Vesmírný závod​ (též vesmírné závody) je pojem, který se výhradně používá k označení soupeření mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými o převahu v oblasti dobývání a výzkumu kosmického prostoru během studené války od roku 1957 do poloviny 70. let 20. století. [1] Vesmírný věk započal jako závod dvou velmocí na Měsíc, který vyhrály Spojené státy v momentu, kdy se posádka Apolla 11 v roce 1969 procházela po povrchu Měsíce. Od té doby lidé neustále přemýšlejí o tom, jaký bude další velký vesmírný závod a které státy by mohly být jeho hlavními aktéry. Kosmický průmysl však od skončení studené války není výlučným předmětem dvou národních programů a je složitější než kdykoli předtím.

Ačkoli nový vesmírný závod nebude pouze duální soutěží, lze předpokládat, že nastupujícímu vesmírnému věku budou dominovat nejvyspělejší vesmírné velmoci: USA a Čína. Postupem času se však stále více začnou střetávat se zvětšující konkurencí, zejména ze strany Japonska, Izraele, Indie, SAE, Evropské vesmírné agentury a soukromých společností SpaceX a Blue Origin. [2] Třetí významný vesmírný národ – Ruská federace – na počátku 20. let 21. století není schopen navázat na vesmírné úspěchy Sovětského svazu, a to zejména z důvodu nedostatku financí a politické vize. První samostatné ruské přistání na Měsíci by se mohlo uskutečnit až mezi lety 2030 a 2040. [3] Proto Rusko uvažuje o vstupu do jednoho z mezinárodních programů nabízených Spojenými státy a Čínou. [4]

Vesmír je často označován jako ultimate high ground, jelikož poskytuje maximální možnou míru rekognoskace terénu. Vesmír a aktiva v něm umístěná poskytují strategické možnosti v podobě sběru velkého množství dat v co nejširším kontextu, nejvyšší kvalitě a reálném čase. Tyto získané znalosti lze všestranně uplatnit pro civilní (GPS, meteorologická předpověď) i vojenské využití (mapování bojiště, základen a strategických objektů cizích zemí). [5] Z tohoto důvodu je udržení volného přístupu do vesmíru a bezpečnost vlastních vesmírných infrastruktur důležitým strategickým (někdy i životním) zájmem mnoha zemí.

America first among the stars

Spojené státy americké byly přímým účastníkem původního vesmírného závodu a od skončení studené války zaujímají místo vesmírného hegemona, který zatím jako jediný vyslal své zástupce na Měsíc. [6]

Současný zájem Spojených států o dobývání vesmíru je ovlivněn hned několika faktory. Mimo svůj mírový výzkum vesmíru zvyšují USA vesmírné aktivity zejména proto, aby posílily národní bezpečnost, zlepšily odhalování hrozeb, použití zbraní, předávání informací a rozmístění vojenských sil. Nadto je americká hospodářská prosperita natolik závislá na vesmírných systémech (např. v rámci veškerého burzovního obchodu), že si USA nemohou dovolit, aby jejich vesmírnou technologickou základnu předčila jiná mocnost. Bezpečnostní analytici se téměř jednomyslně shodují, že američtí nepřátelé budou své případné útoky směřovat právě na jejich vesmírné systémy s cílem oslabit strategická, ekonomická a vojenská aktiva USA. [7] Přes značné snahy Spojených států v oblasti restrukturalizace vesmírných aktiv uvádí zpráva britské organizace Royal Institute of International Affairs za rok 2019 znepokojující zjištění, že současné mezery mezi americkou vesmírnou kybernetickou bezpečností a existujícími hrozbami pro americkou satelitní síť jsou natolik rozsáhlé, že by americká satelitní síť měla být považována za již kompromitovanou. [8]

Spojené státy jsou lídrem v komercionalizaci vesmírného prostoru. Žádný jiný stát na světě nemá tak široce rozvinuté možnosti vývoje soukromého vesmírného sektoru jako právě USA. Již samotná přítomnost soukromých společností SpaceX, Blue Origin a Virgin Galactic v americkém vesmírném průmyslu přináší po mnoha letech útlumu významné oživení, o čemž svědčí programy Commercial Crew a Commercial Resupply Services. Tyto společnosti, cílí na zisk prvenství v komercionalizaci vesmírného průmyslu a často deklarují ambicióznější plány než samotná NASA (agentura zřizována americkou vládou s cílem všestranného průzkumu vesmíru).

