V roce 2020 uzavřela Ruská federace a Súdán dohodu o zřízení námořní základny v přístavním městě Port Súdán na pobřeží Rudého moře. Tato dohoda okamžitě upoutala pozornost mezinárodního společenství – jednalo by se totiž o vůbec první ruskou námořní základnu nejen v oblasti Rudého moře, ale i na celém africkém kontinentu. Základna by tak výrazně zvýšila ruský vliv na jedné z nejdůležitějších světových námořních obchodních tras. Nicméně plány Moskvy od podpisu dohody narážejí na řadu významných překážek, které samotnou realizaci projektu zpomalují.

Rusko se dlouhodobě snaží posílit svůj vliv v oblasti Rudého moře, které je klíčovým strategickým regionem pro globální námořní obchod a místem střetu geopolitických zájmů. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 Moskva přišla o své důležité námořní základny v Adenu (Jemen), Berbeře (Somálsko) a na ostrově Nokra (Eritrea).  [1] V devadesátých letech pak Rusko procházelo vnitřní ekonomickou a politickou transformací, které s sebou nesly několik problémů, mimo jiné právě omezení schopnosti projektovat svou moc v zahraničí. 

Strategický význam Rudého moře v ruské námořní doktríně

Rudé moře má pro Ruskou federaci v současné době zásadní strategický význam, a to jak z obchodního, tak vojenského hlediska. Ruská angažovanost v této oblasti se zaměřuje na zajištění klíčových tras pro export ruských komodit, zejména zemědělských produktů, jako jsou obiloviny, a na ochranu ruských obchodních a vojenských zájmů v Africe. [2] Tato oblast, která je propojena s důležitými geopolitickými body, tzv. chokepoints (Suezský kanál a průliv Báb-al-Mandab), představuje významný uzel pro mezinárodní námořní dopravu a energetické toky. Přibližně 12 % světového obchodu prochází právě těmito vodami, což z Rudého moře činí jednu z nejdůležitějších obchodních cest světa. [3] [4]

Narušení lodní dopravy v průlivu Báb-al-Mandab, kudy denně prochází přibližně 8,8 milionů barelů ropy, včetně té ruské, by mohlo dramaticky zvýšit cenu této komodity a zároveň ohrozit ruskou strategii v rámci dohody OPEC+ o regulaci dodávek. [5] [6] Opakované útoky jemenských Húthíů na tankery v oblasti tohoto strategického průlivu, navzdory dohodám s Moskvou, navíc narušují snahy Ruska minimalizovat dopady západních sankcí na svůj energetický sektor. [7] [8] [9]

K pochopení ruské strategie v oblasti Rudého moře je zásadní se podívat na ruskou námořní doktrínu z roku 2022, která tuto oblast výslovně zmiňuje jako strategicky klíčovou. Z geopolitického hlediska má Rudé moře pro Rusko dva klíčové významy. Za prvé slouží jako významná logistická podpora pro operace v Perském zálivu, kde Rusko udržuje těsné vztahy s Íránem. Za druhé poskytuje přístup k Indickému oceánu, který je důležitý pro obchodní vazby, zejména s Indií. Tato oblast se tak stává nejen dopravním koridorem, ale také klíčovou součástí širší geopolitické a vojenské strategie Moskvy. [10] [11]

Zmiňovaná doktrína z roku 2022 navíc vznikla v době, kdy Rusko již čelilo četným omezením pohybu plavidel v Černém moři kvůli probíhající válce na Ukrajině. Sevastopol, tradiční klíčová základna ruské Černomořské flotily, byl de facto izolován poté, co byly Bospor a Dardanely uzavřeny několik dní po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Turecko k tomuto uzavření průlivů přistoupilo na základě Montreuxské úmluvy z roku 1936. V důsledku toho tak byl Rusku výrazně omezen přístup ke Středozemnímu, a právě Rudému moři. [12] [13] [14]

