Případová studie kuroslepské sekty Kosmický zen-buddhismus (dříve Most ke svobodě), která v lesích na Vysočině působí už od počátku devadesátých let. Text se zabývá popisem historie a současného fungování společenství a na závěr je připojena komparace se znaky sekt podle R. Enrotha.

Úvod

V průběhu roku 2012 se v regionálním tisku vyrojila série článků hovořících o náboženském společenství žijícím v lesích nedaleko Kuroslep (okres Třebíč). Na základě svědectví členů, kteří tuto skupinu v posledních letech opustili, se začalo mluvit o možném výskytu surových výchovných praktik uvnitř komunity, jež by bylo možno klasifikovat jako týrání dětí – v případě jejich potvrzení by se pak kuroslepské klášterní hnutí mohlo zařadit vedle nechvalně proslulé kuřimské kauzy, ačkoli kulisy obou případů jsou už od prvního pohledu zcela odlišné.

Cílem této práce je zmapovat a popsat případ Kosmického zen-buddhismu, to vše s vědomím, že situace nastíněná médii nemusí být zcela objektivní, tedy bez jakýchkoli tendenčních snah zobrazit toto společenství jako rizikové.

Co se týče osobní motivace pro tuto práci, je jím prvotní znepokojení, jenž plyne z faktu, že ve vzdálenosti pouhých dvou kilometrů vedle sebe funguje turistická základna, která prakticky celoročně poskytuje zázemí volnočasovým aktivitám pro děti a mládež, a náboženské společenství dost možná charakterizovatelné jako sekta, o kterém je v okrese velice nízké povědomí, a není proto zřejmé, zda se dá vyloučit jeho potencionální nebezpečnost pro okolí.

1. Základní informace

V následujících dvou podkapitolách představím klíčové informace pro tuto práci, tedy faktické podmínky, v jakých společenství existuje, vysvětlím, proč používám ty které pojmy, a zvlášť zmíním zdroje, se kterými jsem pracoval, jelikož právě v této práci se mi zdá důležitější ozřejmit jejich původ více, než jak je to obyčejně zvykem.

1.1 O názvech

V takřka celé práci se snažím vyhýbat označení „sekta“, poněvadž je dnes tento pojem obecně zažitý jako čistě pejorativní. Jelikož je jedním z mých hlavních záměrů přistupovat k celé věci maximálně nestranně, respektuji přání Ladislavy Kujalové nazývat se klášterní společenství (Zakladatelka, online text), a mluvím tedy o její skupině jako o „společenství“. V samostatné části se pak budu věnovat komparaci charakteristických znaků sekt a Kosmického zen-buddhismu, pak bude teprve možno posoudit, nakolik je mediálně oblíbené označení „sekta“ přiléhající.

Co se týče pojmenování tohoto společenství, jakých zde užívám, pak pokud nepíšu vyloženě o historických souvislostech, nepoužívám původní název Most ke svobodě nýbrž současný Kosmický zen-buddhismus. Starší název Most ke svobodě používala Kujalová v souvislosti se stejnojmenným světovým náboženským učením, jež je založeno na poselstvích od nanebevzetých mistrů (ascendent masters) a svou povahou spadá mezi představitele New Age (Grombiříková, 1998). Kujalová je v naší zemi průkopníkem tohoto hnutí, z portugalštiny přeložila původně německy psanou knihu Budiž světlo, jež je základním textem učení (Printz, online text). Samotné hnutí Most ke svobodě bylo údajně založeno roku 1952 Thomasem Printzem, přezdívaným mistr El Morya, se sídlem v indickém Darjeelingu (Printz, online text).

Aktuální název Kosmický zen-buddhismus používá Kujalová od února 2001, kdy v Guarapari v Brazílii, jak píše, obhájila buddhovství (Kosmický zen-buddhismus, online text). Není zcela zřejmé, zda je Kujalová skutečně napojená na nějakou zahraniční náboženskou skupinu, od které snad i přijímá pokyny, či jestli vůbec v Brazílii někdy byla, nicméně tvrdí, že do České republiky se právě odtud vrátila v roce 1990 na základě příkazu duchovních bytostí, aby založila skupinu (Schwarz, 1993a), a sami bývalí členové společenství uvádějí, že Kujalová v určitém období společně s tříletou dívkou, dcerou jedné ze členek Kosmického zen-buddhismu, odjela (Martínek, 2012a) a skupině udílela pokyny na dálku prostřednictvím internetu (Martínek, 2012b). Samotné působení Kujalové v Brazílii sice považuji za velmi zajímavou látku ke studiu, nicméně přesahuje jak mé momentální možnosti, tak i rozsah této práce, proto budu prostě věřit informacím tak, jak je Kujalová podává, neboť se osobně nedomnívám, že by mělo její spojení s Brazílií pro společenství větší význam než čistě věroučný.

