Ve středu 13. dubna 2016 se v Sýrii konaly parlamentní volby. O 250 mandátů do Národního shromáždění utkalo údajně kolem 3.500 kandidátů, a v den voleb se od sedmi hodin ranních tamního času otevřelo téměř 7.200 volebních místností (některé zdroje uvádějí i počty přes 7.300 volebních center). Parlamentní volby byly už druhé v řadě po vypuknutí syrské občanské války, po přijetí nové ústavy a také po znovuzvolení Bašára Asada prezidentem Sýrie v roce 2014. Předseda Ministerstva náboženských věcí (Awqaf) Mohamad Abdul-Satar al-Sajíd (Mohammad Abdul-Sattar al-Sayyed) poukázal především na vysokou volební účast a ohrazoval se proti všem, dle jeho slov „falešným výrokům o syrském národě“ a zdůraznil snahu o „znovu obnovení (rekonstrukci) Sýrie a „přetrvání legálních institucí“. Ve středu pro SANA (Syrian Arab News Ageny) soudce Hišam al-Šár (Hisham al-Shaar), předseda Vyšší soudní volební komise, uvedl, že „volby probíhají bez jakýchkoliv stížností či problémů.“

Na objasnění a uvedení do objektivnějšího kontextu je nutné podotknout, že volby probíhaly primárně a především v oblastech pod kontrolou syrského režimu Bašára Asada. Volební boxy byly mimo jiné také rozmístěny na určitých místech přechodu syrsko-libanonské hranice a tamní syrské autority údajně požadovaly po Syřanech účast ve volbách na oplátku za povolení překročit hranice ať už jedním, či druhým směrem. Do té doby panující striktní omezení vojenského vlivu na politické dění země se změnilo ve chvíli, kdy volební právo dostali poprvé také členové armády, a kterým bylo umožněno volit kdekoliv nehledě na jejich oficiální bydliště (oproti běžným občanům). V Damašku byla volební účast podpořena rovněž například organizovanými vládními „svozy“, kdy dvě velká nákladní auta dovezla skupiny dělníků k volbám. Školy byly zavřeny a státním úředníkům byla apoliticky připomenuta povinně nepovinná volební účast. Z určitých svědectví tak vyplývá, že mnozí volili spíše ze strachu než z vlastní svobodné vůle. V neposlední řadě se volby setkaly i s bojkotem určitých, většinou tolerovaných, opozičních stran, které se jinak běžně účastní voleb do oficiálních státních institucí včetně Národního shromáždění. Mezi takové strany patří například Ruskem oficiálně uznaná opoziční strana bývalého ministra financí Kadri Jamila, Strana občanské vůle (People’s Will Party). Mohamad Homsí (Muhammad al-Homsi) pro Syria Direct uvedl, že hlasy se „kupovaly“ za tašky chleba, a že se jedná pouze o legitimizační snahu režimu a o upevnění demokratického image ve formě práva lidu volit si zvolit své zástupce.

Mezinárodní aktéři, zejména státy zapojené ať už přímo či nepřímo do probíhajícího syrského konfliktu, se k volbám obecně stavěly velmi negativně a zpochybnily jejich legitimitu. Mluvčí britské vlády označil parlamentní volby jako povrchní událost, která pouze poukazuje na odcizení režimu od reality. Francouzský ministr zahraničních věcí Jean-Marc Ayrault označil volby za “falešné” a organizované “represivním režimem”.  Zatímco Rusko, jež se zpočátku k volbám příliš nevyjadřovalo, ba dokonce dalo najevo své pochybnosti o legitimitě syrských parlamentních voleb, zaujalo následně spíše pragmatický přístup s ohledem na konflikt. Ruský ministr zahraničních věcí, Sergej Lavrov, označil volby jako nutné k vyplnění či zabránění vzniku případného politického vakua, avšak s pozdvihnutím vzájemné shody na tom, že “nová Ústava by měla vzniknout jako výsledek tohoto politického procesu [osmnácti měsíční přechodné období, dohodnuté v prosinci 2015 v rámci ženevských mírových jednání] a na bázi toho budou vyhlášeny nové volby.”

Syrská volební komise v sobotu oznámila výsledky voleb, kdy většinu, v počtu 200 z 250 křesel Národního shromáždění, získala koalice Národní jednoty (the National Unity coalition) v čele se stranou Baas. Volební účast se celkově vyšplhala na údajných 58 % (voleb se zúčastnilo něco málo přes 5 miliónů obyvatel z téměř 9 miliónů s aktivním volebním právem). Velké rozdíly ve volební účasti se však ukázaly v konkrétních provinciích, konkrétně například v provincii Homs byla volební účast 80%, zatímco v Tartous 52%.

Důležitým faktorem přispívajícím do debaty “o důvodu a důležitosti těchto voleb” může být také to, že ve stejný den, kdy začaly syrské parlamentní volby, se opět obnovila ženevská mírová jednání, kam se však ze začátku právě z důvodu voleb nedostavili zástupci syrské vlády. Syrský velvyslanec Bašár Džafárí se svým týmem dorazil na jednání v pátek, kdy předložil pozměňovací návrhy k původně navrženému dokumentu, který obsahoval 12 řídících principů s příslibem zaměření se především na politickou tranzici, a který původně syrská vládní vyjednávací skupina zamítla, a tím byla mírová jednání 24. března pozastavena. Mírová jednání vedená OSN, snažící se utvořit tranzitní vládu a s cílem ukončit již více jak pětiletý konflikt, však byla opět pozastavena, avšak tentokrát opozičním Vysokým jednacím výborem (HNC), kdy určitý počet jeho zástupců odešel z jednání a prohlásil, že nebudou pokračovat, budou-li boje i přes dočasné příměří, vyjednané USA a Ruskem, dále eskalovat.

Parlamentní volby tak posloužily také jako nástroj do určité míry přispívající k legitimitě prezidenta Sýrie, Bašára Asada, v době relativně intenzivních mírových jednání, kde podmínkou jedné ze dvou stran je rezignace Bašára Asada ze svého postu a vytvoření přechodné tranzitní vlády bez jeho účasti. Dalším nedílným prvkem upevňujícím jeho roli v jednáních, a celkově ve všeobecnější mezinárodní percepci, je v posledních měsících úspěšný boj proti Islámskému státu (Daesh), kdy došlo například k osvobození Palmýry ke konci března tohoto roku.