Spojené státy americké se v rámci velmocenské rivality s Čínskou lidovou republikou (dále jen Čína) snaží vyvažovat její rostoucí politický a ekonomický vliv ve světě. Washington se v oblasti ekonomiky soustředí zejména na balancování čínské inciativy nové Hedvábné stezky (Belt & Road Iniative, BRI) spuštěné v roce 2013, jejímž cílem je rozšířit ekonomický a politický vliv Pekingu skrze budování infrastruktury v rozvojových zemích. USA proto nedávno oznámily inciativy, které mají sloužit jako alternativa právě k čínské BRI. Jaké to jsou? Jak se liší od čínské BRI a mají šanci na úspěch? Na tyto otázky odpovídá následující článek.
Co je čínská Belt & Road Iniative?
Belt & Road Initiative (BRI), někdy přezdívaná také jako nová Hedvábná stezka, je ambiciózní čínský projekt na budování infrastruktury v rozvojových zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Představil jej čínský prezident Si Ťin-pching v roce 2013 a záhy se stal významným nástrojem čínské zahraniční politiky. Iniciativa BRI se zaměřuje na budování infrastruktury s cílem propojit Čínu prostřednictvím silničních a železničních koridorů a přístavů s dalšími kontinenty, především pak s Evropou a Afrikou. Kromě transportu se iniciativa soustředí na výstavbu ropovodů či plynovodů a jiné infrastruktury. [1] Do roku 2023 se do BRI zapojilo na 140 zemí, které obsahují téměř dvě třetiny světové populace a 40 % světového HDP, což ilustruje kolosálnost tohoto čínského projektu.[2]
Čínská BRI je však vnímána jako nástroj pro rozšíření ekonomického a politického vlivu ve světě, převážně pak v rozvojových zemích. Iniciativa je kritizována za netransparentnost, ničení životního prostředí, korupci, porušování práv pracovníků či neudržitelné zadlužování rozvojových zemí. [3] Čína byla rovněž v souvislosti BRI obviňována za využívání diplomacie tzv. dluhové pasti k prohloubení svého vlivu a převzetí kontroly nad strategicky důležitými prvky infrastruktury v dlužících státech. Nejčastěji uváděným, ale poměrně nejasným, příkladem je Srí Lanka, která si od Číny v letech 2005-2015 půjčila na stavbu infrastruktury včetně letiště a přístavu. V roce 2015 tamní vláda ve snaze se zbavit obrovského zadlužení nejen vůči Číně, ale také Světové bance a dalším věřitelům, pronajala strategicky významný přístav na jihu země Pekingu na 99 let. Avšak nelze hovořit o tzv. kapitalizaci pohledávky, tedy splacení dluhu převedením vlastnických práv na věřitele , neboť Srí Lanka přístav alespoň zčásti vlastní a nadále Číně dluží za půjčku na jeho stavbu . Jelikož je kapitalizace pohledávky nedílnou součástí dluhové pasti, nelze čínské často netransparentní půjčky s vysokými úroky Srí Lance považovat za její jasný příklad [4] [5] Přestože případ Srí Lanky nesplňuje plně definici diplomacie dluhové pasti, nelze brát daný problém na lehkou váhu, neboť vystavuje řadu rozvojových států do rizika platební neschopnosti. To může zapříčinit, že životní úroveň v těchto zemích se během a po budování infrastruktury sníží, jelikož stát bude nucen vzhledem k riziku insolvence snížit výdaje na chod sociálních služeb, jako je zdravotnictví či školství. [6]
Jak Američané reagovali na čínskou inciativu BRI?
