Regionální kaspický spor je velmi komplexní: je zde poměrně dost přímých aktérů konfliktu (Ázerbájdžán, Rusko, Kazachstán, Turkmenistán a Írán), kteří sledují jiné zájmy; existuje řada nepřímých aktérů s vlastními zájmy (např. USA, Čína, Turecko nebo ropné nadnárodní korporace); a nevyjasněný status vodní plochy. Jaký byl postoj jednotlivých aktérů ke Kaspickému moři před uzavřením dohody a jaké jsou dopady konvence pro jednotlivé aktéry?
Pozice jednotlivých aktérů a nová dohoda
Pobřežní státy se především nemohly dohodnout, zda je lepší vodní plochu spravovat na základě společného vlastnictví, nebo je lepší moře nějak rozdělit. Ve druhém případě se diskutovalo, zda jej rozdělit do národních sektorů podle statusu jezera, nebo poměrně na teritoriální vody podle statusu moře. Každá strana zastává jiný názor podle toho, co je pro ni výhodnější[1].
Více než dvacetileté dohady o statusu Kaspického moře vyústily v dlouho očekávanou novou dohodu. Pět kaspických zemí se sešlo na Pátém summitu o Kaspickém moři v kazašském městě Aktau, kdy 12. srpna 2018 vyřešily status Kaspického moře alespoň částečně. Podle všech zúčastněných stran se jedná o zásadní milník v oblasti obchodu, bezpečnosti i životního prostředí[2]. Na summitu státy došly ke kompromisu: Kaspické moře není ani moře ani jezero, respektive udělily mu „speciální legální status“[3].
Dohoda Convention on the Legal Status of the Caspian Sea tkví v tom, že hladina bude rozčleněna podle zásad rozdělování moří (právo na 15 námořních mil od pobřeží a dalších 10 mil v oblasti rybářských práv pro každého aktéra). Co se však týče mořského dna a jeho lukrativních minerálních zásob, toto rozdělení je předmětem následujících bilaterálních dohod mezi státy. Konvence rovněž zakazuje „nekaspickým“ zemím, aby v oblasti rozmísťovaly vojenská plavidla a budovaly vojenské základny[4]. Konvence zahrnuje i společné dohody v boji proti obchodu s drogami a terorismu. Státy se na summitu rovněž dohodly na vytvoření společného Kaspického ekonomického fóra, kde budou moci utužovat vzájemné obchodní a transportní vztahy, které jsou klíčové pro udržitelný růst a spolupráci v regionu[5]. Jednání na summitu zahrnovala i diskuzi o výlovu jeseterů a z nich získávaného kaviáru (v oblasti se vyskytuje přes 80 % celosvětového množství těchto ryb). Na základě možného ohrožení kvůli snižujícímu se počtu ryb se strany zavazují k vytvoření národních kvót na jejich výlov[6].
Írán
V 90. letech se Írán snažil prosadit společnou správu nad celou vodní hladinou, neboť při jakémkoliv dělení by jeho část byla nejmenší a navíc nejhlubší, což by významně ztěžovalo těžbu z mořského dna. Proto byl zastáncem sovětsko-íránských dohod, kdy se mělo o využívání moře rozhodovat společně[7]. Nicméně sdílené vlastnictví bylo rázně odmítáno ze strany postsovětských republik, a tak Írán zůstal ve své pozici sám, až nakonec přistoupil na rozčlenění moře za podmínky, že bude rozděleno rovnoměrně, tedy 20 % pro každý stát. Na to však ostatní státy nepřistoupily a Írán nadále zastával pozici společné správy navzdory ostatním[8]. Právě Írán pravděpodobně nejvíce ustoupil ze svých požadavků, čemuž se dá rozumět tak, že tato země utrpí největší škody kvůli rozdělení hladiny podle definice moře (v době sovětsko-íránské společné správy měl Írán přístup k 50 % Kaspického moře, podle nové dohody mu připadne cca 11 % teritoria[9]), proto lpí na následujícím důkladném bilaterálním rozdělení mořského dna.
