Tento rok je pro Turecko významný hned z několika důvodů. Země slaví stoleté výročí založení moderního tureckého státu – republiky. Zároveň je to také jubilejní rok pro současného prezidenta Recepa Erdoğana – již dvacet let představuje hlavní tvář politiky Turecka, nejprve jako premiér a posléze od roku 2014 v roli prezidenta. Konstituční úpravy mu jako vítězi voleb v roce 2018 zajistily rozsáhlé pravomoci a po znovuzvolení v letošním roce prodloužil svůj prezidentský mandát o dalších pět let. Ačkoliv je dlouhodobě dominantní postavou turecké politické scény, letošní volby přinesly okamžiky pochybností o jeho neotřesitelné pozici.

Opozice se spojila

Proti Erdoğanovi a Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP) se jako nejsilnější opoziční síla letošních prezidentských i parlamentních voleb postavilo uskupení Národní aliance, tzv. Stůl šesti. Jednalo se, jak název napovídá, o konferenci šesti politických stran, která vznikla ve své podstatě s cílem sesadit již dvacet let trvající politický primát islamistického autoritářství. Zahrnovala Republikánskou lidovou stranu (CHP), konzervativní nacionalistickou Stranu dobra (İYİ), konzervativní muslimskou Stranu štěstí (SAADET), pravicově liberální Stranu demokratů (DP) a její odnož, Stranu spravedlnosti (AP). V rámci tohoto politického tělesa zúčastnění kandidovali do parlamentu a prostřednictvím vybraného zástupce se ucházeli také o nejvyšší politický post v zemi. Jejich prezidentský kandidát Kemal Kiliçdaroğlu je dlouholetým předsedou Republikánské lidové strany (CHP). Cesta k nominaci do letošních prezidentských voleb pro něj nebyla hladká. Navzdory zastřešujícímu cíli měly politické strany zmíněné aliance rozdílná ideová východiska. Ačkoliv je společný protivník pomyslně usadil k jednomu stolu, četné ideologické rozdíly zapříčinily poměrně komplikovanou cestu ke jmenování kandidáta ke spokojenosti všech. Strana dobra (İYİ) veřejně vyjádřila nesouhlas a hrozil její odchod z aliance. Předsedkyně Strany dobra Meral Akşener poukazovala na to, že Kiliçdaroğlu Republikány ve svém třináct let trvajícím předsednictví nedovedl k vítězným volbám. [1] Navíc dle tehdy dostupných průzkumů měl údajně pouze 40% podporu obyvatel, tudíž šance na vítězství nebyly vysoké. To se v aktuálním kontextu ukazuje jako prozíravé zhodnocení. Ačkoliv nakonec Národní aliance vnitřní rozpory přestála a udržela jednotu, lze spekulovat o narušení její image z pohledu voličů.

Parlamentní volby

Národní aliance byla také hlavním vyzyvatelem vládní Lidové aliance, sestávající majoritně z Erdoğanovy domovské Strany spravedlnosti a rozvoje a Strany národního hnutí, v rámci letošních parlamentních voleb. Ty se konaly současně s prvním kolem voleb prezidentských ve druhém květnovém týdnu. V médiích jim nebyla věnována taková pozornost, jaká se soustředila na volbu prezidenta, nicméně jejich výsledek byl předzvěstí závěru prezidentského klání.

Jako součást příprav opoziční Národní aliance byla vytvořena platforma společné politiky. V jejím rámci pracovní skupiny zformulovaly zhruba dvousetstránkový dokument, který se zaměřil na budoucí politické kroky v případě vítězné povolební pozice. [2] O tyto programové body se opíral i společně jmenovaný prezidentský kandidát Kiliçdaroğlu. Zahrnovaly demokratizaci, návrat k právnímu státu, obnovu parlamentního systému a ekonomiky. Samotný konsenzus mezi tímto spektrem politických subjektů, od nacionalistických sekulárních po umírněné islamistické strany, je v politickém kontextu Turecka výjimečný. S ohledem na výsledky voleb je ale zřejmé, že se Národní alianci s Republikány v čele nepodařilo mobilizovat dostatečné množství voličů, kteří by jim zajistili parlamentní většinu.