Prvotní reakce Spojených států na spuštění čínské BRI v roce 2013 byla poněkud vlažná. Obamova administrativa veřejně téměř nekomentovala ani nekritizovala danou iniciativu. [7] Obamova strategie vůči rostoucí ekonomické síle Číny byla ryze nekonfrontační, jak demonstruje přiklonění se ke smlouvě o volném obchodu Trans-Pacific Partnership Agreement (TPP) mezi USA a státy Indo-Pacifiku. TPP měla posílit regionální pozici Spojených států v Asii a současně prostřednictvím pravidel o transparentnosti mířené na státem vlastněné společnosti omezit čínský ekonomický a politický vliv. [8]
Teprve po několika letech od spuštění čínské iniciativy v době, kdy nabyla mezinárodní podpory, si Washington uvědomil, že BRI je významným nástrojem čínské velmocenské strategie. V téže momentě USA začaly vnímat Peking za strategického protivníka a BRI za rostoucí hrozbu pro americké zájmy ve světě. Důsledkem toho bylo zaujmutí konfrontační a protekcionistické pozice vůči Číně administrativou Donalda Trumpa. [7] [9] Jeho tehdejší administrativa silně kritizovala BRI a vnímala ji jako nástroj pro rozšiřování vlivu skrze zmíněnou diplomacii dluhové pasti. [10] Zároveň odrazovala spojence od participace v projektech v rámci BRI a v neposlední řadě představila strategii pro její balancování. [7] Je vhodné zmínit, že silná kritika iniciativy ze strany Spojených států probíhala v době, kdy Trumpova administrativa vedla obchodní válku s Pekingem, jejímž cílem bylo vylepšit ekonomickou pozici USA. Avšak jejím reálným nečekaným dopadem byla revitalizace BRI [11], což dokládá statistika obchodní bilance Číny se Spojenými státy v porovnání se zeměmi, které jsou součástí iniciativy. Důvodem bylo přeorientování části čínského exportu do států participujících v BRI po uvalení tarifů na import čínského zboží Washingtonem v roce 2018. [12]
Kromě obchodní války Trumpova administrativa v rámci strategie pro balancování rostoucího čínského ekonomického a geopolitického vlivu oznámila další ekonomicko-bezpečnostní iniciativy. Ty měly sloužit jako protiváha BRI. Spojené státy nejprve revidovaly a rozšířily svou strategii pro region Indo-Pacifiku s cílem učinit ji hlavní platformou pro balancování BRI. [13] Upravená a více ideologicky zaměřená strategie Free and Open Indo-Pacific (FOIP) čerpající z americké strategie tzv. Pivot do Asie z roku 2009 se skládá ze série iniciativ mířených na udržení řádu založeného na pravidlech, svobodě plavby a svobodě obchodu. [8] [14] Cílem Spojených států je prostřednictvím této zastřešující strategie posílit vlastní ekonomickou a bezpečnostní pozici v regionu. [15]
V rámci FOIP Trumpova administrativa spustila iniciativy pro budování infrastruktury v zemích, které sdílí americké zájmy. Jedná se například o Development Finance Corporation (DFC) podporující konkurenční projekty k čínské BRI a mezinárodní Blue Dot Network (BDN) sloužící jako ratingová agentura pro investiční projekty. [8]
Jedním z infrastrukturních projektů, kterou Spojené státy prostřednictvím DFC podporují, je i projekt Evropské unie na propojení Baltského, Černého a Jaderského moře, známého jako Three Seas Initiative. Kromě podpory soukromých investic do projektů na rozvoj infrastruktury ve strategických odvětvích a regionech Spojené státy skrze DFC poskytují půjčky, záruky či pojištění. Díky ní současně USA mohou investovat v cizí měně a do vlastního kapitálu společností. [7]
Iniciativa BDN založená Spojenými státy společně s Austrálií a Japonskem v roce 2019 vytváří rámec norem, standardů a principů pro mezinárodní projekty na budování infrastruktury. Hlavními kritérii, podle kterých je BDN certifikuje a následně hodnotí, je transparentnost, respektování pracovního práva či finanční a enviromentální udržitelnost. [9] [16] Cílem BDN je snížit rizika investic do rozvojových projektů, čímž je učiní atraktivnější pro soukromé investory. [10]
