Letošní červen znamenal pro eritrejskou vládu i běžné obyvatelstvo poměrně zlomový okamžik. Avšak pro každou stranu na úplně opačné straně spektra. Zatímco vláda se musela vypořádávat se zprávou vyšetřovací komise (Commission of Inquiry – COI) pro lidská práva OSN, která nebyla pro vládnoucí osobnosti příznivá, obyvatelstvu svitla naděje pro možnou změnu.

Zpráva COI zahrnovala období od nezávislosti Eritrey (1991) až do dnešních dnů. Eritrejská vláda byla obviněna z mnoha zločinů proti lidskosti včetně znásilňování, vražd a otroctví. Dle šéfa vyšetřovací komise Mika Smithe se aktuálně v zemi nachází 300 až 400 tisíc osob, které se dají klasifikovat jako otroci. Tento fenomén je spojen s hlavním proudem kritiky na eritrejský politický systém. Jde o povinnou vojenskou službu, přesněji řečeno, násilné odvody. Během této služby jsou totiž Eritrejci nuceni pracovat za velmi nízkou mzdu. Jakékoliv odmítnutí této povinnosti poté znamená vězení. Právě toto je dle Smithe považováno v moderním světě za otroctví. Ten navíc dodává, že pouze velmi málo Eritrejců je z povinné vojenské služby propuštěno. Posledním bodem kritiky, která se snesla na Eritreu je její údajná „shoot-to-kill policy“ v oblasti hranic. V praxi to znamená, že na obyvatele snažící se emigrovat střílí příslušníci vládních jednotek v pohraničních oblastech, aby jim v emigraci zabránili. I přes toto možné smrtelné nebezpečí však měsíčně emigruje čtyři až pět tisíc Eritrejců.

Eritrejská politická obrana proti reportu OSN se opírá o dva hlavní body. Primárně jde o zpochybnění objektivnosti a přesnosti informací, které nasbírala vyšetřovací komise. Tato zpochybnění přišla především od ministra informací Yemane Meskeleho. Prezidentský poradce Yemane Ghebreab doplnil, že již na dvě stě tisíc Eritrejců podepsalo petici podporující vládu. V případě obvinění týkající se nadměrného počtu vojáků a dlouhé vojenské služby, tak zde se vše točí ohledně údajné potenciální hrozby ofenzívy ze strany Etiopie. Zmíněnou nezávislost získala Eritrea po desetiletích bojů právě na Etiopii a svou jedinou válku za dobu existence vedla mezi lety 1998 a 2000 právě s nepoměrně větším sousedem. Potyčky mezi těmito dvěma státy jsou v hraničních oblastech poměrně časté a obě vlády se občas navzájem osočují z ozbrojené agrese či jiných politických přešlapů. Poslední střety se datují ke 12. červnu letošního roku, kdy došlo k potyčkám na hranicích mezi městy Tsorona na eritrejské a Zalambessa na etiopské straně. Jakékoliv střety v této oblasti však netrvaly více než den a poté utichly, nicméně viník je nejasný a obě vlády obvinily jako původce protějšky.

Pomineme-li však potenciální hrozbu Etiopie, je třeba objektivně říci, že politický režim v Eritreji se dá nazvat jedním z nejhorších v Africe. Léta sankcí od OSN, období sucha na začátku milénia a odmítání jakékoliv humanitární pomoci znamenají, že Eritrea se řadí k nejchudším zemím světa. Avšak jde také o politický režim, který ztěžuje každodenní život Eritrejcům. Přesně na to se snaží zpráva COI upozornit. Podmínky v Eritreji v lidsko-právní oblasti patří rovněž k nejhorším na světě. Zřejmě i proto se po vydání zprávy a jejím odmítnutí ze strany eritrejské vlády v Ženevě sešlo přes deset tisíc Eritrejců ze všech koutů Evropy, aby zprávu COI podpořili a upozornili na porušování lidských práv v zemi. Otázkou zůstává, jaké další kroky OSN v případě Eritreje podnikne. Zdali tato zpráva bude tím rozhodujícím podnětem k tomu, aby se případem Eritrey začal svět zabývat či ne, to se teprve ukáže. Nezbývá než doufat, že naděje plynoucí z této zprávy pro eritrejské obyvatelstvo nezůstane planou a povede ke skutečné změně.