Celkově Národní aliance pro následujících pět let získala v parlamentu 213 křesel. Republikánská strana si polepšila o 23 křesel oproti předchozímu volebnímu období, nezískala ale parlamentní většinu, k narušení statu quo tedy nedošlo. Lidová aliance disponuje 322 křesly, což je v šestisetmístném parlamentu pohodlná většina, majoritní podíl v rámci Lidové aliance pak má strana AKP. Erdoğanova ideologická linie tudíž letos zvítězila i v tureckém parlamentu. [3]

Prezidentské volby již mají svého vítěze, nicméně Kemal Kiliçdaroğlu byl považován za reálného vyzyvatele Erdoğana, některé průzkumy mu dokonce přičítaly až 11% náskok. Proti znovuzvolenému prezidentovi aktivně vystupoval již v minulosti. V kontextu represí po nezdařeném pokusu o převrat vedl mírový protestní pochod Adalet a vysloužil si srovnání s nenásilným odporem Mahátmy Gándhího. Vystudovaný ekonom z alevitské [4] rodiny a zkušený lídr Republikánské lidové strany má za sebou významný odkaz Mustafy Kemala, zakladatele CHP a stěžejní postavy moderních dějin Turecka.

Erdoğanův odkaz

Naopak Erdoğan zažil pravděpodobně nejkomplikovanější volební klání své mnohaleté politické kariéry. Co ho tak dlouho udrželo u moci? Počátky jeho působení se pojí s nástupem pozvolné islamizace. Strana AKP měla podporu zejména díky snahám o zastoupení dlouhodobě opomíjených skupin, utlačovaných sekulárními elitami. [5] Inkluzivita strany zahrnovala i etnické menšiny. Programově uspokojila i liberální sekularisty. Opírala se také o podporu kurdského obyvatelstva, vůči němuž zpočátku Erdoğan vystupoval umírněně. Nástup AKP přišel v době ekonomické krize země, která se v následujících letech vzpamatovala díky privatizaci, vstupu zahraničních investorů a podpoře Mezinárodního měnového fondu. Za Erdoğanovy vlády došlo k výrazné konsolidaci moci a omezení role armády, jejíž politický vliv byl po desetiletí značný. Nenastala však demokratizace, pouze přenos moci na jiné zájmové skupiny. Erdoğanovo úsilí směřovalo k posílení mezinárodní pozice Turecka, jehož ekonomika se měla opírat o strategické sektory. Například energetický export měl posílit pozici Turecka, spolu s tím ale bylo potřeba posílit energetickou soběstačnost. Není náhodou, že řada projektů byla plánována právě s ohledem na letošní jubileum, oslava republiky významně koresponduje s nacionalistickým sentimentem. K letošnímu jubileu bude spuštěn první reaktor jaderné elektrárny Akkuyu, konstruované společností ROSATOM. [6] Zahájena byla také těžba zemního plynu v Černém moři. Nové zdroje surovin prezidentovi umožnily udělat velkorysé gesto v podobě měsíční dodávky plynu zdarma do domácností a příslib dalšího roku bez poplatků pro rezidenční čtvrti za určitých podmínek. [7] Zhruba dva týdny před volbami byl také učiněn nález nového ropného pole na hranicích Turecka a Sýrie. [8] Vliv energetiky na běžné životy občanů je v posledních měsících nepřehlédnutelný, lze tedy usuzovat, že se bezpečnost tohoto sektoru a úlitby obyvatelům ve výsledcích voleb zcela jistě projevily.