Mezi další deklarované priority doktríny z roku 2022 patří mimo jiné posílení strategických vztahů s Indií, Íránem, Irákem a Saúdskou Arábií, rozvoj ruského námořního obchodu a udržování vojenské přítomnosti v regionu Indického oceánu prostřednictvím logistických základen. Tyto základny pak mají zajišťovat stabilitu a plynulost lodní dopravy, vůči jakýmkoliv potenciálním hrozbám, jako například pirátství. [15] [16]

Ruské neúspěchy při hledání námořní základny u Rudého moře

S nástupem Vladimira Putina k moci na začátku tohoto tisíciletí a následným prudkým ekonomickým skokem z 210 miliard dolarů HDP v roce 1999 na 2,3 bilionů dolarů HDP v roce 2013 (z velké části díky růstu příjmů z vývozu ropy a plynu), posílilo ruské sebevědomí na mezinárodní scéně a spolu s tím byly obnoveny také ruské snahy o vytvoření námořní základny v Rudém moři. [17]

Rusko se nejprve pokusilo obnovit svou námořní přítomnost v Jemenu, který leží u Adenského zálivu. V říjnu 2008 navštívil tehdejší předseda Rady Ruské federace Sergej Mironov Jemen a vyjádřil zájem o vybudování nové námořní základny, pravděpodobně opět v Adenu nebo na ostrově Sokotra. Základna zde by tak mohla hostit ruské námořní síly a posílit projekci ruské moci přes Suezský průplav, Rudé a Arabské moře, a získat tak přístup do Indického oceánu. Po svržení jemenského prezidenta Sáliha v roce 2012 a vypuknutí občanské války, která trvá od roku 2014, však Rusko tato jednání odložilo. [15] [18]

Džibutsko, kde, již mají své základny Čína, Francie, Itálie, Japonsko a USA, bylo další zvažovanou možností pro plánovanou ruskou základnu. Džibutsko je totiž díky své poloze u průlivu Báb-al-Mandab, spojující Rudé moře s Adenským zálivem, klíčovým bodem námořní dopravy z Asie dále do Evropy. V roce 2014 tak začala jednání o výstavbě námořní základny, a to přímo v hlavním městě, Džibuti. Zhoršení vztahů mezi USA a Ruskem téhož roku v důsledku anexe ukrajinského Krymu a vstupu ruských vojáků na území jižní a východní Ukrajiny však vedlo k tomu, že Spojené státy vyvinuly nátlak na vládu Džibutska ve snaze zamezit vybudování ruské základny. [10] Džibutsko, vědomo si důležitosti nejen své, ale ideálně i dlouhotrvající spolupráce s výše zmíněnými zahraničními partnery, nakonec žádost Ruské federace o vytvoření základny zamítlo. [15]

To následně vedlo ruskou diplomacii k jednáním s Eritreou, džibutským dlouholetým rivalem. [19] Jednání o základně v Assabu započala v roce 2018, dlouho však nevykazovala žádný pokrok. Roku 2023 pak ruský ministr zahraničí, Sergej Lavrov, deklaroval zájem vypracovat studie o možné alternativní základně, a to v přístavu Massawa, který se nachází blíže eritrejskému hlavnímu městu, Asmaře. [20] [21] Přestože jednání nebyla prozatím oficiálně ukončena, zůstává tato varianta námořní základny pouze v teoretické rovině.

Zmíněné neúspěchy vybudování kýžené základny lze z části přičítat nátlaku USA a EU na země ležící podél Rudého moře. [1] Čína na druhé straně údajně nabídla Rusku přístup ke své námořní základně v Džibutsku s cílem usnadnit nasazení ruských plavidel v Sýrii v krátkém čase. [22] Tento krok je odrazem hlubšího čínsko-ruského partnerství, jehož cílem je vyvážit vliv Západu v oblasti. Zároveň čínská podpora Ruska v syrském konfliktu odpovídá jejím zájmům, jelikož i Čína, podobně jako Rusko, stojí na straně Bašára Asada.

