Ruské ozbrojené síly disponují na papíře co do počtu největší vojenskou zálohou na světě o odhadované síle dva miliony mužů. Vzhledem k tomu, že potenciální zálohy neslouží v aktivní službě, ale jsou složeny z občanů vykonávajících civilní povolání, nelze je počítat do celkového stavu personálu ruských ozbrojených sil. Obecně je bojová hodnota záložníka mnohem nižší než profesionálního vojáka, obzvláště když neprochází pravidelným výcvikem. Jedná se však o sílu, která může bojující jednotky v případě mobilizace co do počtu významně posílit. Systém záloh je podobně jako systém branné povinnosti převzatý z období Sovětského svazu, s čímž se pojí i některá jeho specifika. Tento článek se zabývá nejenom jednotlivými skupinami ruských záloh, ale také mobilizačním aparátem a vojenskými reformami, které upravily jeho podobu.  

Záložníci (rizirvisty)

Podoba ruských záloh se v důsledku vojenských reforem a postupné profesionalizace ruských ozbrojených sil v průběhu času měnila. Do dnešních dní je však patrné sovětské dědictví, které zakládá především na masové mobilizaci v případě vypuknutí rozsáhlého válečného konfliktu, jenž může mít i celosvětový charakter. Tento proces spoléhá především na to, že v případě zahájení mobilizace bude povolán obrovský počet jedinců, kteří mají již díky branné povinnosti základní polní zkušenosti. Díky absolvovanému základnímu výcviku, kterým si potenciálně mobilizovaní jedinci během plnění branné povinnosti prošli, se tak jejich nasazení do ostrých bojů rapidně zrychlí v porovnání s těmi, kteří by základní polní výcvik ještě za sebou neměli.

Pro záložníky je obecně charakteristická nízká míra zkušeností s moderními zbraňovými systémy a předpokládaná nižší morálka než u profesionálních vojáků. Záložníci mají obvykle k dispozici druhořadé vybavení, které již bylo u pravidelných jednotek vyřazeno, nebo jde o starší verzi toho, co se používá v současnosti. [1]

Aktuální legislativní úprava umožňuje mobilizaci formou vydání ukazu, ve kterém prezident Ruské federace specifikuje, který segment populace je povolán a zdali se jedná o mobilizaci částečnou, tedy v určitém federálním subjektu, nebo úplnou. [2] Každý, kdo je tímto ukazem povolán, ztrácí své právo opustit zemi a stává se automaticky příslušníkem ruských ozbrojených sil. [2] Záložníci jsou v případě mobilizace povoláváni do všech složek ozbrojených sil spadajících pod federální ministerstvo obrany, vojsk Národní gardy Ruské federace (Rosgvardija) spadajících přímo pod prezidenta ruské federace, složek orgánů vnitřní bezpečnosti nespadajících pod ministerstvo obrany a do složek spadajících pod Federální bezpečnostní službu (FSB). To znamená, že v případě mobilizace nebudou doplňovány jenom bojové útvary, ale určitý segment povolaných občanů doplní také pořádkové a týlové jednotky.

Záložníky lze rozdělit do dvou skupin. První skupinu záložníků, která funguje na principu mobilizace masových záloh dle stejného modelu jako v Sovětském svazu, tvoří:

1. všichni muži, kteří byli povoláni k branné povinnosti a odsloužili si 12 měsíců (nehledě na to, jestli nastoupili v 18 letech, nebo později),
2. ženy se specifickou kvalifikací (například lékařky),
3. muži od 27 let, kteří nebyli povoláni k branné povinnosti, a tudíž nemají žádné polní zkušenosti,
4. bývalí vojáci, kteří již vystoupili z aktivní služby,
5. absolventi vojenských škol,
6. muži, kteří byli dočasně nezpůsobilí k tomu sloužit v armádě (například fyzická omezení),
7. ženy s vojenskou odborností. [2]

