Venezuela je dlouhodobě zemí číslo jedna s největšími dokázanými zásobami ropy na světě, nerostné bohatství jí však nevynáší blahobyt, právě naopak. Jelikož je venezuelská ekonomika závislá na exportu ropy z více než 90 %, je vysoce náchylná i k těm nejmenším pohybům cen ropy na světových trzích. K tíživé situaci ve Venezuele však nepomáhá jen nadbytek zásob ropy a špatná ropná politika, ale i nedostatek jednoho z nejzásadnějších zdrojů – vody.

Situace vodních zdrojů je ve Venezuele kritická zejména z hlediska dvou aspektů – kontaminace a nedostatku vody. Na kontaminovanou vodu si už léta stěžují obyvatelé celé země, nejvíce jsou však postižené státy Carabobo a Arague, nyní stále více také oblast hlavního města Caracasu. Na vině je přitom údržba, podfinancování a nedostatek hygienických kontrol letitých vodovodů, ty navíc stát nemá v plánu nahrazovat novými, ani rekonstruovat. V zemi chybí i potřebné moderní podniky na čistění vody.

Situace je na počátku roku 2016 o to horší, že zásoby vody klesají také kvůli obdobím sucha, které letos dosahují historických rekordů. Alarmující je údaj, že řeky ve Venezuele, jež rezervoáry zásobují, se stávají stále znečištěnějšími stokami. Tomu nenapomáhá ani způsob likvidace odpadu, který místo na skládkách často končí ledabyle pohozený na otevřených prostranstvích a generuje toxický odpad, který končí v půdním podloží a ve vodě.

V polovině února dospěla situace až do bodu, kdy zhruba tři miliony obyvatel Caracasu a sousedících států Vargas a Miranda zůstaly po několika týdenních přerušovaných dodávkách celý víkend bez pitné vody. Důvodem byly podle prohlášení státní společnosti Hidrocapital „práce na údržbě jednoho z vodovodů, které vláda zahájila s úmyslem lépe ochránit dodávky vody během období sucha, které ještě více zintenzivnil jev El Niño“.

Venezuela je z velké míry závislá na hydroelektrické energii, přitom už 18 přehrad, které energii obvykle produkují, je téměř prázdných (například největší přehrada v zemi Guri je už ze 75 % vyprázdněná). Vláda tak vyzývá k celonárodnímu šetření, v opačném případě může dojít ke kolapsu elektrických dodávek už na začátku dubna.

Jak se očekávalo, stav země se tak po bouřlivých prosincových parlamentních volbách, jež po šestnácti letech vyhrála opozice, nijak znatelně nezlepšuje, k citelnému zotavení bude země potřebovat ještě o mnoho více času. Venezuelu totiž nesužuje „jen“ nedostatek vody, ale také některých základních potravin jako brambory, mouka a chléb, obchodní regály zejí prázdnotou, na nejdůležitější potraviny lidé stojí nekonečné fronty a kvůli stále vzrůstající inflaci mohou nakupovat stále méně.

Na tom nic nezmění ani březnové navýšení minimální mzdy a důchodů o 20 %. To totiž neproběhlo na základě ekonomických pravidel a navýšení produktivity, ale na příkaz prezidenta, může tak vyvolat další vzrůst inflace, která v roce 2015 sahala už přes 180 %. Špatné vyhlídky tak navýšení mzdy představuje nejen pro soukromý sektor, ale zejména pro státní, kterému hrozí mimo jiné i zánik pracovních míst.

Navíc nejen, že je navýšení platů nevýhodné do budoucna, ono není dostatečné ani v současné situaci, průměrná mzda je podle nového nařízení 11 577.82 bolívarů (asi 45 302 korun podle oficiální sazby), zatímco se aktuální hodnota spotřebního koše pohybuje na částce 106 752.72 bolívarů (asi 417 702 korun). Země tak v současnosti čelí hned několika zásadním problémům, jejichž řešení jsou stále v nedohlednu, a naopak se na ně nabalují další a další. Je tedy otázkou, kdy se stát postaví na nohy a začne efektivně řešit chaotickou situaci.