Bidenovy iniciativy na balancování čínské BRI
BDN je zakomponovaná také do iniciativy Bidenovy administrativy, Build Back Better World (B3W), oznámené v roce 2021 společně se státy G7 a v roce 2022 znovuspuštěné pod názvem Partnership for Global Infrastructure and Investment (PGII). B3W/PGII se má soustředit na udržitelný rozvoj infrastruktury v rozvojových zemí v regionech Latinské Ameriky, Asie a Afriky. Dále má mobilizovat veřejný a soukromý kapitál v několika klíčových oblastech budování infrastruktury – obnovitelných zdrojích, zdravotnictví, digitálních technologiích či rovnosti pohlaví. V dlouhodobém měřítku má program adresovat potřebu investic do infrastruktury rozvojových zemích ve výši 40 bilionů dolarů. [17] Orientace na budování tzv. měkké infrastruktury v podobě zejména digitální ekonomiky reflektuje schopnost a zájem amerických společností v budování velkých infrastrukturních projektů v zahraničí. Jedná se o odvětví, ve kterém má Čína se svou BRI významnou kompetitivní převahu [18] [19] [20]
Prozatím bylo v rámci PGII alokováno 600 miliard dolarů, které mají být použity na budování infrastruktury ve vymezených regionech. Spojené státy přislíbily iniciativě 200 miliard dolarů, zbylé prostředky obstarají ostatní státy G7 – Německo, Francie, Itálie, Spojené království, Kanada a Japonsko. [21]
Projekty v rámci PGII mohou být rozděleny do tří kategorií. První kategorií je rozvoj digitální ekonomiky, do níž spadají projekty na stavbu 5G sítí či pokládání podmořských telekomunikačních kabelů mezi Jihovýchodní Asií, Severní Afrikou a Západní Evropou. Druhou kategorii představuje energetická bezpečnost, v rámci které se projekty mají soustředit na zelené technologie jako je stavba solárních elektráren nebo nových modulárních jaderných reaktorů. Do poslední kategorie spadá sociální sféra s projekty zaměřenými na zlepšení životních podmínek v rozvojových zemích. Příkladem může být výstavba klinik v Africe či podpora projektů Světové banky na pomoc ohroženým dětem. [9] [22] PGII také zastřešuje projekt EU Global Gateway, který taktéž míří na pokrytí investičních mezer ve světě a pomoct nastartovat globální ekonomiku po pandemii covid-19. [23]
V roce 2022 Spojené státy společně s dalšími 13 partnery v regionu Indo-Pacifiku spustily také další inciativu sloužící jako alternativa k čínské BRI. Indo-Pacific Economic Framework for Prosperity (IPEF) se soustředí na posílení odolnosti, udržitelnosti, spolupráce a konkurenceschopnosti 14 členských ekonomik. Jejím cílem je posílit regionální a mezinárodní řád založený na pravidlech, jenž je příznivý pro zájmy Spojených států a jejich spojenců. [24] [25] Současně IPEF naznačuje vytvoření nových standardů pro mezinárodní obchod. Dále se soustředí na spolehlivost dodavatelských řetězců, boj s korupcí či přístup k surovým materiálům a počítačovým čipům. [9]
IPEF lze spíše označit za geopolitickou strategii Spojených států nežli smlouvu o volném obchodu, jakým byla Obamova TPP. Oproti svému předchůdci je velmi volným a flexibilním ujednáním, což znamená, že státy vstupující do IPEF nemusí odstraňovat své celní bariéry. Současně však participujícím státům nezaručuje přístup k americkému trhu, což se může jevit jako nevýhoda. Další problém plyne z její samotné podstaty, jelikož kterýkoli další americký prezident může iniciativu jednoduše zrušit pomocí exekutivního příkazu, neboť IPEF není smlouvou o volném obchodu. [6] Na druhou stranu tato iniciativa společně s PGII představuje příležitost pro americké firmy jednodušeji přemístit své výrobny z Číny do participujících zemí v IPEF. [19]
Jaké jsou rozdíly mezi americkými iniciativy a čínskou BRI?