Významné jsou také výdobytky v rámci vojenského průmyslu. Do povědomí se v poslední době zapsaly zejména Tureckem vyvinuté bezpilotní letouny Bayraktar TB2 a série ANKA. Nemalé investice do obranného sektoru přinesly nejen posun ve výrobě, ale také větší účast v řadě regionálních konfliktů. Například s radikalizací postoje vůči Kurdům souvisí série operací na území severní Sýrie a Iráku, které mají za cíl zlikvidovat veškeré kurdské militantní organizace. Vojenská přítomnost na území suverénních států je však politicky velmi problematická. Obecně si prezident Erdoğan v období své vlády vytvořil řadu nepřátel. Agresivní mezinárodně politickou strategii podporoval vyvoláváním paranoi a vytvářením pocitu ohrožení země v mezinárodním systému. Vztahy s mezinárodními institucemi a spojenci mnohdy redukoval na rovinu transakční, to bylo patrné například v rámci uprchlické krize, kterou Erdoğan vytěžil v kontextu vztahů s Evropskou unií.

Přítomnost uprchlíků je pravidelné téma předvolebních programů, což ilustrovaly i výroky kandidáta Kiliçdaroğlu. V rámci boje o přízeň nacionalisticky orientovaného elektorátu přislíbil ze země vykázat až 10 milionů uprchlíků. Navzdory této vypjaté rétorice Kiliçdaroğlu chápal nutnost naklonit si různé etnické skupiny. V rámci kampaně se také orientoval na kurdskou část populace, zklamanou stupňujícími se represemi v posledních letech. Vysloužil si také opatrnou podporu HDP, [9] strany, které pod vládou AKP hrozí zákaz existence s ohledem na údajné vazby ke kurdskému militantnímu separatismu. [10] Kiliçdaroğlu naopak přímo podpořil přítomnost HDP v parlamentu [11] a zdůraznil její roli v řešení pozice Kurdů ve státě. V tomto smyslu je výjimečný i jako předseda strany, která dlouhodobě otázku Kurdů opomíjela, věrna Atatürkovu nacionalismu. Kiliçdaroğlu si uvědomoval, že kurdská voličská základna hledá alternativu k současné agresivní politice, a strana HDP v současném režimu bojuje o prostou existenci. V rámci letošních voleb tak nejmenovala vlastního kandidáta, aby netříštila podporu opozici. [12] V tomto smyslu se tedy Kiliçdaroğlu pokoušel Erdoğana porazit jeho vlastní zbraní, sjednocením marginalizovaných, kteří stranu AKP před dvěma desetiletími přivedli k moci.

Složitá struktura turecké společnosti se odráží i v otázce náboženství a politiky. Pro Erdoğana je prioritní sunnitský islám, což je zároveň převažující náboženské vyznání v zemi. Kiliçdaroğlu byl v kandidatuře podpořen širokým spektrem politických stran zastupujících různá vyznání a etnicity. Očekávalo se od něj také oddělení náboženství od politiky v souladu s ideologií strany CHP. Právě také osobní přiznání, že je Alevita, posílilo naději, že by Kiliçdaroğlu podpořil tolerantnější prostředí a byl prezidentem všech, i minoritních skupin obyvatel, které v současnosti čelí diskriminaci. Zároveň ale zvyšoval riziko, že mu konzervativnější Sunnité odmítnou věnovat svůj hlas.

Ozvěny tragédie v Izmiru

Volby zemi zastihly v komplikovaném kontextu. Od ničivých zemětřesení, která zasáhla jihovýchodní část území, uplynuly více než tři měsíce. Zprávy z katastrofou postižených oblastí již vídáme zřídka, s následky tragédie se ale země potýká doposud. Z povrchu zemského zmizely celé rezidenční čtvrti, minimálně 156 tisíc budov spadlo nebo je určeno k demolici. [13] Institut Rozvojového programu OSN hovoří odhadem až o 210 milionech tun suti, jejichž úklid stále probíhá. [14] Při neštěstí v troskách zemřelo přes 50 000 obyvatel Turecka. Odpověď státu byla považována za nerozhodnou, vzniklo tedy určité očekávání, že se promítne do výsledku voleb.

