Aktuálním tématem české zbrojní politiky je akvizice nových bojových vozidel pěchoty. Objektem akvizice bude 210 bojových vozidel pěchoty v různých variantách. Samotný finanční rámec, 53 miliard korun, činí tuto akvizici v českém kontextu rekordní. Nelze si ale představovat, že takovou částku bude nakoupen pouze „pancíř“. Po vzoru současných trendů se bude jednat o komplexní balíček, ve kterém bude zahrnut například výcvik posádek a servisní obsluhy, či dodávky náhradních dílů. O důležitosti celého projektu svědčí i to, že je mu na Ministerstvu obrany vyčleněno samostatné Oddělení projektu pořízení BVP, které je přímo včleněno do struktury Sekce vyzbrojování a akvizic.
I přestože je příprava uzavřeného výběrového řízení již v pokročilé fázi, cesta k němu nebyla jednoduchá. Celá akvizice se opozdila jak z procesních, tak z politických důvodů, přičemž situace, kdy se na postu ministra vystřídaly tři osoby během jednoho roku, rychlosti akvizice nepomohla. V současné době však již akvizice nabírá na obrátkách, a pokud budou dodrženy všechny termíny, v roce 2020 začne dodávka nových vozidel. První část článku má za cíl vysvětlit dosavadní vývoj akvizičního procesu. Druhá část se pak věnuje samotným variantám, které jsou v akvizici zvažovány. Jsou zmíněny výhody a nevýhody především ve vztahu k parametrům definovaným ve Strategii pro vyzbrojování a podporu obranného průmyslu České republiky do roku 2025, což je jeden z dokumentů, které mohou o výsledku tendru hodně napovědět.
Proces akvizice BVP pro Armádu České republiky
Tradici využívání bojových vozidel pěchoty v ČSLA a později AČR začalo původní vozidlo BVP-1, které díky kombinaci nízké váhy, pancéřování a těžké výzbroje přineslo revoluci v sektoru mechanizovaného vojska a nechalo vzniknout nové kategorii bojové techniky. BVP-1 i jeho následovník BVP-2 jsou specifickými především obrovským množstvím vyrobených verzí (Visingr 2014). Vozidlo BVP-2 je pak ve výzbroji 7. mechanizované brigády „Dukelská“, konkrétně sedmi mechanizovaných rot rozložených v rámci dvou mechanizovaných a jednoho tankového praporu. Důvodem výměny vozidel je morální i technická zaostalost, špatná balistická i protiminová ochrana a neúčinná výzbroj. Hlavním důvodem je však konec předpokládané životnosti (Visingr 2018).
Již před rokem 2010 bylo jasné, že BVP-2 v současné podobě dosluhují a jejich situaci je třeba řešit. Do hry vstupují dva zásadní problémy, a to jednak výdaje na obranu, které se snižují až na kritickou úroveň, a zároveň poměrně neprůhledné předchozí velké zakázky, například pronájem letounů JAS-39 Gripen a akvizice obrněných transportérů Pandur, které otřásly důvěrou veřejného mínění v transparentnost českého akvizičního systému. Prvním veřejným dokumentem, který s problémem dosluhujících BVP-2 pracuje, je Bílá kniha o obraně, která v případě BVP-2 pouze plánuje „provozovat BVP-2 do konce jejich životního cyklu (2018 až 2020)“ (Ministerstvo obrany 2011: 119). Varianty ohledně této problematiky byly ve své podstatě tři. První z nich, kterou ve svém článku rozebírá Karel Zetocha (2013), pracuje s nahrazením BVP-2 bojovými kolovými vozidly pěchoty, a tedy vypuštěním prvku pásových bojových vozidel pěchoty z výzbroje AČR. Druhou variantou byla modernizace, přičemž hlavními propagátory byli především zastánci českého obranného průmyslu, kteří poukazovali na možnosti jeho zapojení do takového projektu s odkazem na zkušenosti s projekty podobného ražení. Třetí variantou byla nyní realizovaná akvizice nových vozidel.