1.2 O společenství

Náboženská skupina Most ke svobodě funguje zřejmě zhruba od počátku devadesátých let, přímo ve své klášterní podobě pak od roku 1992. Založena byla Ladislavou Kujalovou, která si nechává přezdívat mádre Lá Yaktshi (Zakladatelka, online text). První zmínka v médiích, kterou se mi podařilo dohledat, pochází z 28. 4. 1993 – článek Jana Schwarze v regionálních Horáckých novinách popisuje Most ke svobodě spíše jako místní zajímavost než jako hrozbu v jakékoli podobě (Schwarz, 1993a). Ovšem ani ne o měsíc později Schwarz svůj článek doplňuje o znepokojivé svědectví Marie Dennerové a Jaroslavy Hauserové, dvou žen, které Most ke svobodě opustily a autora původního článku po jeho uvedení kontaktovaly, aby uvedly vzniklý obraz na pravou míru. Dennerová nicméně v té době zatím mluví pouze o svých pochybnostech, že zrovna Kujalová je ta pravá osoba, která by své svěřence měla vést k Bohu. Hauserová, bývalá manželka původního majitele nemovitosti, kde společenství sídli, se zmiňuje o o poznání světštějším problému – Kujalová má schopnost libovolně rozvést manžele nebo naopak vytvořit nový pár. (Schwarz, 1993b)

Klášterní společenství Kosmický zen-buddhismus sídlí na přestavěné hájence v těsné blízkosti Kuroslep v okrese Třebíč. Stavbu, která původně patřila Hauserovým, členové skupiny proměnili v něco, co se ne vzdáleně podobá pevnosti. Celému objektu dominuje kruhovitá věž z kamene, rovněž postavená vlastníma rukama zen-buddhistů, v jejíž spodní části se údajně nachází modlitebna a v horní zvláštní pyramidovitá místnost, které Kujalová přisuzuje zázračné léčebné účinky a do jejíhož užívání ji prý zasvětil Egypťan Vasal při rozmluvě s ní skrze „channeling“ (Egypt, online text). Na pozemku o rozloze asi jednoho hektaru se nachází skleníky, záhony i domácí zvířata.

Ve svém počátku se na hájence scházelo až osmdesát lidí (Schwarz, 1993b), natrvalo přestěhovat se do objektu a proměnit ho v klášter se nakonec rozhodlo asi dvacet dospělých se šesti dětmi (Schwarz, 1993a). V roce 2006, kdy bývalý člen kláštera, se kterým jsem dělal rozhovor, společenství opustil, v této skupině žilo zhruba patnáct lidí včetně dětí, v současnosti podle slov jednoho z aktuálních zen-buddhistů žije na pozemku „několik rodin“, což by mohlo odpovídat tomu, že počet členů se spíše snižuje nebo stagnuje, než aby rapidně vzrůstal.

1.3 O zdrojích

Co se týče zdrojů, přišlo mi nějakým způsobem vhodné je rozvést, abych deklaroval svou snahu o nestrannost, která v problematice sekt rozhodně není samozřejmostí, ačkoli jí vlastně nebylo přáno ani ze strany „postižených“, jak by se mohlo společenství Kosmického zen-buddhismu pod ataky regionálního periodika jevit.

Za nejpřínosnější zdroj mé práce považuji osobní rozhovor s jedním z bývalých členů komunity, který zde strávil prakticky celé své dětství. Ze zcela očividných důvodů si nepřál být jmenován, což v plné míře respektuji. Jako zdroj informací ho považuji pro jeho střízlivou výpověď rozhodně objektivnější než možná tendenčně stavěné novinové články, již tvoří asi nejobjemnější dostupný zdroj informací o Kosmickém zen-buddhismu, a které vlastně stály na počátku mého zájmu o toto společenství. Údaje čerpané z článků proto konfrontuji s výpovědí mého svědka, případně i ostatními články navzájem.

