Havárii prezidentského letadla ve Smolensku vnímám jako epizodu, byť nanejvýš tragickou, na dlouhé a spletité cestě ke zlepšení vztahů mezi Polskem a Ruskem. Nejdůležitější v současné době je, aby všechny okolnosti neštěstí byly důkladně prošetřeny a zveřejněny. Jen tak je možné zamezit různým spekulacím budícím v Polsku podezření, že by snad mohlo jít o záměr, i když nelze vyloučit, že se časem neobjeví.
Na polsko-ruských vztazích leží letitý temný stín nedůvěry, který je důsledkem neblahé dějinné zkušenosti Poláků s Ruskem a který je hlavní překážkou usmíření. Masová vražda Poláků v Katyni je pouze jedním z temných míst ve vzájemných vztazích. Existuje řada dalších, např. represe polských občanů v SSSR v 30. letech minulého století, deportace čtvrt miliónu Poláků, které nechal Stalin po obsazení východní části polského území v roce 1939 Sovětskou armádou odvléci do gulagů na Sibiři a do Kazachstánu atd. V roce 2002 byla ustavena mezivládní expertní skupina, jejímž úkolem je prozkoumat sporná místa v historii vzájemných relací a připravit podklady pro zahájení politického dialogu na vládní úrovni. Ale teprve po šesti letech došlo k prvnímu věcnému jednání, což svědčí o tom, jak složitý je to problém.
Dějinná zkušenost a národní hrdost Poláků formované bouřlivou, nezřídka tragickou minulostí a zejména četné válečné konflikty s Ruskem sice dodávají zahraniční politice Varšavy dodnes historizující akcent. V případě PiS-u bratří Kaczyńských je však natolik dominantní, že se stává překážkou v konstruktivním budování vztahů s Moskvou. Spektakulární podpora prezidenta L. Kaczyńského pomerančové revoluci na Ukrajině a gruzínského prezidenta Saakašviliho v ozbrojeném konfliktu s Ruskem v roce 2008, jejímž efektem nebylo nic jiného než rozpaky Bruselu, je toho příkladem. To rozděluje polskou politickou scénu na ty, kteří jsou za určitých okolností ochotni zahájit s Ruskem věcný dialog o křivdách minulosti a na ty, jejichž tvrdá rétorika na ráží v Moskvě na nepochopení.
Prezident L. Kaczyński nikdy neměl v Rusku dobré renomé. Zvláště jako věrný spojenec Viktora Juščenka a Michaila Saakašviliho se stal pro Moskvu symbolem polské rusofobie. Vstřícný tón v komunikaci s Moskvou a trpělivé snažení polského premiéra D. Tuska rozetnout konečně „gordický uzel“ polsko – ruských vztahů naopak našlo u jeho ruského protějšku, Vladimíra Putina, pozitivní odezvu. Avšak cesta k „pročištění“ vztahů mezi Varšavou s Moskvou nebude jednoduchá. Vyjednávací pozice současného premiéra D. Tuska je limitována názorem voličské veřejnosti a ten je poměrně jednoznačný. Podle posledního průzkumu veřejného mínění považuje 38% Poláků vztahy s Ruskem stále za špatné, 81% se domnívá, že na nich tíží především Katyň, 56% požaduje, aby se Rusko za Katyň Polákům oficiálně omluvilo a odtajnilo a zveřejnilo příslušné dokumenty a 52% požaduje, aby Moskva uznala katyňskou vraždu za genocidu a pozůstalí obětí byly rehabilitováni a odškodněni.
Bylo by bláhové se domnívat, že Rusko, které se ještě dostatečně nevzpamatovalo ze šoku způsobeného rozpadem Sovětského svazu a snaží se resuscitovat jeho mocenskou pozici, dozrálo k tomu, aby si „sypalo popel na hlavu“ a splnilo očekávání polské veřejnosti. Pokud ale nedojde ke konečnému usmíření v kauze Katyň, která je pro Poláky základní podmínkou k obnovení důvěry, nelze v relacích mezi Varšavou a Moskvou momentálně očekávat výraznější změny k lepšímu. Zda se tento proces urychlí, bude hodně záviset na výsledku červnových prezidentských voleb.
(Právě teď jsem se na internetu dočetl, že v prezidentských volbách bude za PiS kandidovat jednovaječný bratr zemřelého prezidenta, Jaroslav Kaczyňsk, takže uvidíme……)
Autor: PhDr. Jindřich Jirásek, bohemista a rusista, více na: http://www.kap.zcu.cz/katedra/curicula/index.php?page=jirasek
