Podobu aktuální fáze ruské invaze na Ukrajinu lze bez nadsázky označit jako opotřebovávací válku. Poté, co se vidina předpokládaného rychlého vítězství rozplynula a ruský postup byl v mnoha směrech zastaven, lze vypozorovat změnu v taktice, ale i stanovených cílech. Významné územní zisky, kterých Ukrajinci dosahují od začátku září 2022, ukázaly, že ruská strana, jež spoléhala především na svoji kvantitativní převahu, má značný problém čelit ukrajinským protiofenzivám, pokud jsou vedeny zároveň v několika směrech. I přes vzájemné protiofenzivy a odhadované vysoké ztráty na obou stranách není konec bojů v dnešních dnech v dohlednu. Právě ztráty a jejich doplňování jsou v souvislosti s opotřebovávací podobou konfliktu klíčovou proměnnou, která zásadně určuje schopnosti stran pokračovat v boji. Nárůst ztrát a alternativní způsoby jejich doplňování, souhrnně označované jako skrytá mobilizace, nestačily na udržení bojeschopnosti některých útvarů. Kreml se proto rozhodl přistoupit k vyhlášení částečné mobilizace. Tato studie má za cíl popsat příčiny, které vedly k jejímu vyhlášení, a analyzovat její dopady.

Jedinci, kteří jsou v rámci částečné mobilizace povoláni, jsou v článcích věnujících se částečné mobilizaci označeni termínem odvedenci. Tito muži jsou povoláváni z řad záložníků první skupiny (viz II. část), a proto je nutné je odlišit od branců a aktivních záložníků, spadajících do druhé skupiny, kteří podepsali smlouvu o službě v záloze s ruským ministerstvem obrany. Vzhledem k tomu, že neslouží na základě smlouvy s ministerstvem obrany, je nelze zařadit ani do kategorie profesionálních smluvních vojáků.  Minimálně čtyři vlny skryté mobilizace pak vyčerpaly kvalifikovanější, motivovanější a připravenější jedince, tudíž v rámci částečné mobilizace došlo v drtivé většině k odvedení jedinců, kteří reálnou bojovou hodnotu ruských ozbrojených sil zvýšili pouze minimálně a vstoupili do boje s nízkou morálkou.

 Mobilizace bez válečného stavu

V Ruské federaci probíhala před oficiálním vyhlášením částečné mobilizace tzv. skrytá mobilizace. Tato skrytá mobilizace představovala nejrůznější iniciativy Kremlu, jež měly za cíl doplňovat ztráty, aniž by bylo třeba vyhlásit nepopulární mobilizaci. Postupná degradace ruských ozbrojených sil společně s nedostatkem živé síly se ve svém plném důsledku s dalšími faktory projevila především během úspěšných ukrajinských protiofenziv v Charkovské a Chersonské oblasti. Ukrajinské úspěchy tak odhalily ruské slabiny, které spočívaly v neschopnosti udržet dlouhou frontovou linii (zhruba 1 300 km). Ta patrně nebyla pokryta, vzhledem ke své délce i ztrátám, do dostatečné hloubky, aby odolala ukrajinským protiútokům vedeným z několika směrů.

Úplná mobilizace by na rozdíl od částečné mnohem hlouběji zasahovala do hospodářské a sociální roviny na celém území Ruské federace. Její architektura je totiž uzpůsobena rozsáhlému konfliktu celosvětového charakteru, kdy má dojít k nastartování obranně průmyslového komplexu a povolání až dvou milionů mužů. Rozhodnutí spustit částečnou mobilizaci v situaci, kdy válka nebyla Vladimirem Putinem vyhlášena, ale znamená, že příslušné instituce, kterých se mobilizace týká, budou přesto fungovat ve stejném, nebo podobném režimu jako v případě vyhlášení válečného stavu. Do této chvíle byl proces mobilizace spojován s regulérním válečným stavem. Samotný válečný stav byl prezidentským dekretem neboli ukazem řádně vyhlášen 19. října pouze ve čtyřech okupovaných regionech, které byly po tzv. lidových referendech připojeny k Ruské federaci. Tato referenda však mezinárodní komunita kromě tradičních spojenců Ruska neuznala. Závažný krok vyhlášení válečného stavu v těchto oblastech byl ze strany Moskvy ospravedlněn tím, že se „Kyjevský neonacistický režim“ snaží na anektovaném území vytvořit „teroristické podhoubí ve stylu svých banderovských předchůdců.“ [1]

Oficiální válečný stav se příliš nemění v okupovaných oblastech Doněcku a Luhansku, kde de facto existuje od roku 2014. V Chersonské a Záporožské oblasti, okupovaných od března 2022, má však válečný stav potvrdit a zdůraznit jejich anexi, posílit sociální reglementaci a politickou represi místního obyvatelstva.  Tento stav je spojený také se znárodňováním majeteku ukrajinských státních i soukromých vlastníků a připravováním půdy pro změnu demografie obou regionů prostřednictvím přesunů obyvatelstva z okupovaného ukrajinského území do Ruské federace. [2]

V kontextu hrozeb, které Vladimir Putin vyjmenoval, uvedl, že se rozhodl schválit žádost generálního štábu ozbrojených sil a Ministerstva obrany Ruské federace o vyhlášení částečné mobilizace. Hlavním účelem měla být především obrana území Ruské federace a udržení rozsáhlé frontové linie. Jakákoliv technická data a detaily týkající se částečné mobilizace ve svém projevu ruský prezident nezmínil. Mnohem více informací však odkryl projev ministra obrany Sergeje Šojgu, který uvedl, že dojde k povolání 300 000 mužů z celkového počtu 25 milionů jedinců, kteří splňují podmínky pro odvedení do armády v případě mobilizace. Z odvodů měli být vyjmuti všichni studenti, zaměstnanci v klíčových odvětvích, jakými je například zbrojní průmysl, nebo letištní personál. [3]