Ačkoli jsou americká PGII společně s IPEF a čínská BRI pokládány za soupeřící iniciativy na stavbu infrastruktury ve světě a mají mnoho dalších společných prvků, v mnohém se liší.
Iniciativy obou zemí soustředí své investice do středně a nízkopříjmových rozvojových zemí v Africe, Asii a Latinské Americe. Zaměřují se však i na jiné typy infrastruktury. Zatímco Čína se soustředí na stavbu tzv. tvrdé infrastruktury v podobě železničních a silničních koridorů, přístavů či plynovodů a ropovodů, Spojené státy chtějí budovat tzv. měkkou infrastrukturu, jako je digitální ekonomika, zdravotnictví či obnovitelné zdroje. [23]
Významný rozdíl mezi iniciativami představuje také způsob financování a výběr projektů. Iniciativy Číny a USA ve velké míře mobilizují státní finance, nicméně americká PGII klade důraz na zapojení soukromých společností v převážně menších až středně velkých projektech na výstavbu infrastruktury. Čínská BRI se naopak soustředí na realizaci velkých projektů, jako jsou zmíněné přístavy či produktovody, které realizují státní podniky. [23]
Souvisejícím atributem, jenž rozlišuje inciativy obou supervelmocí, je důraz na kvalitu. Jedním z hlavních cílů americké PGII je podpora takových projektů, které dle předem stanovených atributů získají certifikaci kvality BDN. Spojené státy si od PGII slibují, že certifikované projekty přilákají klíčové soukromé investory k podílení se na financování projektů. Zároveň sází na to, že budou atraktivnější pro rozvojové státy spíše než ty, které nabízí Čína, a jež jsou terčem kritiky. [3]
Obě inciativy mají také velmi odlišnou startovní pozici a množství alokovaných financí. Zatímco Čína inciativu BRI začala implementovat již v roce 2013, USA a ostatní státy G7 jsou prozatím v plánovací fázi a přibližují se rané fázi implementace inciativy PGII. Velký rozdíl spočívá také v objemu financí, které supervelmoci hodlají investovat nebo který již Peking investoval. Odhaduje se, že za deset let to v rámci BRI bylo přibližně jeden bilion dolarů. [26] Do roku 2027 by Čína mohla celkový objem investic navýšit až na 1,3 bilionu dolarů. [27] Oproti tomu státy G7 přislíbily PGII do roku 2027 prozatím 600 miliard dolarů. [21] PGII tak nemá šanci takovému tempu investic do tvrdé infrastruktury konkurovat. Také možná proto se soustředí na měkkou infrastrukturu, zejména na oblast digitální ekonomiky, ve které mají Spojené státy značné know-how. Navíc rozvoj infrastruktury pohánějící digitální ekonomiku je v porovnání s budováním transportních koridorů a produktovodů rychlejší a méně nákladný. Zároveň skrze budování této infrastruktury mohou získat Spojené státy vliv v rozvojových státech, neboť využívání nástrojů digitální ekonomiky lze snadněji kontrolovat než využívání tvrdé infrastruktury. [9]