Všechny tyto kategorie mohou být v případě vyhlášení mobilizace na základě ukazu prezidenta ruské federace povolány k vojenské službě podle federálního mobilizačního zákona z roku 1997. [2] Mobilizace jedinců se vylučuje za předpokladu, že:

1. byl osobě vydán odklad odvodu armádou (například z důvodu zdravotní indispozice, nutnosti péče o blízké nebo nezletilé),
2. osoba je poslancem Státní dumy,
3. osoba má záznam v trestním rejstříku,
4. osoba patří mezi muže do 27 let věku, kteří nebyli povoláni k branné povinnosti, tudíž technicky vzato ještě nejsou v záloze,
5. od ukončení povinné vojenské služby ještě neuplynuly dva roky. [2] [3]

V případě první skupiny záložníků tak teoreticky lze počítat až s 31 miliony ruských občanů (data ze sčítání lidu v roce 2010). Na základě silného demografického úpadku Ruska se však předpokládá, že v roce 2050 bude velikost tohoto rezervoáru na 1/4 ze stavu v roce 2010. Po ukončení armádní služby historicky zhruba 10 % jedinců absolvuje další zdokonalující výcvik, který je však podstupován čistě dobrovolně. Prakticky se však počítá s mobilizací do výše dvou milionu mužů zařazovaných do jednotek organizovaných na regionální bázi dle místa trvalého bydliště. [2] [4] [5] První skupina záložníků se v době míru neúčastní vojenských cvičení a vykonává své běžné povolání. Hlavní nevýhodou je velmi nízká bojová hodnota vojáků, která je dána jednak nízkou kvalifikací, jejíž důležitost s technologickým vývojem zbraňových systémů roste, ale také očekávanou nízkou motivací a morálkou.

Druhou skupinu představují jedinci, kteří se rozhodli uzavřít smlouvu s ministerstvem obrany o vstupu do zálohy. Jedná se o ruský ekvivalent aktivních záloh v západním pojetí, kdy jedinec v době míru vykonává své civilní povolání, ale zároveň se účastní i vojenských cvičení. Tento typ smlouvy se uzavírá zpravidla na tři až pět let a lze jej obnovovat. Jejím uzavřením se však jedinec nestává profesionálním smluvním vojákem, ani není zařazen v aktivní službě. Zároveň však smluvní záložníci plní vojenské povinnosti 2–⁠3 dny měsíčně (většinou se jedná o vojenské vzdělávání) a jednou ročně se účastní vojenských cvičení na 20–⁠30 dní. Vzhledem k pravidelným cvičením se jedná o dražší variantu, než představuje první skupina, zároveň však členové aktivních záloh udržují vyšší stupeň pohotovosti a díky školení umí ovládat sofistikovanější zbraňové systémy. [6] [1] [2]

Nejméně jednou za tři roky je záložník z druhé skupiny povinen složit kvalifikační zkoušku v souladu s požadavky na vojenskou odbornost, pro kterou je zařazen do zálohy. Aktivní zálohy jsou na rozdíl od první skupiny záložníků placené, ale v případě mobilizace nastupují v první vlně. [2]

Od vzniku samostatné Ruské federace do konce nultých let 21. století probíhala debata, zda se spoléhat na rozsáhlé „strategické“ zálohy, které v současnosti tvoří první skupina, či na menší a nákladnější druhou skupinu – aktivní zálohu. Proponenty strategické zálohy byly především starší konzervativní důstojníci, kteří věřili, že schopnost masové mobilizace musí být zachována za každou cenu, protože se jedná o řešení, které by pokrylo širší paletu hrozeb. [4] V tomto ohledu by měla Ruská federace podle části velení výhodu především v tom, že díky systému masové mobilizace může povolat mnohem vyšší počty záložníků než státy NATO. Spoluzakladatel nezávislého ruského think tanku Centrum pro analýzu strategií a technologií Michail Barabanov uvádí, že konečný výsledek těchto debat určil až faktor financování. Ruské ozbrojené síly byly i přes zvyšování výdajů stále zastaralé a jenom částečně použitelné. To, že nedocházelo ke zlepšení situace, bylo způsobeno především rozmělněním finančních prostředků, které způsobilo, že i přes navyšování výdajů nedochází k znatelnému navyšování bojové hodnoty. Podle Barabanova neschopnost efektivně financovat ozbrojené síly vyvolala v ruském velení frustraci a byla jednou z příčin, proč byl do čela ministerstva obrany jmenován Anatolij Serďukov, který měl za cíl je zreformovat. [7]