Port Súdán – další dílek do skládačky ruské strategie pro Afriku

Po neúspěchu ve snaze vybudovat novou námořní základnu v jiných částech Rudého moře se Rusko zaměřilo na Súdán, jenž se stal jednou z nejslibnějších možností. Jeho poloha je totiž výhodná nejen pro kontrolu dopravních tras v Rudém moři a případnému importu ruského zboží a surovin na africký kontinent, ale i pro jejich export do Ruské federace.

Prvotní jednání mezi bývalým súdánským prezidentem Omarem al-Bašírem a Vladimirem Putinem proběhla již v roce 2017, nepřinesla však žádné konkrétní závěry a dohody. Zájem Ruska o Súdán však postupně vzrostl po zmíněných neúspěšných jednáních s Eritreou a Džibutskem. Al-Bašírova nabídka umožnit Rusku výstavbu základny v Port Súdánu byla navíc pokusem získat vojenskou a politickou podporu pro udržení svého sankcionovaného režimu. Bašírův režim sice nakonec v dubnu 2019 padl [10] [18], vzájemná snaha o súdánsko-ruskou spolupráci však přetrvala.

Součástí posilování vztahů bylo také postupné zapojení ruské skupiny PMC Wagner.  Ta vstoupila na území Súdánu již v roce 2017, a to na základě dohody mezi al-Bašírem a Putinem o posílení ekonomické a bezpečnostní spolupráce. [23] Jevgenij Prigožin, zakladatel a vůdce PMC Wagner, sehrál v tomto procesu významnou roli jako klíčový prostředník ruských zájmů v regionu. Po smrti Prigožina v srpnu 2023 prošla skupina reorganizací, a pod zastřešujícím jménem Africa Corps byla převedena pod kontrolu ruského ministerstva obrany. V Súdánu se Africa Corps zaměřují především na spolupráci s paramilitárními Jednotkami rychlé podpory (Rapid Support Forces – RSF), vedenými generálem Mohammedem Hamdanem Dagaloem, známým též jako Hemedti. [24] [25] [26]

Jednotky RSF přitom původně vznikly v roce 2013 s cílem potlačit protivládní povstání v Dárfúru. Postupně si však získaly větší autonomii, zejména díky ovládnutí lukrativních zlatých dolů, včetně dolu Džabal Amír. Africa Corps se snaží spolupráci s RSF využít k získání podílu na tomto zlatém bohatství, což již nyní výrazně přispívá ke zvýšení ruských finančních zdrojů. Po ruské invazi na Ukrajinu se spolupráce mezi Africa Corps a RSF, včetně dodávek zbraní pro Hemedtiho jednotky, výrazně zintenzivnila. Od února 2022 do roku 2023 tato spolupráce přinesla Kremlu přibližně 2,5 miliardy amerických dolarů. [25] [27]

Průlom v jednáních o Port Súdánu

Dne 11. listopadu 2020 došlo k průlomu v jednáních mezi Súdánem a Ruskem, což vedlo ke vzniku předběžné dohody o zřízení logistické základny ruského námořnictva v Port Súdánu. Dne 17. listopadu 2020 prezident Putin tuto dohodu schválil, což otevřelo cestu k vytvoření logistické základny pro ruské námořnictvo na pobřeží Rudého moře. [18] [28]

Na súdánské straně ji předběžně odsouhlasila Přechodná suverénní rada, která vznikla po svržení dlouholetého prezidenta Omara al-Bašíra v dubnu 2019. Tuto přechodnou vládu tvořili jak civilní, tak vojenské složky, jež měly společně vést zemi v období po al-Bašírově režimu. Civilní část vedl tehdejší premiér Abdalla Hamdok. Vojenské křídlo vedl generál Abdel Fattah al-Burhan, velitel Súdánských ozbrojených sil (Sudanese Armed Forces – SAF). Spolupráce mezi oběma složkami byla klíčová pro stabilizaci země a přípravu na volby plánované na rok 2021, které se však již neuskutečnily. [29] [30]