Iniciativy Bidenovy administrativy se rozumně soustředí na budování měkké infrastruktury v rozvojových zemí a tím pomáhají vyplňovat mezery vytvořené čínskou BRI. Nicméně pro úspěšnou implementaci inciativ, zejména PGII, potřebují Spojené státy a jejich partneři v rámci G7 překonat několik bariér týkajících se zejména financování. Přilákání soukromých investorů ze zemí G7 bude pro úspěch PGII klíčové, jelikož se USA společně se státy G7 v současné době potýkají s ekonomickou krizí doprovázenou vysokou inflací. Veřejné finance Západu jsou tak velmi zatížené i kvůli vysokým výdajům během pandemie covid-19 a probíhající rusko-ukrajinské válce. Soukromí investoři představují pro americké iniciativy také důležité partnery z důvodu nejisté politické vůle na úrovni států vůči rozvojovým projektům. Pro ilustraci, USA a země G7 každoročně vyčleňují na podporu rozvojových zemích ze slíbených 0,7 procent hrubého národního příjmu průměrně pouhých 0,32 procent. [28] [29]
Dalším faktorem ovlivňujícím úspěch PGII je možný nezájem některých rozvojových států s nepříliš demokratickou strukturou vládnutí o tuto iniciativu. Tyto země mohou preferovat čínskou BRI, jelikož si narozdíl od PGII neklade striktní podmínky pro půjčky a investiční projekty, jako je transparentnost či fiskální a ekonomická udržitelnost. [30] Některé rozvojové státy tak mohou preferovat čínskou BRI i přesto, že čínské půjčky nejsou finančně výhodnější a přináší riziko závislosti na Číně a upadnutí do dluhové pasti. Ilustrativním příkladem může být rozhodnutí Trinidadu a Tobaga o přijetí čínské půjčky namísto půjčky Mezinárodního měnového fondu (MMF), přestože ten nabízel výrazně výhodnější úrok. Trinidad a Tobago tak preferoval finančně nevýhodnější nabídku Číny, aby se vyhnul dohledu MMF a případně musel implementovat některé strukturální změny. [31]
Další výzva plyne z důrazu Západu na zelené technologie a odmítání stavět uhelné elektrárny, které by některé rozvojové státy preferovaly z důvodu dostupnosti uhlí. Nejenže je výrazně levnější než jeho alternativy, ale také je více geograficky rozprostřené, což znamená, že je lokálně dostupné i v rozvojových státech. Pro uhelné elektrárny také hovoří fakt, že těžba uhlí vytváří v rozvojových zemích potřebná pracovní místa. Poskytují navíc nezávislý, spolehlivý a cenově dostupný zdroj energie. [32] Čínská BRI podobné podmínky jako PGII neklade, což ji může pro konkrétní státy činit přitažlivější. [20]
Dokáže USA svými iniciativami Číně konkurovat?
Americké inciativy PGII a IPEF bezesporu představují alternativu k čínské BRI. Jak úspěšný ovšem bude americký přístup, lze zatím jen těžce odhadovat.
Čína a Spojené státy by teoreticky mohly namísto soupeření o ekonomický, politický a vojenský vliv najít společné zájmy, jak podpořit budování infrastruktury v rozvojových státech. Vzhledem k soustředění se na různé typy infrastruktury se BRI a PGII mohou doplňovat, pokud by byly implementovány v součinnosti. Společný postup by byl přívětivější i pro samotné rozvojové státy, které by si nemusely mezi supervelmocemi vybírat. Tento scénář je však v kontextu geopolitické rivality mezi Čínou a USA velmi nepravděpodobný a v dohledné době jej pravděpodobně neuvidíme, přestože by jejich spolupráce byla prospěšná jak pro rozvojové státy, tak pro celý svět.
