S prodlužující se dobou přítomnosti mezinárodních jednotek ISAF v Afghánistánu roste nespokojenost mezinárodního společenství s nepříznivým vývojem situace. Od letošního roku tedy byly navýšeny počty vojáků a zahájena nová ofenzíva v jižních provinciích, které jsou stále pod vlivem Talibanu, zatímco na konferenci v Londýně 28. ledna se mělo řešit zefektivnění rekonstrukčních snah a koordinace jednotlivých složek, které se na rekonstrukci podílejí.

Londýnské konferenci předcházela ve dnech 25. – 27. ledna mezinárodní konference v Praze „Provinční rekonstrukční týmy – co dál?“.

Konference

Organizaci této mezinárodní konference zajišťovala ministerstva zahraničí a obrany ČR, Senát Parlamentu ČR, velvyslanectví Afghánistánu, Dánska a USA v ČR, Rádio Svobodná Evropa a Pražský institut bezpečnostních studií.

V rámci konference probíhala zasedání týkající se několika témat, ke kterým byli přizváni odborníci v dané oblasti. Hned úvodní diskuse proběhla na téma, které bylo jedním z východisek debaty na konferenci o Afghánistánu v Londýně, a to posilování meziagenturní a komunitní koordinace, na kterou navázal panel o spolupráci mezi civilními a armádními složkami v oblasti.

V dalším panelu dostali prostor lidé, kteří mají přímou zkušenost s prací v provinčních rekonstrukčních týmech. Mark Ward, který je zvláštním poradcem pro rozvoj zástupce generálního tajemníka OSN pro UNAMA, zde vyzdvihnul hlavní cíl provinčních rekonstrukčních týmů (PRT), kterým by měl být odchod z Afghánistánu a přenechání správy země Afgháncům.  Podle něj však jeden z největších problémů představuje fakt, že PRT soutěží s místními správami a díky větším prostředkům také vyhrávají, takže pro obyčejného Afghánce neexistuje důvod, proč by se obracel na místní správu namísto na PRT. Dále poskytnul i návrhy k řešení této situace. Zaprvé by se podle něj PRT měly pokusit najít způsob, jak poskytnout prostředky místní správě, k čemuž byl vytvořen Program národní solidarity (National Solidarity Program). K tomuto kroku by ovšem nepřistoupily zdaleka všechny státy, které v Afghánistánu působí, těmto státům, potom Ward navrhuje, aby alespoň přestaly soupeřit s lokální správou a začaly se soustředit na dlouhodobé projekty, namísto krátkodobých, na kterých je snadno vidět okamžitý přínos.  A za třetí poznamenává, že jsou to Afghánci, kdo se snaží o rekonstrukci své země, což znamená, že by to měli být právě oni, kdo budou mít vedoucí pozici v PRT.

Právě posilování místní správy bylo ústředním tématem dalšího panelu, na který se dále navázalo i následující den, kdy se do centra pozornosti dostala spolupráce s afghánskými místními správami i s afghánskou vládou a propagace pracovních míst a ekonomického rozvoje v provinciích. Souběžně s těmito panely probíhal panel, který se zabýval posuzováním efektivity stabilizace a rekonstrukčních snah, po kterém následoval panel zabývající se komunikací s veřejností.

Videozáznamy z konference jsou k dispozici na webové adrese: http://www.prtconference.org/gallery-and-recordings/video-recordings