Kreml se nakonec rozhodl pro kompromisní řešení – hybridní systém záloh složených ze dvou skupin záložníků, který byl přijat zákonem „O změnách některých legislativních aktů Ruské federace o vytvoření mobilizační lidské rezervy“ v roce 2012. [8] Tento zákon vytváří prostor pro vznik druhé skupiny – aktivních záloh, které však vznikají až v roce 2015 vydáním ukazu prezidenta „O vytvoření mobilizační lidské rezervy ozbrojených sil Ruské federace“. [6] [9] Za tímto kompromisem stála především potřeba udržování záloh, které budou mít dostatečnou kvalifikaci pro používání sofistikovaných zbraňových systémů, ale také nutnost mít k dispozici početné a méně nákladné lidské rezervy z první skupiny v případě mobilizace.

Program BARS

Ruská federace však trpí dlouhodobým nedostatkem záloh z druhé skupiny, tedy aktivních záložníků. Jejich počet je podle analýzy agentury RAND z roku 2019 odhadován na 4 000–5 000 mužů, což bylo v tu dobu hluboce pod očekáváním Kremlu. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu ve svých prohlášeních opakovaně uvádí, že chce dosáhnout počtu 80 000–100 000 mužů v aktivní záloze. [9] Za neschopností zvýšit počet aktivních záloh stojí zpravidla nízká motivace zodpovědných velitelů, podfinancování i limitované administrativní a organizační kapacity. [5] Tento problém se rozhodla ruská garnitura řešit zavedením programu Bojová armádní záloha země (Bojevoj armijskij rezerv strany) – zkráceně BARS, jenž byl spuštěn v roce 2021. BARS nabízí finanční pobídky a benefity v podobě zdravotní péče a pojištění, které mají motivovat ruské občany, aby se přidali do aktivních záloh. Občané účastnící se tohoto programu navíc dostávají jako bonus plat, který se zvyšuje po každém prodloužení smlouvy. Do BARS se mohou přihlásit vojáci mladší 42 let, nižší důstojníci mladší 47 let a vyšší důstojníci mladší 52 let. [10]

Program BARS byl zaveden do praxe jako experiment v Jižním vojenském okruhu v roce 2021, kdy ministerstvo obrany potřebovalo rychle navýšit stavy aktivní zálohy do výše 38 000 mužů. Některé zdroje uvádí, že se od roku 2021 do jednotek BARS v tomto okruhu zapsalo pouze 1 000 jedinců. [5] Za tímto selháním, ale i celkovou neschopností vytvořit početnou aktivní zálohu v ozbrojených silách stojí nedostatek financí a strukturální problémy, které jsou spojené s nízkou vůlí velení a politiků změnit zaběhlý systém. Tento závěr silně podporuje také fakt, že od vytvoření aktivních záloh změnou zákona v roce 2012 a vydáním ukazu v roce 2015 nebyla ze strany vlády ani vojenského velení provedena žádná významná a organizovaná iniciativa, která by měla za cíl navýšit počty aktivních záloh. Samotný program BARS se jako jediný svého druhu dostal do fáze realizace až v roce 2021.