Částečná mobilizace měla dle ministra obrany probíhat ve vlnách, nikoliv najednou [3], což mělo patrně předejít přetížení administrativního a logistického aparátu. Množství chyb však ukázalo, že byrokracie nebyla připravena zvládnout požadavky takto složitého úkonu. V rámci mobilizačního procesu musí být personál vybrán, zaveden do databáze, lékařsky posouzen, administrativně převeden do aktivní služby a poté odeslán do výcvikového zařízení. Během tohoto administrativního období musí být odvedencům zajištěna strava a ubytování. Spojené státy měly v roce 1991, kdy se jednalo o první velkou mobilizaci od druhé světové války, problémy s mobilizačními mechanismy, ale postupem času se americký aparát adaptoval. [4] Podobné zkušenosti s adaptací byrokratického aparátu mohou nastat i v Ruské federaci. Ovšem ve specifických ruských podmínkách byl mobilizační aparát v důsledku vojenských reforem ministra obrany Anatolije Serďukova výrazně oslaben.

Dle slov Sergeje Šojgu mělo dojít k odvodům pouze u mužů, kteří již mají bojové zkušenosti. Těmi ovšem disponuje velmi málo ruských občanů, kteří ještě nebyli odvedeni do ruských ozbrojených sil. Ukrajinští vojenští představitelé v červnu 2022 oznámili, že ruské síly vyčlenily do bojů na Ukrajině zhruba 80 000 příslušníků záloh. K tomu došlo patrně formou skryté mobilizace, kde byli ovšem taktéž preferováni jedinci s bojovými zkušenostmi. Vzhledem k tomu částečná mobilizace od počátku probíhala s využitím méně bojeschopného personálu. [3] Ruské zálohy jsou obecně špatně vycvičené a po skončení období povinné vojenské služby se jim nedostává žádného zdokonalovacího výcviku. Ruská povinná vojenská služba trvá pouze jeden rok, což dává odvedencům málo času, aby si dostatečně osvojili potřebné dovednosti. Absence opakovaného výcviku po povinné službě urychluje degradaci získaných vojenských dovedností v průběhu času. [3]

Prezidentský dekret – ukaz

To, že se jedná o mobilizaci částečnou, znamená, že nedojde k povolání všech záložníků, ale pouze určitého segmentu, který je stanoven v prezidentském ukazu. Částečná mobilizace se také nemusí vztahovat na celé území Ruské federace, ale pouze na určité regionální subjekty. Ve vyhlášení částečné mobilizace má vzhledem k vágní zákonné definici Vladimir Putin volnou ruku. Zákon z roku 1997 o mobilizaci totiž nechává v jejím vyhlášení široký manévrovací prostor.

Dle oficiálního stanoviska mělo dojít k povolání mužů, kteří mají vojenské zkušenosti. Důležitá technická data v příslušném prezidentském dekretu, která jsou patrně ve skrytém paragrafu 7, však nejsou zveřejněna. Ve svém vyjádření ruský ministr obrany Sergej Šojgu nastínil, že může dojít k povolání 300 000 mužů, ze strany opozice se však spekuluje dokonce o jednom milionu záložníků. Jedná se o značný počet jedinců, když vezmeme v potaz, že personál v aktivní službě ozbrojených sil Ruské federace včetně branců tvořil před konfliktem necelý milion mužů. Dalším důležitým bodem je prodloužení smluv o výkonu vojenské služby, které zůstávají v platnosti až do konce období částečné mobilizace. Jedinci, kterým by tak skončila dočasná smlouva o působení na Ukrajině, nebudou propuštěni. Paragraf 4, který tuto skutečnost zmiňuje, je poměrně zásadní i vzhledem k tomu, že se dotkne značné části jedinců, kteří do vojenské služby nastupovali během skryté mobilizace právě na základě časově omezených smluv. Vzhledem k informacím, které upozorňují na to, že odvody nerespektují stanovisko Kremlu o odvodech jedinců s vojenskými zkušenostmi, je však bojová hodnota povolaných jedinců diskutabilní.

Dle analytiků z Institute for the Study of War (dále jen ISW) prohlášení ruského ministra obrany Sergeje Šojgu o tom, které kategorie ruských mužů budou vyňaty z částečné mobilizace, nemusí odrážet záměry nebo rozkazy ruského prezidenta Vladimira Putina skryté v paragrafu 7. [5]

Problémy vzniklé v důsledku plošného charakteru částečné mobilizace

Na základě rozsahu, který byl prezidentem Vladimirem Putinem stanoven, lze říct, že se jednalo o částečnou mobilizaci, která se týkala omezeného počtu jedinců napříč všemi regionálními subjekty. Právě tento plošný rozsah s sebou nesl také velmi náročné výzvy v administrativní, organizační a byrokratické rovině.  Ruské ozbrojené síly nejdříve od roku 2008, ve kterém proběhly rozsáhlé reformy a snižování stavů, nevytvářejí podmínky pro účinnou rozsáhlou mobilizaci a negenerují dostatečné záložní síly potřebné pro její rychlý průběh, který má přinést okamžité účinky na bojišti.