Dalším pramenem je pro mě má osobní návštěva sídla Kujalové a jejích lidí, ačkoli jsem se dostal pouze k vnější obhlídce objektu – zen-buddhisté jsou nadmíru ostražití, co se týče zájmu o jejich pozemky, a ačkoli jsem se pohyboval pouze po volně dostupných cestách, prakticky ihned po mém příchodu mě dostihl jeden ze členů zjišťující důvod mé přítomnosti, se kterým jsem posléze navázal rozhovor. Nakonec mě odkázal na domluvu s Kujalovou po e-mailech, na kterou jsem přistoupil, nicméně vzhledem tomu, že uplynul už více než měsíc od její poslední reakce a nedostal jsem od ní jakékoli vyjádření ke klíčovým problémům, jsem tak vlastně nakonec odkázán jen na informace jedné ze stran. Osobní setkání Kujalová rezolutně odmítla z důvodu špatných „zkušeností s českým národem, který je plný předsudků, egoismu, závisti a neschopný být objektivní“.

Doplňujícím zdrojem jsou pak webové stránky psané Kujalovou, na které mě sama odkázala, ačkoli se zabývají pouze náboženskou otázkou, a další internetové zdroje.

2. Život společenství

Na následujících stránkách mapuji fungování společenství, tak jak se mi do něj podařilo ze sesbíraných informací proniknout.

2.1 Věrouka a otázka autodestrukce

Kosmický zen-buddhismus na jednu stranu poměrně eklekticky čerpá ze všech různých náboženských nauk (jak světových, tak těch, které vyloženě přísluší vyznáním jednotlivých skupin New Age), na druhou stranu řadu esoterických výrazů přejímá a dává jim nové významy (např. reiki jako „energie vyššího uzlu“) nebo případně vymýšlí své vlastní pojmy (vibrační zlom viz dále). Obecně je tato víra protkaná nejrůznějšími podobami rozmanitých vývojových stupňů, kdy prakticky vše má své určité úrovně: od energií, jež proudí světem (ki a reiki), až po samého člověka, jehož nanebevzetí má sedm stupňů (Studijní materiály, online text).

Jako hlavní náboženský cíl společenství, jež Kujalová vede, chápu podle nastudovaných materiálů přípravu na vibrační zlom, což je přechod ze světa prvního stupně do světa druhého stupně. Blížící se vibrační zlom se projevuje například přírodními katastrofami nebo nepokoji mezi lidmi. Do dalšího světa postoupí jen ti, kteří mají vhodné vibrace, tedy dodržují-li veškerá pravidla a pomáhají svému zrání skrze pilnou práci a studium. Zen-buddhisté by se pak měli stát těmi, kdo budou v příštím světě předávat učení dál. Tyto veškeré informace Kujalová údajně nabývá skrze channeling s Melchizedekem a Aštarem Šeranem, což je jakýsi způsob, jak komunikovat s bytostmi z jiných sfér. (Vibrační zlom, online text; Studijní materiály, online text)

V souvislosti s přibývajícími informacemi se ukázal předpoklad Zdeňka Vojtíška z roku 1997, že tehdejší Most ke svobodě by mohl skončit autodestruktivním způsobem (K autodestrukci sektářů může dojít i v Čechách, 1997), jako nepravděpodobný. Jednak tomu nenasvědčují přípravy zen-buddhistů na potencionální příchod konce světa, které naznačují spíše snahu přežít než cokoli jiného (Martínek, 2012b), jednak s tím nesouhlasí ani můj svědek, který vyvrátil spekulace, že by Kujalová podporovala sebevraždy nebo k nim své svěřence nějakým způsobem vedla či je na ně připravovala – sebevražda je údajně podle nauky Kosmického zen-buddhismu vysoce zapovězená stejným způsobem jako v křesťanském učení.

Otázkou spíše je, jak se společenství bude chovat v okamžiku, kdy Kujalová zemře.  Nicméně existují dva důvody, ze kterých se domnívám, že by společenství Kosmického zen-buddhismu mohlo přetrvat:

1) Jak bylo uvedeno výše, už jednou Kujalová dokázala, že klášter dokáže fungovat v její dlouhodobé nepřítomnosti. Jak navíc vím ze své vlastní zkušenosti, členové dokážou sami přesvědčivě prezentovat myšlenky madre Lá a jsou schopni sami ze své iniciativy klášter chránit. Domnívám se proto, že v současné době, kdy společenství funguje už dvacet let, nedrží zen-buddhisty za zdmi kláštera osoba vůdce jako spíš už zakořeněná víra, kterou jsou její současníci schopni dále reprodukovat. Svědek, se kterým jsem hovořil, sám dodává, že v nepřítomnosti Kujalové vládne mezi členy společenství tendence poslouchat ty, kteří jsou v učení zen-buddhismu „úspěšnější“.

