Vesmírné systémy hrají v 21. století klíčovou roli pro fungování moderních společností, globalizované ekonomiky či pro vedení konvenčních bojových operací moderními armádami. S rostoucí závislostí přibývá i hrozeb pro vesmírnou infrastrukturu. Ty mohou být neintencionálního charakteru v podobě vesmírného smetí či nabývat intencionálních podob různých typů proti-satelitních zbraní (anti-satellite weapon systems, ASAT), jež mohou oslepit nebo fyzicky ničit družice na oběžné dráze. ASAT systémy mají tak pro některé státy strategický a vyvažovací potenciál vůči aktérům závislým na vesmírných systémech. Podstata dvojího užití vesmírných prostředků také značně komplikuje jednání o kontrole zbrojení ve vesmíru. Z těchto (a dalších) důvodů v současné době neexistuje mezinárodní právní úprava, jež by limitovala vývoj, testování či použití těchto zbraňových systémů.
Vesmírný prostor je v současné době označován jako zaplněný, sporný a soupeřivý (angl. congested, contested, competitive, označované také jako 3Cs). Tak poprvé popsaly vesmírnou doménu ve své bezpečnostní strategii pro vesmír v roce 2011 Spojené státy americké. [1] Stejná slova použili řečníci při zahájení jednání komise pro odzbrojení s názvem První výbor Organizace spojených národů v roce 2013. Řečníci tehdy vyzývali k přijetí právní úpravy, jež by zabránila weaponizaci vesmírného prostoru. [2] Pokračující trend charakterizování vesmírného prostoru jakožto místa, které je zahuštěné, sporné a které je místem pro velmocenské soupeření potvrzuje užití definice 3Cs při popisování současné bezpečnostní dynamiky ve vesmíru Severoatlantickou aliancí ve své zastřešující vesmírné politice z roku 2022. [3]
Mocnosti v posledních dekádách vnímají vesmír jako další válečnou doménu a aktivně vyvíjí a testují systémy pro zamezení přístupu protivníka k jeho vesmírným systémům. ASAT systémy jsou považovány za způsob, jak eliminovat superioritu konvenční vojenské moci státu, který je na vesmírných systémech závislý. Společně se zmíněným vyvažovacím potenciálem státy k jejich získání motivuje také velmocenský status, kterého jejich vlastnictvím nabydou. [4]
Několik států v současné době vyvíjí, aktivně testuje různé typy ASAT systémů či jimi disponuje ve snaze využít závislosti svých soupeřů na vesmírných systémech, tedy ohrozit jejich vesmírnou infrastrukturu a případně i zároveň ochránit logikou politiky odstrašování vesmírnou infrastrukturu vlastní. Proliferace zbraní ASAT zvyšuje riziko, že jakýkoli incident na oběžné dráze rezultující v náhlý výpadek přístupu k vesmírným systémům může během zvýšeného napětí mezi světovými velmocemi vyvolat či eskalovat již probíhající konflikt na Zemi. Náhlý výpadek přístupu k satelitům by tak mohl být interpretován jako první fáze ozbrojeného konfliktu i přesto, že důvodem výpadku může být přírodní fenomén či nikým nezaviněná porucha zařízení. [5]
V kombinaci s pokračující komercionalizací vesmírných aktivit a přibývajícím počtem satelitů na oběžné dráze také roste množství úlomků označované jako vesmírné smetí, které ohrožuje bezpečný provoz okolních družic na orbitě [4] a může vyvolat tzv. Kesslerův efekt. Jedná se o kaskádový efekt srážek satelitů, jehož výsledkem by bylo vytvoření neprostupného pásu objektů znemožňující přístup lidstva k vesmírné doméně. [6] Planetu v současné době odhadem obíhá přes pět tisíc aktivních satelitů. [7] Situace je nejvážnější na nízké oběžné dráze, kde operuje většina všech satelitů. V kombinaci s obrovským a stále se zvyšujícím množstvím vesmírného smetí se riziko potenciálně katastrofální kolize zvyšuje. [4]
Současná právní úprava vesmírného prostoru