V roce 2015 se již Dlouhodobý výhled pro obranu 2030, snad i v návaznosti na zkušenosti, jež přinesly boje na Ukrajině, vyjadřuje k problému následovně: Základem pozemních sil budou mechanizované brigády vyzbrojené variantními typy bojových vozidel (kolovými i pásovými) (Ministerstvo obrany ČR 2015b). Varianta konce pásových BVP je tedy definitivně zavržena. České veletrhy IDET 2013 a 2015 byly zájmem o řešení situace BVP ovlivněny. Tehdejší firma Excalibur Army zde předvedla svou variantu hloubkové modernizace BVP nazývanou BVP-M2 SKCZ Šakal, která byla z řady důvodů problematická. Například až příliš velké množství změn ve vozidle zvyšující cenu na téměř srovnatelnou úroveň s případnou novou akvizicí, morální zastaralost vozidel, balistická odolnost a ochrana proti IED. Postupem času se začalo objevovat mnoho technických potíží provozovaných BVP-2 a ukázalo se, že jsou již za hranicí životnosti (Visingr 2018).
V roce 2015 schválená Koncepce výstavby Armády České republiky již jasně deklaruje, že BVP-2 bude nahrazeno vozidlem na univerzální pásové platformě (Ministerstvo obrany ČR 2015a). V roce 2016 se rozjíždí akviziční proces a jsou formulovány specifikace. Ještě v tom samém roce byly firmám rozeslány poptávkové dokumenty (Request for Information). Na nabídky neodpověděly firmy OTO-Melara s vozidlem Dardo a IMI s vozidlem Namer. V roce 2017 krystalizuje 7 uchazečů – ASCOD, CV90, FFG PMMC G5, FNSS Kaplan, Lynx, Otokar Tulpar a Puma. Hypotetickou variantou zůstávalo i vozidlo Wolfdog z dílny Zetor Engineering, který je ale i v současné době stále ve stádiu konceptu. Začátek samotného výběrového řízení byl v plánu na podzim 2017. V červnu 2017 proběhly ve vojenském prostoru Libavá zkoušky, kterých se zúčastnily jen vozidla ASCOD, CV90, Lynx a Puma. Všechna vozidla testováním prošla (Světnička 2017b). Proces pokračoval a na začátku října 2018 rozhodlo kolegium ministra obrany o tom, že v uzavřeném výběrovém řízení budou osloveny čtyři firmy nabízející vozidla ASCOD, CV90, Lynx a Puma. Výběr konkrétního dodavatele by měl proběhnout v prvním kvartálu roku 2019 a v létě téhož roku by měla být podepsána smlouva. První dodávky nových strojů jsou v plánu na rok 2020 (Česká televize 2018).
Závěr
Samotné požadavky AČR jsou převážně neveřejné, což implikuje nedostatek informací. Přesto bylo v médiích několik zásadních parametrů uveřejněno, a především na základě nich bude tendr analyzován. Ministr obrany Metnar zmínil, že v průběhu výběrového řízení by měla být se základními parametry seznámena i veřejnost (Česká televize 2018). Poptávaná vozidla mají být v následujících sedmi různých verzích – bojové vozidlo pěchoty, průzkumná, velitelská, ženijní, sanitní, vyprošťovací a minometná vozidla (Světnička 2017a). Základními parametry jsou stáří konstrukce, modernizační potenciál pro příštích 40 let, hmotnost, výška, brodivost, rozměry vnitřních prostorů a možnost přepravy. V kontrastu s BVP-2 je velký důraz kladen na balistickou a protiminovou ochranu. Hlavní zbraní má být kanon ráže minimálně 30 mm. Vozidlo má mít osádku tří mužů, standardní schopnost přepravovat 6 vojáků a mít k dispozici minimálně jedno nouzové místo (Sedláček 2017). K zadání nutno poznamenat, že se vozidlo poptává i s věží, přičemž konkrétní konfigurace stejně jako u dalších technikálií se bude řešit až v průběhu výběrového řízení. Očekává se ale, že věž bude osádková (Visingr 2018). Zajímavý podnět přináší i Rovenský (2018, 6-7), který spekuluje o případném nahrazení tanků T-72 M4 CZ lehkými tanky s podvozkem BVP a kanony 105 či 120 mm, přičemž i využitelnost vozidla pro tento účel může být v konečném důsledku z důvodu servisní kompatibility jedním z kritérií výběru i v akvizici BVP.