2) Zřejmě existuje několik vhodných osoby, jež by mohly Kujalovou v případě jejího skonu nahradit, včetně manžela vůdkyně, který dle mého svědka nehraje ve společenství úplně stejnou roli jako ostatní členové. Předpokládám však, že sama Kujalová k tomu účelu vychovává jednu z dívek, se kterou byla v roce 2001 společně v Brazílii, v té době jí byly tři roky (Martínek, 2012a). V současnosti může být dívce kolem čtrnácti let, Kujalové je nyní šedesát dva let (Martínek, 2012c), má tedy zřejmě na výchovu ještě dost času.

Z hlediska bezpečnostních aspektů této skupiny mi z celé věrouky Kosmického zen-buddhismu přijde dozajista nejzajímavější tento následující odstavec:

„Znamená to, že Bůh nás nevychovává a nenabádá k učení jen z knih či povídáním a předáváním si zkušeností navzájem, ale i různými druhy utrpení. Je často nenahraditelná zkušenost prožitá na vlastní kůži. Zanechá v nás naprosto nesmazatelný zážitek na celý život a tím i na všechny životy. Chápejme tedy i nutnost tvrdších zážitků k formaci hlubšího pochopení a poučení.“
(Úvod do studia karmických zákonů, online text)

Jakkoli může jít o metaforu, nemůžu se ubránit pocitu, že tato část textu nejen že ospravedlňuje, ale i přímo nabádá k tělesným trestům, které představím v následujících částech této práce.

Zajímavou částí webových stránek Kosmického zen-buddhismu jsou „úvahy žáků“. Nejsou ničím jiným než referáty členů o víře, ale nachází se zde i pár retrospektivních článků, které dávají možnost nahlédnout do toho, jakým způsobem cítí své působení ve společenství sami členové – opakujícím motivem je zde pak projev díků „mamince“, tedy Kujalové. Podle mého zdroje docházelo k psaní takovýchto prací především v okamžiku, kdy se ten daný autor potřeboval „zavděčit“, a jsou prý veskrze autentické, ačkoli samozřejmě není možné vyloučit určité zásahy do textu ze strany madre Lá. (Úvahy, online text)

2.2 Činnost

Co se týče běžné vnitřní činnosti společenství, vycházím z popisu mého zdroje. V klášteře se obvykle vstává kolem šesté ráno, kdy první událostí dne jsou ranní modlitby, následuje dopolední práce, oběd, odpolední práce, večerní společné modlitby a meditace, spát se chodí spíše po půlnoci, což naznačuje snahu o dlouhodobé udržování spánkového deficitu.

Práce podle všeho obnáší obhospodařování různých domácích zvířat, práci ve sklenících, na záhonech nebo u počítače (Grombiříková, 1998). Případně jí může být práce na stavbě, Kujalová koneckonců plánuje klášter dále rozšiřovat (Egypt, online text).Společné modlitby provází zpěv, vyprávění madre Lá ze svého života v Jižní Americe, kdy o sobě mluví jako o léčitelce se zázračnými schopnostmi (Příběhy, online text), občas společné sledování křesťanských filmů o Ježíši. Zpovědi údajně probíhají soukromě, veřejně před ostatními členy nikoli.

Z řad kláštera pochází i tři po sobě jdoucí starostové Kuroslep, Josef Jura, František Hauser a Dušan Strýček, nicméně proti očekávání nedošlo k žádnému zneužití funkce a nakonec se jí ostatně všichni tři dobrovolně vzdali (Martínek, 2012c). Můj svědek se domnívá, že jednání všech tří nepochybně řídila Kujalová, jako její motiv odhaduje zlepšení vztahů s vesnicí, údajně se snažila řešit problémy obce.

Společenství Kosmického zen-buddhismu není v současné době náborově aktivní, jak jsem si ověřil vlastním pokusem, veškeré zájemce madre Lá odkazuje na webové stránky kláštera a případnou e-mailovou komunikaci. Původní členové se do komunity dostali skrze přednášky a semináře éterických masáží Ladislavy Kujalové, ta se pak po čase rozhodla, že je třeba založit klášter a následně ho uzavřít pro veřejnost.

