Ruská menšina v Estonsku představuje jednoznačnou hrozbu, přesto je její význam mnohými zdroji přeceňován či nepřesně interpretován. Etničtí Rusové sice představují cílovou skupinu ruských vlivových operací, ale estonská protiopatření i obecně lepší životní podmínky v Estonsku riziko mobilizace značně snižují. I když se na sociálních sítích objevily účty propagující separatismus v okolí estonského města Narvy, přímá vazba na Rusko není jednoznačná. Akce je spíše spojována s individuální inciativou nebo snahou o hoax, jež má vyvolat přehnanou reakci západních expertů a tím je diskreditovat, což zapadá do dlouhodobého cíle Ruska diskreditovat interpretaci Ruska jako hrozby i narušit důvěru Estonců ve své instituce.
V březnu 2026 vzniklo na sociálních sítích několik účtů propagujících vznik separatistické Narvské lidové republiky. Tyto pokusy probíhaly v okolí estonského města Narva, které se vyznačuje vysokým podílem etnických Rusů. V širším kontextu byl tento incident několika západními zdroji (např. CEPA [2]) interpretován jako prvek dlouhodobého ruského úsilí o nabourání důvěry ruské menšiny v Estonskou republiku. [1] Později ale vyšlo najevo, že se v tomto případě nejspíš jednalo o ruský hoax, jenž by po svém odhalení znehodnotil zdroje, které varují před hrozbou ruské aktivity v Pobaltí. [21]
Kognitivní působení na etnické menšiny je běžnou součástí širších ruských vlivových operací a v některých případech (např. Gruzie 2008 nebo Ukrajina 2014) předcházelo širší eskalaci konfliktu. [2] Podobnost situace v Estonsku se situacemi v Gruzii a na Ukrajině podporuje závěr, že existuje potenciální hrozba vzniku separatistických nebo iredentistických hnutí a s tím související jejich zneužití Ruskou federací. To by zrcadlilo situaci na Ukrajině, kde tato uskupení později přispěla k eskalaci konfliktu, přičemž ruské působení v tom hrálo značnou roli. [4] Avšak Estonsko se vyznačuje odolnou společností a institucemi, je integrováno do euroatlantických struktur a v estonské společnosti existuje silný konsensus ohledně geopolitického a bezpečnostního směřování země (hlouběji popsáno v sekci Odolnost Estonska). Tím pádem lze přímé srovnání s Ukrajinou považovat kvůli specifikům Estonska za unáhlené. Přesto však ruské kognitivní působení nadále představuje jeden z klíčových zahraničně-politických nástrojů Ruské federace a značnou hrozbu. [3]
Kontext ruských kognitivních operací
Mezi ruské zahraničně-politické cíle patří obnovení sféry vlivu Sovětského svazu a jeho statutu světové velmoci. Symetrické schopnosti Ruska těmto cílům neodpovídají, proto je nuceno používat asymetrické prostředky. Jedním z klíčových asymetrických nástrojů je kognitivní působení, které na strategické úrovni pomocí široké škály prostředků cílí na vůli Západu jednat, respektive na ochotu odporovat ruské expanzi. [3] Jelikož se tento článek opírá o interpretaci ruského kognitivního působení jako dlouhodobého a promyšleného úsilí (v časovém horizontu desítek let), zastává názor, že i když se jednotlivé kognitivní operace na taktické úrovni mohou zdát bezvýznamné, sjednoceně v širším kontextu tvoří sofistikované prostředky kognitivního působení. [3]
Ruské kognitivní působení by tedy mělo být analyzováno celistvě napříč taktickou, operační i strategickou úrovní. I když působení není vždy účinné, v mnohých případech umožnilo nebo zjednodušilo Ruské federaci dosáhnout jejích cílů (např. na Ukrajině roku 2014). [4] Případ nedávné aktivity související s Narvskou lidovou republikou vyžaduje v tomto kontextu značnou pozornost, protože etničtí Rusové v Estonsku představují jednu z klíčových cílových skupin ruského kognitivního působení [3] (i když je v tomto případu sporné, zda Rusko skutečně usilovalo o mobilizaci). [21] Ruská menšina totiž mj. vcelku zastává více proti-západní až proruské postoje v zahraničně-bezpečnostní politice než etničtí Estonci [20] a existuje již zmíněný precedent efektivního užití kognitivních prostředků v kombinaci s kinetickými prvky (např. Ukrajina 2014). [4]
Ruské operace v estonském informačním prostoru
Dlouhodobý kontext a cíle ruského kognitivního působení v Estonsku
Rusko se dlouhodobě staví proti integraci Estonska do západních struktur a snaží se tomu zabránit různými prostředky včetně kognitivního válčení. Toto probíhá po dobu desítek let, respektive od devadesátých let až dodnes. [3] Vlivem charakteristiky Estonska jako země s vysokým podílem ruskojazyčných (zhruba 30 % celkové populace) a s dlouhodobým zařazením Estonska pod ruské státní celky (Carské Rusko i Sovětský svaz), pobaltská země představuje pro Kreml vhodný bod pro konfrontaci se Západem. Intenzita tohoto rozporu se navíc stupňuje a ve značné intenzitě probíhá od období tzv. barevných revolucí (které ruská vláda vnímala jako výraznou hrozbu) až po ruskou invazi Ukrajiny v roku 2022. [5] S ohledem na předem uvedené skutečnosti je pro cíle efektivní analýzy vhodné jednotlivé ruské kognitivní operace, včetně aktuálního případu Narvské lidové republiky, zařazovat do širšího kontextu ruských zájmů a cílů.