Upřednostňování budování profesionálních sil a snižování priorit branné služby i mobilizačního aparátu od roku 2008 se pravděpodobně promítlo do oslabení struktur potřebných pro částečnou mobilizaci. Mobilizace je vždy byrokraticky náročná. Vyžaduje, aby místní úředníci v celé zemi dobře plnili úkol, který možná nikdy neprovedou a který nacvičují jen zřídka, pokud vůbec. Udržování byrokratické infrastruktury potřebné k provedení rozsáhlé mobilizace záloh vyžaduje značnou pozornost ze strany vyššího vedení – pozornost, které se mobilizačnímu aparátu v posledních zhruba 14 letech pravděpodobně nedostávalo. Vojenští komisaři se navíc souběžně s prováděním částečné mobilizace museli soustředit i na paralelně probíhající skrytou mobilizaci, v rámci které nejde o kontinuální, plánované a systematické odvody. [6]

Odpovědnost za částečnou mobilizaci byla rozdělena, což přispělo ke zmatkům, dezorganizaci a porušování Šojguových závazků ministra týkajících se výjimek. Za provedení mobilizace byly dle vyhlášky odpovědné federální subjekty, zatímco ministerstvo obrany stanovovalo kvóty a termíny jejich naplnění. Systém kvót decentralizuje a zjednodušuje provádění, ale motivuje místní orgány, aby za každou cenu upřednostňovaly výsledky v podobě počtu odvedenců před zajištěním naplnění kritérií u každého jednotlivce. Vojenští komisaři pravděpodobně pracovali spíše pro vedení regionálních subjektů než přímo pro ministerstvo obrany, čímž se oba stávají odpovědnými za mobilizaci. Není jasné, zda jsou prohlášení ministra obrany Šojgu o nároku na výjimky z povolání do zálohy pro vojenské komisaře závazná za předpokladu, že spadají pod regionální subjekty, nikoliv pod ministerstvo obrany. V praxi se však ukázalo, že systematicky nebyla dodržována.  Zdánlivě zmatené řetězce odpovědnosti za technické provedení mobilizace mohou být příčinou rozporu mezi Šojguovými prohlášeními a činy komisařů, čímž zároveň přispívají k nárůstu strukturálního napětí v rámci exekutivy. Neustálé zprávy o tom, že vojenští komisaři provádějí chaotickou distribuci mobilizačních povolávacích rozkazů, naznačují, že pracovali pod značným tlakem za účelem co nejrychlejšího provedení částečné mobilizace. [4] Toto napětí bylo také posíleno špatnou koordinací mezi komisariáty a správou regionálních subjektů. O tom svědčí také protichůdná prohlášení ruských činitelů zodpovědných za mobilizaci. Například na okupovaném Krymu slíbil vojenský komisař konec mobilizace do 1. listopadu, zatímco gubernátor Krymu Sergej Aksenov ten samý den prohlásil, že mobilizační aktivity na Krymu měly skončit 25. října. [7]

Dle analytiků z organizace ISW je i samotná metoda výběru odvedenců nestandardní.  U plošné mobilizace má docházet k povolávání způsobilých jedinců dle stanovených seznamů, aby se předešlo odvodům občanů, kteří nedisponují vojenskými zkušenostmi z povinné vojenské služby, mají zdravotní indispozici nebo mají ze zákona výjimku. Zdroj z ruského ministerstva obrany ovšem uváděl, že ruští občané jsou sami zodpovědní za předložení dokladů o své nezpůsobilosti. Tento systém předkládání dokladů o nezpůsobilosti je standardní u prominutí branné povinnosti, nikoliv však u rozsáhlé mobilizace, která má být selektivní na základě předem existujících seznamů, ve kterých jsou data o nezpůsobilosti a zkušenostech již zanesena. Tato praxe podporuje závěr, že úřady postupují na základě selekce dle kvót, nikoliv seznamů. Kreml stanovením kvót, které mají místní úředníci naplnit, tak klade důraz především na počty, nikoliv na zákonné pokyny a vlastní prohlášení. I za předpokladu, že by mobilizace probíhala standardní formou, však analytici z ISW neočekávají nárůst reálné bojové hodnoty takto doplněných útvarů vzhledem ke propastné morálce, špatnému výcviku a nedostatku vybavení. [8]

Kreml také nařídil všem ruským podnikatelům, aby poskytovali informace o svých zaměstnancích místním vojenským odvodním střediskům, aby tamní úředníci mohli využívat tyto seznamy k mobilizaci dalších mužů. Úředníci pak mohou využívat záminku mobilizace k tomu, aby od podnikatelů požadovali úplatky. Ukrajinské a ruské zdroje informovaly o vzniku takových organizovaných korupčních schémat v ruském obranném průmyslu. [9] Ruské zdroje tvrdily, že úřady využívají k vyhledávání osob vyhýbajících se mobilizačním výzvám integrované databáze, které zahrnují databáze policie, pohraniční stráže, daňových úřadů a nemocničních a hotelových registrů. S tím souvisí i to, že šéfové státních podniků a soukromých společností údajně soutěží s vojenskými registračními a odvodními úřady o udržení svých zaměstnanců, z jejichž řad se vojenští odvodní úředníci snaží vylákat mobilizovatelné muže. [10] [11] Nucení podnikatelů k poskytování seznamů zaměstnanců a podobné praktiky dokládají, že jakákoliv centrální evidence způsobilých jedinců k mobilizaci je buď neúplná, nebo vůbec neexistuje.

