Teroristická organizace al-Šabab je známá především svým působením v Somálsku, ale sousední Keňa se s aktivitami al-Šabab potýká také a stále ve větší míře. Analýza je zaměřena na stručnou historii, modus operadi, financování, vymezení kontextu, jakým způsobem se organizace etabluje na území Keni a jaké jsou hlavní příčiny tohoto pronikání. Současné působení této organizace v Keni je popsáno z hlediska nedávných teroristických útoků, na kterých je promítnuta povaha organizace. Na závěr analýzy jsou uvedeny doporučení International Crisis Group pro zapojení keňské vlády do boje proti al-Šabab.

1. STRUČNÁ HISTORIE A CHARAKTERISTIKA AL-ŠABAB

Organizace al-Šabab (arabský výraz pro mládež), celým názvem Al-Shabaab Al‑Mujadidiin je somálská teroristická organizace[1], která je dále označovaná za extremistickou, ozbrojenou, zpolitizovanou a fanatickou skupinu, jež se vyvinula jako odnož Unie islámských soudů (ICU) roku 2006. Základní principy této militantní skupiny vychází z islámské víry, především z její odnože wahhabismu[2].  Al-Šabab je velice flexibilní skupinou s více buňkami, jež usiluje o vytvoření islámského státu, o rozšiřování islámských praktik a islámské doktríny na africkém kontinentu (zejména na území Somálska, kde vede povstání proti somálské vládě) bez specifického či psaného programu (Abdisaid 2008: 1; ADL 2013).

Operují primárně na území Somálska, kde mají své hlavní cíle, ale své útoky provádějí i na území jiných států (Uganda, Keňa) a provedli úspěšnou rekrutaci i v somálsko-americké diaspoře (Masters 2014). V roce 2013 se odhady počtu bojovníků pohybovaly od tří do sedmi tisíc, z čehož většina členů byla etnickými Somálci (Global Security 2014). Navzdory strategickým neúspěchům způsobených mandátem AMISOM[3], zůstává pod kontrolou al-Šabab většina jižního a centrálního Somálska. Analytici se shodují na názoru, že jeden z hlavních důvodů pro významnou podporu ze strany místních je absence věrohodné alternativy ke zkorumpovaným institucím v hlavním městě Somálska, Mogadišu (Master 2014).

Zakladatelem této organizace je Ahmed Abdi Aw-Mohamed, který byl také jejím vůdcem. V roce 2008 přislíbil věrnost al-Kajdě a cílům globálního džihádu, čímž se skupina proměnila v nadnárodní hrozbu (Kambere 2012).  Sloučení těchto dvou organizací bylo oficiálně oznámeno v únoru 2012 (NCTC 2014).  Napojení na al-Kajdu spolu s jejími vojenskými schopnostmi zachycení a kontroly území naznačují, že představuje strategickou výzvu pro Somálsko, jeho sousedy ale i USA (Ross 2009).[4] Aw-Mohamed byl 1. září zabit, ale jelikož nebylo zřejmé nástupnictví, tak v rámci organizace vypuklo vnitřní násilí a mocenské vakuum. Ahmed Omar Ubeid byl pověřen al-Kajdou, aby toto vakuum zaplnil a stal se tak novým nástupcem (Global Security 2014).

1.1. Modus operandi

V oblastech, které jsou pod kontrolou této organizace, je prosazován vlastní výklad práva šaría. Zakazují různé druhy zábavy (filmy, hudba, prodej omamných rostlin určených ke žvýkání), kouření, holení vousů atd. Kamenování a amputace jsou jedna z možností jak potrestat cizoložství a krádeže. Jsou případy, kdy al-Šabab unesl mladé hochy ze škol, nutil je bojovat a v boji následně zemřít. Skupina se násilně projevuje k odlišným náboženským vyznáním (např. znesvěcováním hrobů) – včetně křesťanů, umírněnějších islámských duchovních a přináší s sebou velkou hrozbu pro humanitární i zpravodajské pracovníky (Masters 2014).