Obdobně ničivé zemětřesení v roce 1999 v Gölcüku bylo spojováno s postupným politickým úpadkem sekulárního kemalismu, jehož představitelé nebyli schopni efektivně čelit katastrofě tehdejšího rozsahu. Parlamentní volby roku 2002 stály místo premiéra Bülenta Ecevita i vládnoucí koalici a přivedly k dlouholeté politické dominanci právě stranu AKP. [15] Tohoto rizika si byl Erdoğan vědom a aby neopakoval ty samé chyby, usiloval o aktivní účast. Osobně navštívil řadu měst, lokalit, požádal o odpuštění například v zasažených provinciích Hatay, Adıyaman. Byl viděn, jak rozdává peníze dětem, a slíbil zajistit obydlí každému vysídlenému obyvateli zasaženému tragédií do jednoho roku od neštěstí. [16]

Také Kiliçdaroğlu se vydal do zasažených lokalit, aby připomínal lidem odpovědnost vládnoucích elit. Nocoval ve stejném typu stanu, do kterého se museli uchýlit přeživší tragédie poté, co přišli o střechu nad hlavou. Údajně mu ale v mediálním prostoru nebylo umožněno komunikovat své konkrétní aktivity týkající se zemětřesení. [17] Prezident Erdoğan si téma obrody země přisvojil a z částečného vlastního selhání vytěžil maximum. Hlavní kostrou politické kampaně Kemala Kiliçdaroğlu tak zůstala reforma ekonomická, návrat k parlamentnímu systému a obnova demokratického uspořádání. V aktuální tíživé situaci je pochopitelně pro zasaženou část obyvatelstva mnohem palčivější otázkou zajištění bydlení.

Ničivé zemětřesení v Izmiru pomohlo posunout Erdoğanovu politickou kariéru na nejvyšší exekutivní pozice v zemi. Konec jeho éry v kontextu letošní živelní pohromy by tak byl více než symbolický. Opozice však nemá důvod k oslavám. Ačkoliv došlo k jejímu výraznému sjednocení, Erdoğan přesto zvítězil. V osmi z jedenácti zasažených provincií získal v průměru 63 % hlasů. Názory na politickou odpovědnost a adekvátnost záchranných prací se polarizovaly podle tradičních politických táborů. Opozice se soustředila na problémy při záchranných pracích, prezidentovy vazby na stavební firmy a také stavební amnestie, které neštěstí do velké míry znásobily. Právě vlivem katastrofy v Izmiru roku 1999 došlo k úpravě stavebních norem v souladu se zvýšeným rizikem seismických aktivit. Dle odborníků ale pouze zhruba každá desátá budova těmto normám odpovídá. V roce 2018, před posledními prezidentskými a parlamentními volbami, vyhlásila vláda v čele se stranou AKP za finanční příspěvek tzv. amnestii pro jednotlivce či společnosti, které porušily některé z konstrukčních norem. Údajně se to týkalo až 75 tisíc budov v nyní nejvíce zasažené oblasti jižního Turecka. Příznivci prezidenta naopak vyzdvihovali jeho přísliby pomoci a spěšné pokusy o zahájení výstavby rezidenčních budov, které přeživším stát poskytne.

