy s dlužníky, konkurenčním bojem nebo odbytem nelegálního zboží. [17] Šmíd vysvětluje, že společné aktivity vorů v zákoně, stínových podnikatelů a členů nomenklatury měly vliv na položení základů konglomerátu, který zhruba o dvě dekády později utvoří vnitřně nejednotný, ale přesto určitým způsobem organický celek nazývaný ruská mafie. [18]

Osmdesátá a devadesátá léta dvacátého století přinesla turbulentní politicko-ekonomické změny. ROZ se chopil příležitosti a s otevřením hranic se velmi rychle rozšířil ze země původu do dalších států, především SNS, USA a Evropy. Sovětský organizovaný zločin, který vyrostl z konglomerátu vězeňských vztahů, tradic a specifik byl nucen ve střetu s nastupující kapitalistickou realitou změnit svůj charakter, redefinovat svá pravidla. V rozporu se starými tradicemi se nový vor v zákoně nakonec stal významným nositelem ekonomické a politické moci s ambicemi přesahující hranice státu. Příznačné pro postsovětský organizovaný zločin bylo tehdy propojení kriminálních skupin s tzv. obortni (v překladu vlkodlak/vlkodlaci), aktivními i bývalými příslušníky policejních a jiných bezpečnostních složek, kteří své pravomoci zneužívali k páchání trestné činnosti. V nových státních útvarech docházelo k vytváření tzv. trojky, což je síť vazeb mezi kriminálními, politickými a ekonomickými sektory. ROZ smazal ostré hranice mezi politikou, obchodem, státní správou a organizovaným zločinem. [19] Dopady politických a hospodářských změn na vorovské společenství rovněž komentuje Pojman ve své disertační práci. Podle něj v počátku dobových změn vorové v zákoně stále ještě prezentují nejvyšší zločineckou autoritu ruskojazyčného kriminálního prostředí. Jejich význam však oslabuje a se změnou tradic kriminálního podsvětí, kdy organizovaný zločin aktivně spolupracuje se státní a politickou mocí, vorovský svět přestává hrát určující roli. Rozkol mezi tradicionalisty a novou generací je řešen sérií nájemných vražd, jejichž obětí se stala řada významných příslušníků „staré vorovské školy“. Například v roce 2009 byl v Moskvě zastřelen šéf slovanských kriminálních skupin Vjačeslav Ivankov přezdívaný Japončík a v roce 2013 další představitel tradičního podsvětí Aslan Usojana přezdívaný Děd Chasan. [20] Lze konstatovat, že pro moderní organizovaný zločin se stává tradiční vorovské společenství nepohodlné a ve své prapůvodní formě zaniká.

Závěr

Přes všechno výše uvedené zůstává vor v zákoně vrcholným pojmem spojeným s kriminálním prostředím ROZ. Titul vor v zákoně je možné dnes jednoduše koupit. Skutečné kriminální elity, v souladu se snahou o penetraci legálních aktivit, nemají zájem o publicitu spojenou s tímto titulem. Představitele těchto kriminálních elit by hodnost vora v zákoně diskreditovala. Titul vora v zákoně tak získávají většinou méně významné zločinecké autority, které jsou však spíše nositelé titulu, bez hlubší oddanosti pravidlům původního vorovského kodexu. Nižší postavení takto nově jmenovaných vorů v zákoně však neznamená jejich menší společenskou nebezpečnost. Právě jejich pozice na nižších stupních kriminální struktury je odkazuje k páchání trestné činnosti, kde může dominovat primární i sekundární násilná kriminalita. Množství korunovaných vorů v zákoně neúměrně vzrostlo, zejména pro svůj PR potenciál. Dle Vitalije Gubina bylo v roce 2015 v Arménii na velkém sněmu vorů rozhodnuto, že další vorové v zákoně budou moci být korunováni až po roce 2026.

V současné době je ROZ v různé intenzitě globalizován. Nejvýraznější aktivity v Evropě jsou zaznamenány v Řecku, Turecku, Španělsku a Německu. Výrazně zatíženy jsou též postkomunistické státy, kde byla přítomna sovětská armáda. V evropských věznicích tak vykonává trest odnětí svobody několik tisíc ruskojazyčných přistěhovalců. Německý deník Die Welt již v roce 2019 upozornil, že podle německých bezpečnostních složek se ve věznicích aktivně šíří prvky kriminální kultury vorů v zákoně.