1.2. Financování

Finanční síť, kterou využívá al-Šabab zahrnuje několik toků příjmů, které lze analyzovat jen z části, protože tyto organizace nevykazují žádné účetní podklady, ale je nesporným faktem, že zdroje kapitálu jsou nezbytné pro fungování této organizace. V roce 2012 byla al-Šabab vytlačená z několika velkých měst, což znamenalo hledání nového finančního zázemí (např. pod kontrolou měli přístavní město Kismaya, kde vydělávaly miliony dolarů na vývozu uhlí, odkud byli vyhnání keňskými silami). Skupina se po těchto událostech stala méně koordinovanou, jelikož pro ni bylo mnohem těžší mít pevnou kontrolu v místech, kde jsou vojensky napadáni. Dalším zdrojem příjmů, jako ostatních regionálních militantních skupin, je vybírání poplatků za ochranu obyvatel, jejich živností či nevládních organizací, které v těchto oblastech operují (Caulderwood 2014). al-Šabab najímá týmy účetních, kteří vymýšlejí komplikované daňové režimy na získání peněz – například 500 dolarů za provoz podniku (ročně) a 2 dolary za každý pytel rýže, která projde jejich kontrolou (Gettleman, Kulish 2013). Existují zprávy o vnějším podporování ze strany eritrejské vlády, na kterou byly uvaleny sankce ze strany OSN v roce 2009. Jedním z vnějších zdrojů jsou peníze ze somálských diaspor po celém světě (včetně USA). Organizace je tedy převážně financována z nelegálních aktivit, kterými jsou mimo jiné i obchodování se slonovinu, dovoz cukru a pirátství, přičemž u všech výše zmíněných aktivit využívají zvláštního typu převodu peněz, který nezanechává žádné stopy tzv. „hawala“[5] (Caulderwood 2014).

2. PŘÍČINY PRONIKÁNÍ NA ÚZEMÍ KENI

Příčiny pronikání na území Keni jsou dvojího druhu. Za prvé ty, které jsou důsledkem teroristických útoků. To je především otázka odplaty, která je popsaná níže. Za druhé zde jsou příčiny, jako ztráta podpory v Somálsku a neschopnost keňské vlády zajišťovat základní sociální jistoty (především muslimského obyvatelstva), jež vedou k prohlubování integrace v Keni.

2.1. Odplata

Jako jedna z příčin útoků v Keni se nejčastěji ve vyjádření al-Šabab objevuje tvrzení, že je to odplata za přítomnost keňských vojáků na území jižního Somálska. Keňská armáda byla poslána do Somálska v říjnu 2011 (McConell 2013). Podle keňských bezpečnostních složek, hranici se Somálskem překročilo několik set vojáků v koloně obrněných nákladních vozidel a tanků, podporovaných vrtulníky. Tyto jednotky následně bombardovali pozice al-Šabab. Není to první případ, kdy operovala keňská armáda na somálském území. Již v šedesátých letech kdy se schylovalo k etnickým povstáním podél hranic, vyslala keňská armáda řadu vyškolených vojáků, aby pomáhali somálským milicím ve snaze zničit al-Šabab, kteří v té době ovládali většinu jižního Somálska. Je zřejmé, že malé kontingenty keňských vojáků přecházejí do Somálska, ale tyto manévry jsou většinou skryté a ztráty jsou tajené vládou (Gettleman 2011). Keňa přispívá nejen svými vojáky, ale stala se i jednou z pěti zemí, které poskytují své policejní složky (AMISOM 2014b).

2.2. Ztráta podpory v Somálsku

Somálsko je po letech občanské války na možné cestě k demokracii, což dávají najevo prezident, vláda i parlament, kteří stanovili, že chtějí volby pro veřejnost v roce 2016. Tato událost vedla k následnému optimismu ohledně budoucnosti, ale stále však musíme brát v potaz nedemokratickou historii Somálska. Po přiznání al-Šabab k odpovědnosti za vraždy členů parlamentu byla skupina vyhnána z Mogadiša a následně ztratila kontrolu nad několika významnými městy a vesnicemi díky Africké unii. V reakci na tyto události se zvýšil počet útoků na politické instituce v hlavním městě. Dalším následkem bylo zahájení útoků v sousedních zemích, které přispívají svými vojenskými silami do řad Africké unie, tedy i v Keňi. Díky těmto útokům ztrácí podporu mezi somálským obyvatelstvem a zvyšuje se tak legitimita federální vlády, která ale stále nemá takové zdroje a kapacity na zničení al‑Šabab bude zde hrát velkou roli podpora mezinárodních aktérů (The Oslo Center 2014).