Ekonomický propad

Od roku 2018 se ekonomická situace země propadá, devalvace měny a prudký nárůst inflace v posledních letech zemi vyčerpávají. Inflace dle oficiálních zdrojů v loňském roce vystoupala na 85 %, ale dle neoficiálních zdrojů se jednalo o více než 100 %. Nyní krátce před volbami překvapivě spadla na 44 %. [18] Prezident zároveň přislíbil, že bude klesat nadále, a to díky jeho neortodoxním metodám snižování úrokových sazeb. Naposledy byly sraženy na 8,5 % kvůli ekonomickým dopadům zemětřesení v úsilí o nastartování ekonomiky. [19] Turecko již zažilo ekonomickou krizi právě v období před nástupem vlády AKP, zemi se ale podařilo nasměrovat k prosperitě. Strategie, která pomohla k ekonomické obrodě na počátku milénia, ale pravděpodobně situaci tentokrát nezachrání. Půjčka ze strany Mezinárodního měnového fondu není na pořadu dne, jelikož prezident odmítá podpořit nezávislost klíčových institucí, a tudíž vyvolal neochotu IMF zemi finančně pomoci. Nekonvenční metody ekonomické politiky země zneklidňují investory. Erdoğan zároveň slíbil, že v dalším funkčním období nebude na své ekonomické politice nic měnit. Výsledky prvního kola voleb tak přinesly opětovný propad turecké liry a Erdoğanovo následné znovuzvolení znamenalo rekordní pokles hodnoty domácí měny. [20]

V tomto kontextu by Kiliçdaroğlu znamenal naději na změnu a existoval potenciál, že zajistí zemi lepší vyhlídky. Minimálně se od něj předpokládalo využití tradičních nástrojů ekonomické stabilizace a podpora nezávislosti finančních institucí. Naděje na politickou změnu, která by přinesla řešení současné krize, ale nyní opadly.

Konec nadějí na změnu

Turecká pozice na mezinárodní scéně prodělala v moderní historii země značnou transformaci. Od ideologické orientace Mustafy Kemala k Západu došlo zejména v období Erdoğanovy politické dominance k obratu. Jaké výhledy mohou přinést výsledky voleb do budoucna?

Erdoğanovo vítězství zcela jistě znamená udržení statu quo, tedy zahraničně politické doktríny označované jako neo-otomanismus a úsilí o posilování důležitosti země. Důraz je přitom kladen na transakčně založené vztahy, posilování pozice tvrdými prostředky, jako je diplomatický nátlak či vojenské intervence, rozvoj vojenského a energetického sektoru.

Turecko posílilo svou pozici díky diplomatickému úsilí v rámci ruské invaze na Ukrajinu. Ankara pomohla sjednat dohodu o vývozu obilí z Ukrajiny, který Rusko blokovalo. Udržuje neutralitu v otázce protiruských sankcí, zároveň distribuuje na Ukrajinu vojenský materiál. [21] Vztah s Ruskem by v případě vítězství Kemala Kiliçdaroğlu pravděpodobně oslabil.  Ale radikální zvrat v politické orientaci nebyl očekáván ani v případě jeho vítězství, spolupráce Turecka a Ruska je v posledních letech značná. Můžeme připomenout např. nákup systému protivzdušné obrany S-400 navzdory členství Turecka v NATO, projekty v oblasti jaderné energetiky nebo plynovod TurkStream. Spíše by se ale omezil diplomatický potenciál v rámci těchto vztahů. Z pohledu evropských zemí mohlo v případě vítězství opozice dojít například k posunu ve sporu o námořní hranice mezi Tureckem a Řeckem, ale také v otázce členství Švédska v NATO.

Proto byly do Kiliçdaroğlu vkládány naděje i v mezinárodním kontextu. Avšak ty panovaly téměř výhradně před prvním kolem. V závěrečných týdnech bylo čím dál zřetelnější, že Kiliçdaroğlu nemá výraznou šanci oponentův náskok dohnat. Roli sehrál mediální primát současné hlavy státu, [22] ale také komplikovaný kontext, který nahrává výrazně nacionalistickému sentimentu v turecké společnosti. Několik dní před druhým kolem voleb se neúspěšný kandidát prvního kola Sinan Oğan rozhodl, víceméně dle očekávání, přidat na stranu Erdoğana a uštědřil tak opozičnímu hnutí další zásah. [23] Právě jeho často skloňovaných pět procent mělo o výsledcích voleb rozhodnout. Zvolením Erdoğana skončily naděje odpůrců režimu na změnu minimálně po následujících pět let. Pro diskriminované skupiny obyvatel a politické vězně to znamená prodloužení jejich utrpení. Pravděpodobně to také přinese zákaz strany HDP a možné následky pro opoziční síly, které se téměř úspěšně sešikovaly v rámci těchto jubilejních voleb. Prezident Erdoğan v řadě případů demonstroval, jak nakládá se svými politickými odpůrci, ať už se to týkalo dramatických personálních změn po nezdařeném pokusu o převrat, perzekucí novinářů a dalších politických oponentů, či označením hnutí Fethullaha Gülena, svého někdejšího spojence, za bezpečnostní hrozbu. [24] Navzdory snahám vytěžit aktuálně problematickou situaci v zemi se opozici nepodařilo přesvědčit nadpoloviční většinu voličů. Jejich naděje a očekávání byly ale výrazné – kdy jindy, než v tomto kontextu? Zůstává tak nezodpovězená otázka, kdo Erdoğanovu politickou dominanci ukončí.