Dohoda o ruské námořní základně přišla ve chvíli, kdy Súdán hledal způsoby, jak posílit svou pozici na mezinárodní, nebo přinejmenším regionální, scéně. Podle této dohody může Rusko v Port Súdánu rozmístit až 300 vojenských a civilních specialistů a zároveň čtyři válečné lodě, včetně těch s jaderným pohonem. Po vzájemné dohodě je možné tento počet ještě zvýšit. Ačkoli oficiálně má základna sloužit především k poskytování logistické podpory ruským lodím, včetně oprav, zásobování a doplňování paliva, je pravděpodobné, že její skutečný účel bude širší. Rusko se navíc zavázalo investovat do výstavby a rozvoje potřebné infrastruktury základny, čímž posílí svou přítomnost nejen v Súdánu, ale i v celé oblasti Rudého moře. Dohoda byla navržena na 25 let s možností prodloužení o dalších deset let, avšak dosud nedošlo k její ratifikaci. [10] [28] [31]

Aktuální stav rusko-súdánské dohody

Realizace dohody o zřízení ruské námořní základny v Port Súdánu, schválené v roce 2020, naráží na řadu překážek. Jedním z hlavních důvodů zdržení je opakované odkládání ratifikace smlouvy súdánskou vládou. [32] V roce 2021 Súdán odložil ratifikaci smlouvy o základně, oficiálně s odůvodněním, že je potřeba nového parlamentního schválení. [33]

Plánované řádné demokratické volby však byly překaženy vojenským převratem, který téhož roku sesadil premiéra Abdallu Hamdoka. Moc převzaly SAF pod vedením generála Abdel Fattaha al-Burhana, s podporou Hemedtiho a jeho jednotek RSF. Ačkoli mezinárodní tlak vedl k návratu Hamdoka do úřadu premiéra, jeho pravomoci byly značně omezeny, což nakonec vedlo k jeho rezignaci v lednu 2022. [34]

Když v únoru 2022 narůstala nervozita Ruska z pokračujících odkladů ratifikace dohody, Hemedti zamířil do Moskvy. Těsně před vypuknutím ruské invaze na Ukrajinu zde jednal o podrobnostech smlouvy a snažil se posílit vzájemné vztahy obou zemí. Během své návštěvy se setkal s předními ruskými představiteli, včetně ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Za povšimnutí stojí, že jeho delegace neobsahovala zástupce SAF [35], nakolik to byl však al-Burhan, který dohodu osobně s prezidentem Putinem dojednával v roce 2019 na Rusko-africkém summitu v Soči.

V květnu 2023 situace v Súdánu vyeskalovala do vypuknutí občanské války mezi generálem al-Burhanem a Hemedtim, což bylo důsledkem dlouhodobě narůstajícího napětí mezi bezpečnostními složkami státu. Hlavní příčinou konfliktu byl plán začlenit polovojenské RSF, vedené Hemedtim, do SAF. Snaha o integraci RSF do armády se tak stala rozbuškou, která vyústila v otevřený konflikt mezi oběma mocenskými frakcemi. [24] [34]

Je však potřeba vnímat, že Rusko i navzdory těmto vnitropolitickým komplikacím nadále upevňuje svůj vliv v Súdánu a v probíhající občanské válce se stále více přiklání na stranu generála al-Burhana a jeho SAF. Ačkoli se Kreml zpočátku konfliktu snažil balancovat mezi vztahy s SAF a RSF, mimo jiné i prostřednictvím dodávek zbraní RSF, situace se změnila. Zprávy z roku 2024 odhalují pravidelná přistání ruských vojenských letadel a tankerů s palivem v Port Súdánu, což naznačuje ruskou podporu SAF, které v současnosti kontrolují právě Port Súdán. [36]