2.3 Kontroverze

Není možné přehlédnout, jakým tempem se rozproudila kampaň proti Kosmickému zen-buddhismu. Zatímco prakticky celých dvacet let fungování komunity byla možná jedinou alarmující vypovědí ta Magdy Hauserové (Leschtina, 2004), tento rok je lidí, ochotných mluvit proti společenství Ladislavy Kujalové, výrazně víc, ačkoli není snadné odhadnout, kolik jich vlastně je, díky tomu že veškerá svědectví jsou interpretována jako anonymní.

Nicméně svědek, se kterým jsem mluvil já, i lidé, se kterými dělal rozhovor Martínek, se shodují: v komunitě probíhá nestandardní způsob trestání. Mluví o trestech, kdy provinilý musí spát venku na pozemku, ve skleníku nebo v kotelně, kdy si musí lehnout na lavici a je zbit holí nebo dokonce palicí. Můj zdroj hovoří o zkušenosti, kdy byla jedna z dívek donucena nehnutě klečet s tím, že v okamžiku, kdy se pohnula, byla rovněž zbita. Veškeré tresty jsou prý nábožensky odůvodněné a trestaní je přijímají jako zasloužené. Dokonce se občas stávalo, že pokud se člověk provinil a vědělo se to veřejně, došel si pro trest sám ze své iniciativy. Děti jsou drženy v izolaci od svých biologických matek, vychovává je Kujalová se svým manželem. (Martínek, 2012e; Martínek, 2012f; Martínek 2012h)

Fyzické tresty ovšem tvoří jen polovinu nátlaku, který Kujalová na své svěřence vyvíjí. Jsou pod neustálým psychickým tlakem v podobě kárání, nadávek nebo ponižování. Vidina božího potrestání a přesvědčení o správnosti jednání madre Lá je pak nejhlavnějším motivem, jenž brání zen-buddhistům se proti zřejmě existujícímu teroru vzepřít (Martínek, 2012g; Martínek, 2012h).

Na druhou stranu, stávající člen kláštera, se kterým jsem mluvil, oponoval tím, že jejich společenství dvakrát navštívili sociální pracovníci a nikdy neodhalili nic závadného. Komunitu Kosmického zen-buddhismu vyšetřovala i policie, proto jsem se obrátil s otázkou ohledně stavu vyšetřování na ni. Ivo Špičan mi za Útvar pro odhalování organizovaného zločinu odpověděl, že skutečně „zjistili některé nové poznatky“ ohledně komunity, nicméně postoupili je Krajskému ředitelství policie kraje Vysočina – to mi dosud neodpovědělo, ani zda vyšetřování stále probíhá či nikoli, nicméně už 28. 11. 2012 vyšel Martínkovi v Deníku článek, ve kterém šéf krajských kriminalistů Pavel Kubiš konstatoval, že v souvislosti s kuroslepskou komunitou nebylo zjištěno žádné protiprávní jednání, případ je proto odložen (Martínek, 2012i).

Proti představě, že by byly v komunitě týrány děti, se vyslovil i ředitel základní školy, kam docházejí (Martínek, 2012d), svědek, se kterým jsem mluvil, na to uvádí, že samy děti (ostatně patřil mezi ně) se snažily modřiny maskovat a skrývat, a zároveň pevně trvá na tom, že děti (a nejen ty) jsou skutečně nestandardně trestány (nebo alespoň byly v době jeho působení), jakkoli se to daří před kontrolami skrývat.

K dalším kontroverzním tématům kuroslepského zen-buddhistického společenství patří regulace partnerství, jakou Kujalová provádí. Partnery rozváděla i oddávala, sama určovala, kdo by měl s kým navázat vztah. (Leschtina, 2004) Pohlavní styk byl přísně regulován, Kujalová stanovovala, kdy by mělo dojít k početí nového dítěte a kým (Martínek, 2012h).

Co se týče informovanosti o světě, můj svědek mluví o tom, že bylo povoleno poslouchání jedné určité radiové stanice při práci, jinak že členové četli například útržky z novin na podpal. Dodává však, že obecně zájem o vnější svět příliš velký nebyl. S vesnicí se zen-buddhisté prý baví jen o tom, co podle vnitřně zakořeněných pravidel považují za nezávadné, o jakékoli hlubší snaze komunikovat s vnějškem neví.