Na druhou stranu i Írán měl nakonec přeci jen zájem, aby byla dohoda podepsána, a to z důvodu, že zabraňuje určitým „nekaspickým“ aktérům (USA a NATO) v budování vojenských základen v regionu a sám bude mít větší možnost intervenovat v regionálních záležitostech[10], což lze považovat za značný politický benefit vzhledem k tomu, že země je v poslední době vystavena výraznému politickému i ekonomickému tlaku západních států (především USA). Navíc se díky konvenci prohloubí spolupráce s Ruskem jako protiváha vůči západnímu vlivu[11] a nahradí se ekonomické ztráty, kterým země čelí kvůli sankcím.
Ázerbájdžán
Tato země nejvíce oponovala sovětsko-íránské dohody, které nezahrnují nic o mořském dně, proto se netýkají ani těžby a naopak obhajoval národní sektory. Nesouhlasil však s původním „republikovým“ dělením bývalé sovětské části Kaspického moře, protože s novým rozdělením by některé z největších zásob ropy a zemního plynu byly situovány v ázerbájdžánské zóně. Ložiska v této zóně se nacházejí na snadno přístupném a mělkém dně, což ulehčuje těžbu (na rozdíl od Íránu). Z politického hlediska byla v 90. letech tato země novým spojencem USA, které neměly zájem na tom, aby se Írán zapojoval do jednání, kdy a jak čerpat kaspické zdroje[12].
Díky novému statusu si Ázerbájdžán zachovává svá ropná pole Azeri-Čirag-Gunešli a Shah Deniz, která mají svou rozlohou a produkcí spolu s kazašským Kašaganem největší význam v oblasti[13]. Podle národních zpráv se Ázerbájdžán vždy snažil dosáhnout této dohody a chránit národní zájmy, proto je ve všech oblastech spokojen s výslednou dohodou. Signatáři dohody se totiž zavázali k posilování a udržování bezpečnosti v kaspickém regionu, tudíž se předpokládá, že se státy pokusí politicky efektivně vyřešit své palčivé problémy (v tomto případě jde o vyřešení arménsko-ázerbájdžánského konfliktu o Náhorní Karabach)[14].
Rusko
Téměř po celá 90. léta země protežovala sovětsko-íránské rozdělení, které dávalo prostor pro společné využívání, a spoléhala na sovětské dědictví nových republik, které byly dohodami rovněž zavázané, protože jako nástupci SSSR zdědili povinnosti vyplývající z dohod[15]. Rusko se navíc potýkalo s vnitřním rozporem mezi oficiální zahraniční politikou vůči postsovětským republikám a ropnými korporacemi. Časem se Rusko snažilo vymyslet kompromis, který spojoval jak sektorové rozdělení, tak společné využívání, na což přistoupily všechny země kromě Ázerbájdžánu. Nicméně Rusko v roce 1998 přehodnotilo svou pozici a přistoupilo na sektorové rozdělení celého dna. Ústupek se ale netýkal vodní plochy, která měla být nadále spravována společně[16].
Z krátkodobé perspektivy je dohoda největším přínosem pro Rusko, které si zajistilo dominanci své námořní flotily, na níž jsou umístěné raketové střely namířené na Sýrii. Rusko si rovněž znovu upevnilo svou pozici v regionu proti rozpínajícímu se vlivu Číny i snahám západních států a dohoda je také demonstrací rusko-íránské kooperace navzdory americkým sankcím[17]. Nicméně kvůli vlastním sankcím může Rusko Íránu nabídnout jen omezenou pomoc v podobě asistence v rozvoji polí zemního plynu[18]. Prezident Putin ocenil, že dohoda reguluje vojenské i politické záležitosti a bude zajišťovat mír v regionu.[19] Představil také strategii pro rozvoj transportní infrastruktury do roku 2030[20].
Kazachstán
Kazachstán měl velký zájem na tom, aby byl status Kaspického moře podmíněn Úmluvě OSN o mořském právu kvůli vymezení vnitřních a teritoriálních vod a exkluzivní ekonomické zóně[21]. Země disponuje nejdelším pobřežím, proto je pro ni nejvýhodnější status moře, podle nějž by Kazachstánu připadl největší díl hladiny i mořského dna[22]. Nicméně nebránil se rozdělení dna podle středové linie a tomu, že by hladina byla spravována společně. Nejdůležitější pro něj bylo zachování přístupu k ruským vodním cestám (Volha), skrze něž má přístup k otevřeným mořím[23].