Ztráta podpory v Somálsku je pro al-Šabab impulsem pro získání podpory v sousedních státech a prohlubování své ideologie. Vytvoření fyzické přítomnosti v Keni je z geografické blízkosti a citlivosti muslimského obyvatelstva k radikalizaci velice strategickým počinem. Od roku 2012 vyrábějí propagační materiál (videa, mediální kampaně, e-časopisy) v angličtině a svahilštině, jež je primárním keňským jazykem (Hidalgo 2014).

2.3. Neschopnost centrální vlády v Keni

Radikálové využívají neschopnosti centrální vlády kontrolovat své hranice se Somálskem. Keňská parlamentní zpráva říká, že al-Šabab překonal severovýchodní hranice města Mandera a podle zprávy National Intelligence Service organizace ovládá dvě třetiny města Garissa. Zde je ze strany organizace deklarován velký geopolitický kalkul v rámci strategické polohy. Garissa a hranice se Somálskem jsou místem pro uprchlíky, tedy pro organizaci se zde nachází potencionální možnost rekrutace nových členů, jelikož jsou zde uprchlíci somálské občanské války, kteří žili dlouhou dobu ve stavu nejistoty. (Hidalgo 2014).

Dalším důsledkem neschopnosti centrální vlády, který přispívá k nevoli obyvatelstva a následnému možnému přistoupení na alternativní řešení, je stav keňské policie, která má pověst zkorumpované, neschopné a brutální státní složky (zejména proti muslimům). V Mombase, která se stala epicentrem pro radikalizaci muslimů, je běžnou praxí nespravedlivý proces či neadekvátní možnost vyšetřování. To vše samozřejmě vede k nespokojenosti muslimů a možnému přispění k navýšení příslušníku al-Šabab (Tamtéž 2014).

3. SOUČASNÉ PŮSOBENÍ V KENI

Etablování al-Šabab má dlouhou historii, která je spojena např. s teroristickými útoky roku 1998, které bylo provedeno na velvyslanectví v USA a z novější historie například útoky z roku 2002, které byly prováděny na izraelské cíle v okolí Mombasy. Keňa nasazuje jak vojáky, tak policisty v boji proti této organizaci. Tyto útoky však stále přetrvávají a jedním z největších teroristických útoku se stal ten roku 2013 v Nairobi (BBC 2014).

3.1. Teroristické útoky

Jelikož se jedná o analýzu současného působení al-Šabab v Keni je zkoumané období vyhrazeno posledním rokem působení této organizace a následným zhodnocením praktik, které používají. V této analýze je uvedeno 5 teroristických útoků, které al-Šabab označila za své. Spekulace o tom, zad jde o jimi naplánované útoky, jsou stále, ale budeme předpokládat, že přiznáním na sebe berou celou zodpovědnost a přiřknutí akce, která byla spáchána jinou skupinou, jim přinese strategický posun, který uznává za prospěšný. Útoky budou seřazeny chronologicky od nejstaršího.

Obchodní centrum, Nairobi – 21. září 2013

Tento teroristický útoky se stal v hlavním městě Keni 21. září 2013 v  obchodním centru Westage Mall. Keňské úřady 24. září deklarovaly zajištění čtyřdenní patové situace. V ten samý den se al-Šabab přihlásila k odpovědnosti za útok a má tedy na svědomí více než stovku obětí – z toho více než 67 úmrtí (START 2014). Po třech hodinách od začátků útoku byly již na místě přítomen keňský ekvivalent týmu Swat (speciální policejní zásahový tým), další speciální jednotky i vojenské síly. Velkou roli v rozsahu událostí hrála neorganizovaná rekce ze strany státních orgánů, která se projevila i špatnou komunikací mezi zasahujícími jednotkami, což útočníkům umožnilo přeskupování a přezbrojování (Howden 2013).

Wajir – 25. září 2013

Dvojce výbuchů v severovýchodní Keni ve městě Wajir zabila nejméně jednu osobu a zranila tři další. Akce byla provedena pomocí ručního granátu nebo improvizovaného výbušného zařízení. al-Šabab provedla několik velkých teroristických útoku, ale je také známa útoky malého rozsahu. Skupina deklarovala, že útok byl součástí „pokračující války“ proti státu, jako odplata za vyslané vojáky do sousedního Somálska (Aljazeera 2013).