Prezident Donald Trump v roce 2019 podpisem prezidentského memoranda zřídil novou složku armády: Vesmírné síly Spojených států amerických. Ty mají za úkol zřizovat své jednotky za účelem ochrany amerických a spojeneckých zájmů ve vesmíru a poskytovat vesmírné schopnosti a zkušenosti koaličním partnerům. Mezi další odpovědnosti těchto sil patří rozvoj vojenských vesmírných kapacit, zisk vojenských vesmírných systémů, vylepšení vojenské doktríny pro vesmírný boj a celková organizace vesmírného velení. [9] Vesmírné síly společně s novou Národní vesmírnou strategií (vydána v roce 2018) a znovuobnoveným Vesmírným velením Spojených států (USSPACECOM)[1] tvoří ucelený politický závazek americké administrativy o všestranný rozvoj vesmírných kapacit ve snaze opět přistát na Měsíci a být prvním národem na Marsu.

Plány na znovudobytí Měsíce a zisk prvního přistání Marsu

Současné plány a vize na zisk nových vesmírných prvenství ze strany USA charakterizují tři pojmy: Commercial Crew, Artemis a SpaceX.

Počátkem roku 2019 NASA oznámila, že zpřístupní Mezinárodní vesmírnou stanici ISS soukromým společnostem, prodlouží její životnost a umožní provádět na ISS nové aktivity. Kroky jsou pokračováním programu Commercial Crew, který byl zahájen již před deseti lety s cílem ukončit závislost Spojených států na ruských kosmických lodích Sojuz. Program Commercial Crew ztělesňuje zásadní posun NASA, kdy agentura místo vesmírného hardwaru začíná nakupovat celkové služby soukromých vesmírných společností. [10]

NASA v dubnu roku 2020 podepsala kontrakt se společností SpaceX miliardáře Elona Muska, v jejímž rámci má dojít začátkem roku 2024 k vybudování měsíčních přistávacích systémů. Cílem je vyslat americké astronauty na Měsíc v druhé polovině tohoto desetiletí. [11] V rámci projektu #dearMoon bude na oběžnou dráhu Měsíce v roce 2023 vyslána první komerční posádka složená z japonského miliardáře Yusaku Maezawy a vybraných umělců. O několik let později přistane na Měsíci první pilotovaná mise SpaceX a koncem tohoto desetiletí by měla kráčet první soukromá posádka i po povrchu Marsu. [12]

Program Artemis představuje ztělesnění politické a vědecké vize pro znovudobytí Měsíce a další cesty na jiná mimozemská tělesa. NASA v průběhu několika let do Artemis investovala desítky miliard dolarů a ve fázi Artemis III přistane na Měsíci v roce 2024. Program zahrnuje zvýšenou spolupráci s americkými soukromými společnostmi a dalšími vesmírnými národy, od níž Spojené státy očekávají velké výsledky. Dalším cílem dohod o programu Artemis je zisk podpory pro návrh na zahájení vesmírné těžby na základě tzv. bezpečnostních zón[2]. [13] Pro svou měsíční misi NASA již začala vyvíjet novou kosmickou mini stanici Gateway, která bude v plném operačním stavu na oběžné dráze Měsíce v roce 2026. Tato loď poskytne významně lepší přístup k lunárnímu povrchu a stane se domovskou základnou pro expedice na Měsíc a na Mars v dalších desetiletích. [14] Předpokládá se, že první Američané by se měli na Mars vydat okolo roku 2030 v rámci prvního krátkodobého marsovského pobytu. [15]