V objektu kláštera členy společenství nikdo nedrží a při jeho rozlehlosti to zřejmě ani není možné. Můj zdroj si je jistý, že pokud se člověk jednou rozhodne utéct, fyzicky mu v tom nic nebrání. Zábrany jsou tudíž čistě duchovního a psychického rázu.

3. Kosmický zen-buddhismus vnější optikou

V následujících dvou podkapitolách nastíním celé klášterní společenství několika různými pohledy – totožné pro ně však je, že se vždy jedná o názor lidí zvenčí. V druhé podkapitole se budu věnovat komparaci Kosmického zen-buddhismu s charakteristickými znaky sekt, jak je popsal Ronald Enroth.

3.1 Reakce okolí

Navenek společenství působí výhradně spořádaně, obyvatelé Kuroslep i jejich starosta Vladimír Bureš o zen-buddhistech mluví jako o nadmíru pracovitých lidech, se kterými má vesnice dobré vztahy (Martínek, 2012c). Klášterní komunita pro vesnici přichystala třeba vánoční besídky nebo šachové turnaje (Grombiříková, 1998), ředitel základní školy, kam z kláštera docházejí, popisuje děti jako chytré a úspěšné (Martínek, 2012d). Z mého rozhovoru před klášterem s jedním ze současných zen-buddhistů vyplynulo, že skutečné problémy pro společenství vyvstaly teprve letos s Martínkovými články v Deníku, které rozpoutaly jak mediální zájem o komunitu, tak třeba i noční provokace nebo psychické útoky na děti ve škole ze strany spolužáků.

Osobně jsem se dotázal na zkušenosti i Kamila Svobody, pracovníka DDM Třebíč, který dlouhá léta jezdí na turistickou základnu Skřípina (vzdálenou od kláštera zen-buddhistů pouhé dva kilometry) pořádat volnočasové aktivity pro děti a mládež. O existenci kláštera ví pouze z doslechu od místních chatařů, avšak o jeho samotném fungování nebo podobě nemá žádné přesné informace. Nicméně tvrdí, že za celou historii svého působení na Skřípině nebyl svědkem konfrontace se zen-buddhisty, ani o žádných problémech nikdy neslyšel – pro své aktivity je tedy za hrozbu rozhodně nepovažuje.

V samotné Třebíči, která je od Kuroslep vzdálená asi dvacet pět kilometrů, je mezi dotázanými povědomí o existenci komunity, i navzdory její již dvacetileté tradici, prakticky nulové. Společenství Kosmického zen-buddhismu ze sesbíraných informací nepovažuji za nebezpečné svému okolí, pokud se bude vyvíjet stejným způsobem jako doposud. O zájem z vnějšku nestojí, nábor do svých řad nepořádá, jeho učení je veskrze pacifistické.

3.2 Komparace s charakteristickými znaky sekt

Vycházím z charakteristických znaků sekt, jak je popsal Ronald Enroth (Enroth, 1994):

1. Rys autoritářský. „Osobním kouzlem obdařený živý vůdce, který je centrem skupiny a který vyžaduje naprostou věrnost a oddanost.“ Tento bod Ladislava Kujalová bezesporu splňuje. Nechává se oslovovat madre Lá, je zdrojem veškerého náboženského učení skupiny, na její pokyn dochází k násilí (Martínek, 2012f).

2. Rys opoziční. „Vyznání, praxe i hodnoty jsou v protikladu k vyznání, praxi i hodnotám převládající kultury.“ V případě Kosmického zen-buddhismu nepovažuji tento bod za jednoznačný, nicméně shledávám ho ve snaze Kujalové nabourávat klasickou podobu rodiny a ničit a vytvářet svazky podle své libovůle. Jinak klášter vychází mimo jiné z křesťanských hodnot a Desatero rovněž respektuje.

3. Rys výlučný. „Daná skupina je ta jediná, která má ,pravdu‘, a proto opuštěním skupiny člověk ohrožuje vlastní spasení.“ Tento znak je pro učení Kujalové zcela charakteristický, celé své učení staví na budování pozitivních vibrací, které umožní přežití vibračního zlomu. Podle mého svědka jsou lidé mimo sektu považováni za ty, kterým je třeba pomoct.