Hlavním orgánem, který jedná o úpravě lidských aktivit v kosmickém prostoru, je Organizace spojených národů. S rostoucím zájmem o vesmírnou doménu během studené války a zahájením tzv. závodů o vesmír Valné shromáždění OSN v roce 1959 rozhodlo o ustanovení Výboru OSN pro mírové využití kosmického prostoru (Committee on the Peaceful Uses of Space, COPUOS) a Úřadu OSN pro řešení kosmických záležitostí (United Nations Office for Outer Space Affairs, UNOOSA). Tyto orgány však neřeší bezpečnostní situaci ve vesmíru, nýbrž dohlížejí na využívání a objevování kosmu. Problematice bezpečnosti a prevenci závodů ve zbrojení ve vesmíru (Prevention of an Arms Race in Space, PAROS) se věnuje Konference o odzbrojení (Conference on Disarmament), kde státy přednášejí své návrhy, jak uchopit problematiku militarizace a weaponizace vesmíru. [8]
Mezinárodní komunita během uplynulých dekád přijala řadu smluv a principů upravujících lidskou aktivitu ve vesmíru a na nebeských tělesech, jako je například Měsíc. Nicméně pouze tři smlouvy upravují testování, rozmisťování a použití zbraní ve vesmíru. Je jimi Kosmická smlouva (Outer Space Treaty) z roku 1967, Dohoda o Měsíci a jiných nebeských tělesech (Moon Agreement) z roku 1979 (v platnost vstoupila roku 1984) a Úmluva o odpovědnosti (Space Liability Convention), která vstoupila v platnost v roce 1972. Nutno podotknout, že všechny zmíněné dokumenty jsou platné pouze pro státy, které tyto smlouvy ratifikovaly. Společným cílem těchto smluv je zachovat vesmírný prostor pouze pro mírové účely, avšak o tento pojem se vedou rozsáhlé debaty, jelikož smlouvy jasně nespecifikují, co si pod pojmem mírové účely představit. Podobný legální problém se vztahuje k definici vesmírné zbraně, která není jasně definována a o samotnou definici se vedou spory. Právě absence jasně vymezených definic pro mírové účely a vesmírné zbraně limituje snahy o přijetí právně vymahatelných smluv o kontrole zbrojení ve vesmíru. [8]
Pokusy o vyjednání nové vesmírné smlouvy
Všechny smlouvy v rámci kosmického práva zakazují ve vesmíru rozmisťovat pouze zbraně hromadného ničení, nikoli však zbraně jiného typu, což mnoho států považuje za nedostatečné ve snaze udržet vesmírný prostor přístupný pro všechny. Aktéři mezinárodních vztahů tak od zahájení rozhovorů ohledně vyjednání smlouvy PAROS přednesli řadu návrhů, jak předejít závodům ve zbrojení ve vesmíru.
Mezi návrhy patří například ruský a čínský návrh smlouvy z roku 2008, jenž byl aktualizovaný v roce 2014. Navržená Smlouva o prevenci umisťování zbraní ve vesmíru (PPWT) by zakazovala vynášet na oběžnou dráhu všechny objekty nesoucí jakýkoliv typ zbraně, rozmisťování zbraní na jakákoli nebeská tělesa či zakazovala hrozbu síly proti jinému státu ve vesmíru. [9]
PPWT by prakticky zakazovala použití vesmírných zbraní, vývoj technologie pro vesmírné zbraně a stejně tak vývoj technologie v rámci protiraketové obrany, neboť prvky proti-raketové obrany lze pokládat za latentní proti-satelitní zbraně. Ruský a čínský návrh však obsahuje zásadní nedostatky, které následně znesnadňují její projednávání. Za hlavní nedostatky smlouvy PPWT lze považovat opomenutí proti-satelitních zbraní ve formě ze země odpalovaných kinetických ASAT systémů, které jsou vzhledem k vytváření velkého množství úlomků pro bezpečnost vesmírného prostoru mnohem nebezpečnější a které Čína a Rusko aktivně vyvíjí a testují. [9] [10]
Právě z důvodu nezahrnutí klíčových proti-satelitních systémů na seznam zakázaných zbraní ve spojení s absencí kontrolních mechanismů odmítly USA smlouvu PPWT akceptovat a ratifikovat. [11] Tento příklad ilustruje pokračující problematičnost samotného navržení smlouvy, která by zahrnovala všechny vesmírné zbraně a nestála proti národním bezpečnostním zájmům potenciálních signatářských států.