Čínský vesmírný tygr

Čínský vesmírný program po počáteční stagnaci ve 20. století zažívá v současné době nebývalý rozmach a Čínská národní kosmická agentura (CNSA) je nejrychleji rostoucí vesmírnou agenturou na světě. [16] Většina čínských milníků ve vesmírném výzkumu se uskutečnila až ve 21. století, o čemž svědčí i let prvního taikonauta (čínští občané létající v čínských kosmických lodích jsou známí jako yuhangyuans nebo taikonauti) Janga Li-weje na oběžnou dráhu Země v roce 2003. [17] Čína svými současnými kroky sice získává milníky, které si již před desítkami let připsaly Spojené státy a Sovětský svaz, přesto nelze podceňovat její vesmírné ambice.

Dobývání vesmíru se ve 21. století stalo integrální součástí „Velkého čínského snu“ stát se nadřazenou regionální i světovou mocností a tvoří klíčový prvek strategie přeměny čínské armády pro nadřazenost v budoucích válkách. [18] Pilotované kosmické lety a zisk vesmírných prvenství (např. historicky první úspěšné přistání sondy na odvrácené straně Měsíce) neslouží jen k mezinárodněpolitickým účelům, ale jsou využívány i k vnitrostátní legitimaci a vylepšení obrazu vládnoucí komunistické strany. [19] Čínští představitelé dlouhodobě deklarují jasné vesmírné cíle v podobě přistání na Měsíci a ustanovení stálé přítomnosti na lunárním jižním pólu, zlepšení vesmírných satelitních a raketových technologií, zahájení těžby vesmírných surovin a přistání na Marsu. [20]

Čínský vesmírný program je v mezinárodní vesmírné komunitě předmětem mnoha spekulací z důvodu neochoty sdílet prakticky žádné informace, protože značná část čínského civilního vesmírného programu spadá pod kompetence armády. Čínský vojenský vesmírný program je přísně tajný, avšak experti se shodují, že chápe jak asymetrickou povahu vesmíru, tak zranitelnost různých vesmírných systémů svých nepřátel. [21] Oba programy následně reflektují čínské uvědomění, že technologicky zaostávají za vesmírným průmyslem USA. Z tohoto důvodu jsou investice a plány navrženy tak, aby asymetrii co nejdříve ukončily a ČLR se stala Spojeným státům rovnocenným soupeřem, ne-li dominující vesmírnou entitou. [22]

Čína od roku 2014 buduje v rámci projektu Nová hedvábná stezka také Vesmírnou hedvábnou stezku. Ta je založena na využití páteřní GPS sítě BeiDou, která je k dispozici participujícím státům od konce roku 2018. [23] Někteří komentátoři poznamenávají, že přistoupení k Vesmírné hedvábné stezce negativně prohloubí závislost účastníků tohoto projektu na Číně v geopolitickém rozhodovaní, výrobě satelitů, navigačních a výzvědných možnostech a dalších vesmírných službách. [24] O tom, že se ČLR postupně stává lídrem v satelitní technologii svědčí také satelit QUESS (Quantum Experiments at Space Scale) vypuštěný na SSO (Satelit na heliosynchronní oběžné dráze přelétá nad určeným povrchem Země vždy ve stejný sluneční čas, což je velmi vhodné pro mapování a špionáž) v roce 2016.

