„Ať žije Mexiko,“ prohlásil ve 30. letech nedokončeným celuloidovým pásmem geniální filmař Sergej Ejznštejn. Totéž, co bolševismu dobře sloužící génius, světu zopakovaly (i když leckdy asi s nechtěnou ironií) zástupy soudobých Mexičanů. Spojené státy mexické, kterak se oficiálně nazývá jejich otčina,…

Že Irská republikánská armáda nikdy neumírá, dokázal krvavý vývoj roku 2009, ale i události letošního března, kdy kvůli hrozbám útokem nevyjely vlakové spoje na trati Dublin-Belfast. Typicky britskou politickou satirou znevážili novou vlnu dávného, zdánlivě překonaného, stále očividně doutnajícího násilí…

Keď sa spomenie vlastníctvo zbraní, alebo ozbrojená spoločnosť, mnohým nám sa v mysli vybavia pojmy ako kriminalita, násilie a pocit, že práve zbrane sú za tieto javy zodpovedné. Tento dojem v nás posilňujú široko medializované prípady prestreliek na zahraničných školách. Zdá sa nám, že radoví občania nie sú spôsobilý zbrane vlastniť a s ochotou sa preto odovzdávame do rúk „štátnej bezpečnosti“, ktorá jediná by mala disponovať týmito životunebezpečnými nástrojmi. Je však takýto spôsob myslenia správny? Ozbrojená spoločnosť môže v skutočnosti pôsobiť nielen ako prevencia kriminality, ale dokonca aj zamedziť vzniku totalitného štátu.

Snaha vlády o zrušení Dělnické strany (DS) se stala rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (NSS) ze 17. února 2010 konečně úspěšnou. Poprvé v historii České republiky se tak důvodem k rozpuštění politické strany stávají příčiny obsahové a nikoli pouze formální stránky jejího působení. Rozsudek ve jménu republiky, jež rozpouští problematické politické seskupení, však nemusí být poslední tečkou v tažení proti DS a jejím aktivitám proti virům a bacilům, jak jsou biologickými metaforami s rasistickým a genocidním charakterem po vzoru knihy Mein Kampf, označováni v Dělnických listech1 národnostní menšiny a jiní „nepřátelé“ strany, jejíž projevy směřují k odstranění demokratických základů státu a ohrožení práv a svobod občanů.

S prodlužující se dobou přítomnosti mezinárodních jednotek ISAF v Afghánistánu roste nespokojenost mezinárodního společenství s nepříznivým vývojem situace. Od letošního roku tedy byly navýšeny počty vojáků a zahájena nová ofenzíva v jižních provinciích, které jsou stále pod vlivem Talibanu, zatímco na konferenci v Londýně 28. ledna se mělo řešit zefektivnění rekonstrukčních snah a koordinace jednotlivých složek, které se na rekonstrukci podílejí.

Kolektivní násilí je předmětem zájmu bezpečnostních studií od dob svého vzniku. V minulosti se vědecké společenství zabývalo především válkou a vojenskými strategiemi, s rozpadem bipolární konfigurace světa ovšem přemístilo svou pozornost na konflikty spíše vnitrostátního charakteru, které v současnosti bezpečnostním studiím – alespoň rozhodně v českém prostředí – dominují. Tato práce se zabývá jedním z nejzajímavějších fenoménů kolektivního násilí, jemuž se věnovala a věnuje spíše sociologie a kriminologie. Jedná se o takzvané nepokoje či rioty a související davové násilí.

Přinášíme vám zajímavé odkazy na eseje a krátké studie týkajících se debaty o reformě zpravodajských služeb ČR. Projekt bylzaložen na účasti řady bývalých pracovníků ZS coby expertů – účastníků
panelových diskusí a probíhal od července loňského roku. Na projektu participovali i extrenisté FSS – Dr. Zeman a Mgr. Zetocha.
Projekt vznikl pod hlavičkou think-tanku EUROPEUM za účelem vytvoření neformálního prostoru k artikulaci myšlenek o možné reformě a rekonceptualizaci zpravodajských služeb v České republice s cílem přispět k probíhající debatě o tomto tématu. Touto platformou je pracovní panel k reformní agendě pracující v různém expertním složení.