Snahy Kremlu o zmírnění nespokojenosti

Samotné kvóty a směrnice, které určují počty odvedenců, bylo pro některé regionální subjekty či okrsky velmi náročné naplnit, aniž by došlo k porušování slibu Sergeje Šojgu. Ukrajinské Hlavní vojenské zpravodajství (GUR) citovalo stížnosti jednoho ruského vojenského komisaře na problémy, s nimiž se on a jeho kolegové setkávají při snaze doručit povolávací rozkazy mužům, kteří se skrývají ve svých bytech. Dne 28. září komisař poznamenal, že byl schopný předat pouze 16 z požadovaných 170 mobilizačních rozkazů. [12] Proto za účelem naplnění kvót dochází k systematickému odvodu i nezpůsobilých jedinců. Ruští vojenští náboroví činitelé otevřeně odporují deklarovaným směrnicím Kremlu. Vojenský komisař Novosibirské oblasti Jevgenij Kudrjavcev 28. září sdělil jednomu sibiřskému zpravodajskému serveru, že ruští úředníci budou „přirozeně“ mobilizovat muže, kteří nejsou záložníky, aby splnili stanovené kvóty. Vladimir Putin po osmi dnech mobilizace otevřeně přiznal, že došlo k chybám, a učinil kroky, které měly směřovat k monitorování těchto chyb. Odpovědnost za nápravu byla patrně delegována regionálním subjektům, což dokládá to, že hlavní město Moskva, Altajský kraj a další regionální subjekty zřídily speciální komise, které se mají těmito podněty zabývat. Někteří jedinci, kteří byli odvedeni omylem, byli v rámci snah úřadů o nápravu z mobilizace vyjmuti a odesláni zpět domů. [13] [14] [15]

Zdroj z ruských médií 24. září tvrdil, že představitelé ruského ministerstva obrany osobně pokárali vojenské komisaře za nedbalost při provádění mobilizace a rozesílání povolávacích rozkazů v „nadměrném množství“ a v rozporu s výslovnými pokyny resortu ohledně výjimek z důvodu věku, zdravotního postižení nebo jiných omezujících faktorů. Jiný ruský zdroj tvrdil, že někteří vedoucí federálních subjektů přiznali, že mobilizovali občany, kteří jsou technicky nezpůsobilí. [5] Kreml se veškeré své neúspěchy snažil bagatelizovat. [8]

Vládnoucí garnitura jen stěží dokázala zamaskovat chyby, které se přímo dotýkaly ruské populace, a tyto problémy s odvodem nezpůsobilých jedinců přiznal Vladimir Putin již během setkání Bezpečnostní rady 29. září. Následně ruský prezident pověřil generálního prokurátora vyřizováním stížností na průběh mobilizace. [12] Za tímto účelem zavedl ruský prezident opatření proti ruským byrokratickým institucím odpovědným za nesprávné provedení částečné mobilizace, pravděpodobně ve snaze alespoň zdánlivě řešit problémy a potrestat úředníky, kteří nesplnili jeho mobilizační kvóty. Vladimir Putin 3. října zvýšil celkový počet zaměstnanců ruské prokuratury o 147 osob, včetně nově jmenovaných 91 vojenských prokurátorů. [16] Následně 7. listopadu podepsal ukaz o navýšení počtu zaměstnanců ruské prokuratury o 3 000 prokurátorů, z toho 400 vojenských. [17] Navýšení počtu pracovníků prokuratury naznačuje, že Putin možná hodlá stíhat úředníky vojenských náborových středisek po celé zemi. Ruský prezident označil chybující úředníky za jedinou příčinu špatného provádění částečné mobilizace a nezákonné odvody nezpůsobilých mužů. To dokládá Putinův osobně orientovaný přístup, který problémy nespatřuje ve špatném strukturálním nastavení, ale veškerá selhání považuje za chyby zodpovědného jednotlivce. Ten samý den došlo i k propuštění a trestnímu stíhání prvních odvodových komisařů v Belgorodské oblasti a Chabarovském kraji. Ruská politická elita se tak snažila uklidnit občany, ale zároveň zmobilizovat potřebné počty mužů. Tímto postupem ovšem riskuje, že byrokratické instituce v kritickém období ještě více podkope tím, že je bude neustále obviňovat z neúspěchů, které pravděpodobně nezavinily zcela samy. [12] [18] [19]

Nestandardní praktiky

Nerespektování slibů Sergeje Šojgu, které vyvolalo u části veřejnosti odpor, představuje další z výzev, se kterými se ruské odvodové úřady musí potýkat. Odvodové orgány zaváděly lstivá až bizarní opatření, aby zabránily ruským mužům vyhnout se mobilizaci a byly schopné naplnit odvodové kvóty stanovené ministerstvem obrany. Ruské sdělovací prostředky informovaly, že personál odvodových center ve Vladivostoku se údajně pokoušel pomocí požárních poplachů přimět muže k opuštění jejich bytů, aby byli následně zmobilizováni na Ukrajinu.  [20] [21] Ruské humanitární organizace informovaly také o praktikách odvodu chudých občanů či bezdomovců přímo z ulice. [22] Student univerzity v Burjatsku zveřejnil záběry Rosgvardije a vojenské policie, jak stahují studenty z vyučování, údajně kvůli mobilizaci, přestože ruský ministr obrany Sergej Šojgu opakovaně prohlásil, že ruští studenti mobilizováni nebudou. Ruští odvodní úředníci a policie také telefonicky obvolávají muže či údajně oznamují mužům mobilizaci prostřednictvím státních webových stránek se sociálními dávkami. [23] [24] [25] Podle ruské státní zpravodajské agentury RIA Novosti mohou vydávat předvolání k mobilizaci i učitelé. Starosta jako předseda mobilizační komise může pověřit jakéhokoliv občana, aby vydával mobilizační výzvy. Z jakého důvodu byli tímto pověřeni právě učitelé, není jasné i vzhledem k tomu, že se částečná mobilizace dle oficiálního prohlášení Sergeje Šojgu nemá týkat studentů. [26] Ruské úřady dokonce přistupují k policejním raziím s cílem shromáždit mobilizovatelné muže. Ruská policie provedla 26. října razii v závodě na výrobu plynových turbín v Rybinsku v Jaroslavské oblasti. Policie během zákroku fyzicky zablokovala východ ze závodu a donutila muže převzít mobilizační výzvy. Ředitel závodu údajně již dříve odmítl předvolání svých zaměstnanců. Ruské zdroje informují také o policejních mobilizačních raziích v moskevských hotelech a ubytovnách a je vysoce pravděpodobné, že je podobný postup praktikován ve většině regionálních subjektů. [27] [28] [29] Některé federální subjekty, jako například Jakutská republika (Sacha) a Kurská oblast, zavádějí zákony omezující volný pohyb všech záložníků, kteří jsou způsobilí k mobilizaci. [24] Obyvatelé Petrohradu uvedli, že občané dostávají předvolání v účtech za komunální služby a že došlo k systematickému nucení bytových družstev, které byly povinné pomoci vojenským registračním a odvodním úřadům s distribucí mobilizačních výzev. [10] [30] Ruské úřady také zřizují kontrolní stanoviště na ruských hranicích, aby násilně mobilizovaly ruské muže, kteří se chtějí vyhnout nucené mobilizaci útěkem ze země.  [31]