Mezi klíčové narativy prosazované Ruskem v estonském informačním prostoru patří označování ruské menšiny za diskriminovanou a Estonska za rusofobní zemi, která je nenávistivá vůči Rusku a snaží se ho poškodit. Význam estonských Rusů v této otázce spočívá v tom, že snahy Estonska integrovat ruskojazyčnou menšinu vytváří společenské tenze, které uvedený narativ z části posilují. I když si kremelská vláda uvědomuje, že kvůli historicky nižší asimilaci Estonska v rámci ruských státních celků není možné z Estonska učinit integrální část Ruska, rozšiřováním euroskepticismu a protizápadních sentimentů se Ruská federace stále snaží z Estonska vytvořit prostředek konfrontace se Západem. To se odráží v prosazovaných narativech, jež označují Západ za zaměřený proti Rusku a omezující jeho „přirozené právo na sféru vlivu“. [5]
Rusko směřuje své euroskeptické narativy zejména na uskupení, která se nacházejí na levém nebo pravém extrému politického spektra, ale je rovněž ochotné spolupracovat i s ostatními anti-establishmentovými skupinami. [5] Ruská menšina kolem Narvy může tedy představovat jednu z takových skupin, protože u ní převažuje regionální identita nad identitou estonskou. [6] Navíc se jazykové menšiny obecně považují za potenciální cílové skupiny kognitivních operací. [7] Podobné akce, jako podezřívaný hoax kolem Narvské lidové republiky, [21] lze tím pádem interpretovat jako jednotlivé prvky tohoto působení. Vazby mezi Ruskem a politicky radikálními populisty zpravidla působí symbioticky, pro Kreml představují užitečný nástroj a pro populisty – podporu ve volební kampani. Rusko se tím pádem pravidelně umisťuje do pozice ochránce „tradičních hodnot“ před progresivismem, i když je ochotné spolupracovat s téměř kterýmkoliv protizápadním celkem. Ruské působení tak primárně spočívá v narušování jednoty a v šíření protizápadní skepse, namísto podpory specifického alternativního světonázoru.