Dne 5. prosince 2008 podala vláda k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) v Brně návrh na rozpuštění politické strany Dělnická strana (DS) z důvodu její protiústavnosti. Od roku 1989 se jednalo o první takovýto krok. Doposud byla pozastavena nebo ukončena činnost politickým subjektům na základě administrativních důvodů (což v praxi znamená, že měly problém s finančními zprávami). Čtenář jistě ví, jak rozsudek ze 4. března 2009 zněl: návrh na rozpuštění DS byl zamítnut.

16. února 2009 podepsal policejní prezident Martinů a předseda ČMFS Mokrý Dohodu o spolupráci mezi ČMFS a PČR v souladu s rezolucí Evropské rady. Podepsaná dohoda reaguje na přijetí nového zákona o Policii ČR. Z dohody vyplynulo, že kluby mají povinnost vydat a zveřejnit návštěvní řád, který bude jasně definovat pravidla pro vstup návštěvníků do sportovního zařízení, tj. fotbalových stadionů, určí pravidla chování návštěvníků a rovněž osob vykonávající pořadatelskou službu. Smlouva se tak dotýká vlastníků sportovních zařízení, fotbalových klubů, pořadatelské služby, PČR a dalších subjektů.

Významný český společenskovědní think-tank CESES (Centrum pro sociální a ekonomické strategie) přišel před nedávnem se zajímavým projektem „Strategické inovace“. Jde o program zaměřený na předkládání pozitivních alternativ k dílčím oblastem současného způsobu života české společnosti.
Prvním konkrétním návrhem je zavedení občanské služby, vpodstatě civilní obdoby povinné vojenské služby. A hlavní cíl? Posílit soudružnost společnosti, přispět k řešení vážných společenských problémů (kriminalita, pokles podílu populace v produktivním věku…) a rozšířit vzdělání širokého okruhu obyvatelstva.

Příspěvek původně vyšel na blogu Romana Vida, s jehož laskaým svolením jsme jej zde mohli uvést.

Irák 2007. K jedné z tamních vesnic se blíží skupinka mužů v amerických vojenských uniformách. Všichni jsou ozbrojeni. Ale ne všichni jsou vojáky. Je mezi nimi i sociální vědec – kulturní antropolog, který byl na tuto misi vyslán americkou vládou v rámci tažení proti terorismu (tzv. war on terror). Je tento obrázek v pořádku?

Zdravím Vás v těchto téměř letních dnech. V posledních týdnech jsme svědky silného akcentu mediálních i akademikých analýz na problemtiku Íránu a jeho zahraniční politiky. Charakterizovat objektivně bezpečnostní politiku blízkovýchodního bezpečnostního komplexu je bezpochyby výzvou pro analytiky mezinárodních vztahů či bezpečnostních studií. Dnes vám nabízíme příspěvek Andreje Piška, slovenského absolventa práv a mezinárodních vztahů, t.č. pobývajícího ve Velké Británii. Ve svém obsáhlém textu, jež stojí na pomezí komentáře a analýzy, reflektuje poslední významné události, jež se v regionu Blízkého východu udály. Pod samotným koncem příspěvku nabízím pár zajímavých odkazů, které tematicky k textu rozhodně patří.

Není třeba diskutovat o významnosti samotné invence vybudovat prvky protiraketového systému na teritoriu Střední Evropy a na Kavkaze. Téma „RADAR – ANO či NE“ je velmi hojně diskutováno na obou stranách železné opony, jenž sice byla pozvednutá, ale v hlavách některých stále existuje jako nostalgický fantom.