Technologie dvojího užití dále komplikuje kontrolu zbrojení ve vesmíru
Proces navrhování a vyjednávání o multilaterální smlouvě upravující možnou weaponizaci vesmírného prostoru a zejména adresující kinetické proti-satelitní systémy dále komplikuje podstata dvojího užití satelitů a vývoj systémů pro aktivní odstraňování vesmírného smetí či servisních satelitů. Právě rozvoj technologie umožňující satelitům se k sobě přiblížit, představuje pro vesmírnou infrastrukturu národních států a soukromých vesmírných společností nezanedbatelnou bezpečnostní hrozbu. [12]
Přestože jsou tyto technologie určené k výhradně mírovým účelům, jsou vybaveny robotickými pažemi, díky nimž se mohou proměnit na útočné systémy vůči nepřátelským satelitům. Tyto systémy mohou být zaměněny s tzv. vesmírné stalkery, což jsou ASAT zbraně, které jsou umístěny na oběžnou dráhu a pronásledují nepřátelské satelity, které následně mohou eliminovat fyzickým či jiným způsobem. Zároveň mohou být tyto systémy, zdánlivě pro mírové využití, rozmístěny na oběžné dráze během míru a v případě krize je mohou jejich operátoři nasměrovat do těsné blízkosti satelitů svého protivníka. Nebezpečným faktorem je zejména čas, jelikož obránce nestihne provést úhybné manévry nutné k ochraně svého satelitu. V současné době řada aktérů vyvíjí systémy pro údržbu satelitů na oběžné dráze (On-orbit servising, OOS) a aktivní odstraňování vesmírného smetí (Active Debris Removal, ADR). Mezi nimi jsou například USA, Rusko, Čína, Evropská kosmická agentura a celá řada soukromých společností. [12] [13]
Přes zmíněná bezpečnostní rizika jsou vývoj a nasazení systémů pro odstraňování vesmírného smetí vzhledem k pokračujícím trendům růstu aktivních satelitů na oběžné dráze klíčové pro stabilizaci množství vesmírného smetí na nízké oběžné dráze. [13] Skokový růst počtu satelitů a s tím spojenou nutnost řešit problematiku zvyšujícího se množství vesmírného smetí reflektuje také privátní sektor. S ohledem na projekce růstu vesmírného smetí v době komercionalizace vesmírných aktivit lze očekávat, že trh s těmito technologiemi v budoucnu poroste. Absence dostatečných regulatorních mechanismů pro provoz satelitů na oběžné dráze by však mohla ohrozit růst trhu s ADR a OOS systémy. [14]
Blížíme se legislativě omezující pokračující militarizaci vesmírného prostoru?
Průlom ve vyjednávání o kontrole zbrojení ve vesmíru by mohlo přinést založení otevřené pracovní skupiny (Open Ended Working Group, OEWG) při OSN. OEWG byla ustanovena rezolucí Velké Británie v prosinci 2021. Pro ustanovení pracovní skupiny zabývající se diskusí ohledně norem chování ve vesmíru se vyslovilo 150 států, 8 bylo proti a 7 se zdrželo hlasování. Přestože se Čína a Rusko, tedy dvě z předních vesmírných velmocí, jež disponují kinetickými ASAT systémy, vyslovily proti rezoluci a Indie se zdržela hlasování, očekává se, že delegace těchto států se budou účastnit debat o vytvoření norem ve vesmíru. Případné výsledky budou prezentovány na schůzi Valného shromáždění na podzim 2023.