Editor článku: Adam Sitko, Kristýna Drmotová
Zdroje:
[1] Belt and Road Initiative | Velvyslanectví České republiky v Pekingu. (n.d.). Retrieved 22 May 2023, from https://www.mzv.cz/beijing/cz/politika/vzajemne_vztahy/obor/index.html
[2] China’s Massive Belt and Road Initiative. (n.d.). Retrieved 22 May 2023, from Council on Foreign Relations website: https://www.cfr.org/backgrounder/chinas-massive-belt-and-road-initiative
[3] Losos, E. & Fetter, T. (2022). Building Bridges? PGII versus BRI. Retrieved May 14, 2023, from Brookings website: https://www.brookings.edu/blog/future-development/2022/09/29/building-bridges-pgii-versus-bri/
[4] Turcsányi, R. (2020). Staví Čína po světě skutečně „dluhové pasti“? Retrieved 22 May 2023, from CEIAS website: https://ceias.eu/stavi-cina-po-svete-skutecne-dluhove-pasti/
[5] Attanayake, C. A. (2023). Sri Lanka’s Economic Crisis: Lessons for those in China’s Debt. Retrieved June 8, 2023, from ORF website: https://www.orfonline.org/expert-speak/sri-lankas-economic-crisis/
[6] China’s loans pushing world’s poorest countries to brink of collapse. (2023, May 18). Retrieved June 8, 2023, from AP NEWS website: https://apnews.com/article/china-debt-banking-loans-financial-developing-countries-collapse-8df6f9fac3e1e758d0e6d8d5dfbd3ed6
[7] Zhao, M. (2021). The Belt and Road Initiative and China–US strategic competition. China International Strategy Review, 3(2), 248–260. https://doi.org/10.1007/s42533-021-00087-7
[8] Leoni, Z. (2022). The economy-security conundrum in American grand strategy: Foreign economic policy toward China from Obama to Biden. China International Strategy Review, 4(2), 320–334. https://doi.org/10.1007/s42533-022-00120-3
[9] Boreyko, A. V., Vernigora, A. A., & Kislitsyn, S. V. (2022). The Infrastructure Competition between the United States and China in Developing Countries. Herald of the Russian Academy of Sciences, 92(7), S627–S635. https://doi.org/10.1134/S1019331622130159
[10] Ashbee, E. (2021). The Blue Dot Network, economic power, and China’s Belt & Road Initiative. Asian Affairs: An American Review, 48(2), 133–149. https://doi.org/10.1080/00927678.2021.1964886
[11] Ren, S. (2019). Trump’s Trade War Revives Xi’s Silk Road. Bloomberg.com. Retrieved from https://www.bloomberg.com/opinion/articles/2019-08-13/trump-s-trade-war-gives-new-life-to-china-belt-and-road-program
[12] Steil, R. & Rocca, B. (2021). Trump’s Trade War Puts “Belt and Road First.” Retrieved May 15, 2023, from Council on Foreign Relations website: https://www.cfr.org/blog/trumps-trade-war-puts-belt-and-road-first
[13] Tellis, A. J. (2017). PROTECTING AMERICAN PRIMACY IN THE INDO-PACIFIC. Retrieved May 13, 2023, from https://www.armed-services.senate.gov/imo/media/doc/Tellis_04-25-17.pdf
[14] White House. (2022). Indo-Pacific Strategy of the United States. Retrieved May 15, 2023, from https://www.whitehouse.gov/wp-content/uploads/2022/02/U.S.-Indo-Pacific-Strategy.pdf
[15] White House. (2022). FACT SHEET: Indo-Pacific Strategy of the United States. Retrieved May 15, 2023, from The White House website: https://www.whitehouse.gov/briefing-room/speeches-remarks/2022/02/11/fact-sheet-indo-pacific-strategy-of-the-united-states/
[16] US Department of State. (n.d.). Blue Dot Network. Retrieved May 11, 2023, from United States Department of State website: https://www.state.gov/blue-dot-network/
[17] White House. (2021). FACT SHEET: President Biden and G7 Leaders Launch Build Back Better World (B3W) Partnership. Retrieved May 11, 2023, from The White House website: https://www.whitehouse.gov/briefing-room/statements-releases/2021/06/12/fact-sheet-president-biden-and-g7-leaders-launch-build-back-better-world-b3w-partnership/