Dopady mobilizace na ruské občany

Kreml jen stěží dokáže zamaskovat tyto chyby, které se přímo dotýkají ruské populace. Rusové mají právo podávat stížnosti, na jejichž základě má dojít k nápravě. Někteří Rusové již nyní směřují svůj hněv na odvodní úředníky. O tom svědčí i mediálně známý případ muže, který se stavěl proti mobilizaci a 26. září zastřelil vedoucího vojenského odvodního úřadu v Ust-Ilimsku v Irkutské oblasti. Značné napětí dokládá také vysoký počet útoků na odvodová střediska a jiné instituce nebo protiválečné demonstrace. [8] [32] Celkový počet útoků na budovy ministerstva a pořádkových složek činily dle ruského nezávislého média Mediazona 67 případů k 13. říjnu. 34 případů bylo před a 33 případů po vyhlášení částečné mobilizace. [33] Nespokojenost vyústila i v některé případy sabotáže, například Ministerstvo obrany Spojeného království oznámilo, že se protiválečná skupina Stop the Wagons přihlásila k sabotáži železniční trati v Novozybkově v Brjanské oblasti nebo v městské části Stromovsky v Nižnim Novgorodě. [7] [34] [35] Právě na železniční síti je ruská logistika životně závislá. Zpravodajská agentura Reuters uvádí, že na protestech proti mobilizaci v Rusku bylo zatčeno přes 2 000 lidí, z nichž byla následně část odvedena v rámci mobilizace. [36] Dne 22. září mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov prohlásil, že praxe podávání mobilizačních oznámení zadrženým demonstrantům není v rozporu s mobilizačním zákonem z 21. září. Toto prohlášení je však v rozporu s tvrzením Kremlu, že se zdrží mobilizace mužů mimo sestavené seznamy záložníků. [24]

https://twitter.com/NOELreports/status/1588486472851947520?s=20&t=5XsuUfiLAu44iyofFGCOOQ

Další příklady sabotáží elektrických rozvoden ruských drah. Zdroj: @NOELreports

Dopady částečné mobilizace na hospodářství

Poměrně zásadním vedlejším efektem je prudký nárůst počtu jedinců, kteří se rozhodli odejít ze země, především z obav o povolání na frontu. První vlna emigrace z Ruska v souvislosti s aktuálním konfliktem byla vyvolána samotným napadením Ukrajiny. Vyhlášení částečné mobilizace však k odlivu obyvatelstva výrazně přispělo a po 21. září tato čísla výrazně vzrostla. V horizontu čtrnácti dní od vyhlášení částečné mobilizace mělo údajně dle odhadů prezidentské administrativy opustit zemi 600 000-700 000 občanů. [37] Většina z nich však míří především do střední Asie s výjimkou uzavřeného Turkmenistánu. [38] Například hranice Kazachstánu překročilo v období 21.9. – 4.10. 200 000 Rusů, z nichž jej následně opustilo 147 000. [39] Silnému náporu vzhledem ke své velikosti čelí také Gruzie, jejíž hranici mezi 21. – 27. zářím překročilo 53 000 ruských občanů. [40] Dle dat evropské agentury FRONTEX překročilo hranice Evropské unie ve stejném období 66 000 občanů, což je o 30 % více než před 21. zářím. Od 24. února překročilo hranice EU 1 303 000 ruských občanů. Zároveň se přes pozemní hranici s EU vrátilo do Ruska více než 1 273 000 Rusů. [41] Ruské úřady zřizují kontrolní stanoviště na ruských hranicích, aby násilně mobilizovaly ruské muže, kteří se chtějí vyhnout nucené mobilizaci útěkem ze země.  [20] [32] S útěkem ruského obyvatelstva v produktivním věku je spojená také prohlubující se demografická krize především u slovanského obyvatelstva.

Částečná mobilizace pravděpodobně výrazně zvyšuje nedostatek pracovních sil na ruském trhu práce. O tom svědčí skutečnost, že některé ruské federální subjekty vysílají vysokoškolské studenty jako náhradní pracovníky, aby kompenzovaly ekonomické dopady vojenské mobilizace. Částečná mobilizace se dotkla asi 300 000 Rusů, což je méně než 0,5 % z celkového počtu zaměstnaných v Ruské federaci. Ukázalo se však, že v mnoha odvětvích zaměstnavatelé přišli o kvalifikované zaměstnance, za které bylo velmi komplikované hledat adekvátní náhradu. V případě mobilizace byl navíc zaměstnavatel nucen dát zaměstnanci výpověď. [42]

Nedostatek pracovníků způsobený částečnou mobilizací a odchodem některých občanů ze země dosáhl nejvyšší hodnoty od roku 1993. Nejvíce zasažený je lehký průmysl, dále strojírenství a potravinářský průmysl. Až 48 % průmyslníků kvůli nedostatku pracovních sil není schopno zvýšit výrobu. Mobilizace je navíc silná rána pro domácí trh i investiční klima. To je v kontextu odchodu zahraničních firem i nutnosti některých odvětví průmyslu reagovat na válečný konflikt velmi problematické. Až 22 % podniků je nuceno snížit výrobu z důvodu nedostatku zaměstnanců. Ruská ekonomika ztratila ve třetím čtvrtletí meziročně 4 % a její pokles by se mohl ve čtvrtém kvartálu dle odhadů centrální banky zrychlit na 7,1 %. [43]