Možnými výstupy by mohla být opatření týkající se zákazu vytváření vesmírného smetí prostřednictvím testování kinetických ASAT systémů či pravidla týkající se satelitů schopných se přiblížit k jiné družici na orbitě. [15] Tyto opatření podobně jako Evropskou unií v roce 2008 navržené normy chování v kosmickém prostoru adresují palčivý problém rostoucího počtu vesmírného smetí na oběžné dráze, [16] nicméně jedná se pouze o právně nezávazná pravidla, tudíž je jejich akceptování ze strany států pouze dobrovolné.
Slibný trend potvrzuje vyhlášení jednostranného moratoria na testování kinetických ASAT systémů Spojenými státy v dubnu 2022. Nutno však podotknout, že se jedná pouze o testy, které by vytvářely úlomky na orbitě. USA tak mohou pokračovat v testech, které pouze simulují zasažení cíle. Obdobné testy v uplynulých letech několikrát provedlo Rusko. USA se pozastavením destruktivního testování ASAT systémů snaží přesvědčit ostatní státy, aby učinily stejný krok, a současně pokračovat v jednání o normách chování ve vesmíru limitujících růst vesmírného smetí na oběžné dráze. [17] K moratoriu se připojili spojenci Spojených států, například Francie, Velká Británie či Japonsko, nicméně klíčoví aktéři, Rusko, Čína a Indie, zatím nikoli. [18]
Co z toho vyplývá?
Přes stále se zvyšující závislost moderních společností na vesmírných systémech neexistuje mezinárodní právní úprava, která by adresovala současnou bezpečnostní situaci na oběžné dráze. Mezinárodní vesmírné právo zaostává zejména v adresování pokračující militarizace vesmírného prostoru tím, že nikterak neomezuje vývoj, testování ani případné použití kinetických a jiných ASAT zbraní. Právě kinetické ASAT systémy nejvíce ohrožují bezpečnost satelitů na orbitě svým destruktivním potenciálem.
Nové technologie v podobě ADR a OOS, které cílí na udržitelnost oběžné dráhy, dále komplikují jednání o kontrole zbrojení ve vesmíru. Právě podstata všech satelitů včetně rozvíjející se technologie na odstraňování úlomků a servisování satelitů překáží státům si vzájemně důvěřovat a dohodnout se na pravidlech chování ve vesmírném prostoru. Přesto je vzhledem k pokračující komercionalizaci vesmírných aktivit a stále se zvyšujícímu počtu vesmírného smetí na oběžné dráze vyjednání nové vesmírné smlouvy naprosto klíčové pro udržení vesmírného prostoru přístupným pro následující generace.
V posledních několika letech mezinárodní komunita učinila průlomy ve vyjednávání o kontrole zbrojení ve vesmíru v podobě vytvoření pracovní skupiny při OSN a přistoupením k jednostrannému moratoriu na testování kinetických ASAT systémů Spojenými státy. Nicméně hlavní překážky bránící vyjednání vesmírné smlouvy zůstávají. V kontextu současné bezpečnostní situace ve světě po ruské invazi Ukrajiny v únoru 2022 bude pro mezinárodní komunitu nesmírně složité vyjednat konsensus týkající se jednak klíčových definic a v druhé řadě podoby vesmírné smlouvy.