V případě Estonska existují podezření podpory alternativní pravice [5] (podpora stran alternativní a krajní pravice se zhruba pohybuje mezi 13–22 % voličů) [22], kterou lze interpretovat jako ovlivněnou kremelskými narativy. Sdílí totiž mnohé kritiky Západu [5] a nejvýznamnější strana alternativní pravice – EKRE je populární mezi rusky mluvícími Estonci (včetně obyvatel Narvy a okolí). Přesto vazby EKRE na Rusko zůstávají sporné, protože i přes obecně mírnější přístup k Ruské federaci a sdílení části názorů zaujímá v mnohých případech i proti-ruské postoje. [8] Hrozba vazeb Ruska na politicky extrémní uskupení (i mimo informační prostor) a její význam jsou vnímány i oficiálními estonskými institucemi. Například Estonská kontrarozvědka (KAPO) identifikuje tuto hrozbu ve své výroční zprávě z roku 2025. [9]
Kontrola informačního prostoru
Dlouhodobě byla jedním z hlavních nástrojů ruských informačních operací ruská státní televize, jelikož byla do svého zakázání velice populární mezi etnickými Rusy v Estonsku. Tím poměrně silně posilovala kremelskou kontrolu ruskojazyčného informačního prostoru. Zejména šířila již zmíněné narativy o diskriminaci Rusů, skepsi vůči Západu a tlačila na post-sovětskou nostalgii (zejména mezi staršími jedinci). Poté, co Estonsko zakázalo vysílání ruské státní televize na svém území, se funkce televize z významné části přesunula na sociální sítě, jako Telegram a VKontakte, i webové stránky, například RuBaltic.ru. [5] Narativy na sociálních sítích se podobají obsahu v televizi (post-sovětská nostalgie a význam „Velké vlastenecké války”, protizápadní skepse apod. [7]) a odpovídají strategickým cílům ruského kognitivního působení (popsáno v předešlé sekci). Nedávné plošné zakazování ruských státních televizí se jeví jako silný integrační prvek, a přestože se ruské narativy přesunuly do online-prostoru, celkově došlo ke snížení zájmu o ruská média. [5]
Problém však zakázáním televizí není vyřešen a ruský vliv v estonském informačním prostoru zůstává výrazný. Rusko se totiž dokázalo v jisté míře na zákaz televize adaptovat přechodem na sociální sítě. [5] Tuto tranzici lze také zaznamenat i v případu podezřívaného hoaxu Narvské lidové republiky, kdy většina obsahu je sdílena na sociálních sítích. [21] Pokud by tento přesun vedl k vyššímu užívání sociálních sítí ruskojazyčnými jedinci napříč věkovými skupinami, hrozí vznik tzv. ozvěnových komor (situace, kdy je uživatelům doporučován podobný obsah, který poté vede k prohloubení určitého přesvědčení). [10] Navíc mají estonští Rusové vyšší tendenci vyjadřovat svůj skutečný názor na sociálních sítích než v osobnějších interakcích, s čímž dále souvisí riziko vzniku sociálních bublin, oddělení informačních prostorů a rozštěpení společnosti. [7]
Ruské operace v estonském informačním prostoru lze tedy identifikovat zejména v dlouhodobé podvratné činnosti podporou různých anti-establishmentových uskupení. Tyto operace cílí na rozvrácení sounáležitosti Estonska i rozšíření protizápadního mínění. Na ruskou menšinu působí zejména pomocí sociálních sítí (dříve televizí) a často se opírají o narativy diskriminace Estonců i nostalgii po „Velké vlastenecké válce” a Sovětském svazu.
Odolnost Estonska
Ruská menšina
Integrační opatření ruské menšiny představují poměrně citlivé téma, proto musí být všechna pečlivě zvážena. V rámci snahy o integraci určité skupiny (v tomto případě rusky mluvících Estonců) je potřeba se vyvarovat její démonizaci a izolaci. K tomuto zcela v Estonsku nedochází a pokusy o integraci jsou ruskojazyčnou menšinou vnímány vesměs negativně. Je tomu tak vlivem nesouladu mezi hodnotami, které se estonské instituce snaží prosadit, a hodnotami, které estonští Rusové považují za legitimní (zejména otázka posilování estonství a estonského jazyka byla Rusy vnímána jako nelegitimní). Narva je z tohoto hlediska jednou z nejvýznamnějších slabin, jelikož místní lidé jsou z drtivé většiny ruskojazyční a udržují si určité vazby s Ruskem. Navíc specifické integrační požadavky jako podmínka základní znalosti estonského jazyka pro získání občanství (i pro rodilé Narvany) menšinu tlačí k Rusku. Nejrizikovější takovou skupinou jsou lidé bez estonského občanství (zhruba 6 % obyvatel Estonska), kteří důsledkem „bezobčanství“ (držitelé tzv. šedých pasů, které neposkytují všechna práva občana) mají poměrně omezené vazby na estonské instituce a tím i na Estonsko samotné. [11] Proto v kontextu Narvy existuje nezanedbatelné riziko působení na tzv. „bezobčany“.
Estonští Rusové mají zpravidla dva typy národní identity, a sice duální (estonskou a ruskou) anebo binární, kdy vnímají sounáležitost s rustvím nebo estonstvím jako protichůdné veličiny. I když pro zabránění polarizaci a omezení mezietnických nesouladů by byla vhodnější první možnost, značná část integračních politik estonských institucí posiluje spíše druhou variantu. [11] Binární pojetí národní identity představuje riziko narušení vztahu mezi estonským státem a rusky mluvící komunitou, protože z integrace činí hrozbu ztráty identity.