Koncem května Ruská federace pak SAF oznámili své plány na uzavření nových vojenských a hospodářských dohod, které mají dále prohloubit jejich vzájemnou spolupráci. Tento vývoj naznačuje, že Moskva nyní preferuje otevřenou podporu SAF, a to s cílem posílení svého širšího geopolitického vlivu v regionu. [37]

Ohrožení ruských plánů v Port Súdánu

Největší hrozbou pro ruské plány je současná politická nestabilita způsobená probíhající občanskou válkou. Intenzivní boje v hlavním městě Chartúmu donutily al-Burhana přesunout své sídlo do Port Súdánu. Aby Rusko mohlo nadále využívat tohoto přístavu, mimo jiné i pro export zmíněného zlata, musí jednat právě s touto frakcí. Hemedtiho RSF mezitím ovládá většinu jihozápadní části Súdánu. [24]

Jedním z dalších rizik, které může ohrozit ruské zájmy, je také otevřenost SAF k jednání s dalšími státy. Generálporučík SAF Jasser al-Atta například zdůraznil, že Súdán je ochoten jednat s USA, Saúdskou Arábií a Egyptem, což by mohlo vést k tzv. „džibutskému scénáři“. Tento scénář by znamenal, že Súdán nakonec upřednostní spolupráci s jinými mocnostmi před Ruskem. Představitelé SAF se navíc distancovali od plánů na výstavbu plnohodnotné námořní základny, přičemž tvrdí, že by mělo jít pouze o logistické zařízení a místo pro doplňování paliva. [37]

Budoucí směřování rusko-súdánských vztahů tak bude záviset na vnitřním vypořádání distribuce moci ve státu a nastavení alespoň elementární stability. Důležitá bude také ochota budoucího oficiálního vedení Súdánu pokračovat ve spolupráci s Ruskem a konečně také samotná ratifikace smlouvy, která už čtvrtým rokem leží na stole.  Závěrem lze konstatovat, že ačkoliv Rusko má jasné plány pro region Indického oceánu a Rudého moře, jejich realizace zatím zůstává nejistá a čelí mnoha výzvám.

Editor článku: Stanislav Šturdík, Veronika Zwiefelhofer Čáslavová

Zdroje

[1] Ramani, S. (2020, December 7). Russia’s Port Sudan naval base: A power play on the Red Sea. Royal United Services Institute. Retrieved from https://rusi.org/explore-our-research/publications/commentary/russias-port-sudan-naval-base-power-play-red-sea

[2] Reuters. (2024, February 21). Russia says it shipped 200,000 tonnes of free grain to six African countries. Reuters. Retrieved from https://www.reuters.com/markets/commodities/russia-says-it-shipped-200000-tonnes-free-grain-six-african-countries-2024-02-20/

[3] Čeřovský, M. (2024, May 24). Rivalita v Rudém moři: Střet globálních i regionálních mocností. Security Outlines. Retrieved from https://www.securityoutlines.cz/rivalita-v-rudem-mori-stret-globalnich-i-regionalnich-mocnosti/

[4] Kamali, P., Koepke, R., Sozzi, A., & Verschuur, J. (2024, July 3). Red Sea Attacks Disrupt Global Trade. Retrieved from https://www.imf.org/en/Blogs/Articles/2024/03/07/Red-Sea-Attacks-Disrupt-Global-Trade

[5] Ramani, S. (2021, September 2). Russia’s Growing Ambitions in the Red Sea Region. Royal United Services Institute. Retrieved from https://www.rusi.org/explore-our-research/publications/policy-briefs/russias-growing-ambitions-red-sea-region

[6] U.S. Energy Information Administration. (2023, December 4). Red Sea chokepoints are critical for international oil and natural gas flows. Retrieved from https://www.eia.gov/todayinenergy/detail.php?id=61025

