Pchjongjang a Damašek od sebe nedělí jen výrazné kulturní a náboženské rozdíly, ale také 7700 kilometrů vzdušnou čarou. Přesto jde o dlouholeté partnery, jejichž spojenectví není zdaleka jen na papíře, ale má velice konkrétní podobu. Jak tento vztah východoasijské výspy socialismu a blízkovýchodního centra arabského nacionalismu vznikl a jaká je jeho současná podoba?

Tenkrát na východě

Ač se mohou zdát severokorejské vztahy se zeměmi na Blízkém východě zvláštní a nezvyklé, opak je pravdou – Sýrie a KLDR jsou dlouholetými spojenci a vzájemné diplomatické návštěvy se uskutečňují několikrát do roka.

Formálně navázaly obě země diplomatické vztahy v červenci 1966 (neformálně už na začátku 60. let), ale hlavní impuls přišel až v roce 1973, kdy do Sýrie Pchjongjang vyslal poradce a vybavení k podpoře syrského útoku na Izrael v rámci Jomkipurské války. Důvodem pro tuto blízkovýchodní (a posléze i středovýchodní[i]) anabázi byly zejména komplikované vztahy se sousedy, jmenovitě Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou.

V průběhu 70. a 80. let hrála KLDR v Sýrii jen druhé housle (jelikož hlavním syrským spojencem bylo SSSR), ale po rozpadu SSSR Pchjongjang Damašku údajně pomáhal s jeho arsenálem chemických zbraní a představoval také významného dodavatele balistických střel, konkrétně severokorejských variant střel SCUD-B a C (neboli Hwasong 5 a 6), které byly do země dodány v polovině 90. let. Toto zintenzivnění spolupráce bylo zapříčiněno zejména rozpadem Sovětského svazu, který pro oba režimy představoval hlavního spojence.

Za vrchol vztahu lze považovat severokorejskou pomoc při budování syrského jaderného reaktoru, jehož předlohou měl být jaderný reaktor v Yongbyonu. Reaktor byl v roce 2007 zničen leteckým úderem izraelského letectva, při kterém údajně zemřelo 10 Severokorejců.

Hlavní postavou, která se na vybudování vzájemných vztahů výrazně podílela, je generál Kim Kyok Sik, který v Damašku přes deset let působil na severokorejské ambasádě a měl na svědomí množství projektů, včetně výcviku syrských jednotek, prodejů zbraňových systémů a podpory radikálních islámistických skupin v regionu. V květnu 2013 byl Kim povýšen do funkce náčelníka generálního štábu, čemuž se přičítala právě jeho role v severokorejské podpoře režimu Bašára al-Asada (a předtím jeho otce Háfize). Kim byl tři měsíce po svém povýšení odvolán z funkce a od té doby se na veřejnosti neobjevuje. Jeho současný stav není znám, nicméně v dubnu 2014 byl zvolen do Nejvyššího lidového shromáždění, takže očividně nebyl fyzicky zlikvidován, ale pouze odstaven od centra moci (což z něj činí dalšího stranického veterána, kterého Kim Čong Un odsunul na vedlejší kolej).

Občanská válka

Od vypuknutí občanské války Severní Korea Damašek podporuje zásilkami zbraní, munice a dalšího vojenského vybavení. Důkazem toho je zabavení severokorejské zásilky do Sýrie v Turecku, která obsahovala náklad zbraní, munice a plynových masek (Turecko zprávu nepotvrdilo, ani nevyvrátilo). Stejný osud potkal i zásilku raketových součástek, která byla nalezena na palubě čínské lodi.

I nyní se v Sýrii s velkou pravděpodobností nachází severokorejští vojenští poradci a experti, kteří syrské armádě poskytují své schopnosti a zkušenosti. Podle deníku The Jerusalem Post a Chosun Ilbo, které oba citují organizaci Syrian Observatory for Human Rights, v Sýrii operovali severokorejští piloti vrtulníků a důstojníci dělostřelectva. Zatímco působení severokorejských pilotů nebylo potvrzeno dalšími zdroji, na přítomnost dělostřeleckých důstojníků upozornil i saudsko-arabský deník Asharq al-Awsat, který odkazoval na očitého svědka. Vzhledem k tomu, že většina těchto informací pochází ze silně proti-syrských zdrojů, je třeba k nim přistupovat opatrně, stejně tak jako k severokorejskému popírání podpory syrského režimu v boji proti povstalcům.

