Minulý týden proběhlo v Egyptě třídenní referendum o ústavních změnách, pro které hlasovalo téměř 90 % voličů. Přestože se současný prezident Abdel Fatttáh el-Sísí zavázal respektovat ústavu, která umožňuje dva čtyřleté prezidentské mandáty, nyní bylo prezidentské období prodlouženo na šest let a el-Sísí bude moci usilovat o pozici prezidenta i potřetí. Je tedy pravděpodobné, že zůstane v čele země až do roku 2030. Referendum se přitom konalo pouhé tři dny po schválení ústavních změn v parlamentu. Podporovatelé těchto změn argumentovali především úsilím zajistit prezidentovi možnost pokračovat v ekonomických reformách a rozvojových projektech.
Kromě delšího období se navýší i prezidentovy pravomoci v oblasti soudnictví, jelikož bude moci jmenovat nejvyšší soudce a státní zástupce a také vetovat rozhodnutí Ústavního soudu.
Vyšší pravomoci dostane i armáda, která má kromě zajištění bezpečnosti poměrně široce interpretovatelný úkol: chránit ústavu a demokracii, základní pilíře státu a práva a svobody jednotlivců. Existují tedy obavy z přílišných armádních zásahů do veřejné sféry. Vojenské soudy budou moci soudit civilisty za kriminální činy proti vojenským zařízením a technice. Egyptská ústava neumožňuje souzení civilní populace vojenskými soudy, s výjimkou činů proti vojenským zařízením. Prezidentský dekret z roku 2014 učinil z mnoha veřejných objektů a infrastruktury právě vojenská zařízení. V případě vojenských soudů je nebezpečné i uvalování množství trestů smrti, které jsou navíc velmi rychle vykonávány.
V souvislosti s referendem se hojně objevovaly plakáty motivující k účasti v referendu se slogany jako „udělejte tu správnou věc“ a v některých případech byli majitelé barů, restaurací nebo obchodů nuceni k jejich vyvěšení. Někteří provládní podnikatelé a zákonodárci pro voliče zajistili autobusovou dopravu zdarma do volebních center. V Káhiře dostávali voliči za účast v referendu balíky s jídlem, které obsahovaly olej, rýži nebo cukr a po městě jezdila auta s reproduktory, ze kterých zněly vlastenecké písně.
Na druhou stranu, aktivista Ahmed Badawy, který svým bannerem vyzýval proti ústavním změnám, byl zatčen. Lze říci, že opozice vůči ústavním změnám v podstatě nedostala prostor pro vyjádření nesouhlasu. Jen během února a března bylo podle Human Rights Watch zatčeno nebo stíháno asi 160 disidentů. Vláda pevně kontroluje média a postupně schvaluje další restriktivní opatření týkající se působení médií. Ta například potřebují souhlas vlády pro své působení, přičemž toto povolení stojí asi 33 000 eur. Další opatření se vztahují také na osobní blogy nebo sociální sítě s více než 5 000 sledujícími. V případě, že vláda shledá publikovaný obsah jako snahu šířit nepravdivé zprávy, může být profil zablokován. Podle odhadů bylo v souvislosti s referendem zablokováno nejméně 34 000 domén. V Egyptě je také, po Číně a Turecku, vězněno nejvíce novinářů.
Velkou roli hraje i výjimečný stav, který je v zemi neustále obnovován po teroristických útocích na dva koptské[1] kostely v Tantě a Alexandrii v roce 2017. K útoku se přihlásila teroristická skupina Wilayat Sinai, která operuje na poloostrově Sinaj od roku 2011, kdy byl svržen prezident Mubarak. V roce 2014 tato skupina prohlásila oddanost Islámskému státu, a právě kvůli jejím aktivitám dochází k prodlužování výjimečného stavu. Lidskoprávní organizace však často upozorňují na zneužívání specifických podmínek výjimečného stavu k utužování vlády prezidenta el-Sísího a útlaku opozice.
Egypt se do současné situace propracoval bez většího zájmu jiných států. Naopak, například americký prezident Donald Trump při nedávné návštěvě egyptského prezidenta v Bílém domě poznamenal, že el-Sísí „odvádí skvělou práci“ a „vzájemné vztahy s Egyptem nikdy nebyly lepší“. Na únorovém summitu mezi EU a Arabskou ligou v Šarm aš-Šajchu se všichni političtí představitelé tématu lidských práv a úprav ústavy pečlivě vyhýbali. Na závěrečné tiskové konferenci el-Sísí uvedl, že Egypt nikdo nebude poučovat o lidských právech: „Máme svoje vlastní představy o lidskosti, hodnotách a morálních zásadách a vy máte vlastní a my je respektujeme.“
Na druhou stranu, francouzský prezident Emmanuel Macron při bilaterální návštěvě Egypta prezidenta upozornil, že stabilita a trvalý mír v zemi vyžadují i respekt vůči důstojnosti jednotlivců a vládu práva. Přestože se může zdát, že Macron svým prohlášením vybočil z řady ostatních lídrů, Egypt je klíčovým francouzským partnerem v regionu, a tudíž podobné výroky pravděpodobně nebudou mít reálné dopady.
V souvislosti se současnými podmínkami, které v Egyptě panují, dopadlo referendum podle očekávání a země se tak postupně vrací zpět k autoritativnímu způsobu vlády, jako tomu bylo před arabským jarem v roce 2011, které odstartovalo snahy o dosažení demokratického zřízení. Prezident el-Sísí postupně navyšuje své pravomoci, odstraňuje politické odpůrce a ovládá média. Jelikož je Egypt důležitým partnerem USA i EU v regionu, lze si jen těžko představit, že by se státy odhodlaly k praktickým krokům proti porušování lidských práv, a navíc je složité určit, jak by takové kroky měly vypadat.
Poznámky
[1] Koptové jsou největší křesťanskou menšinou v Egyptě a tvoří tedy kolem 10 % populace. Útlaku čelí po celou historii a problémy představuje také jejich nedostatečná reprezentace v parlamentu a současná ústava, která si v jednotlivých částech protiřečí. Na jednu stranu totiž garantuje svobodu volby náboženství a na druhé straně stanovuje islám jako hlavní náboženství země a zakazuje konverzi k jinému náboženství.