Editor článku: Jan Slánský
Zdroje
[1] National Security Space Strategy [Online]. (2011). Retrieved March 20, 2023, from https://www.dni.gov/files/documents/Newsroom/Reports%20and%20Pubs/2011_nationalsecurityspacestrategy.pdf
[2] United Nations. (2013). Outer Space Increasingly ‘Congested, Contested and Competitive’, First Committee Told, as Speakers Urge Legally Binding Document to Prevent Its Militarization [Online]. Retrieved March 20, 2023, from https://press.un.org/en/2013/gadis3487.doc.htm
[3] NATO. (2022). NATO’s overarching Space Policy [Online]. Retrieved March 20, 2023, from https://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_190862.htm
[4] Pollpeter, K. (2021). China’s Role in Making Outer Space More Congested, Contested, and Competitive [Online]. China Aerospace Studies Institute. Retrieved from https://www.airuniversity.af.edu/Portals/10/CASI/documents/Research/CASI%20Articles/2021-09-27%20Congested%20Contested.pdf
[5] Weeden, B., & Samson, V. (2022). Global Counterspace Capabilities: An Open Source Assessment [Online]. Secure World Foundation. Retrieved from https://swfound.org/media/207350/swf_global_counterspace_capabilities_2022_rev2.pdf
[6] Wall, M. (2022). Kessler Syndrome and the space debris problem [Online]. Retrieved March 21, 2023, from https://www.space.com/kessler-syndrome-space-debris
[7] Union of Concerned Scientists. (2022). UCS Satellite Database [Online]. Retrieved March 21, 2023, from https://www.ucsusa.org/resources/satellite-database
[8] Mosteshar, S. (2019). Space Law and Weapons in Space [Online]. Oxford Research Encyclopedia of Planetary Science. Retrieved March 21, 2023, from https://oxfordre.com/planetaryscience/view/10.1093/acrefore/9780190647926.001.0001/acrefore-9780190647926-e-74#acrefore-9780190647926-e-74-div1-7.
[9] Nuclear Threat Initiative. (2021). Paros Treaty [Online]. Retrieved March 21, 2023, from https://www.nti.org/education-center/treaties-and-regimes/proposed-prevention-arms-race-space-paros-treaty/.
[10] Listner, M., & Rajagopalan, R. (2014). The 2014 PPWT: a new draft but with the same and different problems [Online]. Retrieved March 21, 2023, from https://www.thespacereview.com/article/2575/1.
[11] Wood, R. (2017). Explanation of Vote in the First Committee on Resolution L.54: Further Practical Measures for the Prevention of an Arms Race in Outer Space [Online]. United States Mission to the United Nations. Retrieved March 21, 2023. https://usun.usmission.gov/explanation-of-vote-in-the-first-committee-on-resolution-l-54-further-practical-measures-for-the-prevention-of-an-arms-race-in-outer-space/.
[12] Chow, B. (2018). Space Arms Control: A Hybrid Approach [Online]. Strategic Studies Quarterly 12 (2): 107–32. Retrieved March 21, 2023, from http://www.jstor.org/stable/10.2307/26430818?refreqid=search-gateway.
[13] European Space Agency. (n.d.). Active Debris Removal [Online]. Retrieved March, 21, 2023, from https://www.esa.int/Safety_Security/Space_Debris/Active_debris_removal.
[14] Fortune Business Insights. (2021). Space Debris Monitoring and Removal Market to Exhibit a 7.84% CAGR by 2028; Space Junk Concern to Result in Active Participation by Key Players, Says Fortune Business Insights™ [Online]. Retrieved March 21, 2023, from https://www.globenewswire.com/news-release/2021/08/25/2286469/0/en/Space-Debris-Monitoring-and-Removal-Market-to-Exhibit-a-7-84-CAGR-by-2028-Space-Junk-Concern-to-Result-in-Active-Participation-by-Key-Players-Says-Fortune-Business-Insights.html.
[15] Meyer, P. (2022). Restraining an Arms Race in Outer Space [Online]. Survival 64 (2): 81–94. Retrieved March 21, 2023, from https://doi.org/10.1080/00396338.2022.2055825.
[16] European Union External. (2014). Action EU proposal for an international Space Code of Conduct, Draft. Retrieved March 21, 2023, from https://eeas.europa.eu/headquarters/headquarters-homepage/14715/eu-proposal-international-space-code-conduct-draft_en.
[17] Panda, A. & Silverstein, B. (2022). The U.S. Moratorium on Anti-Satellite Missile Tests Is a Welcome Shift in Space Policy [Online]. Carnegie Endowment for International Peace. Retrieved March 21, 2023, from https://carnegieendowment.org/2022/04/20/u.s.-moratorium-on-anti-satellite-missile-tests-is-welcome-shift-in-space-policy-pub-86943.
[18] Arms Control Association. (2022). Seven Countries Join ASAT Test Ban [Online]. Retrieved March 21, 2023, from https://www.armscontrol.org/act/2022-11/news-briefs/seven-countries-join-asat-test-ban.