Gubernátor Kemerovské oblasti Sergej Civiljev vyhlásil 21. října „pracovní mobilizaci“ studentů posledních ročníků vysokých a vyšších odborných škol, kteří mají pracovat v průmyslových podnicích jako náhrada za pracovníky mobilizované do války na Ukrajině. Obdobu této „pracovní mobilizace“ mládeže lze nalézt pouze v době Velké vlastenecké války na konci roku 1941. Podobně se tomu stalo také v Leningradské, Kurské a Kurganské oblasti. Ruské podnikatelské noviny RBK 27. října informovaly, že regionální úřady v Čukotském autonomním okruhu a v Kalužské a Čeljabinské oblasti zvažují provedení podobné pracovní mobilizace studentů čtvrtých ročníků. [27] [42] [44] [45]

Posílí částečná mobilizace režim Vladimira Putina?

Oznámení částečné mobilizace vedlo k nejrůznějším projevům nespokojenosti u části ruských občanů. Početné demonstrace nebo zintenzivnění fyzických útoků na vojenské komisariáty a další státní instituce sice dokazují, že částečná mobilizace mezi obyvatelstvem silně rezonuje, ale otázka je, do jaké míry je takto vyjadřovaný nesouhlas reprezentativní pro většinovou ruskou společnost. Problémy a opakované porušování slibů, které provází těžkopádnou částečnou mobilizaci, totiž pro většinu jedinců ve vysoce konformní společnosti nemusí představovat důvod, proč odporovat politice Kremlu, pokud se jich tyto problémy přímo nedotýkají.

To, jak je v ruské společnosti nahlíženo na aktuální situaci v kontextu konfliktu na Ukrajině, mohou doložit průzkumy ruské nevládní organizace Levada Center. Celkové znepokojení v souvislosti s konfliktem na Ukrajině vzrostlo ze 74 % v srpnu na 88 % v říjnu. [46] [47]

Dvě třetiny respondentů se obávají, že kvůli bojům na Ukrajině bude v Rusku vyhlášena všeobecná mobilizace. Již druhý měsíc po sobě se pomalu zvyšuje počet příznivců mírových rozhovorů. V souladu s tím podporovalo zahájení jednání v srpnu 44 %, v září 48 % a v říjnu 57 %. [46] Podpora Vladimira Putina, která nejspíš v důsledku částečné mobilizace spadla v září z 83 % na 77 %, však během října vzrostla na 79 %. Stejný trend lze sledovat i u schvalování činnosti vlády (68 % v srpnu, 63 % v září a 66 %  v říjnu). [48]

To, že s rostoucími obavami Rusů a vyšší podporou vyjednávání se zároveň zvyšuje i podpora Vladimira Putina a vlády, není překvapivé. Vladimir Putin i státní instituce mohou být v této chvíli většinovou společností vnímáni jako jediní garanti bezpečnosti.  Důležitou roli hraje také skutečnost, že drtivá většina médií je v Ruské federaci kontrolována státem.

Během celé války na Ukrajině se však objevuje poměrně zajímavý fenomén, kdy se občané hlásí do služby v ruských ozbrojených silách, i když nesouhlasí s aktuálním režimem Vladimira Putina, protože vnímají tento válečný konflikt jako boj za správnou věc. [49] Jako vzorový příklad může posloužit narukování bývalého agenta FSB a hlasitého odpůrce Kremlu milblogera Igora Girkina známého pod pseudonymem Strelkov.

V ruské společnosti je pak role státu vnímána poměrně specificky. Studie provedené ruskou Vysokou školou ekonomickou v roce 2017 totiž ukázaly, že většina Rusů se spoléhá výhradně na stát. V rámci těchto studií se 80 % Rusů domnívalo, že ceny potravin by měl určovat stát. 66 % respondentů důvěřuje pouze státní zdravotní péči a více než 50 % důvěřuje státu v plnění mnoha dalších základních sociálních funkcí. [50] Ruská kultura se vyznačuje zvýšenou rolí státu a kultem oběti ve prospěch země, čehož aktivně využívají ruští propagandisté. Provládní experti otevřeně prohlašují, že klíčem k vítězství je oběť ruského lidu a idealizace boje. Kult sebeobětování, vštěpovaný po mnoho generací, navíc dle investigativní novinářky Ksenie Kirillovové dává vzniknout fenoménu „zákaz štěstí“, kdy si lidé nedovolí užívat normálního života, dokud nesplní to, co považují za svou občanskou povinnost. Na základě tohoto fenoménu se rodí individuální psychologická závislost na plnění požadavků státu, která je posilována domácí propagandou. [49] Psychologové pracující s mobilizovanými poznamenávají, že i ti, kteří nechtějí bojovat, jdou do války, protože „byli vychováni v paternalistické kultuře“. Podle jejich slov je pro mobilizované v každé fázi těžké neuposlechnout rozkazy těch, kteří mají autoritu, a zradit veřejné mínění. [49] Rusové tedy i přes veškeré chyby a porušené sliby bojují dál. Tisíciletá historie však naznačuje, že Rusové dokáží pokračovat v boji i v podmínkách, které by jiné národy nemusely tolerovat. [4]

