Akviziční program Long Range Strike Bomber (LRS-B) má oficiálně vítěze. Hlavním kontraktorem pro stavbu nových bombardérů, které dostaly označení B-21, se stane společnost Northrop Grumman. Konkrétní schopnosti budoucího letounu nejsou zatím veřejnosti známy, neboť podléhají utajení. B-21 by však měl podle dostupných informací disponovat schopnostmi pro průnik moderní protivzdušnou obranou protivníka, pokročilými schopnostmi elektronického boje a možností použití konvenčních i jaderných zbraní. Současné plány počítají se stavbou až 100 letounů, které v rámci letectva spojených států (USAF) nahradí letité bombardéry B-52 Stratofortress a B-1 Lancer. Dle zadání programu by cena za jeden kus měla být 564 milionů amerických dolarů a jakékoliv navýšení nákladů nesmí překročit hranici 606 milionů dolarů.
Celý program LRS-B byl po představení okamžitě podroben kritice. Kritizována je hlavně úroveň utajení programu. Předseda senátní komise pro ozbrojené síly (Senate Armed Services Committee) John McCain ostře vystoupil proti utajení informací ohledně celkové ceny programu a s ním spojených výdajů. Svojí kritiku založil na základním právu veřejnosti vědět, za co vláda plánuje přesně utratit finance a v jakém rozsahu. Stejně kriticky vystoupil i proti způsobu jakým se přistoupilo k nákupu. Celý program nemá totiž fixní cenu a hrozí tak prodražení celého projektu, tak jak se to v historii již několikrát stalo např. v případě nákupu letounů B-2, F-22 či F-35. Jako úspěšný příklad uvedl program tankovacího letounu KC-46, kde se podařilo uzavřít dohodu s fixní cenou a následné prodražení leží na bedrech dodavatele. Na základě této kritiky však došlo k uveřejnění informace, že až 70 procent nákladů spojených s programem podléhá fixním částkám.
Potenciální prodražení celého programu je vážným tématem, které ovlivnilo samotný koncept programu. LRS-B se nesnaží o vývoj nových přelomových technologií, ale místo toho sází na co největší využití technologií, které jsou již vyvinuty či vyvíjeny v rámci jiných programů. Dobrým příkladem je výběr motorů pro B-21. Společnost Pratt & Whitney dodá motory F135, které byly vyvinuty pro letouny F-35. Také společnost Northop Grumman, která je hlavním dodavatelem, má možnost zúročit zkušenosti z výroby bombardéru B-2 či z vývoje námořního dronu X-47B UCAS. Zmíněné letouny rovněž spojuje stejná konstrukční filozofie, neboť se jedná o tzv. samokřídlo. Letoun tak nemá trup ani žádné ocasní či příďové plochy. Dle dalších informací by měl mít bombardér B-21 tzv. „otevřenou konstrukci“ hardwaru i softwaru. To v praxi znamená, že případná budoucí modernizace by měla probíhat jednodušeji a za mnohem nižších nákladů.
Bombardér B-21 zatím nemá jméno. USAF se však rozhodlo do výběru jména zapojit svůj personál včetně bývalých příslušníků letectva. Na jejich internetových stránkách má tak každý kdo spadá do této kategorie příležitost zaslat svůj návrh. Z těchto návrhů USAF vybere jméno pro letoun a odmění autora. Pro zajímavost server Defense News uspořádal anketu mezi čtenáři a zatím vedou jména Wraith, Valkyrie a Ghost.
Program LRS-B prošel v průběhu několika změnami. Současná podoba je však střízlivou sázkou na jistotu s cílem zmenšit potenciální riziko navýšení nákladů, které by ohrozilo celý program a ve výsledku by mohlo ohrozit i vojenské schopnosti Spojených Států. B-21 tak nebude hypersonický jak se původně předpokládalo, ale poskytne USAF náhradu za stárnoucí letouny s minimálním rizikem. Samotná otevřená konstrukce rovněž poskytne USAF příležitost letouny v průběhu služby vybavit dalšími schopnostmi a přizpůsobit je tak konkrétním úkolům. Představit si lze například schopnost B-21 koordinovat roje dronů či fungovat jako pokročilá platforma elektronického průzkumu. Otázkou však stále zůstává úroveň stealth jakou B-21 dosáhne. Právě „neviditelnost“ a prostředky elektronického boje budou klíčové pro splnění hlavního úkolu, kterým bude pronikat pokročilou protivzdušnou obranou protivníka.