Použité zdroje:
Česká televize. 2018. „Největší zakázka v dějinách armády. Obrana vybere dodavatel BVP v uzavřeném řízení“. 2. 9. 2018.(https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2611316-nejvetsi-zakazka-v-dejinach-armady-obrana-vybere-dodavatele-bvp-v-uzavrenem-rizeni)
Ministerstvo obrany ČR. 2011. Bílá kniha o obraně. Praha: Odbor komunikace a propagace.
Ministerstvo obrany ČR. 2015. Dlouhodobý výhled pro obranu 2030. Praha: VHÚ Praha
Ministerstvo obrany ČR. 2015. Koncepce výstavby Armády České republiky. Praha.
Ministerstvo obrany ČR. 2016. Strategie vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu České republiky do roku 2025. Praha.
Rovenský, Dušan. 2018. „Nová BVP pro AČR a změny, které přinesou“. Armádní technický magazín 50, no. 8, 2-7.
Sedláček, Radomír a Grohmann, Jan. 2017. „Zkoušky nových bojových vozidel pěchoty na Libavé“. 30. 6. 2017. (http://www.armadninoviny.cz/zkousky-novych-bojovych-vozidel-pechoty-na-libave.html).
Světnička, Lubomír. 2017. „Pásové obrněnce potřebujeme k teritoriální obraně, říká vojenský expert.“. 3. 6. 2017. (http://www.natoaktual.cz/visingr-pasove-obrnece-pro-armadu-drg-/na_zpravy.aspx?c=A170711_071559_na_zpravy_m00).
Světnička, Lubomír. 2017. „Výsledky testů pásových obrněnců. Armádním požadavkům vyhověly všechny“. 21. 11. 2017. (https://zpravy.idnes.cz/armada-pasove-obrnence-bvp-puma-ascod-lynx-cv90-f4d-/zpr_nato.aspx?c=A171121_095150_zpr_nato_inc).
Visingr, Lukáš. 2014. „České a slovenské verze BVP“. Střelecká revue 45. 9. (http://lvisingr.czweb.org/).
Visingr, Lukáš. 2018. Rozhovor. Tišnov. 3. 5.
Zetocha, Karel. 2013. „Výzbroj mechanizovaného vojska: jak dál s BVP-2 a vize rozvoje.“ Vojenské rozhledy 22, no. 4, 81-90.
Přijatelné řešení pro ČR, které by nestálo 53 miliard Kč, byla modernizace starých BVP-1 v „uloženkách“, následně i novějších licenčních BVP-2.
Předpokládaná úspora na jednom každém vozidle, jehož přiblížení současným standardům se odhaduje zhruba
někde mezi 1/3 – 1/2 ceny nového BVP, přičemž strategická výhoda nezávislosti (vlastní know-how i výrobně-technické zázemí), šance pro domácí firmy, exportní potenciál (BVP-1 a BVP-2 byly kdysi vyzbrojeny nejen země východního bloku, ale i rozvojového světa, kde jsou stále v provozu).
Podobnou cestou se vydalo Slovensko, podporující vlastní bezpečnotný a obranný průmysl a obchod v podobě modernizace průzkumných BPzV Svatava (BVP-1) do podoby BPsVI a BVP-M. Naopak zde byl původně společný česko-slovenský projekt firmy Excalibur Army (CSG), jehož výsledkem se stalo modernizované BVP-M2 SKCZ Šakal (Mexa), (který také jako nové BVP neplave) vyřazen ze hry ve prospěch zahraničních BVP.