Proces budování jednotek aktivních záloh v rámci programu BARS byl proveden velmi rychle a na výběr technického personálu a velení armádního sboru, jenž měl být doplněn o mužstvo ze stanovených 38 000 jedinců, byl vyčleněn pouhý měsíc. Takto až nestandardně krátká časová lhůta se s největší pravděpodobností podepíše i na bojové hodnotě těchto záložnických jednotek. [11] Vzhledem k tomu, že rychlost tohoto procesu nebyla ze strany velení nijak odůvodněna, je vysoce pravděpodobné, že na ni byl kladen důraz především proto, aby byl vytvořen rezervoár lidských zdrojů pro skrytou mobilizaci během aktuálního konfliktu na Ukrajině a doplňování ztrát. Aktuálně jsou totiž vojáci z tohoto programu posíláni na Ukrajinu, aby doplňovali bojové ztráty. Jako skrytou mobilizaci můžeme souhrnně označit nejrůznější iniciativy Kremlu, jejichž cílem je doplňování bojových útvarů, aniž by došlo na řádné vyhlášení mobilizace. Politické elity se tak snaží předejít nutnosti ji oficiálně vyhlásit, s čímž je spojený také přechod země do válečného stavu. Těmito iniciativami se podrobně zabývá třetí článek, věnovaný personálnímu složení ruských ozbrojených sil.

Aktuálně je do konfliktu na Ukrajině zapojeno 20 „dobrovolnických praporů“ BARS po 400 mužích, jenž byly sestaveny federálními subjekty. [7] Objevují se však zprávy o budování dalších jednotek, které budou s největší pravděpodobností také sloužit v rámci platformy BARS. [12] Na základě této skutečnosti lze říct, že v Ruské federaci probíhá nevyhlášená skrytá mobilizace. Není však náhodou, že byl program BARS nejdříve spuštěn v Jižním vojenském okruhu. Podle oficiálních údajů žije v regionech, které tvoří tento okruh, více než 26 milionů obyvatel. Jedná se také o nejchudší regiony v celé Ruské federaci. Vzhledem k nízkým mzdám a faktoru nezaměstnanosti se tak počítá s tím, že zde bude nábor mnohem jednodušší než v jiných oblastech. Benefity, které přináší služby v aktivní záloze, budou pro mnoho obyvatel poměrně lákavou možností, jak se dostat z chudoby a zajistit si lepší život. V neposlední řadě zde hraje roli také etnický faktor a fakt, že aktuálně probíhající skrytá mobilizace mužů z etnických menšin je pro Kreml a většinové slovanské obyvatelstvo mnohem méně politicky citlivá.

Zajímavým zhodnocením situace z „druhé strany“ může být analýza bývalého vrchního velitele separatistických sil na Donbase a agenta FSB Igora Girkina. Girkin, známý pod pseudonymem Igor Strelkov, působil během konfliktů v Bosně, Podněstří a na Ukrajině, kde je s jeho působením spojováno sestřelení letu malajských aerolinií MH17 v roce 2014. Na tento mezinárodní skandál reagovala Moskva jeho odvoláním. Kromě silné až explicitní kritiky neschopnosti Kremlu také uvádí, že je pro dosažení ruských cílů na Donbase nutná alespoň částečná mobilizace. [13]

Mobilizační aparát

Po rozpadu Sovětského svazu během nutného snížení stavu ozbrojených sil, které zapříčinila především špatná ekonomická situace, byly výrazně omezeny také mobilizační schopnosti a značná část vybavení byla uložena do skladů. Vrcholem těchto redukcí byly reformy přijaté tehdejším ministrem obrany Anatolijem Serďukovem v letech 2008–⁠2010. Významným krokem, který přispěl k výraznému oslabení mobilizačního aparátu, bylo snížení počtu důstojníků z 355 000 na 150 000, a to především u kádrových jednotek. Kádrové jednotky jsou organizovány na regionální bázi a v době míru se skládají z technického personálu a důstojníků, v období války jsou pak tyto jednotky doplněné mobilizací o bojový personál. [1] [14] [15]

Kádrové jednotky jsou na nejnižším stupni pohotovosti a mají nízkou prioritu ve financování. V době míru se jejich připravenost z hlediska materiálního a personálního zajištění pohybuje na 5–⁠70 % bojového stavu. [2] [15] [16] Vzhledem k tomu, že ruská strana válku ani mobilizaci doposud nevyhlásila, je velmi pravděpodobné, že se od vypuknutí konfliktu na Ukrajině udržují kádrové jednotky na mírových stavech, či se případně ještě zmenšují, pokud dochází k doplňování vzniklých ztrát jejich personálem.

