Region střední a jižní Ameriky je hned po Jižní Africe považován Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) za nejnebezpečnější region světa. Příspěvek se zaměřuje na bezpečnostně nejrizikovější hranice latinskoamerických zemí a příčiny vysoké míry kriminality v těchto oblastech v návaznosti na nedávné vydání analýzy týkající se této problematiky nadací InSight Crime.

Hlavní příčinou zvýšeného výskytu obětí úmyslného zabití v těchto oblastech je ve všech případech působení drogových kartelů a z toho plynoucí důsledky – jako příklad lze uvést kartely FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Columbia) a ELN (Ejército de Liberación Nacional) v Kolumbii, Los Zetas a kartel Sinaloa v Mexiku, největší producenti marihuany Latinské Ameriky v Paraguaji či zvýšenou koncentraci pašeráckých cest na hranicích Hondurasu. Mimoto ale nalezneme i další příčiny, které se vztahují ke konkrétnímu kontextu jednotlivých hranic.

Nejrizikovější hraniční oblasti v Latinské Americe:

Příkladem těchto specifických příčin je masivní pašování venezuelského zboží (zejména ropa a potraviny) do Kolumbie. Kromě toho v oblasti působí třetí generace kriminálních skupin, tzv. Bacrim (ze španělského bandas criminales), které se od těch předchozích liší zejména rozmanitostí jejich činnosti. Zdroj příjmů Bacrim se výrazně diferencoval a nezávisí již výhradně na pašování kokainu do USA. Kokain totiž tyto skupiny pašují do států Střední Ameriky jako je Mexiko či Honduras, kteří drogu prodávají dále do Spojených států a získají z ní tak nejvyšší zisky. Bacrim se proto soustředí také na únosy, vydírání, těžbu zlata, hazard či obchod s lidmi.

Hranice mezi Kolumbií a Venezuelou byla označena za šestou nejnebezepečnějších na světě.

Specifikem hranice mezi Mexikem a Spojenými státy je paradoxně pozitivní vliv rivality drogových kartelů na bezpečnost některých částí této oblasti. Stalo se tak v důsledku oslabení kartelu Juaréz konkurenčním kartelem Sinaloa. Oslabení kriminální skupiny však nemusí vždy vést k nárůstu bezpečnosti, jako příklad lze uvést Los Zetas a kartel ‚del Golfo‘, jejichž oslabení vedlo ke vzniku menších frakcí bojujících o vliv ve významných pohraničních územích.

Drtivá většina případů zvyšující počet obětí kolem této hranice se děje na její mexické straně, existují však důkazy o vazbách některých členů amerických bezpečnostních složek na překupníky drog.

Za příčinu zvýšené kriminality je pak v kontextu hranice mezi Guatemalou a Hondurasem zahrnován také vysoký stupeň chudoby místních obyvatel a ignorace zákona.

Srovnání 10 nejrizikovějších zemí Latinské Ameriky s vybranými státy světa podle míry úmrtnosti způsobené úmyslným zabitím:

Mexicko-guatemalská hranice nepředstavuje žádná specifika z hlediska příčin zvýšené četnosti případů úmyslného zabití. Stojí však za zmínku, že drsnou kriminální činnost skupiny mexických Los Zetas, kteří se rozšířili do Guatemaly v roce 2007 a násilím upevnili svoji rozhodující pozici v regionu, vystřídaly jiné pašerácké skupiny, které využily oslabení vlivu mexického kartelu. Ke snížení vlivu Los Zetas přitom zásadně přispěly zásahy státních bezpečnostních složek, které polapily řadu vůdčích členů kartelu. Zdánlivě pozitivní vývoj z hlediska bezpečnosti se však otočil ve prospěch skupin, kterým se otevřel prostor ke kriminálním aktivitám v oblastech, které byly dříve pod kontrolou konkurenčních Los Zetas.

Na závěr se dostáváme k paraguayské hranici s Brazílií, která je příkladem spolupráce drogových skupin s vládními úředníky, společná také např. pro Mexiko. Brazilská drogová uskupení působící v Paraguaji si zajišťují podplácením státních funkcionářů ochranu před zásahy státních bezpečnostních složek, potírání kriminality se pak v těchto zemích stává téměř nedosažitelným cílem, pakliže bezpečnostní složky nejsou v tomto ohledu sjednocené.