Hlavním přínosem pro Kazachstán je jasnější rozdělení jurisdikce nad oblastí, kde se nachází jeho ropné pole Kašagan. Kazachstán má obdobně jako Turkmenistán plány na vybudování Kazašského kaspického transportního systému, tedy ropovodu vedoucího do ázerbájdžánského Baku a dále do Evropy[24]. Summit podpořil dobré vztahy Kazachstánu s Ruskem v oblasti úzkých ekonomických, vojensko-technických a vesmírných vazeb; s Íránem v oblasti podpory mezinárodních dohod ohledně jaderných záležitostí; a s Turkmenistánem ohledně ekonomických vazeb a otázek týkajících se Aralského jezera[25].
Kazachstán je tak spokojen s tím, co přináší nová dohoda, jelikož tím získává největší podíl vodní plochy do své správy. Nová kaspická dohoda má ještě více podpořit kazašský obchodní potenciál v regionu i mimo něj, což mu přinese značné ekonomické benefity. Mezi Kazachstánem a Ruskem byl už 9. listopadu 2018 podepsán protokol o rozdělení dna Kaspického moře v jeho severní části, který byl ratifikován již 6. prosince. Jedná se o součást dalších bilaterálních dohod mezi jednotlivými aktéry navazující na novou kaspickou konvenci a na předchozí kazašsko-ruské bilaterální dohody[26].
Turkmenistán
Turkmenistán v roce 1993 jako první z pěti států odsouhlasil zákon, který deklaruje jeho pravomoci nad dvanáctimílovým mořským teritoriem a nad námořní ekonomickou zónou. Je zemí, která má čtvrté největší zásoby plynu na světě. Díky nové konvenci má Turkmenistán možnost konečně uskutečnit svůj dlouhodobý plán na výstavbu infrastruktury v rámci Trans-kaspického projektu, který má exportovat turkmenský zemní plyn přes Ázerbájdžán dále do Evropy s možným napojením také kazašské ropy[27]. Nicméně není jasné, jak moc budou, nebo nebudou ostatní státy (především Írán a Rusko, které si chce ponechat dominantní roli exportéra v Evropě) tomuto projektu stát v cestě pod rouškou environmentální zátěže[28]. Turkmenistán má však velký zájem na diverzifikaci svého exportu, aby snížil závislost na čínských trzích (90 % turkmenského plynu se v roce 2017 vyvezlo právě do Číny). Podílí se na budování plynovodu TAPI (Turkmenistán-Afghánistán-Pákistán-Indie), který by měl být dokončen do dvou let, a je velmi pravděpodobné, že se země zaměří na další prohlubování spolupráce i s EU[29].
Turkmenistán je adeptem na světové prvenství, co se týče zásob zemního plynu. Nevyřešený status Kaspického moře dlouho bránil zahraničním investorům aktivně podnikat v této oblasti, proto je nová konvence pro zemi velmi důležitá. Otevírají se jí nové možnosti díky vhodným podmínkám pro příchod zahraničních společností, které nejenže mohou spolupracovat na těžbě, ale taky na výzkumu dalších pravděpodobně významných zásob plynu.
Úspěch nebo selhání nové konvence?
Výsledky summitu v kazašském Aktau jsou zčásti jednoznačně pozitivní, ale rovněž se některé zásadní záležitosti nevyřešily, pouze se odsunuly. Mezi kladné stránky lze považovat ekonomický rozměr dohody o vymezení mořských teritorií pro využívání vodních zdrojů, transportní a logistické úmluvy, environmentální zásady (zachování nepoškozených a obnova poškozených částí, ohleduplné využívání biologických zdrojů a prevence, redukce a kontrola znečištění s odkazem na předpisy a standardy mezinárodních dohod a jejich protokolů) a nevojenskou část bezpečnosti (boj proti organizovanému zločinu, terorismu apod.). Podle slov aktérů vnáší dohoda bezpečnost a mír mezi kaspické státy a pomáhá chránit mořské prostředí. Otázkou zůstává, jestli budou státy v budoucnu schopné dodržet svůj závazek, že z regionu vytvořily mírovou oblast a vojensky proti sobě nezasáhnou vzhledem k tomu, že snad kromě Kazachstánu se ve všech případech jedná o autoritářské až totalitní systémy.