[7] Bockmann, M. W. (2024, January 10). Russia oil exports uninterrupted by escalation in Houthi attacks. Lloyd’s List. Retrieved from https://www.lloydslist.com/LL1147892/Russia-oil-exports-uninterrupted-by-escalation-in-Houthi-attacks

[8] Reuters. (2024, January 12). Houthis mistakenly target tanker carrying Russian oil, security firm says. Reuters. Retrieved from https://www.reuters.com/world/middle-east/houthis-mistakenly-target-tanker-carrying-russian-oil-ambrey-report-2024-01-12/

[9] The Maritime Executive. (2024, May 18). Houthi Attack Damages Shadow Fleet Tanker Carrying Russian Oil. Retrieved from https://maritime-executive.com/article/houthi-attack-damages-shadow-fleet-tanker-carrying-russian-oil

[10] Gurjar, S. (2022). Russia Returns to the Indian Ocean: Exploring the Expanding Strategic Presence. India Quarterly: A Journal of International Affairs, 78(3), 413–430. https://doi.org/10.1177/09749284221108256

[11] Námořní doktrína Ruské federace. (2022). Retrieved from https://www.mid.ru/ru/foreign_policy/official_documents/1688734/

[12] ČTK. (2024, June 23). Ukrajina udeřila na Sevastopol, Kreml viní USA. Seznam Zprávy. Retrieved from https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-ukrajina-uderila-na-sevastopol-kreml-vini-usa-254462

[13] Fisher, M., & Shevchenko, V. (2023, September 22). Ukraine hits HQ of Russia’s symbolic Black Sea navy. BBC. Retrieved from https://www.bbc.com/news/world-europe-66887524

[14] Khatsenkova, S. (2023, November 3). Fact-check: Is the Turkish Navy blocking Russian ships from crossing the Bosphorus Strait? Euronews. Retrieved from https://www.euronews.com/my-europe/2023/11/03/fact-check-is-the-turkish-navy-blocking-russian-ships-from-crossing-the-bosphorus-strait

[15] Klyszcz, I. U. K. (2020, November 10). Russia’s Thwarted Return to the Red Sea. Retrieved from https://orientxxi.info/magazine/russia-s-thwarted-return-to-the-red-sea,4283

[16] Námořní doktrína Ruské federace. (2022). Retrieved from https://www.mid.ru/ru/foreign_policy/official_documents/1688734/

[17] Aris, B., & Tkachev, I. (2019, August 19). Long Read: 20 Years of Russia’s Economy Under Putin, in Numbers. The Moscow Times. Retrieved from https://www.themoscowtimes.com/2019/08/19/long-read-russias-economy-under-putin-in-numbers-a66924

[18] Blank, S. (2022). Gunboat diplomacy à la Russe: Russia’s naval base in Sudan and its implications. Defense & Security Analysis, 38(4), 470–489. https://doi.org/10.1080/14751798.2022.2122204

[19] Baloi, A. M. (2021, April 15). Naval Expansionism: Russian Naval Base in Eritrea. Retrieved from https://greydynamics.com/insight/naval-expansionism-russian-naval-base-in-eritrea/

[20] PISM. (2018, September 3). Perspektywy wyjścia Erytrei z izolacji międzynarodowej. Retrieved from https://www.pism.pl/publikacje/Perspektywy_wyj_cia_Erytrei_z_izolacji_mi_dzynarodowej

[21] Interfax. (2023, January 27). Russia interested in logistics potential of Massawa port in Eritrea. Retrieved from https://interfax.com/newsroom/top-stories/87336/

[22] Nation Africa. (2023, June 26). Russia’s enhanced naval interest in Djibouti is straining regional geopolitics. Retrieved from https://nation.africa/africa/news/russia-s-enhanced-naval-interest-in-djibouti-is-straining-regional-geopolitics-4284832