Někteří experti se domnívají, že mobilizace pak nemusí představovat praktické řešení situace na bojišti, ale snahu vládnoucího režimu o upevnění svého postavení. Tento názor zastává například sociolog Sergej Jerofejev, podle kterého mobilizace znamená spíše přechod k nové úrovni kontroly nad společností. Dle Jerofejeva pak může dojít i k situaci, že mobilizace nebude ukončena ani po stažení jednotek z Ukrajiny a může být i nadále platná během konsolidace moci Vladimira Putina v Ruské federaci. Pro samotný režim pak mohou představovat hrozbu především vojenské neúspěchy na Ukrajině. Ty mohou jednak oslabit centrální pozici Vladimira Putina a zapříčinit chaos vedoucí až ke zhroucení ruské státnosti podobně jako v roce 1991. [5] Scénář zhroucení státnosti se však jeví v tuto chvíli jako méně pravděpodobný. Jisté ale je, že válečné neúspěchy mají dopady i na vládnoucí elity. Silná kritika Jevgenije Prigožina a Ramzana Kadyrova směřovaná vůči ministerstvu obrany a adresně obviňující některé jedince z nedostatku kompetence může signalizovat otřesy probíhající za hradbami Kremlu. Ostré výpady proti silovému ministerstvu ze stran vysoce postavených jedinců v Putinově kruhu pak mohou znamenat, že za aktuální situace není Vladimir Putin schopný udržet disciplínu v rámci svého establishmentu. V neposlední řadě pak tento rozkol také může odkrýt soupeření zájmových skupin o vliv na politické dění, jehož katalyzátorem byly právě neúspěchy dosavadního systému.