Strany se také vyhnuly řešení nejpalčivějšího problému – rozdělení mořského dna a přístup k zásobám přírodních zdrojů[30]. Navzdory úspěchu z uzavření konvence a oslavování diplomacie jako nástroje k řešení mezinárodních sporů se tento fakt dá považovat svým způsobem za selhání summitu. Vždy to byly především nerostné suroviny, o které šlo všem stranám nejvíce a k jejichž rozdělení mezi aktéry nedošlo. Opět může trvat velmi dlouho, než se následné bilaterální dohody uzavřou.
Seznam použitých zdrojů
[1] SHEIKHMOHAMMADY, M. – MADANI, K. (2008): “Bargaining over the Caspian Sea – the Largest Lake on the Earth.” World Environmental and Water Resources Congress 2008 Ahupua’a, ResearchGate, 9 p. [online] Dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/Kaveh_Madani/publication/269128948_Bargaining_over_the_Caspian_Sea_-_The_Largest_Lake_on_the_Earth/links/5586d25a08ae71f6ba91371f.pdf. Ověřeno ke dni: 25. 11. 2018.
[2] RT News (12. 8. 2018): “Milestone event“: Five states sign historic deal on status of Caspian Sea. RT News. [online] Dostupné z: https://www.rt.com/news/435770-putin-caspian-summit-breakthrough/. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[3] BBC (12. 8. 2018): Caspian Sea: Five countries sign deal to end dispute. BBC News. [online] Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-45162282. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[4] The Economist (16. 8. 2018): Is the Caspian a sea or a lake? The Economist. [online] Dostupné z: https://www.economist.com/the-economist-explains/2018/08/16/is-the-caspian-a-sea-or-a-lake. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[5] RT News (12. 8. 2018): “Milestone event“: Five states sign historic deal on status of Caspian Sea. RT News. [online] Dostupné z: https://www.rt.com/news/435770-putin-caspian-summit-breakthrough/. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[6] BBC (12. 8. 2018): Caspian Sea: Five countries sign deal to end dispute. BBC News. [online] Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-45162282. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[7] GHAFOURI, M. (2008): “The Caspian Sea: Rivalry and Cooperation.“ Middle East Policy, Vol. 15, No. 2, pp. 81-96. [online] Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.1111/j.1475-4967.2008.00351.x. Ověřeno ke dni 6. 12. 2018.
[8] O´LEAR, S. (2004): “Resources and conflict in the Caspian Sea.” Geopolitics, Vol. 9, No. 1, pp. 161-186. [online] Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/14650040412331307872?needAccess=true. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[9] DUDLEY, D. (14. 8. 2018): Teheran Tries To Face Down Domestic Critics Of Caspian Sea Deal. Forbes. [online] Dostupné z: https://www.forbes.com/sites/dominicdudley/2018/08/14/tehran-skeptics-of-caspian-sea-deal/#37b8ad9350fc. Ověřeno ke dni: 14. 12. 2018.
[10] Iran Daily (14. 8. 2018): Iran parliament research center to review Caspian Sea Convention. Iran Daily. [online] Dostupné z: http://www.iran-daily.com/News/219837.html. Ověřeno ke dni: 14. 12. 2018.
[11] BBC (12. 8. 2018): Caspian Sea: Five countries sign deal to end dispute. BBC News. [online] Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-45162282. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[12] MEHDIYOUN, K. (2000): “Ownership of Oil and Gas Resources in the Caspian Sea.” The American Journal of International Law, Vol. 94, No. 1, pp. 179-189. [online] Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/pdf/2555242.pdf. Ověřeno ke dni: 25. 11. 2018.
[13] AUYEZOV, O. (12. 8. 2018): Russia, Iran, and three others agree Caspian status, but not borders. Reuters. [online] Dostupné z: https://www.reuters.com/article/us-kazakhstan-caspian-borders/russia-iran-and-three-others-agree-caspian-status-but-not-borders-idUSKBN1KX0CI. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[14] SHIRINOV, R. (17. 8. 2018): Caspian Convention to create favorable background for settlement of Karabakh conflict. AzerNews. [online] Dostupné z: https://www.azernews.az/nation/136356.html. Ověřeno ke dni: 14. 12. 2018.
[15] GHAFOURI, M. (2008): “The Caspian Sea: Rivalry and Cooperation.“ Middle East Policy, Vol. 15, No. 2, pp. 81-96. [online] Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.1111/j.1475-4967.2008.00351.x. Ověřeno ke dni 6. 12. 2018.