4. Rys zákonický. „Přísně strukturované autokratické skupiny fungují v zákonickém rámci, který řídí jak duchovní záležitosti, tak drobnosti každodenního života.“ Na dotaz, zda v klášteře platila nějaká obecná pravidla, se mi dostalo odpovědi „poslouchat a pracovat“. Nicméně ve výpovědi jedné z žen nacházím například informaci, že mezi povinnosti patřilo milovat madre Lá, chovat se k ní uctivě a při hovoru s ní klečet (Martínek, 2012f). Dále mezi povinnosti patří třeba nošení hábitu (Martínek, 2012d), ačkoli se domnívám, že minimálně v zimě jsou členové této povinnosti zbaveni, poněvadž při své vlastní návštěvě jsem nikoho ve venkovních prostorách v hábitu nepostřehl.

5. Rys subjektivní. „Sektářská hnutí kladou značný důraz na zkušenost – pocity a emoce.“ V podkapitole o věrouce Kosmického zen-buddhismu jsem uvedl citát z webu kláštera, jenž mě zaujal, o tom, že tvrdší zážitky formují hlubší pochopení. Samozřejmě důkazů o splnění tohoto bodu by bylo v učebních materiálech společenství možno nalézt mnohem více.

6. Rys pocitu pronásledování. „Vědomí pronásledování je jedním z charakteristických znaků skutečně všech nových náboženských hnutí.“ Zde by možná bylo vhodné připomenout, s jakým přesvědčením o zaujatosti českého národa se se mnou Kujalová odmítla bavit. Nicméně nedokážu posoudit, zda tato reakce nebyla způsobena mediálním působením Romana Martínka, od jehož počátku zřejmě společenství čelí velkému vnějšímu tlaku.

7. Rys důrazu na sankce. „Sekty vyžadují přizpůsobení se zavedeným praktikám a věrouce a proti vzpurným členům pohotově uplatňují sankce.“ Vzhledem k četnosti svědectví, která hovoří o různých formách trestů, jimž jsem se věnoval v předchozí části mé práce, považuji tento znak v případě Kosmického zen-buddhismu za bezpochyby naplněný.

8. Rys esoterický. „Sektářské náboženství je plné tajnůstkářství a utajování.“ Enroth zde mluví o „pravdě“, která je postupně odhalována, aby člověk toužil do ní hlouběji pronikat. Svědek, se kterým jsem dělal rozhovor, si není vědom toho, že by něco takového v klášteře probíhalo, učení je plně přístupné všem.

9. Rys protikněžský. „Anti-kněžské skupiny zdůrazňují aktivní účast všech členů; všichni dostanou příležitost, každý má stejný přístup k pravdě.“ Tento znak by v případě Kosmického zen-buddhismu zřejmě platit mohl. Každý totiž má přístup k psané nauce, je koneckonců na webových stránkách kláštera. Podle Magdy Hauserové všechny členy při meditacích postupně začali oslovovat nanebevzatí mistři, pouze ji ne, což bylo chápáno jako chyba (Leschtina, 2004) – z toho usuzuji, že přístup k učení má mít skutečně každý, ačkoli Kujalová funguje jako rozhodující vůdce.

Až na drobné výjimky tedy komunita Kosmického zen-buddhismu odpovídá Enrothovým kritériím, nicméně jak ve své knize připomíná hned na úvodu tohoto výčtu, není nutné, aby se sekta vyznačovala všemi těmito znaky. Na základě tohoto seznamu je dle mého názoru možné objektivně nazývat skupinu Ladislavy Kujalové jako sektu.

Závěr

Na několika předchozích stránkách jsem představil kuroslepskou sektu Kosmický zen-buddhismus, jinak také zvanou Most ke svobodě. Je to nicméně náhled jen povrchní, předpokládám, že zpracováním veškerých dostupných informací ve spolupráci s úplně všemi svědky praktik Ladislavy Kujalové, by se dala vytvořit obsáhlá publikace, která by vývoj této komunity mapovala lépe než jedna seminární práce. I přesto věřím, že se mi podařilo sestavit stručné shrnutí dosavadního působení Kosmického zen-buddhismus, jaké mně při práci znatelně chybělo, byť třeba jen v omezené formě.

Kosmický zen-buddhismus Ladislavy Kujalové splňuje většinu charakteristických znaků sekt podle Ronalda Enrotha, a byť už v současné době komunita není nebezpečná pro veřejnost, je navzdory nárazovým kontrolám sociálních pracovníků možné, že je stále hrozbou pro své stávající členy, především pak pro děti neschopné vlastní obrany, jež jsou hned od narození manipulované vůdkyní sekty.