Mpeketoni – 15. 6. 2014

Nejméně 48 osob zahynulo při vtrhnutí ozbrojenců do města Mpeketoni. Žádná skupina se následně k incidentu nepřihlásila. Keňské orgány měli podezření na al-Šabab. Útok byl systematicky naplánován na období, kdy probíhalo Mistrovství světa ve fotbale a byla tak větší pravděpodobnost, že obyvatele budou v budovách. Ve městě byly zapáleny automobily, hotely, ale i přes rozsah útoku se teroristi setkaly s údajně malým odporem bezpečnostního aparátu. Útok byl nejkrvavějším od loňského září, kdy al-Šabab zaútočila na nákupní centrum v Nairobi (Gander 2014).

Lamu, Gamba – 6. 7. 2014

Ozbrojenci zabili přes noc nejméně 29 lidí ve dvou oddělených útocích na pobřeží Keni. Za oba tyty útoky nese zodpovědnost al-Šabab, která se přiznala v televizním vysílání. Spolu s tímto prohlášením se přiznala i k útoku, který proběhl minulý měsíc v Mpeketoni. Keňský prezident Uhuru Kenyatta, prohlášení popřel a z útoků vinil „místní politické sítě“ a tvrdil, že oběti byly zabity z důvodu jejich etnické příslušnosti. Policisté zatkli údajného separatistu z Republikánské rady Mombasa – skupina, která vede kampaň za nezávislost pobřežní oblasti (Aljazeera 2014a).

Autobusový útok, Lamu – 7. 7. 2014

Organizace přiznala, že naplánovala smrtící útok na autobus, který byl proveden na pobřeží Keni. Při tomto incidentu zahynulo sedm osob. Útočníci unesli autobus, který směřoval do turistického letoviska Malindi v oblasti Lamu. Tento útok byl zprávou pro keňskou vládu, která podala prohlášení o zvýšené bezpečnosti v této oblasti. al-Šabab se zavázala provést další útoky i v souvislosti s vojenskou podporou vyslanou do Somálska (Aljazeera 2014b).

3.2. Strategie a schopnosti al- Šabab na území Keni

Tyto útoky obsahují prvky dlouhodobější strategie, kdy nejde pouze o krátkodobé následky, ale také o ty dlouhodobé (např. znemožnění nebo zcela omezení cestovního ruchu, jež reflektuje i Ministerstvo zahraničních věcí v České republice, které v této souvislosti uvádí rizikové oblasti, kterým by se turisté měli vyhnout).  Stovky rodin z oblasti Lamu uprchly i přes veškeré vládní záruky, že útoky skončí, což vedlo Červený kříž k vybudování táborů pro tyto osoby (Godfrey 2014).

V posuzování nebezpečí, které představuje teroristická organizace, je důležité brát na vědomí její schopnosti. Skupina ukázala, že je schopná vést útoky nejen proti zranitelným cílům, ale i proti prominentním hotelům a jiným budovám v Nairobi. V Somálsku je schopna provádět ničivé útoky proti opevněným cílům, z čehož vyplývá, že tento trend se může objevit i na území Keni. Současná bezpečností schopnost Keni se od vzniku organizace změnila a al‑Šabab by tak musela investovat značné prostředky do poškození nově zabezpečených budov. Munice je sice v zemi stále k dispozici, ale získání většího množství výbušnin je složitější a jejich pašování ze Somálska je obtížné, ale dlužno dodat, že není nemožné (Stewart 2012).

4. DOPORUČENÍ INTERNATIONAL CRISIS GROUP 2014

Rok po útoku v nákupním centru Westgate Mall je al-Šabab více zakořeněná, jelikož těsně po těchto útocích klesla jednota země, především vlivem  rostoucích útoků, následným podezříváním a obviňováním politických elit, bezpečnostních služeb a etnických a náboženských komunit. International Crisis Group poukazuje na rostoucí přítomnost útoků a stále zmatené rekce keňské vlády.  Protiteroristické operace jsou vnímány jako pronásledování a zastrašování, zejména muslimské menšiny, což jak je zmíněno výše přispívá al-Šabab v možnosti navýšení svých členů (International Crisis Group 2014).