Tyto reformy byly dle slov tehdejšího ministra obrany Anatolije Serďukova (ve funkci 2007–2012) nejradikálnější od roku 1945. Dle ruské státní informační agentury RIA Novosti došlo také k snížení počtu jednotek z 1890 na 172, tato informace je však zavádějící vzhledem k tomu, že nebylo specifikováno, zda se jedná o jednotky na stejné úrovni armádní hierarchie, či nikoliv, [14] jisté ale je, že v rámci těchto 172 jednotek funguje v dnešní době 60 kádrových brigád. [1] Toto snížení počtu jednotek zároveň odlehčilo administrativnímu aparátu, který nyní nepokrývá takový záběr široce rozprostřených útvarů po celé Ruské federaci. S uvedenými reformami se však pojí i propuštění značné části státních úředníků.

S postupným přechodem k profesionalizaci Ruských ozbrojených sil, které ve své podstatě znamená odklonění se od původní masové podoby Sovětské armády, je zanedbáván právě mobilizační aparát, který má nižší prioritu ve financování. Spoléhání se Kremlu na profesionální armádu odráží kromě ekonomické situace také skutečnost, že po konci studené války již nebyl očekáván konflikt světového rozsahu, ale bylo nutné reagovat na izolované regionální konflikty. [17] V těchto konfliktech pak může profesionální armáda představovat menší celek, který bude jednodušší vyzbrojit, nasadit, logisticky zabezpečit a zároveň nebude nutné vyhlásit mobilizaci, kterou by ruské politické elity riskovaly ztrátu popularity.

Pokud však vezmeme v úvahu, že by v rámci mobilizace došlo na povolání záloh, samotné její technické provedení by pak znesnadnily také strukturální faktory. „Vykostění“ mobilizačního aparátu reformami v letech 2008-2010, které vyústily v propouštění důstojníků a technického personálu u kádrových jednotek, a nedostatek financí nejsou jediné problémy. Evidentní neochota politických špiček i velení napříč všemi hodnostními sbory jakkoliv situaci měnit společně s rozsáhlou kriminalitou, korupcí i omezenými administrativními kapacitami ruských ozbrojených sil má značný potenciál případnou mobilizaci výrazně znesnadnit. Nedostatek financování se projevuje také chátráním rozsáhlé infrastruktury vybudované z dob SSSR. Pro v dnešní době již poměrně slabý mobilizační aparát a chabou administrativu by pak představovalo výzvu také zvládnutí obrovského počtu zmobilizovaných záložníků první skupiny. Mobilizační úřady, výcviková centra a ostatní zařízení by se najednou ocitla pod náporem vysokého počtu méně motivovaných masových záloh. Jistou alternativu mohou představovat aktivní zálohy z programu BARS. Vzhledem k jejich nízkému počtu a nízkým zkušenostem však ani zdaleka nestačí na doplňování ruských ztrát. Dle odhadů se tyto ztráty pohybují v několikanásobně vyšších číslech, než by byli schopní aktivní záložníci pokrýt. Tato skutečnost představuje jeden ze zásadních problémů, se kterým se musí ruské velení potýkat, a nutí Kreml hledat alternativní řešení.

Editor článku: Tomáš Zwiefelhofer

Zdroje

[1] Global Security. 2022. „Reserves.“ Accessed 14.8.2022. https://www.globalsecurity.org/military/world/russia/reserves.htm.

[2] Meduza. 2022. „How ‘mobilization’ works in Russia Human rights expert Pavel Chikov explains what reservists and draftees can expect if Putin openly declares war.“ Accessed 14.8.2022. https://meduza.io/en/feature/2022/05/06/how-mobilization-works-in-russia.