Vysoká koncentrace etnické menšiny v určitých regionech (namísto stejnoměrného rozprostření po celém území) představuje rizikový faktor pro sociální kohezi, jelikož omezením kontaktu se zbytkem společnosti může vést k izolaci skupiny. [12] Město Narva a jeho okolí tyto podmínky splňuje, a je tedy i z tohoto hlediska slabinou odolnosti Estonska.
Riziko je posíleno dlouhodobými snahami Ruské federace ovlivňovat narvské Rusy, které nejspíše probíhají již od devadesátých let. Existují totiž silná podezření, že neoficiální referendum o autonomii z roku 1993 i jiné proti-estonské protesty (například nepokoje související s odstraněním sovětských pomníků roku 2022) jsou podporovány Moskvou. Dalším faktorem, jenž podporuje tento názor, jsou úmyslně podvratná vyjádření vládních představitelů Ruské federace. Například prezident Vladimír Putin označil Narvu za historickou součást Ruska krátce po začátku války na Ukrajině roku 2022. [13] Jednu z nejvýraznějších materializací mezietnického napětí rusky mluvících Estonců s estonskojazyčnou většinou představují rozsáhlé nepokoje, které následovaly po odstranění sovětského pomníku v Tallinnu roku 2007. Významnou částí ruské podpory těchto nepokojů byly informační operace (šíření dezinformací, ale i oficiální vyjádření) a rozsáhlé kybernetické útoky na estonské soukromé i veřejné instituce, které značně narušily digitální infrastrukturu Estonska. [14] Pravidelná ruská podpora mezietnických sporů dále podporuje názor, že se Rusko dlouhodobě snaží vyvolávat konflikty mezi Rusy a Estonci. Navíc v tomto případě lze opět zaznamenat snahu Ruska kombinovat širokou škálu útoků pro dosažení svých zahraničně-politických cílů.
Estonský přístup ke kognitivní obraně
Celková efektivita ruských kognitivních operací není příliš vysoká a estonský přístup ke kognitivní obraně se jeví jako vesměs účinný. [15] Vliv na veřejné mínění je omezený a svých strategických cílů doposud Rusko nedosáhlo. Důvěra v Estonské instituce i podpora účasti v západních strukturách (EU a NATO) zůstávají vysoké, a to i přes ruské snahy. Navíc si Estonci z většiny hrozbu informačního a kognitivního působení uvědomují a opatření považují za nezbytná, [16] což opět lze považovat za neúspěch ruských snah. U etnických Rusů je přesto podpora těchto opatření i západních struktur nižší, [15] [16] a tedy zde můžeme identifikovat určitou slabinu i úspěch ruských snah.
Pro efektivní odporování ruskému kognitivnímu i informačnímu působení je nutný celospolečenský přístup (zahrnutí občanů, vládních institucí, soukromých subjektů, neziskových organizací apod.) a v ideálním případě předcházení kognitivním operacím dříve, než se začnou projevovat. [11] Estonský přístup k informačně a kognitivně odolné společnosti tomuto z velké části odpovídá. Jejich ochrana informačního prostoru je totiž postavena na účasti celé společnosti zahrnující do komunikace a budování odolnosti soukromé i veřejné aktéry na celostátní i regionální úrovni. Systém se rovněž opírá o efektivní strategickou komunikaci, která je posílena hluboce koordinovaným mezirezortním přístupem. Strategická komunikace stojí na principu pochopení informačního prostoru působnosti (tedy v případě Rusů, například etnická nebo jazyková specifika), krizové komunikaci, časné identifikaci hrozeb a posilování společenské odolnosti. [15] Pozitivní efekt takového přístupu je schopnost hrozbám mnohdy předcházet anebo alespoň časně reagovat, tedy plnit jeden ze základních pilířů efektivní obrany informačního prostoru. [11]
Zajímavou a reprezentativní případovou studií je integrace ruskojazyčných Estonců do bezpečnostních složek. Při srovnání důvěry estonských Rusů v složky se silnými integračními opatřeními (např. armáda nebo policie) se složkami s nižší mírou integrace (např. dobrovolnická Estonská obranná liga) se ukazuje, že důraz na zařazení Rusů do těchto složek výrazně buduje jejich popularitu u ruskojazyčné menšiny. Ruskojazyční vnímají integrované složky jako profesionální a etnicky neutrální, zatímco neintegrované vnímají jako nacionalistické a často protiruské. [11] Integrace etnických Rusů do vedení státu se tedy jeví jako žádoucí.