Nyní se ale o BVP-M2 SKCZ Šakal hovoří v pozitivním tónu znovu na kde Ukrajině, kde Šakal ukázal na zbrojním veletrhu Arms and Security v Kyjevě a začalo se proslíchat o tom, že by se mohlo ucházet o zakázku na modernizaci BMP-1 a BMP-2 i v ukrajinské armádě.
https://autoroad.cz/technika/94069-cesky-sakal-v-ukrajinske-armade-modernizovane-bvp-ma-konecne-sanci-zazarit
Děkuji za Váš velmi podnětný komentář. Možnosti modernizace do míry zmiňuji již v textu. V rámci odpovědi se pokusím argumentaci podporující akvizici nových vozidel dále rozvinout. O modernizaci jako reálné variantě se diskutovalo ještě do roku 2015 (viz např. IDET 2013 a 2015). Zásadním zlomem bylo ale dle mých informací cvičení Allied Spirit II v srpnu téhož roku, kde série technických problémů naplno ukázala stav, ve kterém se vozidla BVP-2 v té době nacházela. Na jaře roku 2016 již bylo definitivně rozhodnuto, že bude nakoupena nová technika.
Nejzásadnějším problémem vozidel BVP v současnosti je ve srovnání s vozidly západní provenience výrazná konstrukční zaostalost, která se projevuje zejména ve výrazně nižší balistické odolnosti a ochraně proti improvizovaným výbušným zařízením, která je v dnešní době poměrně důležitým aspektem. Dále je třeba vzít v potaz operační hledisko, kdy bojová vozidla pěchoty mají v naší armádě být jedním ze základních pilířů teritoriální obrany státu. Možnosti původních BVP i jejich případné modernizace jsou díky jiné konstrukční škole, slabšímu pancéřování a použitým technologiím na současném válčišti v případě konfliktu vysoké intenzity limitovány. Jejich využití oproti tomu vidím v armádch, které jsou zapojeny do konfliktů nízké intenzity.
Hypoteticky by mohl modernizaci realizovat i státní podnik VOP CZ, realističtější však byla varianta zmiňovaného projektu Šakal firmy Excalibur Army. Ten by s sebou nesl několik problémů. Ze samotného vozidla by totiž zůstala pouze spodní část korby a pásy, tudíž by i výhoda absence povinnosti budování nového zázemí by byla spíše spekulativní. Co se finanční stránky týče nevím odkud přesně čerpáte, ale dle mých zdrojů se v případě projektu Šakal nebyla až tak daleko od ceny nových vozidel ASCOD a CV90. V případě slovenské modernizace byla cena na circa polovině, ale opovážím se tvrdit, že jakkoliv je věž TURRA 30 povedeným projektem, oproti vozidlům, která jsou zvažována v případě české akvizice, je jejich bojová využitelnost minimálně o úroveň nižší.
Lze rovněž spekulovat, zda je v případě tak velké zakázky možné se spolehnout pouze na domácí zbrojní průmysl (i když jeho podpora a snaha o maximální, ale realistické zapojení je naprosto legitimním cílem Strategie vyzbrojování a podpory obranného průmyslu České republiky do roku 2025. Do jisté míry odstrašujícím případem by mohla být domácí modernizace tanků T-72M4 CZ, která se po technické stránce povedla, ale díky vysoké jednotkové ceně a neschopnosti dodávat náhradní díly po celou dobu životního cyklu ji jako ideální hodnotit nelze.
Situaci na Ukrajině sleduji a byl bych rád za každý úspěch českého zbrojního průmyslu. Je třeba si ale uvědomit, že Česká republika a Ukrajina jsou aktuálně země s diametrálně odlišnými finančními možnostmi a tomu odpovídajícími požadavky. Projekt BVP Šakal měl dle mého názoru v kontextu obranného rozpočtu roku 2014 své místo. Dnes je ale situace již jiná a Armáda České republiky si zaslouží prvotřídní stroj, který bude schopen sloužit minimálně dalších třicet let.
S vaším hodnocením nelze než souhlasit. Modernizace je bezpředmětná a jediným logickým krokem je nákup nového IFV jehož podvozek bude mít šanci se stát (doufejme) i budoucí pásovou platformou pro AČR.
Ovšem projekt T-72M4 CZ o řadu let zpozdily a prodražily především problémy s řídicím systémem palby italské firmy Officine Galileo (dnes již zaniklé – převzala Leonardo). Zároveň pokud by počet modernizovaných kusu zůstal alespoň na počtu 140 kusu plánovaných v roce 2000, byla by jednotková cena za modernizovaný tank také zřejmě nižší. T-72M4 CZ by měl armádě delší životnost a nebyla by potřeba ještě dnes užívat nemodernizované „uloženky“ T-72.