International Crisis Group (2014) shledala ohledně al-Šabab několik zjištění a zvláštních doporučení pro keňskou vládu, které by měli přispět k lepší identifikaci hrozby a vypořádání se s takovou hrozbou:

a) širší nebezpečí plyne z taktiky organizace, jelikož je schopna využívat stávající náboženské a etnické zlomové linie,

b) keňské politické elity by měly vytvořit společný akční plán v boji proti terorismu, který bude uznávat plán vedení muslimské obce v Keni, čímž by se mělo zabránit náboru nespokojených občanů,

c) vláda by měla uvést do praxe doporučení z roku 2008, které se týkalo zřízení zvláštního akčního výboru pro řešení institucionální diskriminace vůči muslimům (např. vydávání občanských průkazů a cestovních pasů) a zároveň lepší proporcionální zastoupení ve vyšších úřednických funcích veřejné služby (srov. Africa – News and Analysis 2014),

d) je třeba identifikovat a izolovat konkrétní hrozby plynoucí z al-Šabab, zejména na severovýchodě a pobřeží. Zde byly v minulosti i současnosti na obyvatelích prováděny největší křivdy ze strany státního aparátu v rámci kolektivního vnímání viny. Vláda a bezpečností složky by měli umožnit transparentní nápravu tam, kde operace překročily zákon nebo porušily ústavní právo.

5. ZÁVĚR

Z této analýzy je patrné, že teroristická organizace al-Šabab, i přes problémy se kterými se potýká v Somálsku, je schopna operovat na sousedním území s velkou přesností a svým konáním vyslat jasnou zprávu pro místní státní aparát. Možnost jejího rozrůstání za hranice jejího hlavního působení a napojení na al-Kajdu s sebou přináší hrozbu, která je velice znepokojivá. Současné působení organizace na území Keni se shledává s odporem, který keňská vláda deklaruje následnými odvetnými útoky, ale zároveň se shledává s podporou, v mnoha místech utlačovaného, muslimského obyvatelstva. Jelikož je zakořeněnost této organizace ve více ohledech jasná, je důležité, aby keňská vláda podnikla kroky, které povedou k jejímu rozbourání. V první řadě by možným řešením bylo sjednocení keňské protiteroristické agendy a přistoupení ke krokům, jež navrhuje International Crisis Group a vytvoření tak základu pro budoucí protiteroristické aktivity.

Autor: Veronika Netolická, studentka balakářského programu Bezpečnostní a strategická studia a Politologie na FSS MU.

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ

Abdisaid M., A. (2008): The Al-Shabaab Al-Mujahidiin – A Profile of the First Somali Terrorist Organisation (cit. 2014-10-11). (http://kms2.isn.ethz.ch/serviceengine/Files/ESDP/55851/ipublicationdocument_singledocument/1dd66bc5-b0c9-488c-b7e9-d16eeac91018/en/AlShabaab.pdf).

ADL (2013): „Al Shabaab.“ (cit. 2014-10-11). (http://archive.adl.org/terrorism/symbols/al_shabaab.html).

Africa – News and Analysis (2014): „Kenya – ICG says Al Shabab exploiting local grievance.“ (cit 2014-10-11). (http://africajournalismtheworld.com/2014/09/27/kenya-icg-says-al-shabab-exploiting-local-grievances/).

Aljazeera (2013): „Twin explosions hit northeast Kenya.“ (cit. 2014-10-11). (http://www.aljazeera.com/news/africa/2013/12/twin-explosions-hit-northeast-kenya-20131213171419284618.html).

Aljazeera (2014a): „At least 29 people killed in Kenya attacks.“ (cit. 2014-10-11). (http://www.aljazeera.com/news/africa/2014/07/shooting-reported-kenyan-coastal-region-2014760136961248.html).

Aljazeera (2014b): „ Al-Shabab claims deadly Kenya bus attack.“ (cit. 2014-10-11). (http://www.aljazeera.com/news/africa/2014/07/al-shabab-claims-deadly-kenya-bus-attack-201471972135423471.html).

AMISOM (2014a): „AMISOM Background.“(cit. 2014-10-11). (http://amisom-au.org/amisom-background/).

AMISOM (2014b): „Kenya – Police.“ (cit. 2014-10-11). (http://amisom-au.org/kenya-police/).