Šedé zóny v Estonsku i na Ukrajině
Rusko na Ukrajině roku 2014 využilo tzv. šedé zóny, respektive smazání rozdílu mezi přímým a nepřímým konfliktem mobilizací povstaleckých skupin i užití různých nevojenských i vojenských prostředků pro dosažení svých cílů. [4] Případ Estonska se přesto liší, a to zejména kvůli vysoké důvěře estonských občanů ve vládní instituce, [16] členství Estonska v EU a NATO i vlivem propracovaného systému strategické komunikace. Estonské bezpečnostní složky navíc s takovými problémy počítají, mají totiž s nimi zkušenosti (např. incident z roku 2007) a uvědomují si hrozbu ruského působení. Tyto faktory téměř nebyly přítomny v Ukrajině v roce 2014, a proto lze riziko průběhu podobného Ukrajině považovat za daleko nižší. [17] Dále je počet účastníků narvského hnutí výrazně menší. Zatímco u Narvy se pohybuje maximálně v rámci desítek [2] (podle některých zdrojů dokonce v řádu jednotek), [21] na Donbasu se jednalo o tisíce. Představuje to tedy další prvek snižující riziko. [18] Narvští Rusové si navíc uvědomují, že v Estonsku mají vyšší životní úroveň, než by měli v Rusku, což je opět odklání od iredentistických nebo separatistických tendencí. [19]
Tento rozdíl je rovněž reflektován situací Narvské lidové republiky, kde je přinejmenším na taktické úrovni cílem spíše delegitimovat vnímání Ruska jako hrozby a sledovat reakci Západu, namísto mobilizace narvských Rusů. [21]
Závěr
Případ účtů na sociálních sítích, které propagují Narvskou lidovou republiku, se jeví jako snaha delegitimovat zdroje poukazující na hrozbu ruského vlivu v Estonsku i jako testování reakce Západu. Dále tyto pokusy pravděpodobně spadají do širšího strategického cíle oslabit sounáležitost Estonska a jeho vazeb na Západ. Riziko scénáře podobného Ukrajině přesto zůstává nízké, protože je Estonsko mnohem odolnější vlivovým operacím a lépe připravené na potenciální problémy, než byla Ukrajina v roce 2014. Napětí mezi Estonskem a jeho ruskojazyčnou menšinou ale nadále představuje hrozbu. I když se některá obranná opatření jeví jako účinná (zařazení do bezpečnostních složek, zakázání ruské státní televize), Rusko se často dokáže na tato omezení adaptovat a najít nové prostředky kognitivního působení, a problém tedy není doposud vyřešen.
Editor článku: Jan Míček a Dávid Dinič
Titulní obrázek – zdroj: Ville Säävuori/Flickr
Zdroje
[1] Kalchenko, A. (2026, March 16). Russia Begins Propaganda Campaign to Create a “Narva People’s Republic” in Estonia). Militarnyi.com. Retrieved from: https://militarnyi.com/en/news/propaganda-narva-people-s-republic-estonia/.
[2] Oidsalu, M. (2026, March 19). A New Russian Game on the Borders of the Baltics. Center for European Policy Analysis. Retrieved from: https://cepa.org/article/a-new-russian-game-on-the-borders-of-the-baltics/.
[3] Bugayova, N., and Stepanenko, K. (2025). A Primer on Russian Cognitive Warfare. Retrieved from Institute for the Study of War website: https://understandingwar.org/research/cognitive-warfare/a-primer-on-russian-cognitive-warfare/.
[4] Canadian Security Intelligence Service and Department of National Defence. (2020). Hostile Activities by State Actors: Hybrid Methods in the Grey Zone. Retrieved from Government of Canada website: https://www.canada.ca/en/security-intelligence-service/corporate/publications/hybrid-methods-in-the-grey-zone.html.
[5] Ahonen, A. et. al. (2024). Russia’s Information Influence Operations in the Nordic-Baltic Region. Retrieved from NATO Strategic Communications Centre of Excellence website: https://stratcomcoe.org/publications/russias-information-influence-operations-in-the-nordic-baltic-region/314.
[6] Trimbach, D. J. (2016, May 9). Lost in Conflation: The Estonian City of Narva and Its Russian-Speakers. Foreign Policy Research Institute. Retrieved from: https://www.eurasiareview.com/12052016-lost-in-conflation-the-estonian-city-of-narva-and-its-russian-speakers-analysis/.