QUESS představuje první pokus o přenos kvantově šifrovaných informací mezi obíhající družicí a pozemními stanicemi na zemi. Taková schémata zabezpečení zajišťují, že jakýkoli pokus o zachycení nebo neoprávněnou manipulaci s přenosem upozorní odesílatele i přijímače, čímž se kvantové šifrování stává teoreticky neproniknutelným. [25]

Budoucí působení Číny ve vesmíru

Nejbližším vesmírným cílem CNSA a celkově ČLR je vybudování stálé vesmírné stanice do roku 2025. [26] Mezinárodní vesmírná stanice ISS hostila za svou existenci již mnoho národů, avšak nikdy čínského taikonauta z důvodu amerického zákazu. [27] Životnost Mezinárodní vesmírné stanice ISS byla prodloužena pouze do roku 2024, a proto se může stát, že nová čínská vesmírná stanice bude jedinou operující stanicí na oběžné dráze Země. Tento krok umožní Číně být zemí disponující samostatnou technologií pro dlouhodobé pobyty a experimenty ve vesmíru, které v současnosti mohou provádět pouze státy podílející se na správě ISS. [28]

Čína uvažuje o vyslání svých prvních taikonautů na Měsíc až okolo roku 2030. V rámci prvních misí plánuje na jižním pólu Měsíce rozšířit své pozemské teritoriální nároky, aby mohla využívat měsíční energetickou a surovinovou základnu pro budoucí mise na Mars. Zajímavostí mezi plány čínských konstruktérů je vybudování kosmické lodi na jaderný pohon do roku 2040, která by umožnila těžbu surovin z asteroidů, energetické využití kosmických zdrojů a průzkum hlubokého vesmíru. [29]

Sumarizace

Čínská lidová republika a Spojené státy americké jsou v současnosti největšími vesmírnými velmocemi. Čína je ve vesmíru velice ambiciózní, i přesto, že její současná technologická základna stále za americkou zaostává. V případě, že Čína uskuteční podstatný pokrok směrem ke splnění svých plánů, budou muset Spojené státy rychle reagovat na nově vzniklou situaci nejen kvůli významným vesmírným zdrojům, ale i vlastní národní bezpečnosti. V takovém případě začne skutečně vypjatý nový vesmírný závod. Oba státy si stále ponechávají inherentní právo užití síly podle vlastního výběru a způsobu v případě sebeobrany[3], přičemž budují nové antisatelitní a obranné systémy. Vesmír tak bude v následujících letech zcela určitě stále militarizovaný[4].

Čínská vojenská a civilní závislost na vesmíru začíná být podobná závislosti americké. Brzy se proto vytvoří situace, kdy budou oba státy nuceny upustit od agresivních projevů ve vesmíru, jelikož jim bude hrozit stejné nebezpečí v případě eskalace konfliktu. Rostoucí spoléhání se na vesmírnou komunikaci a GPS, které jsou základem naší moderní společnosti, znamená, že Čína a USA budou jednou muset spolupracovat na vypracování společných pravidel pro nový vesmírný věk. [18] V opačném případě může dojít k weaponizaci (ozbrojení) vesmíru, která by znamenala ohrožení veškerých vesmírných operací a mnoha životů na Zemi.

Zdroje

[1] Tomšík, Karel. (2020). Vesmírné závody v dobývání Měsíce. Dostupné z: https://www.ivp.czu.cz/dl/50866?lang=cs.

[2] Patel, Neel V. (2020, únor 7). Are we in the middle of a new space race for this century? MIT Technology Review. Dostupné z: https://www.technologyreview.com/2020/02/07/349033/are-we-in-the-middle-of-a-new-space-race-for-this-century/

[3] Berger, Eric. (2019, květen 28). How Russia (yes, Russia) plans to land cosmonauts on the Moon by 2030. Arstechnica. Dostupné z: https://arstechnica.com/science/2019/05/how-russia-yes-russia-plans-to-land-cosmonauts-on-the-moon-by-2030/.

[4] Sheetz, Michael. (2020, červenec 15). Top Russian space official dismisses NASA’s moon plans, considering a lunar base with China instead. Cnbc. Dostupné z: https://www.cnbc.com/2020/07/15/russia-space-chief-dmitry-rogozin-dismisses-nasas-moon-program-considering-china-lunar-base.html#close.

[5] Meyer, Gregory. (2011, květen 20). Is space the ultimate high ground?. Dostupné z: https://www.spiedigitallibrary.org/conference-proceedings-of-spie/8044/1/Is-space-the-ultimate-high-ground/10.1117/12.889117.full.