[18] Adele, M. (2022). Can and should the US compete with China in global infrastructure financing? Retrieved May 14, 2023, from A-id website: https://www.a-id.org/can-and-should-the-us-compete-with-china-in-global-infrastructure-financing/
[19] Caspian Report. (2022). How Biden plans to checkmate China—YouTube. Retrieved May 14, 2023, from https://www.youtube.com/watch?v=Qi3HUskIn9I
[20] Siddiqa, A. & Abbas, S. (2022). A NEW FACET TO US-CHINA RIVALRY: BUILD BACK BETTER WORLD VERSUS BELT AND ROAD INITIATIVE. Margalla Papers-2022, 4, 1-13. Retrieved May 14, 2023, from https://margallapapers.ndu.edu.pk/site/article/view/109/84
[21] White House. (2022). FACT SHEET: President Biden and G7 Leaders Formally Launch the Partnership for Global Infrastructure and Investment. Retrieved May 11, 2023, from The White House website: https://www.whitehouse.gov/briefing-room/statements-releases/2022/06/26/fact-sheet-president-biden-and-g7-leaders-formally-launch-the-partnership-for-global-infrastructure-and-investment/
[22] Leonard, J. & Nardelli, A. & Fabian, J. (2022). US Resuscitates Bid at G-7 to Counter China’s Belt and Road. Retrieved May 11, 2023, from https://www.bnnbloomberg.ca/us-resuscitates-bid-at-g-7-to-counter-china-s-belt-and-road-1.1784142
[23] Moses, O. & Zhu, K. (2022). The Belt and Road Initiative and the Partnership for Global Infrastructure and Investment: Global Infrastructure Initiative Comparison. Global Development Policy Center. Retrieved May 15, 2023, from https://www.bu.edu/gdp/files/2022/11/GCI_WP_026_BPG_FIN.pdf
[24] White House. (2022). FACT SHEET: In Asia, President Biden and a Dozen Indo-Pacific Partners Launch the Indo-Pacific Economic Framework for Prosperity. Retrieved May 12, 2023, from The White House website: https://www.whitehouse.gov/briefing-room/statements-releases/2022/05/23/fact-sheet-in-asia-president-biden-and-a-dozen-indo-pacific-partners-launch-the-indo-pacific-economic-framework-for-prosperity/
[25] US Department of Commerce. (n.d.). Indo-Pacific Economic Framework. Retrieved May 12, 2023, from U.S. Department of Commerce website: https://www.commerce.gov/ipef
[26] Wei, L. (2022). China Reins In Its Belt and Road Program, $1 Trillion Later. Wall Street Journal. Retrieved from https://www.wsj.com/articles/china-belt-road-debt-11663961638
[27] China Belt and Road Initiative: Silk Road | Morgan Stanley. (2018). Retrieved 25 May 2023, from https://www.morganstanley.com/ideas/china-belt-and-road
[28] G7 pledges to raise $600bn to counter China’s Belt and Road. (2022). Retrieved June 8, 2023, from https://www.aljazeera.com/news/2022/6/27/g7-pledges-600bn-infrastructure-plan-to-counter-china
[29] Gill, M. (2022, July 28). Will the Partnership for Global Infrastructure and Investment be a Game-changer in the Indo-Pacific? Retrieved June 8, 2023, from East-West Center | www.eastwestcenter.org website: https://www.eastwestcenter.org/publications/will-the-partnership-global-infrastructure-and-investment-be-game-changer-in-the-indo
[30] Scimia, E. (2021). B3W: Many obstacles to the West’s alternative to Beijing’s Belt and Road. Retrieved May 15, 2023, from https://www.asianews.it/news-en/B3W:-Many-obstacles-to-the-West’s-alternative-to-Beijing’s-Belt-and-Road-53434.html
[31] Kendy. (2021, June 15). Trinidad seeks loan from China. Retrieved June 8, 2023, from https://www.nationnews.com/2021/06/15/trinidad-seeks-loan-china/
[32] Mikulska, A. (2019.). The Long Goodbye: Why Some Nations Can’t Kick the Coal Habit. Retrieved 25 May 2023, from Kleinman Center for Energy Policy website: https://kleinmanenergy.upenn.edu/research/publications/the-long-goodbye-why-some-nations-cant-kick-the-coal-habit/