BBC (2014): „Who are Somalia’s al-Shabab?“ (cit. 2014-10-11). (http://www.bbc.com/news/world-africa-15336689).

Caulderwood, K. (2014): „Al-Shabab’s Finances: The Militant Group Gets Funding From Local Businesses, Sources Abroad.“ International Bussines Times (cit. 2014-10-11). (http://www.ibtimes.com/al-shababs-finances-militant-group-gets-funding-local-businesses-sources-abroad-1678894).

Gander, K. (2014): „Kenya attack: Suspected al-Shabaab militants kill 48 people in coastal town of Mpeketoni.“ The Independent (cit. 2014-10-11). (http://www.independent.co.uk/news/world/africa/kenya-hotel-attack-suspected-alshabaab-militants-kill-48-people-in-mpeketoni-9539402.html).

Gartenstein-Ross, D. (2009): „The Strategic Challenge of Somalia’s Al-Shabaab.“ The Middle East Quarterly, 4, 16 (cit. 2014-11-10). (http://www.meforum.org/2486/somalia-al-shabaab-strategic-challenge?gclid=CLT-qeawsKMCFYxi2godo0-W3w).

Gettleman, J. (2011): „Kenyan Forces Enter Somalia to Battle Militants.“ International New York Times (cit. 2014-10-11). (http://www.nytimes.com/2011/10/17/world/africa/kenyan-forces-enter-somalia-to-battle-shabab.html).

Gettleman, J., Kulish, N. (2013): „Al-Shabab’s Finances: The Militant Group Gets Funding From Local Businesses, Sources Abroad.“  International New York Times. (cit. 2014-10-11). (http://www.nytimes.com/2013/10/01/world/africa/officials-struggle-with-tangled-web-of-financing-for-somali-militants.html?pagewanted=all).

Global Security (2014): „Al-Shabaab (Al-Shabab), The Supreme Islamic Courts Union (ICU).“ (cit 2014-10-11). (http://www.globalsecurity.org/military/world/para/al-shabaab.htm).

Godfrey, H. (2014): „Al-Shabaab claims responsibility for Kenya bus attack.“ The Guardian (cit. 2014-10-11). (http://www.theguardian.com/world/2014/jul/19/kenya-bus-attack-al-shabaab-claims-responsibility).

Haeri, F. (1997). Základy islámu. Olomouc: Votobia.

Hidalgo, P. (2014): „Kenya’s Worst Enemy.“ Foreign Affairs (cti. 2014-10-11). (http://www.foreignaffairs.com/articles/141357/paul-hidalgo/kenyas-worst-enemy).

Howden, D. (2013): „Terror in Westgate mall: the full story of the attacks that devastated Kenya.“ The Guardian (cit. 2014-10-11). (http://www.theguardian.com/world/interactive/2013/oct/04/westgate-mall-attacks-kenya-terror#part-two).

Kambere, G. (2012): „Financing al Shabaab: The Vital Port of Kismayo.“ Global ECCO, 3, 2 (cit. 2014-10-11). (https://globalecco.org/financing-al-shabaab-the-vital-port-of-kismayo).

Masters, J. (2014): „Backgrounders: Al-Shabab.“ Council on Foreign Relations (cit. 2014-10-11). (http://www.cfr.org/somalia/al-shabab/p18650#p3).

McConnell, T. (2013): „A year later, 5 reasons Al Shabaab attacked Kenya that still matter.“ Global Post (cit. 2014-10-11). (http://www.globalpost.com/dispatch/news/regions/africa/130926/5-reasons-al-shabaab-attacked-nairobi-kenya-westgate-somalia).

NCTC (2014): „Al-Shabaab.“ (cit. 2014-10-11). (http://www.nctc.gov/site/map/index.html).

Stewart, S. (2012): „Al Shabaab’s Threat to Kenya.“ Stratfor: Global Intelligence (cit. 2014-10-11). (http://www.stratfor.com/weekly/al-shabaabs-threat-kenya#axzz3FlYOivGw).

The Oslo Center (2014):  „HOPE AMID CHALLENGES IN SOMALIA.“ (cit. 2014-10-11). (http://www.oslocenter.no/en/2014/08/hope-amid-challenges-in-somalia/).