Druhá skupina opozičních hlasů se koncentrovala u Taiwanské lidové strany (TPP), která byla založena teprve v roce 2019. Toto byly první prezidentské volby, do kterých se strana rozhodla vstoupit s vlastními kandidáty. Kandidátem na prezidenta byl zakladatel a předseda strany Ko Wen-je (柯文哲), kandidátem na viceprezidentku byla Cynthia Wu (吳欣盈). Tato nově vzniklá strana se od začátku prezentovala jako alternativa k dlouhotrvajícímu a unavujícímu ideologickému boji mezi DPP a KMT. Voliče lákala na potřebu oprostit se od této ideologické rivality s tím, že ani nezávislost ani unifikace není v tuto chvíli ta správná cesta pro Taiwan. [4] Nicméně mnohé navrhované kroky jsou velmi podobné těm, které nabízí zbývající dvě strany.

Náročnost těchto voleb pro všechny tři hlavní strany odrážely předvolební průzkumy. Přestože kandidát DPP Lai Ching-te v průzkumech vedl, jeho náskok oproti kandidátovi Hou Yu-ih z KMT nebyl dostatečně výrazný. Oproti předchozím rokům byla pozice DPP v letošních volbách podstatně složitější. V roce 2016 jí k vítězství pomohla zásadní nespokojenost s vládnutím prezidenta Ma Ying-jeou z KMT, který byl u vlády od roku 2008. V dalších volbách v roce 2020 DPP naopak výrazně pomohla tvrdá a represivní reakce Čínské lidové republiky vůči protestům v Hong Kongu. Nynější napjatá situace mezi Taiwanem a Čínskou lidovou republikou DPP nijak zvlášť nezvýhodňovala, neboť jí byla opozicí dávána za vinu.

Složitá byla situace i pro opozici, kterou do té doby ztělesňoval především KMT, neboť TPP dokázala strhnout dostatečné množství voličů na svou stranu. Z předvolebních průzkumů bylo zjevné, že velká část společnosti chce změnu ve vedení země, avšak její podpora se nedokázala dostatečně koncentrovat ani u jednoho z opozičních kandidátů, aby došlo k porážce DPP. Strany KMT i TPP se pokoušely dohodnout na spolupráci a společné nominaci kandidátů, avšak společnou kandidátku se nakonec kvůli rozepřím nepovedlo realizovat. [5]

Čínská lidová republika středobodem všeho

V průběhu voleb se do popředí dostávalo větší množství témat, které trápí místní obyvatelstvo. Mezi ně lze zařadit špatný stav ekonomiky, nezaměstnanost, cenu a dostupnost bydlení, energetiku, nízkou porodnost či péči o děti a důchodce. Nicméně podle očekávání nejvíce pozornosti strhávala aktuální napjatá situace mezi Taiwanem a Čínskou lidovou republikou a podoba jejich vztahů do budoucna.

Z tohoto hlediska se debata nejvíce vyostřovala mezi kandidáty za DPP a KMT. Strana KMT se snažila prezentovat jako pragmatická strana, která je jako jediná schopná navázat úspěšný dialog s Čínskou lidovou republikou, neboť tak činila již v minulosti. Straně DPP dávala za vinu zapříčinění nastalé napjaté situace, drahé nákupy a vývoj vojenských prostředků, které situaci podle ní pouze zhoršovaly, a nízkou podporu Taiwanu ze strany mezinárodního společenství. KMT se snažila voliče přesvědčit, že místo Taiwanu je mezi Spojenými státy a Čínskou lidovou republikou a ne výhradně na jedné či druhé barikádě. Na druhou stranu se KMT musela kvůli výrokům některých svých členů, např. bývalého prezidenta Ma Ying-jeou, bránit proti nařčení, že chce nastoupit na cestu ke sjednocení Čínské lidové republiky a Taiwanu. [6] Podle průzkumů veřejného mínění je většina taiwanské populace pro zachování statutu quo. [7]

Ze stejného důvodu se strana DPP musela bránit nařčení, že se bude v budoucnu snažit o oficiální vyhlášení nezávislosti ostrova. Ve veřejných debatách či proslovech kandidát na prezidenta Lai Ching-te i další členové DPP museli pečlivě vážit slova, aby osvětlili svůj postoj voličům. Lai Ching-te slíbil, že v případě zvolení vytvoří taiwanský konsenzus a půjde cestou národní solidarity, ochrany země a rozvoje hospodářství. Svá slova o de facto nezávislosti vysvětloval tím, že ani Taiwan ani Čínská lidová republika nemají jurisdikci nad tím druhým. [8]

Snahy o ovlivnění voleb

Možná změna ve vedení Taiwanu a v jeho budoucím směřování v zahraniční politice vyvolávala ve světě značnou pozornost. Čínská lidová republika vývoj na Taiwanu pečlivě sledovala a jako při každých volbách na ostrově se snažila různými více či méně zjevnými způsoby posunout jazýček na vahách. Různí zástupci Čínské lidové republiky se snažili volbu mezi DPP a KMT zjednodušit na volbu mezi „válkou a mírem“ a „úpadkem a prosperitou“. [3] Prezident Xi Jinping ve svém novoročním projevu zopakoval, že Taiwan bude zcela jistě v budoucnu sjednocen s Čínou, neboť je součástí „té stejné rodiny“. Tato tvrzení jsou v souladu s dlouhodobou politikou Čínské lidové republiky vůči Taiwanu a nejsou pro Taiwance ničím nová. Přesto byl letošní novoroční projev některými vnímán jako důraznější než byl v minulém roce. [9]

Dva dny před volbami taiwanské Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že vyšetřuje 3287 případů podezření na maření voleb, z nichž 117 se týká možného vnějšího čínského působení. [10] Zájem vzbudily především placené výlety několika desítek lokálních taiwanských představitelů do Pekingu a dalších čínských měst, u kterých je podezření, že byly placené vládou Čínské lidové republiky. [11] Během voleb byly zaznamenány i masivní dezinformační kampaně na sociálních sítích, z nichž některé byly zaměřené i vůči dosluhující prezidentce Tsai Ing-wen. [12]

Mínění voličů se též pokoušeli ovlivnit političtí aktivisté, kteří podobně jako politické strany pořádali na různých místech po Taiwanu veřejná vystoupení. Skupina taiwanských a hongkongských aktivistů se pod hlavičkou nově založené iniciativy Hong Kong Walk With Taiwan (台港同行) snažila voliče varovat před spoluprací s Čínskou lidovou republikou, aby Taiwan a jeho občané nezaplatili stejnou cenu jako obyvatelé Hong Kongu, jejichž pro-demokratická občanská společnost je tvrdě potlačována a perzekvována ve jménu zákona o národní bezpečnosti, který byl přijat v roce 2020 po masových protestech. [13]

Odvoleno… a co dál?