Editor článku: Martin Machorek

Zdroje

[1] Koncepce boje proti organizovanému zločinu do roku 2023. Ministerstvo vnitra České republiky. Praha, 2018.

[2] Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2021. Ministerstvo vnitra České republiky. Praha, 2021.

[3] FIRSOVA, Světlana a Josef SMOLÍK. Trendy ruského organizovaného zločinu. Bezpečnostní teorie a praxe 4/2021. ISSN 1801-8211.

[4] Výroční zpráva Národní centrály proti organizovanému zločinu z roku 2022. NCOZ, kancelář ředitele útvaru. Praha, 2022.

[5] DLUHOŠ, Marek. Vorové v zákoně – vůdcové zločinců postsovětského světa (od „perestrojky“ k dnešku). Praha, 2015. Rigorózní práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra ruských a východoevropských studií. Vedoucí práce Reiman, Michal.

[6] POJMAN, Petr. Ruský a ukrajinský organizovaný zločin – hrozby a rizika v kontextu globalizace organizovaného zločinu. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha, 2013. ISBN 978-80-7338-129-5.

[7] DLUHOŠ, Marek. Vorové v zákoně – vůdcové zločinců postsovětského světa. PB tisk Příbram, 2014. ISBN 978-80-7439-100-2.

[8] DLUHOŠ, Marek. Vorové v zákoně – vůdcové zločinců postsovětského světa. PB tisk Příbram, 2014. ISBN 978-80-7439-100-2.

[9] VEGRICHTOVÁ, Barbora. Symbolika kriminálního tetování. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2018. 201 s. ISBN 978-80-7380-693-4.

[10] Vitalij Gubin je spoluzakladatelem ukrajinského investigativního webu Detektiv Info, jenž vznikl v roce 2019 a věnuje se organizovanému zločinu a kriminalitě v Ukrajině.

[11] VEJNBENDER, Kristina. Nová korunovace vorů v zákoně má být až v roce 2026, říká odborník na postsovětskou mafii [online]. Investigace CZ. Dostupné z: https://www.investigace.cz/vory-v-zakone/.

[12] VEJNBENDER, Kristina. Nová korunovace vorů v zákoně má být až v roce 2026, říká odborník na postsovětskou mafii [online]. Investigace CZ. Dostupné z: https://www.investigace.cz/vory-v-zakone/.

[13] DLUHOŠ, Marek. Vorové v zákoně – vůdcové zločinců postsovětského světa. PB tisk Příbram, 2014. ISBN 978-80-7439-100-2.

[14] ŠMÍD, Tomáš. Vznik, vývoj a struktura společenství tzv. vorů v zákoně [online].  Středoevropské politické studie. 2004, roč. 6, 2 – 3, s. 320 – 332, 12 s. ISSN 1212-7817.

[15] LILIN, Nicolai. Sibiřská výchova. Paseka, 2009. 288 s. ISBN 978-80-7432-120-7.

[16] ŠMÍD, Tomáš. Vznik, vývoj a struktura společenství tzv. vorů v zákoně [online].  Středoevropské politické studie. 2004, roč. 6, 2 – 3, s. 320 – 332, 12 s. ISSN 1212-7817.

[17] DLUHOŠ, Marek. Vorové v zákoně – vůdcové zločinců postsovětského světa. PB tisk Příbram, 2014. ISBN 978-80-7439-100-2.

[18] ŠMÍD, Tomáš. Vznik, vývoj a struktura společenství tzv. vorů v zákoně [online].  Středoevropské politické studie. 2004, roč. 6, 2 – 3, s. 320 – 332, 12 s. ISSN 1212-7817.

[19] ŠMÍD, Tomáš. Postsovětský organizovaný zločin jako hrozba pro evropskou bezpečnost aneb Německo jako hlavní centrum postsovětských kriminálních aktivit v Evropě [online]. New Direction 2018. Dostupné z: https://newdirection.online/2018-publications-pdf/NDreportCZ-Smid.pdf.

[20] POJMAN, Petr. Ruskojazyčný organizovaný zločin – Vnitřní modernizace a zahraniční expanze – Hrozby a rizika pro země SNS a EU z kriminologického a bezpečnostně-politického hlediska. Praha, 2014. 138 str. Disertační práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra ruských a východoevropských studií. Vedoucí práce Kubát, Michal.