[7] Bertolin, G., Dek, A., Kononova, K., Senkiv, G., and Teperik, D. (2018). Virtual Russian World in the Baltics. Retrieved from NATO Strategic Communications Centre of Excellence website:https://stratcomcoe.org/cuploads/pfiles/ncdsa-natostratcomcoe-study-3b-rus-socmedia-web-final-1.pdf
[8] Jakobson, M. L., and Kasekamp, A. (2023). The impact of the Russia – Ukraine War on right wing populism in Estonia. Retrieved from European Center for Populism Studies website: https://www.populismstudies.org/the-impact-of-the-russia-ukraine-war-on-right-wing-populism-in-estonia/.
[9] KAPO. (2025). Annual Review 2024-2025. Retrieved from Kaitsepolitseiamet website: https://kapo.ee/sites/default/files/content_page_attachments/annual-review-2024-2025.pdf.
[10] Ranstrop, M., and Meines, M. (2024). The Root Causes of Violent Extremism. Retrieved from European Commission website: https://home-affairs.ec.europa.eu/document/download/63770ad9-8c0b-44c4-a568-254bb22a8009_en?filename=ran_root_causes_of_violent_extremism_ranstorp_meines_july_2024.pdf.
[11] Keay, M., Magnuson, S., and Metcalf, K. (2022). Countering Hybrid Warfare: Mapping Social Contracts to Reinforce Societal Resiliency in Estonia and Beyond. Texas National Security Review: 5(2): 28-52. Retrieved from: https://repositories.lib.utexas.edu/server/api/core/bitstreams/2890cea0-9174-4f86-8e30-cf16ea352fb5/content.
[12] Brunton-Smith, I., Jackson, J., Kuha, J., and Sturgis, P. (2014). Ethnic diversity, segregation and the social cohesion of neighbourhoods in London. Ethnic and Racial Studies, 37(8). 1286 – 1309. Retrieved from: https://doi.org/10.1080/01419870.2013.831932.
[13] Heller, M. (2025, September 26). Is Narva next in Putin’s sights? Chatham House. Retrieved from: https://www.chathamhouse.org/publications/the-world-today/2025-06/narva-next-putins-sights.
[14] Juurvee, I., and Mattiisen, M. (2020). The Bronze Soldier Crisis of 2007. Retrieved from International Centre for Defence and Security website: https://icds.ee/wp-content/uploads/2020/08/ICDS_Report_The_Bronze_Soldier_Crises_of_2007_Juurvee_Mattiisen_August_2020.pdf.
[15] Teperik, D. (2024). Code of Resilience. Building a Functional Ecosystem for Countering FIMI in Estonia. Retrieved from National Centre of Defence and Security Awareness website: https://kaitsen.ee/wp-content/uploads/2024/10/NCDSA-Resilience-to-FIMI-Research-Report-Estonia-Dmitri-Teperik.pdf.
[16] Kantar Emor. (2025). Riigiseire aruanne: detsember 2025. Retrieved from Riigikantselei website: https://www.riigikantselei.ee/sites/default/files/documents/2026-01/Riigiseire%20aruanne_detsember%202025.pdf.
[17] Takacs, D. (2017). Ukraine’s deterrence failure: Lesson for the Baltics States. Journal on Baltic Security, 3(10): 1-10. Retrieved from:10.1515/jobs-2017-0001
[18] Konończuk, W., and Wilk, A. (2014). Ukrainian-Russian war under the banner of anti-terrorist operation. Retrieved from Centre for Eastern Studies website: https://www.osw.waw.pl/en/publikacje/analyses/2014-08-06/ukrainian-russian-war-under-banner-anti-terrorist-operation.
[19] Kasekamp, A. (2019, January 24). Why Narva is not next. Estoniaworld.com. Retrieved from: https://estonianworld.com/security/andres-kasekamp-why-narva-is-not-next/.
[20] Saar Poll. (2026). Surveys on public attitudes toward foreign policy in Estonia. Retrieved from Ministry of Foreign Affairs of Estonia website: https://vm.ee/en/surveys-public-attitudes-toward-foreign-policy-estonia?view_instance=0¤t_page=1.
[21] Goble, P. (2026). Moscow‘s Narva People’s Republic‘ Hoax Exposed, Potentially Helping Kremlin. Retrieved from Jamestown Foundation website: https://jamestown.org/moscows-narva-peoples-republic-hoax-exposed-potentially-helping-kremlin/.
[22] Europe Elects. (n.d.). Estonia. Retrieved from https://europeelects.eu/estonia/.