Doprovodný program

Po celou dobu konference probíhal také doprovodný program pro veřejnost, který zajišťovalo Americké centrum fungující při americké ambasádě v Praze. Ten byl zahájen stejně jako konference 25. ledna, a to otevřením výstavy fotografií „Pomoc pro Afghánistán“ nezávislé fotografky Ivy Zímové, výstavy „Česká pomoc v Afghánistánu“, autorů Marka Štyse (společnost Člověk v tísni), Michala Novotného, Jana Rybáře (MFD), Romana Pekaře (externě ČT, LN) a Ivy Zímové, dokumentující působení Provinčního rekonstrukčního týmu České republiky v Afghánistánu v roce 2008 a promítáním nového afghánského filmu „Kořeny“, natočeného v japonské koprodukci a poskytnutém Americkému Centru Abdulem Latifem Ahmadím, ředitelem afghánského filmu. Následovala panelová diskuse, které se mimo jiné zúčastnili Khalid Mafton, afghánský pracovník rádia Svobodná Evropa, Tomáš Mužík, koordinátor vzdělávacích programů v Afghánistánu z humanitární organizace Člověk v tísni a senátor Jiří Štětina. Konfrontace názorů lidí působících ve vládní sféře, v neziskových organizacích a rodilého Afghánce poskytla debatě přesně ten rozměr, v jakém se odehrávala celá konference, tedy otázka propracovanější spolupráce a koordinace akcí jednotlivých složek v Afghánistánu s upřednostněním názorů samotných Afghánců.

Druhý den se konala hlavní část programu pro veřejnost, která se týkala právě provinčních rekonstrukčních týmů. Byla zahájena promítáním dokumentárního filmu Ministerstva zahraničních věcí „Česká pomoc pod Hindukúšem“, jehož režisérem je Lukáš Roganský, a který ukazuje činnost především civilní části českého PRT.

Panelové diskuze se zúčastnila vedoucí civilní části českého PRT Bohumila Ranglová, vedoucí civilních částí kanadského a tureckého PRT a humanitární pracovník Člověka v tísni Marek Štys. Probírala se témata jako korupce v Afghánistánu (Afghánistán je podle Transparency International jednou ze tří nezkorumpovanějších zemí světa), projekty jednotlivých  PRT, ale dostalo se i na porovnávání postupů jednotlivých PRT, kdy vedoucí týmů zdůrazňovali, že hodně záleží na bezpečnostní situaci v dané provincii, kde PRT rekonstrukci provádí.

Poslední den doprovodného programu s názvem Novináři ve válečné zóně se ke slovu dostali nezávislí pozorovatelé afghánské reality. Večer byl zahájen promítáním dokumentu Ministerstva obrany ČR s názvem „Logar 2008″, který se na rozdíl od předchozího večera věnoval spíše armádě ČR působící v afghánské provincii Logar a s armádou spolupracujícímu civilnímu expertovi na bezpečnost. Panelisty tento večer byli novináři z různých médií, mezi nimi například Jakub Szantó z České televize nebo nezávislý fotograf Michal Novotný, jehož fotografie jsou vystaveny v rámci výstavy „Česká pomoc v Afghánistánu“. Diskuse se zúčastnila i Věra Veselá, vedoucí Člověka v tísni v Afghánistánu v letech 2007 – 2008, jako jediná zástupkyně mimo novinářskou branži. Novináři se především shodovali na tom, že jejich média nemají dostatečné finance, aby si mohly dovolit financovat stálého zpravodaje pro Afghánistán, nebo alespoň Blízký východ. Z čehož potom plynou jisté problémy s objektivním zobrazováním reality. Novináři z České republiky jsou do Afghánistánu posíláni pouze v mimořádných situacích na dobu ne delší než týden nebo dva, a po celou dobu pobývají na vojenské základně spolu s vojáky a civilními odborníky z českého PRT, což v důsledku znamená, že Afghánci nejsou při rozhovorech s nimi až tak otevření. Tato fakta byla potvrzena i z úst humanitární pracovnice Věry Veselé a nezávislého fotografa Michala Novotného.

Pro případné zájemce ještě stále není pozdě navštívit výstavu Provinční rekonstrukční tým České republiky Lógar – Afghánistán, která je k vidění na Univerzitě obrany do konce února.

Autorka: Markéta Studená, studentka Bezpečnostních a Strategických studií, FSS MU