Dne 25. října odstartovalo největší cvičení Severoatlantické aliance za poslední dvě dekády. Více než 50 000 vojáků, 10 000 vozidel, 250 letounů a 65 válečných lodí (včetně letadlové lodě USS Harry S. Truman) z třiceti jedna zemí bude v Norsku nacvičovat kolektivní obranu v rámci fiktivního scénáře aktivace článku pět Washingtonské smlouvy. Velení celého cvičení má na starosti admirál US NAVY James G. Foggo z paluby speciálního velitelského plavidla USS Mount Whitney.

Cvičení Trident Juncture si klade hned několik cílů. Nejdůležitějším cílem je prověření samotného smyslu aliance. Tím je kolektivní obrana všech spojenců v případě napadení a odstrašení potenciálních agresorů. Na základě článku pět Washingtonské smlouvy mohou jednotliví členové aliance uplatnit právo na kolektivní obranu v případě napadení. Ostatní členové jsou při aktivaci toho článku povinni podniknout „ (…) akci, jakou budou považovat za nutnou včetně použití ozbrojené síly (…) “.  Vzhledem k této vágní definici, která přímo nezavazuje signatáře smlouvy poskytnout přímou ozbrojenou pomoc, je smysl a integrita NATO od konce studené války často zpochybňována. Zvláště s rozšířením směrem na východ.

Stranou od politických debat o potenciální ochotě postavit se v případě konfliktu za svoje spojence leží vojenská stránka věci. Smyslem cvičení je v praxi secvičit ozbrojené síly několika států tak, aby prokázaly schopnost případného nasazení.

Česká stopa

Trident Juncture 2018 se může pyšnit i českou účasti. AČR pro cvičení vyčlenila úkolové uskupení pozemní protivzdušné obrany, ve kterém je více než 200 vojáků. Jádro tohoto uskupení tvoří příslušníci 25. protiletadlového raketové pluku ze Strakonic. Toto úkolové uskupení vyzbrojené protiletadlovými raketovými komplety RBS-70 drží v letech 2018 – 2020 hotovost v Silách rychlé reakce NATO. Příští rok by mělo být rovněž začleněno do Sil velmi rychlé reakce (Very High Readiness Joint Task Force) tzv. Spearhead Force.

V případě aktivace mohou být tyto jednotky nasazeny kdekoliv v horizontu několika dní. Pro naše úkolové uskupení toto cvičení znamená možnost prověřit vlastní schopnosti a získat potřebné certifikace v rámci NATO.

Prohlubování regionální spolupráce

Cvičení se kromě přímých členů aliance účastní i partnerské státy. Pro posílení obrany severního křídla NATO je důležitá účast Švédska a Finska. Zatímco Švédsko i přes dlouhodobou spolupráci zůstává neutrálním státem, ve Finsku je potenciální vstup do NATO politickým tématem.

Skandinávské státy v bezpečnostní oblasti spolupracují od roku 2009 v rámci platformy NORDEFCO (Nordic Defence Cooperation). Trident Juncture 2018 tak de facto nesbližuje jen jednotlivé státy, ale poskytuje prostor pro spolupráci NATO a NORDEFCO. Budování partnerských vazeb a prohlubování interoperability ozbrojených sil jednotlivých státu přispívá k posílení bezpečnosti celého regionu Skandinávie.

NATO a Rusko

Takto „masivní“ cvičení na hranicích Ruské federace je Moskvou označováno jako provokace a prvek destabilizace současného bezpečnostního prostředí. Pořádání největšího cvičení od doby studené války, jehož předmětem je nácvik kolektivního zásahu na obranu proti sousednímu agresorovi je bezesporu jasnou zprávou pro Moskvu. V loňském roce pořádala Ruská federace cvičení Západ 2017, kterého se účastnilo podle některých odhadů až sto tisíc vojáků, a letos v září cvičení Východ 2018, jehož účast byla až trojnásobná. V rámci cvičení Východ 2018 došlo i k nácviku mobilizace techniky uložené v mobilizačních skladech a povolání některých záloh.

Při pohledu na prostá čísla lze tuto zprávu interpretovat spíše jako důraznou ukázku schopností aliance zapojit více než třicet zemí do jednoho vojenského cvičení a směrem na východ vzkázat, že NATO není pouze diskusním klubem. Obzvlášť zajímavé je současné pokrytí cvičení Trident Juncture 2018 na sociálních sítích a v médiích obecně, byť u nás vcelku omluvitelně zastíněné oslavami sto let Republiky. Zmíněná ruská vojenská cvičení byla v minulosti médii, zejména těmi proruskými, prezentována s cílem zveličit sílu Ruské federace a navodit pocit strachu. Je však zbytečné nekriticky přijímat přehnané zprávy o ruské dominanci stejně jako zprávy o provokacích NATO. Faktem je, že každý stát má právo na svoji obranu, tudíž i právo pořádat vojenská cvičení. To se týká Ruské federace stejně jako Severoatlantické aliance.