Editor článku: Adam Sitko

Zdroje

[[1]] Aksener’s weekend split from the Turkish opposition alliance leaves it damaged – Middle East Monitor. Middle East Monitor – Latest news from the Middle East and North Africa [online]. Copyright © Ardi Associates Ltd 2009 [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.middleeastmonitor.com/20230307-akseners-weekend-split-from-the-turkish-opposition-alliance-leaves-it-damaged/

[[2]] The Post-Erdoğan Vision of Turkish Opposition: Opportunities and Limitations – Stiftung Wissenschaft und Politik. Stiftung Wissenschaft und Politik [online]. Copyright © [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.swp-berlin.org/10.18449/2023C07/

[[3]] People’s Alliance garners majority of seats in Turkish parliament. Anadolu Agency [online]. 2023 [cit. 2023-06-04]. Dostupné z: https://www.aa.com.tr/en/politics/peoples-alliance-garners-majority-of-seats-in-turkish-parliament/2898191

[[4]] Specifická odnož islámu, jejíž vyznavači jsou v Turecku historicky vystaveni diskriminaci

[[5]] University of National and World Economy, Sofia, a Ivaylo Hristov. „Neo-Ottomanism – Emergence, Ideology and Political Doctrine“. Social Evolution & History, roč. 18, č. 1, březen 2019, s. 150. https://doi.org/10.30884/seh/2019.01.08.

[[6]] Akkuyu to come online in 2023 as planned: Minister – Latest News. Turkish News – Latest News from Turkey – Hürriyet Daily News[online]. Copyright © [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.hurriyetdailynews.com/akkuyu-to-come-online-in-2023-as-planned-minister-183069

[[7]] Erdogan offers free gas pre-election after first Black Sea field shipment | Reuters. Reuters | Breaking International News & Views[online]. Copyright © 2023 Reuters. [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/middle-east/erdogan-offers-free-gas-pre-election-after-first-black-sea-field-shipment-2023-04-20/

[[8]] Turkey discovers 1 bln barrels of oil in southeast field | Reuters. Reuters | Breaking International News & Views [online]. Copyright © 0 Reuters. All Rights Reserved. [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.reuters.com/article/turkey-energy-oil-idAFL1N3710DC

[[9]] HDP keeps supporting Kılıçdaroğlu despite U-turn ahead of Turkish vote. Daily Sabah [online]. 2023 [cit. 2023-06-04]. Dostupné z: https://www.dailysabah.com/politics/elections/hdp-keeps-supporting-kilicdaroglu-despite-u-turn-ahead-of-turkish-vote

[[10]] Erdogan government aims to ban opposition party HDP ahead of polls – EURACTIV.com. EURACTIV.com – EURACTIV is your one-stop-shop for in-depth news about policies and politics from EU institutions and national capitals. [online]. Copyright © 1999 [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.euractiv.com/section/global-europe/news/erdogan-government-aims-to-ban-opposition-party-hdp-ahead-of-polls/