Poslední diplomatická návštěva mezi KLDR a Sýrií byla podniknuta severokorejským ministrem zahraničí Ri Su Yong (také Ri Chol)[ii], který se v polovině června setkal se syrským prezidentem Bašárem al-Asadem. Hlavním tématem návštěvy měla být spolupráce v oblasti ekonomického rozvoje a obnovy.

Zajímavostí je také to, že Damašek Severní Koreu požádal o pomoc při monitorování červnových prezidentských voleb. Po nepříliš překvapivém vítězství Bašára al-Asada pak KLDR poslala své gratulace.

Motivace Pchjongjangu

Co Pchjongjang vedlo k rozsáhlejšímu zapojení v syrské občanské válce na straně Damašku? Na první pohled mají obě země mnohé společné: patřily do sovětské sféry vlivu, ve svém sousedství mají antagonistické režimy (USA v Jižní Koreji a Izrael), oba státy jsou v mezinárodní komunitě do značné míry izolovány a roli může hrát i fakt, že v obou případech jde o státy s dynastií autoritativních vládců, kteří v dnešním světě představují „vymírající druh“ (myšleno doslovně, pokud se podíváme na příklady Muammara Kaddáfího a Saddáma Husajna).

Dalším, tentokrát více pragmatickým důvodem je zřejmě externí tlak Iránu na rozsáhlejší severokorejské angažmá v Sýrii. Teherán do přežití Asadova režimu investoval značné zdroje, zahrnující finanční prostředky, vliv a vojáky, a díky svému vztahu s Pchjongjangem mohl zařídit i jeho zapojení, nepochybně za určitou (a určitě ne nízkou) cenu.

Syrské bojiště může navíc představovat možnost k otestování některých předem nevyzkoušených systémů v polních podmínkách, stejně jako k zisku praktických zkušeností pro severokorejské důstojníky.

Velmi podstatnou výhodou je i potenciální technologická spolupráce mezi spojenci v Sýrii – Iránem a Ruskem. Hlavně Rusko pro KLDR představuje velmi lákavého partnera, který má mnohé co nabídnout. Nelze vyloučit i možnost, že KLDR v Sýrii získává modernější zbraňové systémy, z kterých pak pomoci zpětného inženýrství vytvoří vlastní verze. V tom by se mohla nalézat i odpověď na zprávu deníku Chosun Ilbo, podle které Pchjongjang získal protilodní střelu s plochou dráhou letu, která je zjevnou kopií relativně moderní ruské střely KH-35. Od koho KLDR střelu získala, není jasné, ale právě Rusko představuje jednoho z možných kandidátů (dalším horkým favoritem by mohl být Myanmar).

Syrský režim je navíc velkým odběratelem ruských zbraňových systémů (KH-35 mezi ně ovšem nepatří) a pokud by se některé z nich dostaly do rukou severokorejských inženýrů, mohlo by to pro stabilitu Korejského poloostrova představovat problém. Řeč je například o protiletadlovém systému Pantsir-S1, nebo o střele krátkého dosahu 9K720 Iskander[iii].

Závěr

Udržení režimu Bašára al-Asada je společným cílem jak Pchjongjangu, který nemá spojenců nazbyt, tak Moskvy, pro kterou Sýrie představuje strategickou operační základnu a přístav ve Středomoří. Společnou řeč spolu v posledních pár letech Rusko a KLDR nacházejí stále častěji a i to může hrát roli v budoucím severokorejském zapojení v syrském konfliktu, které je nyní sice relativně marginální (v porovnání s ruskou a íránskou podporou), ale přesto existující. Severokorejské angažmá v Sýrii má tedy poměrně důležité mezinárodně politické implikace, které by vývoj na Korejském poloostrově mohly v budoucnu přímo i nepřímo výrazně ovlivnit.