[6] Wild, Flint. (2019, červenec 19). What Was the Apollo Program?. Dostupné z: https://www.nasa.gov/audience/forstudents/5-8/features/nasa-knows/what-was-apollo-program-58.html.

[7] Anantatmula, Vishnu. (2013, listopad 4). U.S. Initiative to Place Weapons in Space: The Catalyst for a Space-Based Arms Race with China and Russia. Astropolitics: The International Journal of Space Politics & Policy 11(3). Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/14777622.2013.842873?needAccess=true&redirect=1&instName=Masaryk+University.

[8] Sellin, Lawrence. (2019, září 4). The US is unprepared for space cyberwarfare. Dostupné z: https://www.militarytimes.com/opinion/commentary/2019/09/04/the-us-is-unprepared-for-space-cyberwarfare/.

[9] United States space force. (2020). About the United States space force. Dostupné z: https://www.spaceforce.mil/About-Us/About-Space-Force/.

[10] Sheetz, Michal. (2019, listopad 30). How NASA is evolving through partnerships with private space companies. CNBC. Dostupné z: https://www.cnbc.com/2019/11/30/how-nasa-is-evolving-through-partnerships-with-private-space-companies.html.

[11] Bergan, Brad (2020, duben 30). SpaceX Has Landed Three Huge NASA Contracts for Starship Moon Missions. Interestingengineering. Dostupné z: https://interestingengineering.com/spacex-has-landed-three-huge-nasa-contracts-for-starship-moon-missions?fbclid=IwAR2X6klEYU8XESGKq0nSkFyFLO3d2ODI5EsL97UjOyHf38iAZ6ug8ZkNsmU&utm_campaign=organic&utm_content=Apr30&utm_medium=Article&utm_source=Facebook.

[12] Lewin, Sarah. (2018, září 18). dearMoon: SpaceX’s 1st Passenger Flight Around the Moon Will Be an Epic Art Project. Space. Dostupné z : https://www.space.com/41857-dearmoon-spacex-epic-lunar-art-project.html.

[13] Roulette, Joey. (2020, květen 5). Exclusive: Trump administration drafting „Artemis Accords“ pact for moon mining – sources. Reuters. Dostupné z: https://www.reuters.com/article/us-space-exploration-moon-mining-exclusi/exclusive-trump-administration-drafting-artemis-accords-pact-for-moon-mining-sources-idUSKBN22H2SB.

[14] Mahoney, Erin. (2018, prosinec 10). Q&A: NASA’s New Spaceship. Dostupné z: https://www.nasa.gov/feature/questions-nasas-new-spaceship.

[15] NASA (2016, prosinec 1). NASA’s Journey to Mars. Dostupné z: https://www.nasa.gov/content/nasas-journey-to-mars.

[16] Ajey, Lele. Asian Space Race: Rhetoric or Reality. India: Springer India, 2013. 79-80.

[17] Petersen, Carolyn C. (2018, květen 3). The History of the Chinese Space Program. Dostupné z: https://www.thoughtco.com/chinese-space-program-4164018.

[18] Dillow, Clay. (2016, září 20). China’s Race To Space Domination. Popularscience. Dostupné z: https://www.popsci.com/chinas-race-to-space-domination/.

[19] Pollpeter, Kevin. (2015, únor 3). China Dream, Space DreamChina’s Progress in Space Technologiesand Implications for the United States. Dostupné z: https://www.uscc.gov/research/china-dream-space-dream-chinas-progress-space-technologies-and-implications-united-states.

[20] Cordesman, Anthony H. (2016, srpen 19). Chinese Space Strategy and Developments. Centre for strategic and international studies. Dostupné z: https://www.csis.org/analysis/china-space-strategy-and-developments.

[21] World politics review. (2016, červenec 25). China’s Aggressive Space Program Is Forced to Go it Alone. Worldpoliticsreview. https://www.worldpoliticsreview.com/trend-lines/19464/china-s-aggressive-space-program-is-forced-to-go-it-alone.