[[11]] ‘We can resolve the Kurdish question with HDP,’ says main opposition leader Kılıçdaroğlu. Bianet[online]. 2023 [cit. 2023-06-04]. Dostupné z: https://m.bianet.org/bianet/politics/250525-we-can-resolve-the-kurdish-question-with-hdp-says-main-opposition-leader-kilicdaroglu

[[12]] In vote setback for Erdogan, Turkey’s HDP will not field candidate | Reuters. Reuters | Breaking International News & Views [online]. Copyright © 2023 Reuters. [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/middle-east/vote-setback-erdogan-turkeys-hdp-will-not-field-candidate-2023-03-22/

[[13]] Turkey faces challenge ‚beyond comprehension‘ to clear earthquake rubble | Reuters. Reuters | Breaking International News & Views[online]. Copyright © 2023 Reuters. [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/middle-east/turkey-faces-challenge-beyond-comprehension-clear-earthquake-rubble-2023-03-02/

[[14]] FAHIM, Kareem. A new threat rises in earthquake-battered Turkey: Mountains of rubble. The Washington Post [online]. 2023 [cit. 2023-06-04]. Dostupné z: https://www.washingtonpost.com/world/2023/04/25/turkey-earthquake-recovery-samandag-rubble/

[[15]] Erdoğan races to prevent political fallout from earthquake – POLITICO. POLITICO – European Politics, Policy, Government News[online]. Dostupné z: https://www.politico.eu/article/recep-tayyip-erdogan-prevent-political-fallout-earthquake-turkey/

[[16]] OZTASKIN, Murat. How Erdogan won Turkey’s earthquake-shattered south. The Washington Post[online]. 2023 [cit. 2023-06-04]. Dostupné z: https://www.washingtonpost.com/world/2023/05/23/turkey-election-earthquakes-erdogan-kilicdaroglu/

[[17]] Ibid.

[[18]] Turkish inflation slows to 44% ahead of landmark election | Reuters. Reuters | Breaking International News & Views [online]. Copyright © 2023 Reuters. [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/middle-east/turkish-inflation-slows-437-april-ahead-elections-2023-05-03/

[[19]] Turkish central bank cut rates by 50 bps after earthquake | Reuters. Reuters | Breaking International News & Views [online]. Copyright © 2023 Reuters. [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.reuters.com/markets/rates-bonds/turkish-central-bank-cuts-policy-rate-50bps-after-earthquake-2023-02-23/

[[20]] Turkish lira sinks to new record low on prospect of Erdogan re-election | CNN Business. Breaking News, Latest News and Videos | CNN [online]. Copyright © 2023 Cable News Network. A Warner Bros. Discovery Company. All Rights Reserved. [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://edition.cnn.com/2023/05/15/investing/turkey-election-lira-markets-fall/index.html

[[21]] The Stalwart Ally: Türkiye’s Arms Deliveries To Ukraine. ORYX [online]. 2022 [cit. 2023-06-04]. Dostupné z: https://www.oryxspioenkop.com/2022/11/the-stalwart-ally-turkiyes-arms.html

[[22]] KIZILKAYA, Emre. Turkey: Erdogan’s grip on media threatens fair elections. Chatham House[online]. 2023 [cit. 2023-06-04]. Dostupné z: https://www.chathamhouse.org/publications/the-world-today/2023-04/turkey-erdogans-grip-media-threatens-fair-elections

[[23]] Erdoğan wins support from Turkey’s election ‘kingmaker’ – POLITICO. POLITICO – European Politics, Policy, Government News[online]. Dostupné z: https://www.politico.eu/article/recep-tayyip-erdogan-sinan-ogan-wins-support-from-turkey-election-kingmaker/

[[24]] Gülen Movement to be defined as national security threat | Daily Sabah. Daily Sabah [online]. Copyright © 2014 Daily Sabah. [cit. 04.06.2023]. Dostupné z: https://www.dailysabah.com/politics/2014/10/27/gulen-movement-to-be-defined-as-national-security-threat