Více než tři tisíce delegátů, veletrh vojenské techniky a příslib ochrany před tlakem Západu. Toto a mnohé další přinesl první rusko-africký summit s podtitulem „Pro mír, bezpečnost a rozvoj“. Setkání se uskutečnilo 23. a 24. října v Soči. Kdo se ho účastnil a jaká témata byla nejpodrobněji probírána? Jaké jsou vyhlídky na další spolupráci Ruské federace a afrických států? Na základě výstupů z jednání se zdá, že jde o partnerství s perspektivní budoucností.
Kdo, kdy, kde, s kým – a za kolik?
Do ruského lázeňského města se v minulém týdnu sjeli představitelé všech 54 zemí afrického kontinentu. Summit vedle prezidenta Vladimíra Putina spolupořádal také egyptský prezident Abdel Fatah al-Sisi. Jednotliví lídři měli během dvou dnů příležitost realizovat bilaterální jednání přímo s ruským prezidentem, zatímco jejich delegace se účastnily diskuzních panelů a dalších kuloárních jednání, nebo také obhlížely ruskou vojenskou techniku vystavenou před hlavní jednací budovou. Zvolený postup se Ruské federaci vyplatil. Během dvou dnů došlo mimo jiné k uzavření kontraktu Ruska s Nigérií na dvanáct vrtulníků Mi-35. Ty mají posloužit k boji vlády proti teroristické organizaci Boko Haram. Mimo to Rusko na summit přicházelo s ambicí uzavřít vojenskou spolupráci s Pobřežím slonoviny. Středoafrická republika zase po jednáních uvažuje o zřízení ruské vojenské základny přímo na svém území.
Jako hlavní poselství africkým lídrům prezident Putin přednesl fakt, že Rusko je připraveno rozvíjet spolupráci bez „dalších politických nebo jiných intervencí“. Představit Rusko jako atraktivního partnera bylo jedním z hlavních cílů tohoto summitu vůbec. I proto vyšlo dvoudenní zasedání na 1,6 miliardy korun a součástí zahájení byl i start dvou ruských strategických bombardérů Tupolev Tu-160. Bombardéry přistály v Jihoafrické republice a je to vůbec poprvé, co se ocitly na africké půdě. Dále Ruská federace přislíbila odpuštění afrických dluhů, které dohromady čítají přibližně 20 mld. dolarů.
Návrat velkého bratra
Rusko přitom není na africkém kontinentu žádným nováčkem. Již během studené války navázal Sovětský svaz úzké vztahy s některými zeměmi. S jeho rozpadem však došlo také k utlumení vzájemné spolupráce a pozici ekonomického partnera v průběhu posledních let převzala především Čína následována Indií a Spojenými státy. Ruská federace obsadila až šesté místo. Ovšem od roku 2010 do roku 2018 se obrat rusko-afrického obchodu téměř ztrojnásobil. Z 6,6 mld. dolarů vzrostl na necelých 19 mld. V posledních letech také posílila ruská přítomnost v oblasti těžby nerostných surovin. Státní podniky již nyní těží v Guinei, Angole či Mosambiku, soukromá společnost Lukoil má potom své projekty v Kamerunu, Ghaně, Nigérii a míří do Konga.
Summitu se tak účastnili dlouholetí „klienti“, například Angola nebo Etiopie. Prezident Zimbabwe, Emmerson Mnangagwa zase ocenil dlouholetou podporu Vladimira Putina, což doplnil slovy „jakožto starší bratr mě tak můžeš vést za ruku, zatímco se budu snažit dál Zimbabwe rozvíjet“. Pro kontext je třeba připomenout, že prezident Putin je o deset let mladší než jeho zimbabwský protějšek.
Do Afriky míří jádro a PMCs
Již během minulého roku s ruským prezidentem navázal kontakt Paul Kagame, prezident Rwandy. Ačkoliv mezi státy existuje určitá forma spolupráce již od roku 1963, k jejímu obnovení došlo až v posledních letech. Jedná se především o pole jaderné energetiky, kde se právě po letošním summitu Rusko stalo hlavním partnerem. Na jeho závěru totiž rwandský ministr průmyslu podepsal dohodu se zástupcem ruského státního podniku Rosatom. Prezident Kagame tak v Soči oslavil nejen svoje narozeniny, ale také příslib vybudování Centra pro jaderný výzkum a technologie. Rwanda však není zdaleka jedinou zemí, kam jaderná spolupráce míří. Jedná se také o Egypt, Zambii nebo Súdán.
Ve Středoafrické republice potom nadále operuje tzv. Vagnerova skupina, jedna z nejznámějších soukromých vojenských společností (tzv. PMCs, z ang. Private Military Companies). Naproti tomu byl prezident Putin vůči zmínkám o budování oficiální ruské vojenské základny velmi odtažitý. Potvrzené však zatím zůstává to, že do Středoafrické republiky bude putovat další várka ruských zbraní.
Vagnerova skupina poprvé operovala na Ukrajině v roce 2014 během ruské anexe Krymu. O rok později se angažovala také v Sýrii u jednotky ostrahy energetických a vojenských zařízení. Nasazena měla být také přímo v některých vojenských operacích. Do Afriky zamířilo roku 2017 okolo tří set kontraktorů Vagnerovy skupiny, konkrétně do Súdánu, kde stráží doly nerostných surovin. V současnosti operují také ve zmíněné Středoafrické republice a Libyi, jakožto partneři maršála Chalífa Belqasim Haftara.
Lze říci, že ačkoli došlo v rusko-africkém přátelství na určitou dobu k utlumení komunikace, vrací se „velký bratr“ v podobě Ruské federace zpět na kontinent s novými ambicemi. Prezident Putin dokonce prohlásil, že „Rozvoj a konsolidace vzájemně prospěšných vztahů s africkými národy a s nimi spojená integrace jsou nyní jednou z priorit ruské zahraniční politiky.“ A jak se zdá, setkaly se tyto ambice se s vřelým přijetím zúčastněných stran.