[16] MEHDIYOUN, K. (2000): “Ownership of Oil and Gas Resources in the Caspian Sea.” The American Journal of International Law, Vol. 94, No. 1, pp. 179-189. [online] Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/pdf/2555242.pdf. Ověřeno ke dni: 25. 11. 2018.
[17] The Economist (16. 8. 2018): Is the Caspian a sea or a lake? The Economist. [online] Dostupné z: https://www.economist.com/the-economist-explains/2018/08/16/is-the-caspian-a-sea-or-a-lake. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[18] GREENWOOD, P. (12. 8. 2018): Landmark Caspian Sea deal signed by five coastal nations. The Guardian. [online] Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2018/aug/12/landmark-caspian-sea-deal-signed-among-five-coastal-nations. Ověřeno ke dni 6. 12. 2018.
[19] TASS (12. 8. 2018): Putin says Caspian Sea status convention is good example of successful teamwork. TASS: Russian News Agency. [online] Dostupné z: http://tass.com/politics/1016962. Ověřeno ke dni: 14. 12. 2018.
[20] TASS (12. 8. 2018): Putin calls on Caspian littoral nations to focus on development of digital economy. TASS: Russian News Agency. [online] Dostupné z: http://tass.com/economy/1016972. Ověřeno ke dni: 14. 12. 2018.
[21] MEHDIYOUN, K. (2000): “Ownership of Oil and Gas Resources in the Caspian Sea.” The American Journal of International Law, Vol. 94, No. 1, pp. 179-189. [online] Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/pdf/2555242.pdf. Ověřeno ke dni: 25. 11. 2018.
[22] The Economist (16. 8. 2018): Is the Caspian a sea or a lake? The Economist. [online] Dostupné z: https://www.economist.com/the-economist-explains/2018/08/16/is-the-caspian-a-sea-or-a-lake. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[23] GHAFOURI, M. (2008): “The Caspian Sea: Rivalry and Cooperation.“ Middle East Policy, Vol. 15, No. 2, pp. 81-96. [online] Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.1111/j.1475-4967.2008.00351.x. Ověřeno ke dni 6. 12. 2018.
[24] PANNIER, B. (9. 8. 2018): A Landmark Caspian Agreement — And What It Resolves. Radio Free Europe, Radio Liberty. [online] Dostupné z: https://www.rferl.org/a/qishloq-ovozi-landmark-caspian-agreement–and-what-it-resolves/29424824.html. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[25] ALTYNSARINA, E. (14. 8. 2018): Caspian Sea nations sign historic convention laying solid framework for use of resource-rich sea. The Astana Times. [online] Dostupné z: https://astanatimes.com/2018/08/caspian-sea-nations-sign-historic-convention-laying-solid-framework-for-use-of-resource-rich-sea/. Ověřeno ke dni: 14. 12. 2018.
[26] KazInform (6. 12. 2018): Kazakh Parliament ratified amendments to Agrt on Caspian Sea Bottom Delimitation. KazInform: International News Agency. [online] Dostupné z: https://www.inform.kz/en/kazakh-parliament-ratified-amendments-to-agrt-on-caspian-sea-bottom-delimitation_a3474431. Ověřeno ke dni: 14. 12. 2018.
[27] DUDLEY, D. (14. 8. 2018): Teheran Tries To Face Down Domestic Critics Of Caspian Sea Deal. Forbes. [online] Dostupné z: https://www.forbes.com/sites/dominicdudley/2018/08/14/tehran-skeptics-of-caspian-sea-deal/#37b8ad9350fc. Ověřeno ke dni: 14. 12. 2018.
[28] The Economist (16. 8. 2018): Is the Caspian a sea or a lake? The Economist. [online] Dostupné z: https://www.economist.com/the-economist-explains/2018/08/16/is-the-caspian-a-sea-or-a-lake. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.
[29] MAMMADOVA, L. (28. 11. 2018): Turkmenistan invites foreign investors to develop oil sector in Caspian Sea. AzerNews. [online] Dostupné z: https://www.azernews.az/news.php?news_id=141705&cat=region. Ověřeno ke dni: 14. 12. 2018.
[30] DUDLEY, D. (14. 8. 2018): Teheran Tries To Face Down Domestic Critics Of Caspian Sea Deal. Forbes. [online] Dostupné z: https://www.forbes.com/sites/dominicdudley/2018/08/14/tehran-skeptics-of-caspian-sea-deal/#37b8ad9350fc. Ověřeno ke dni: 14. 12. 2018.
