Venezuela. Jedna z nejbohatších zemí na nerostné suroviny, která jako zakládající člen OPEC vlastní téměř 25 % světových zásob ropy, prochází již několik let těžkým obdobím způsobeným politickou a ekonomickou krizí v zemi.

Začátek krize můžeme datovat rokem 2013, po úmrtí bývalého socialistického prezidenta Huga Cháveze a nástupem Nicoláse Madura do úřadu. V tomto období se Venezuela ocitá v hluboké ekonomické krizi zapříčiněnou hyperinflací, což má za následek velké protesty proti Madurově vládě. V roce 2016 se prohlubuje politická krize po převzetí kontroly Nejvyšším soudem nad opozicí ovládaným parlamentem[1], což způsobilo další protesty v zemi. Rok poté vzniká nový legislativní orgán Constituent Assembly (v překladu Ústavodárné shromáždění, pozn. autora), do nějž opoziční strany bojkotovaly předčasné volby. K vyvrcholení krize došlo po prezidentských volbách v roce 2018, ve kterých zvítězil stávající prezident Maduro. Nicméně volby podle opozice, USA a Lima skupiny postrádaly legitimitu (více o událostech v předchozích reportech Security Outlines Lenky Martinákové a Tomáše Hrušky).

Ocitáme se v roce 2019 a v současné krizi, která Venezuelou otřásá. Vše započalo v lednu 2019, kdy proběhla inaugurace Madura do prezidentského úřadu. Podle Národního shromáždění se Maduro nezákonně zmocnil úřadu, jelikož volby nebyly nelegitimní. Do hry se nyní dostává Juan Guaidó, jelikož venezuelská ústava v takovém případě umožňuje, na základě článků 233 a 333, převzetí role prezidenta předsedou Národního shromáždění. Což se také 23. ledna stalo a Guaidó se prohlásil prezidentem země. A reakce? Více než 50 zemí včetně USA a většiny Latinské Ameriky jej za prezidenta oficiálně uznaly. Za Madurem stojí zejména Rusko a Čína (viz mapa). Od této chvíle jsou protesty v zemi na denním pořádku.

Maduro svou sílu čerpá z podpory armády, která hraje v zemi důležitou roli. Lze říci, že kdo má podporu armády, ovládá celou zemi. Maduro ve svém prvním prezidentském období zajistil armádě více peněz, sílu a prestiž, čímž si prakticky získal její podporu. Guaidá podporuje několik světových velmocí a podstatná část obyvatel Venezuely.

Hlavním cílem Guaidá bylo v únoru 2019 zajistit Venezuele humanitární pomoc. Vzhledem k hluboké ekonomické krizi žije přes 87 % Venezuelanů pod hranicí chudoby a mnoho z nich uteklo do jiných zemí (více než milion Venezuelanů odešlo do Kolumbie, přes půl milionu do Peru). Hyperinflace znehodnotila domácí měnu, a i kdyby měl venezuelský bolívar nějakou hodnotu, není co si za něj koupit. Maduro označil tuto pomoc za nepotřebnou a „politickou show“ ze strany USA, jenž se snaží zakrýt zasláním pomoci invazi. Pro potvrzení svých slov nechal v únoru uzavřít hranice s Brazílií a Kolumbií, se kterou zároveň přerušil veškeré diplomatické styky. U obou hranic probíhaly v souvislosti s dopravením humanitární pomoci do země velké protesty, které se neobešly bez použití násilí ze strany zasahující Národní gardy Venezuely a několika úmrtí. Nicméně několik z vojáků, kteří do té doby byli loajální Madurovi, přešlo na stranu Guaidá. A ačkoliv se jedná pouze o řadové vojáky, může být tato změna postoje považována za jistý úspěch pro Guaidá.

V březnu zasáhly zemi jedny z nejhorších výpadků elektrického proudu za poslední desetiletí. Blackout ze 7. března trval necelý týden a jeho následky zemřelo 43 lidí v nemocničních zařízeních. Maduro prohlásil, že za blackoutem stojí USA a celou událost označil za sabotáž se slovy: „Tohle je totální válka”. Druhý blackout zasáhl zemi 25. března. Podle Guaidá využívá Maduro výpadky elektřiny k šíření dezinformací a zvýšení zmatenosti a úzkosti obyvatel. Blackouty způsobily další rozsáhlé protesty. V návaznosti na důsledky způsobenými blackouty od dubna působí v zemi se souhlasem Madura Červený kříž, který dodává humanitární pomoc. V průběhu dubna svolal Guaidó několik dalších protestů proti Madurovi, které měly vyvrcholit začátkem května.