[3] Stepanenko Kateryna, Frederick W. Kagan, Brian Babcock-Lumish. 2022. „Explainer on Russian Conscription, Reserve, and Mobilization.“ Institute for the Study of War. 5–8. Accessed 26.6.2022. https://www.understandingwar.org/sites/default/files/Explainer on Russian Conscription%2C Reserve%2C and Mobilization 4 March 2022.pdf

[4] Global Security. 2022. „Reserves-mobilization manpower.“ Accessed 14.8.2022. https://www.globalsecurity.org/military/world/russia/reserves-mobilization.htm.

[5] Parfonov, Hlib. 2022. „Colossus With Feet of Clay.“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 19/88. Accessed 14.8.2022. https://jamestown.org/program/colossus-with-feet-of-clay/.

[6] Aksenov, Pavel. 2022. „Российская армия увеличивает людской резерв. Зачем?.“ BBC News русская служба. 14.8.2022.  https://www.bbc.com/russian/news-58465781.

[7] The Moscow Times. 2022. „Минобороны провалило программу подготовки резервистов БАРС: бойцов набирают по объявлениям и не признают военнослужащими.“ Accessed 28.8. 2022. https://www.moscowtimes.ru/2022/08/17/minoboroni-provalilo-programmu-podgotovki-rezervistov-bars-boitsov-tuda-nabirayut-po-obyavleniyam-vmesto-zarplati-okazivayut-matpomosch-i-ne-priznayut-voennosluzhaschimi-a23283

[8] Ruská federace. Federální zákon č. 288. 2012. „О внесении изменений в отдельные законодательные акты Российской Федерации по вопросам создания мобилизационного людского резерва.“ Consultant.ru. Accessed 14.8.2022. http://www.consultant.ru/document/cons_doc_LAW_140084/.

[9] Reuters. 2015. „Russia’s Putin orders formation of new military reserve force.“ Accessed 14.8.2022. https://www.reuters.com/article/us-russia-putin-military-reserves-idUSKCN0PS0CZ20150718.

[10] Vojenský komisariát Kirovského okresu. 2021. „Боевой Армейский Резерв Страны.“ НОВОСТИ Кировского района Санкт-Петербурга. Accessed 14.8.2022. http://www.kirnews.ru/news/2021-12-08/boevoy-armeyskiy-rezerv-strany/.

[11] Global Security. 2022. „BARS Special Combat Army Reserve.“ Accessed 14.8.2022. https://www.globalsecurity.org/military/world/russia/reserves-bars.htm.

[12] Hird, Karolina, Grace Mappes, Angela Howard, George Barros, and Mason Clark. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, AUGUST 26.“ Institute for the Study of War. Accessed 28.8.2022. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-august-26

[13] Girkin, Igor. (@strelkovii). 2022. „По ситуации на фронте.“ Telegram, 20. dubna, 13:58. Accessed 14.8.2022. https://t.me/strelkovii/2457.

[14] РИА Новости. 2008. „Суть военных реформ в России – план Сердюкова.“ Accessed 1.9.2022. Accessed 1.9.2022 https://ria.ru/20081218/157554452.html

[15] Elfving, Jörgen. 2018. „Russia Mobilizes Contracted Reservists.“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 15/27. Accessed 28.8. 2022. https://jamestown.org/program/russia-mobilizes-contracted-reservists/

[16] Goble, Paul. 2022. „Moscow Turns to Regions to Replace Losses and Boost Forces in Ukraine.“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 19/106. Accessed 14.8.2022. https://jamestown.org/program/moscow-turns-to-regions-to-replace-losses-and-boost-forces-in-ukraine/.

[17] Sheikh, Ali T. 1990. “SOVIET AND WESTERN MEDIA COVERAGE OF THE AFGHAN CONFLICT.” Strategic Studies. Vol: 13/3. 35–63. Accessed 22.8.2022. http://www.jstor.org/stable/45182014.