Seznam použité literatury

Egypt. Kosmický zenbuddhismus [online]. 2011 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://kosmickyzenbudhismus.cz/studijni-materialy/egypt/index.html
ENROTH, Ronald. 1994. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, s. 14-19
GROMBIŘÍKOVÁ, Ludmila. 1998. Most ke svobodě. Dingir [online]. [cit. 2013-01-03].  Dostupné z: http://www.dingir.cz/dingir/1998_2/clanky/D1998_2_16.html
K autodestrukci sektářů může dojít i v Čechách. 1997. Lidové noviny. 1997-04-04, s. 5
Kosmický zen-buddhismus. Kosmický zenbuddhismus [online]. 2011 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http:// kosmickyzenbudhismus.cz/kosmicky-zen-buddhismus/index.html
LESCHTINA, Jiří. 2004. Chtěla jsem blíže k bohu a ztratila jsem i vlastní jméno. Hospodářské noviny. 2004-09-03, s. 16.
MARTÍNEK, Roman. 2012a. Bývalá členka uzavřené náboženské skupiny popsala otřesné zacházení. Deník.cz [online]. Praha: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://denik.cz/kraj-vysocina/byvala-clenka-uzavrene-nabozenske-skupiny-popsala-otresne-zachazeni-20121127.html
MARTÍNEK, Roman. 2012b. Sekta z Kuroslep věří na konec světa. Konkrétnímu datu však nepodléhá…. Třebíčský deník. Praha: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., roč. 11, č. 298, s. 4.
MARTÍNEK, Roman. 2012c. Sekta z Kuroslep měla čtyři roky své starosty. Jihlavský deník. Praha: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., roč. 11, č. 179, s. 4.
MARTÍNEK, Roman. 2012d. Sekta, která si staví hrad, je podezřelá z týrání dětí. Jihlavský deník. Praha: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., roč. 11, č. 62, s. 1 a 4.
MARTÍNEK, Roman. 2012e. Bití i potraty. Žena v sektě trpěla. Jihlavský deník. Praha: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., roč. 11, č. 280, s. 1 a 4.
MARTÍNEK, Roman. 2012f. Ať dají dětem svobodu, vyzývá žena ze sekty. Jihlavský deník. Praha: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., roč. 11, č. 211, s. 4.
MARTÍNEK, Roman. 2012g. Já jsem vůbec netušila, jak vypadají peníze. Jihlavský deník. Praha: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., roč. 11, č. 223, s. 4.
MARTÍNEK, Roman. 2012h. Žena: Každé násilí bylo duchovně odůvodněné. Jihlavský deník. Praha: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., roč. 11, č. 217, s. 4.
MARTÍNEK, Roman. 2012i. Vyšetřování v sektě z Kuroslep končí. Znojemský deník. Praha: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., roč. 11, č. 278, s. 2.
PRINTZ, Thomas. Budiž světlo [online]. Přeložila Ladislava Kujalová. [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://www.novoucestou.cz/wp-content/uploads/BUDIZ-SVETLO.pdf
Příběhy. Kosmický zenbuddhismus [online]. 2011 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://kosmickyzenbudhismus.cz/pribehy/index.html
SCHWARZ, Jan. 1993a. Most ke svobodě. Horácké noviny. Třebíč: 1993, roč. 4, č. 17, s. 1-2
SCHWARZ, Jan. 1993b. Most ke svobodě. Horácké noviny. Třebíč: 1993, roč. 4, č. 20, s. 1 a 3
Studijní materiály. Kosmický zenbuddhismus [online]. 2011 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://kosmickyzenbudhismus.cz/studijni-materialy/
Úvahy. Kosmický zenbuddhismus [online]. 2011 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://kosmickyzenbudhismus.cz/uvahy-zaku/index.html
Úvod do studia karmických zákonů. Kosmický zenbuddhismus [online]. 2011 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://kosmickyzenbudhismus.cz/studijni-materialy/uvod-do-studia-karmickych-zakonu/index.html
Vibrační zlom. Kosmický zenbuddhismus [online]. 2011 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://kosmickyzenbudhismus.cz/uvahy-zaku/vibracni-zlom/index.html
Zakladatelka. Kosmický zenbuddhismus [online]. 2011 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://kosmickyzenbudhismus.cz/zakladatelka/

Autor: David Rypel, student bezpečnostních a strategických studií na FSS MU. Foto: David Rypel.