Editor článku: Tomáš Zwiefelhofer

Zdroje

1. Ruská federace. 2022 „Указ «О мерах, осуществляемых в субъектах Российской Федерации в связи с Указом Президента Российской Федерации от 19 октября 2022 г. № 756».“ Президент России. Accessed 27.11. http://en.kremlin.ru/acts/news/69632
2. Socor, Vladimir. „Ukraine’s Kherson and Zaporizhzhia Regions Under the Russian State of War (Part One).“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 19/160. Accessed 27.11. https://jamestown.org/program/ukraines-kherson-and-zaporizhzhia-regions-under-the-russian-state-of-war-part-one/
3. Hird, Karolina et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, SEPTEMBER 21.“ Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-september-21
4. Cancian, F. M. 2022. „What Does Russia’s ‘Partial Mobilization’ Mean?.“ Center for Strategic and International Studies. Accessed 27.11. https://www.csis.org/analysis/what-does-russias-partial-mobilization-mean
5. Zhigalkin, Yury and Robert Coalson. „After Kremlin’s Annexation Gambit, Few Compromises Remain To End Russia’s War On Ukraine.“ Radio Liberty. Accessed. 2022. 27.11. https://www.rferl.org/a/russia-ukraine-war-few-compromises-analysis/32080552.html
6. Kagan, F. W. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, SEPTEMBER 25.“ Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-september-25
7. Barros, George et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, OCTOBER 26.“Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-october-26
8. Stepanenko, Kateryna et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, SEPTEMBER 26.“ Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-september-26
9. Hird, Karolina et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, OCTOBER 11.“ Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-october-11
10. Hird, Karolina et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, OCTOBER 13.“ Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-october-13
11. Сетевые Свободы. 2022. „За последние месяцы в Сеть…“ Telegram. November 2, 16:00. Accessed 27.11. https://t.me/NetFreedomsProject/669
12. Hird, Karolina et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, OCTOBER 3.“ Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-october-3
13. Hird, Karolina et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, SEPTEMBER 28.“Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-septembr-28
14. Stepanenko, Kateryna et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, SEPTEMBER 30.“ Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-september-30
15. Idel.Реалии. 2022. „200 многодетных отцов из Башкортостана были мобилизованы.“ Telegram. October 2, 16:14. Accessed 27.11. https://t.me/idelrealii/21492
16. TACC. 2022. „Путин увеличил штатную численность прокуратуры.“Accessed 27.11. https://tass.ru/obschestvo/15938737?utm_source=google.com&utm_medium=organic&utm_campaign=google.com&utm_referrer=google.com
17. Hird, Karolina et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, NOVEMBER 7.“Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-november-7
18. Настоящий полкоVник|Z. 2022. „Губернатор Хабаровского края заявил…“ Telegram. October 3, 10:34. Accessed 27.11. https://t.me/kommunist/10409
19. Белгород Сегодня. 2022. „Областного военкома Валерия Грицая.“ October 2, 22:08. Telegram. Accessed 27.11. https://t.me/bgtodays/1207
20. Stepanenko, Kateryna et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, SEPTEMBER 29.“ Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-september-29
21. NEXTA. (@nexta_tv). 2022. „In #Vladivostok, military commissars…“ Twitter. September 29, 14:57. Accessed 27.11. https://twitter.com/nexta_tv/status/1575469940068519936?s=20&t=eOi8QNoBh5VyEWy9-l4t-w
22. The Moscow Times. 2022. „.Russia’s Military Mobilization Targets the Homeless, Poor – Reports.“ Accessed 27.11. https://www.themoscowtimes.com/2022/10/12/russias-military-mobilization-targets-the-homeless-poor-reports-a79065
23. КримSOS. 2022. „У Криму окупанти надсилають повістки через сайт державних послуг.“ Accessed 27.11. https://krymsos.com/krymsos-u-krymu-okupanty-nadsylayut-povistky-cherez-sajt-derzhavnyh-poslug/
24. Hird, Karolyna. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, SEPTEMBER 22.“ Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-september-22
25. 21. NEXTA. (@nexta_tv). 2022. „A trap for Moscow residents.“ Twitter. September 9, 18:20. Accessed 27.11. https://twitter.com/nexta_tv/status/1572621878874996736?s=20&t=WyVYZsITMfJtGdItVYlFsg
26. РИА Новости. 2022. „Учителя могут вручать повестки на мобилизацию, сообщает „Объясняем.рф“.“ Accessed 27.11. https://ria.ru/amp/20220929/mobilizatsiya-1820276505.html
27. Stepanenko, Kateryna et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, OCTOBER 28.“ Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-october-28
28. 76.ru. 2022. „«Пишут от руки»: в Рыбинске военкомы вместе с полицией оцепили проходную завода, чтобы выдать повестки.“ Accessed 27.11. https://76.ru/text/gorod/2022/10/26/71768852/
29. Осторожно, Москва. 2022. „В Москве проводят рейды по мобилизации в хостелах и мини-отелях.“ Telegram. October 12, 13:07. Accessed 27.11. https://t.me/ostorozhno_moskva/1959
30. МОБИЛИЗАЦИЯ I Новости I Что делать?. 2022. „Повестки в счетах за коммуналку — пожалуйста.“ Telegram. October 11, 23:01. Accessed 27.11. https://t.me/mobilizationnews/1474
31. 32. Stepanenko, Kateryna et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, SEPTEMBER 27.“Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-september-27
32. Stepanenko, Kateryna et al. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, OCTOBER 10.“ Institute for the Study of War. Accessed 27.11. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-october-10
33. Romashova, Olya. 2022. „Fire! As Russians set fire to draft offices, we map the arson attacks.“ Mediazona. Accessed 27.11. https://en.zona.media/article/2022/10/13/burn-map
34. NOËL. (@NOELreports). 2022. „Russian anarchists are burning switchboards…“ Twitter. November 11, 12:01. Accessed 27.11. https://twitter.com/NOELreports/status/1588486472851947520?s=20&t=BhhPsZpfShYDQc6U9AeooQ
35. Ministry of Defence. (@DefenceHQ). 2022. „Latest Defence Intelligence update on the situation in Ukraine – 26 October 2022.“ Twitter. October 26, 19:00. Accessed 27.11. https://twitter.com/DefenceHQ/status/1585134337883869184?s=20&t=vBeDCGiqwRg2oj54Ps4Xqg
36. Reuters. 2022. „Russia’s partial mobilisation is complete, Shoigu says.“ Accessed 27.11. https://www.reuters.com/world/europe/russias-shoigu-says-partial-mobilisation-complete-82000-recruits-conflict-zone-2022-10-28/
37. Forbes.ru. 2022. „Россию после 21 сентября покинули около 700 000 граждан.“ Forbes. Accessed 27.11. https://www.forbes.ru/society/478827-rossiu-posle-21-sentabra-pokinuli-okolo-700-000-grazdan
38. Goble, Paul. 2022. „Influx of Russians Fleeing Mobilization Increasingly Alienating Central Asians.“The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 19/149. Accessed 27.11. https://jamestown.org/program/influx-of-russians-fleeing-mobilization-increasingly-alienating-central-asians/
39. Keffer, Laura. 2022. „МВД Казахстана сообщило о 200 тыс. прибывших россиян с начала мобилизации.“ Коммерсантъ. Accessed 27.11. https://www.kommersant.ru/doc/5594283
40. Фонтанка. 2022. „Местные предлагают продать машину, волонтеры регулируют очередь. Что происходит на Верхнем Ларсе.“Accessed 27.11. https://www.fontanka.ru/2022/09/27/71690489/
41. BBC News | Русская служба. 2022. „Число выехавших в ЕС россиян за неделю возросло на треть.“ Telegram. September 27, 19:11. Accessed 27.11. https://t.me/bbcrussian/35314
42. Mišina, Irina. 2022. „Между словом и делом. Как идет трудовая мобилизация студентов на заводы и фермы.“ Новые Известия. Accessed 27.11. https://newizv.ru/news/economy/31-10-2022/mezhdu-slovom-i-delom-kak-idet-trudovaya-mobilizatsiya-studentov-na-zavody-i-fermy
43. The Moscow Times. 2022. „Вслед за Херсоном пророссийские власти могут объявить эвакуацию в Запорожской области.“Accessed 27.11. https://www.moscowtimes.ru/2022/11/11/vsled-za-hersonom-prorossiiskie-vlasti-mogut-obyavit-evakuatsiyu-v-zaporozhskoi-oblasti-a26312
44. Настоящее Время. 2022. „В Кузбассе объявили о „трудовой мобилизации“: студентов отправят работать на предприятия вместо мобилизованных.“ Accessed 27.11. https://www.currenttime.tv/a/v-kuzbasse-studentov-otpravyat-na-predpriyatiya-vmesto-mobilizovannyh/32093635.html
45. GOGOV.ru. 2022. „Что такое трудовая мобилизация студентов.“ Accessed 27.11. https://gogov.ru/news/893809
46. Levada-Center. 2022. „CONFLICT WITH UKRAINE: OCTOBER 2022.“ Accessed 27.11. https://www.levada.ru/en/2022/11/01/conflict-with-ukraine-october-2022/
47. Levada-Center. 2022. „CONFLICT WITH UKRAINE: AUGUST 2022.“ Accessed 27.11. https://www.levada.ru/en/2022/09/14/conflict-with-ukraine-august-2022/
48. Levada-Center. 2022. „APPROVAL OF INSTITUTIONS, RATINGS OF POLITICIANS.“ Accessed 27.11. https://www.levada.ru/en/2022/11/01/approval-of-institutions-ratings-of-politicians-2/
49. Kirillova, Ksenia. 2022. „Infantilism and Sacrifice: Why Russians Go to War Even When They Disagree With It.“ 38. The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 19/162. Accessed 27.11. https://jamestown.org/program/infantilism-and-sacrifice-why-russians-go-to-war-even-when-they-disagree-with-it/
50.       Faljachov, Rustem. 2022. „Россияне не доверят бизнесу даже мусор.“ Газета.Ру. Accessed 27.11. https://www.gazeta.ru/business/2017/06/28/10741787.shtml