[22] Lewis, James A. (2014). Space Exploration in a Changing International Environment. Center for Strategic & International Studies. Dostupné z: https://csis-website-prod.s3.amazonaws.com/s3fs-public/legacy_files/files/publication/140708_Lewis_SpaceExploration_Web.pdf.

[23] Kulacki, Gregory. (2014). An Authoritative Source on China’s Military Space Strategy. Union of Concerned Scientists. Dostupné z: https://www.ucsusa.org/sites/default/files/2019-10/China-s-Military-Space-Strategy.pdf.

[24] Charlton, Benjamin. (2019, listopad 25). The myth of the “new space race”. Thespacereview. Dostupné z: https://www.thespacereview.com/article/3838/1.

[25] Baculinao, Eric. (2016, říjen 16). China Amps Up Space Program in Race to Challenge U.S. Dostupné z: https://www.nbcnews.com/mach/space/china-amps-space-program-race-challenge-u-s-n666391

[26] Campbell, Charlie. (2019, červenec 17). From Satellites to the Moon and Mars, China Is Quickly Becoming a Space Superpower. TIME. Dostupné z: https://time.com/5623537/china-space/.

[27] Spacedaily. (2019, listopad 19). China plans to complete space station construction around 2022. Spacedaily. Dostupné z: https://www.spacedaily.com/reports/China_plans_to_complete_space_station_construction_around_2022_expert_999.html.

[28] Goswami, Namrata. (2018). China in Space: Ambitions and Possible Conflict. Strategic Studies Quarterly 12(1): 74-97. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/pdf/26333878.pdf.

[29] Zavitski, Maj. Liane. (2020, červen 23). China wants to dominate space, and the US must take countermeasures. Defencenews. Dostupné z: https://www.defensenews.com/opinion/commentary/2020/06/23/china-wants-to-dominate-space-and-the-us-must-take-countermeasures/.

[1] Vesmírné velení Spojených států amerických je pověřeno jednotným bojovým velením s odpovědností za vojenské operace ve vesmíru (od 100 km nad zemským povrchem).

[2] Navrhované bezpečnostní zóny by obklopovaly budoucí měsíční základny, aby se předešlo možnému poškození a narušení cizími zeměmi nebo společnostmi působícími v těsné blízkosti. V případě, že by se chtěla např. Čína přiblížit k místu operací USA a plánovala vyhlásit svou bezpečnostní zónu, tak by tento proces musela nejprve se Spojenými státy konzultovat a zjistit, zda souhlasí. Cílem paktu je také poskytnout společnostem podle mezinárodního práva rámec pro vlastnictví zdrojů, které vytěží. Tento návrh představuje právní kličku výkladu Kosmické smlouvy, jež jsou USA i Čína signatáři. Kosmická smlouva explicitně nezmiňuje těžbu vesmírných surovin, ale zakazuje jakýkoli teritoriální nárok na Měsíci nebo jiných nebeských tělesech. Vytvořením bezpečnostních zón by jednoznačně došlo k teritoriálnímu záboru, a tedy k porušení Kosmické smlouvy.

[3] Právo ponechat si možnosti reagovat v sebeobraně, a tedy možnost vyrábět zařízení, která budou použita v reakci na kroky jiného státu jsou obsaženy, jak v americké Národní vesmírné strategii, tak i čínské Bílé knize o národní obraně.

[4] Militarizace je proces přípravy na konflikt nebo na válku. Mnoho komentátorů usuzuje, že vesmír byl militarizovaný již od počátku vesmírných závodů. Až 95 procent současných satelitů může být použito dvojím způsobem pro civilní i armádní účely. Jedná se zejména o družice nesoucí GPS a snímkovací zařízení. Weaponizace (ozbrojení) označuje samotné vybavení nebo rozmístění zařízení ve vesmíru, které byly primárně vytvořeny za účelem destrukce.