[23] Obaji, P., Jr. (2023, May 22). Sudan: Russia’s Wagner Group and the grab for power and gold. DW. Retrieved from https://www.dw.com/en/pmc-russias-wagner-group-in-sudan-gold-military-junta/a-65439746

[24] Karr, L. (2024, May 31). AFRICA FILE, MAY 31, 2024: RUSSIAN RED SEA LOGISTICS CENTER IN SUDAN. ISW. Retrieved from: https://www.understandingwar.org/backgrounder/africa-file-may-31-2024-russian-red-sea-logistics-center-sudan

[25] Middle East Eye. (2024). Russia hedges bets by supporting both sides in Sudan war. Retrieved from https://www.middleeasteye.net/news/russia-sudan-war-saf-rsf-hedges-bets-both-sides-support

[26] Elbagir, N., Mezzofiore, G., Qiblawi, T., & Arvanitidis, B. (2023, April 21). Exclusive: Evidence emerges of Russia’s Wagner arming militia leader battling Sudan’s army. CNN. Retrieved from https://www.cnn.com/2023/04/20/africa/wagner-sudan-russia-libya-intl/index.html

[27] Knipp, K. (2024, June 16). Russia’s military presence in Sudan boosts Africa strategy. DW. Retrieved from https://www.dw.com/en/russias-military-presence-in-sudan-boosts-africa-strategy/a-69354272

[28] Publié par Arnaud Peyronnet (2021, March 6). Sudan, Russia’s new gateway to Africa and the Indian Ocean. Fondation Méditerranéenne D’Études Stratégiques – Information À Caractère Stratégique Et Réflexions Sur Les Enjeux De Sécurité Et De Défense. Retrieved from https://fmes-france.org/sudan-russias-new-gateway-to-africa-and-the-indian-ocean/

[29] United Nations. (2019, August 26). Sudan’s new transitional government presents chance to restore long-term stability in Darfur, United Nations, African Union officials tell Security Council. United Nations Meetings Coverage and Press Releases. Retrieved from https://press.un.org/en/2019/sc13929.doc.htm

[30] U.S. Department of State. (2019). 2019 country reports on human rights practices: Sudan. Retrieved from https://www.state.gov/reports/2019-country-reports-on-human-rights-practices/sudan/

[31] Dohoda mezi Ruskou federací a Súdánskou republikou o zřízení logistického bodu pro ruské námořnictvo na území Súdánské republiky. (2020). Retrieved from https://docs.cntd.ru/document/573037823 [Dostupné s VPN]

[32] Al Jazeera. (2023, September 18). Where do Morocco and Sudan relations stand with Israel? Retrieved from https://www.aljazeera.com/news/2023/9/18/where-do-morocco-and-sudan-relations-stand-with-israel

[33] Militarnyi. (2024, February 13). Russian Navy Base in Sudan Postponed Indefinitely. Retrieved from: https://mil.in.ua/en/news/russian-navy-base-in-sudan-postponed-indefinitely/

[34] BBC News. (2023, April 24). Sudan: Why has fighting broken out there? Retrieved from https://www.bbc.com/news/world-africa-65284948

[35] McGregor, A. (2023, November 14). Russia in the Red Sea: Converging Wars Obstruct Russian Plans for Naval Port in Sudan (Part Three). Jamestown. Retrieved from https://jamestown.org/program/russia-in-the-red-sea-converging-wars-obstruct-russian-plans-for-naval-port-in-sudan-part-three/

[36] Rickett, O., & Amin, M. (2024, May 6). Russia moves to play both sides in Sudan war. Retrieved from: https://www.middleeasteye.net/news/russia-sudan-war-saf-rsf-hedges-bets-both-sides-support

[37] ADF. (2024, June 25). Sudanese Armed Forces Agrees to Russian Red Sea Base in Exchange for Weapons. Retrieved from: https://adf-magazine.com/2024/06/sudanese-armed-forces-agrees-to-russian-red-sea-base-in-exchange-for-weapons/