Na začátku tohoto roku byly zrušeny sankce proti Íránu, který se okamžitě začal zajímat o nové trhy. Již během několika týdnů oznámil nákup 114 Airbusů a také začal řešit prodej své ropy. Ovšem otevření se trhu Íránu znamená i možnost nákupu zbraní. A právě toto přináší nevoli, především ze strany Spojených států amerických (dále USA), které v minulosti přiřadily Írán k Ose zla. Ke všemu den po zrušení sankcí OSN Spojené státy na Írán uvalily své sankce kvůli zkouškám balistických raket. Právě tato neochota nejen USA, ale i západní Evropy, spolupracovat s Íránem nahrává další spolupráci Teheránu s Ruskem a vytváří ještě větší propast mezi západním světem a Íránem, která byla historicky dána islámskou revolucí v roce 1979.
Ale přejděme k faktům. V ruských, ale i v západních médiích se v polovině února objevily zprávy, že Írán chce utratit až 8 miliard dolarů za ruské zbraně. Jedná se především o ruské protiletadlové systémy dlouhého dosahu S-300, které jsou určeny k obraně strategických cílů. V prosinci roku 2015 ruská agentura TASS informovala, že začala posílat první komponenty protiletadlového systému S-300 do Íránu, ovšem pokračování vývozu bylo podmíněné zrušením sankcí OSN. Již první dohoda o prodeji tohoto systému byla podepsána v roce 2007, ale Moskva ji musela zrušit právě kvůli těmto sankcím. Ovšem Írán nemá zájem jen o systém S-300, ale také o víceúčelové letouny Su-30SM, tanky T-90, vrtulníky a nejaderné ponorky.
USA s tímto prodejem nesouhlasí a dle Thomase Shannona, náměstka ministerstva zahraničí, tento prodej by měla schválit rada bezpečnosti OSN. Na druhou stranu Shannon tvrdí, že protiraketové systémy OSN nezakazuje, protože se jedná o vyloženě obranné systémy, avšak se bojí, že tento prodej by mohl destabilizovat situaci v regionu. Osobně se pozastavuji nad tím, jak může prodej obraného zbraňového systému destabilizovat situaci v regionu. Tento argument by možná šel použít u letounů Su-30SM, které mohou být použity ofenzivně. A právě kvůli této možnosti USA považuje nutný souhlas rady OSN, na druhou stranu tento postup můžeme vnímat jako překažení prodeje těchto zbraní, jelikož USA zde může uplatnit své veto.
Co se týká zbraní, tak je Írán sám o sobě jejich výrobce a nejedná se o nezanedbatelné položky. Írán vyrábí rakety krátkého a středního doletu, protitankové zbraně, minomety, odstřelovací pušky, bezpilotní letouny a další zbraně. V současné době se snaží Írán spolupracovat s Čínou a Ruskem ohledně pokročilých vojenských technologií, aby mohla domácí výroba zvýšit svou kapacitu a také kvalitu a tím se stát největším producentem zbraní na Blízkém východě.
A trošku polemiky na závěr. Řekněme to velmi jednoduše, svět se nám začíná opět nějakým tím způsobem bipolarizovat. V případě Íránu je situace poměrně zajímavá, protože je svým způsobem ještě nerozhodnuta, Írán se ještě v současné době může v určitě míře stát spojencem západu. Byly zrušeny sankce, Írán se pomalu, ale jistě otvírá, ale západ, především USA, dává Íránu klacky pod nohy, místo toho, aby s ním započal nějaký dialog. A právě tímto svým chováním zvětšuje zmíněnou propast a utvrzuje nejen konzervativní íránské politiky ve svém postoji. A nejenže utvrzuje konzervativce, ale celou zemi vhání do náruče Rusku. Dle mého názoru by měl nastat jistý dialog mezi Íránem a západním světem. Když se k němu budeme stavět zády, tak nic nezměníme, ať v našem pohledu na tuto zemi, tak v jejich na naše země. Na celou věc se díváme příliš etnocentricky a chceme vyvážet své myšlenky do zemí, kam nepatří, ale když se tato situace děje u nás, tak se veřejnost silně ozývá.
A nebavme se jen o nějaké ideji celosvětového míru a přátelství, ale o také boji proti Daesh (Islámskému státu), jenž je také nepřítelem Íránu, který nám může v boji pomoci a my jemu. Zatím pořád stojíme na novém prahu vztahů s Íránem, který nezačínáme příliš dobře a nějaká rozumná konsolidace je v současné situaci v nedohlednu. Írán jako každá jiná země si snaží zajistit svrchovanost a prostředky k obraně svého území a také k prosazování své politiky. Je na i na nás kam převrhneme misku vah Íránu, jestli k Rusku a Číně nebo k západnímu světu. Dodal bych, že se zbraněmi je to podobně jako v českém přísloví: „Kdo chce psa bít, hůl si najde.“ Když nebudeme my, jako západ, s Íránem spolupracovat, tak to bude dělat někdo jiný.