Dne 30. dubna bylo na Gauidóvě twitterovém účtu zveřejněno video, ve kterém stojí po boku vojáka a opozičního politika Leonarda Lopeze. Ve videu oznamuje, že armáda udělala správné rozhodnutí a stojí za obyvateli Venezuely. Zároveň říká, že se blíží konečná fáze Madurova vládnutí a vyzývá lidi k protestům ve městě La Carlota, blízko kterého natáčel na letecké základě již zmíněné video. Reakcí ministra obrany, Vladimira Padrina, bylo vyjádření, že armáda bude chránit ústavní pořádek a ministr informací Jorge Rodriguez na svém twitteru uvedl, že vláda čelí malé skupině zrádců, jenž podporují převrat v zemi. Nicméně lidé do ulic opravdu vyšli a protestu se zúčastnilo několik tisíc lidí. Proti protestujícím zasahovala armáda, která svými vozidly najížděla do davu demonstrantů. Mnoho z nich bylo zraněno a Leonard Lopez byl před svým domem zatčen.

Dne 1. května vyšli do ulic tisíce lidí, jak podporovatelů Guida, tak i Madurova režimu. Guidó ke svým příznivcům mluvil o tlaku na vládu, který protestující vyvolávají. Maduro, na druhou stranu, mluvil o jediné cestě k vyřešení krize, a to prostřednictvím ústavy a vzájemného respektu. Dodal také, že ozbrojené střety, převraty a intervence nejsou řešením.

Po dvou dnech protestů se v národní televizi vysílala vojenská přehlídka, které se účastnil Maduro. Obklopený vojáky na vojenské základě mluvil o absolutní loajalitě. Guidó chce 5. května vydat dokument a výzvu armádě, aby přešla na jeho stranu a na stranu Venezuelanů, které současně žádá o pochod na vojenské základny a kasárny. Maduro v souvislosti s dalšími protesty u vojenských základen zmobilizoval vojáky, kteří budou připraveni jak na útoky demonstrantů, tak na případnou intervenci USA.

Co bude dál? Jak již bylo zmíněno výše, vše se točí kolem armády a kdo velí armádě, ovládá celou zemi. A právě zásahy a vystupování armády proti demonstrantům v posledních měsících způsobují obavy z vyostření sporů a také z intervence třetí strany. Největší obavy z použití násilí byly právě z demonstrací z 1. května.

První květnový den se také začalo více mluvit o možné intervenci USA do země. Stalo se tak po oznámení M. Pompea, amerického ministra zahraničí, že Spojené státy jsou v případě potřeby schopné a připravené zahájit vojenskou akci proti současnému režimu. Ačkoliv se poté ministr obrany P. Shanahan snažil svět ujistit o tom, že na odstranění Madurova režimu budou USA využívat pouze diplomatický a ekonomický tlak, na oznámení Pompea reagovalo Rusko výhružkou. Ruský ministr zahraničí S. Lavrov pohrozil, že jakékoliv agresivní kroky vůči Venezuele budou mít vážné následky.

Rusové již v březnu poslali do země několik vojáků na podporu Madura a objevily se také spekulace o zapojení soukromých vojenských společnostech, které plní „tajnou misi“ pro Ruskou federaci.

Na základě událostí posledních dní ve Venezuele proběhl telefonát mezi Trumpem a Putinem. Oba se shodli na tom, že pouze venezuelský lid má právo rozhodnout o budoucnosti země. Trump vyloučil jakékoliv vojenské akce, které by ukončily naděje na mírové ukončení „konfliktu“.

Podle těchto posledních informací lze říci, že vojenská intervence je prozatím vyloučena, nicméně obě země jsou připraveny ji zahájit. Venezuela je strategickým zájem obou zemí, kvůli svému nerostnému bohatství. Z tohoto důvodu je pro dobro obou zemí, aby Venezuela jako stát fungovala. Nicméně není vyloučeno, že se v budoucnu stane obětí další „proxy war“ známých ze Studené války. V případě konfliktu by Rusko podpořila Kuba, USA má své spojence hlavně v sousedících zemích s Venezuelou, v Kolumbii (na základě dlouhodobých vztahů) a Brazílie, jejíž současný prezident je velkým příznivcem Donalda Trumpa. Jak vše dopadne ale ukáže jen čas.

[1] Venezuelský parlament je jednokomorový a zastupuje ho Národní shromáždění (National Assemby).