Současná turbulentní doba staví mnohé evropské země před otázku, zda se v zájmu bezpečnosti přimknout pevněji k Evropské unii či zda jít vlastní cestou. Nejinak je tomu i v Polsku, kde tato otázka stojí na pozadí konfliktu mezi liberálním premiérem Donaldem Tuskem a konzervativním prezidentem Karolem Nawrockým. Jablkem sváru se stal program EU SAFE, skrze nějž má Polsko získat 43,7 miliard EUR (přibližně 1 bilion CZK) na nákupy vojenské techniky. Zatímco dle premiéra Tuska program představuje jedinečnou příležitost k posílení polské bezpečnosti, prezident Nawrocki jej označil za hrozbu vůči polské suverenitě, načež zákon umožňující čerpání těchto peněz vetoval. Co tento spor znamená pro identitu země s třetí největší armádou v NATO a jaké dopady může mít na její evropské spojence?
Tento samotný spor, podobně jako řadu jiných, můžeme ve své podstatě vnímat coby střet dvou neslučitelných příběhů neboli strategických narativů, skrze něž se obě strany snaží získat na svou stranu veřejnost a zároveň ji odradit od podpory oponenta. [1] Příběhy totiž díky své poutavosti a emocionální síle [2] dokážou formovat identity celých skupin na základě prostého rozlišení na „My“ a „Oni“. [3] Není tedy náhodou, že jak Nawrocki, tak Tusk užívají právě tohoto politického nástroje. K budování identit svých táborů poté obě strany sahají k reinterpretaci různých aspektů polské minulosti, současnosti, ale i budoucnosti. [1] Toto se prolíná všemi oblastmi veřejného života a ovlivněny jsou tak i otázky bezpečnosti a zahraniční politiky. V důsledku je veřejně reinterpretován i zmíněný program SAFE stojící na počátku politického sporu mezi polským prezidentem a premiérem.
Pomocí SAFE k bezpečné Evropě
SAFE (Security Action for Europe) je finanční nástroj Evropské unie, jehož cílem je podpořit obranyschopnost členských států poskytnutím dlouhodobých půjček. Takto získané finance mají státy využít k nákupu vojenského vybavení, jež má být vyrobeno převážně v Evropě. Díky tomu tak z těchto značných investic do obrany bude těžit především evropský obranný průmysl, jenž bude moct investovat do svých výrobních kapacit, zatímco prostor pro nákup vybavení ze zemí mimo Evropu se značně zmenší. Tím pádem by mělo dojít k posílení evropské soběstačnosti v oblasti zbrojení a ke snížení rizika závislosti na třetích zemích. [4]
Samotné Polsko by mělo z tohoto programu obdržet téměř 1 bilion korun, zdaleka nejvíce ze všech zemí. Pro představu, dalším největším příjemcem financí by po Polsku mělo být Rumunsko, těsně následováno Francií a Maďarskem. Každá z těchto zemí má ovšem obdržet pouze třetinu toho, co Polsko, tedy přibližně 14 miliard eur. [5]
Přestože se tak získané finance mohou zdát jako jedinečná šance k posílení polských ozbrojených sil, které jsou již nyní třetí největší v NATO, [6] prezident Nawrocki a jeho spojenci ze strany Právo a spravedlnost (PiS) upozorňují na jimi vnímané nevýhody. Jedním z bodů kritiky se staly přísné podmínky programu, například v oblasti vlády práva, které by dle nich mohly Bruselu poskytnout prostředek k nátlaku na Varšavu v případě sporů. V takovém případě, jak argumentoval prezident Nawrocki při vysvětlování svého veta, by Evropská unie mohla utnout tok financí, zatímco Polsko by nadále muselo půjčku splácet. [7] Naproti tomu premiér Tusk podotkl, že tyto přísné podmínky mají za účel zabránit korupci, a ne omezovat suverenitu země, namísto kritiky by tak dle něj měly být opozicí naopak podporovány. [8]
Za jiných okolností by tato kritika ze strany opozice a prezidenta nejspíše neměla značný dopad, ovšem na rozdíl od jiných zemí, kde rozhodnutí o SAFE bylo čistě v rukou vlády, Polsko potřebovalo nejdříve přijmout zvláštní zákon pro jednoduché čerpání těchto peněz. [5] Prezident Nawrocki ale tento zákon vetoval a Tuskova vláda nemá v polském parlamentu dostatečnou většinu k jeho přehlasování. Je ovšem důležité dodat, že i přes prezidentské veto bude moct Polsko tyto peníze využít, bude se ale jednat o zásadně zdlouhavější a náročnější proces. [9]
Prezident Nawrocki zároveň představil vlastní návrh, tzv. SAFE 0 %, jak bez těchto evropských peněz financovat rozvoj ozbrojených sil. Ten byl ale premiérem Tuskem odmítnut coby nerealistický. [10] Vznikl tak určitý paradox, kdy jak současná vláda premiéra Tuska, tak i opoziční PiS a s nimi spojený prezident Nawrocki podporují větší investice do polské bezpečnosti, zároveň ji ale těmito spory oslabují. Tento současný spor není ale zdaleka izolovaným incidentem, naopak se jedná jen o nejnovější epizodu v dlouholetém konfliktu mezi PiS a Občanskou koalicí (KO) premiéra Tuska, který má základ v hlubokém rozdělení polské společnosti.
Sjednocená, přesto rozdělená země
I v rámci současné Evropy plné polarizovaných společností je míra rozdělení polské společnosti poměrně unikátní. Prapůvod tohoto rozdělení bychom mohli nalézt v 18. století, kdy bylo Polsko rozděleno mezi Prusko, Rusko a Rakousko, což vedlo k rozdílnému tempu ekonomického rozvoje jednotlivých částí země. Zatímco pruská část, dnes tvořící sever a západ země, si procházela intenzivním rozvojem a industrializací, rakouské a ruské Polsko, tedy dnešní jih a východ země, v rozvoji zaostávaly. Po vzniku samostatného sjednoceného Polska s koncem první světové války tak i nadále zůstala země rozdělena dle úrovně rozvoje, což se přeneslo i do rozdílných politických preferencí. Toto hospodářské rozdělení se již podařilo do značné míry vyrovnat, jeho politické důsledky ovšem nadále zůstávají, třebaže s časem slábnou. Dodnes tak můžeme zemi rozdělit na dvě části. Na jedné straně je liberálnější a urbanizovanější Polsko, tvořené většími městy, severem a západem země, a na straně druhé je konzervativnější, pobožnější a rurálnější Polsko, tvořící jih a východ země. [11]
V souladu s tím, jak lze Polsko rozdělit na liberálnější a konzervativnější část, dominují i polské politické scéně již od nultých let tohoto století dvě hlavní strany, každá reprezentující jednu část země. Opakovaně se tak střetává liberální a proevropská Občanská koalice (KO), do roku 2025 známá pod názvem Občanská platforma (PO), současného premiéra Donalda Tuska s národně konzervativním Právem a spravedlností (PiS), vedené Jarosławem Kaczyńským. [11] PiS, v současnosti hlavní opoziční strana, která v zemi vládla v letech 2005-2007 a 2015-2023, během své druhé vlády prosadila řadu kontroverzních reforem, mimo jiné reformu justice, která vedla ke konfliktu s EU a k zastavení evropských dotací pro Polsko. [12] Za této vlády Polsko spolu s Maďarskem silně kritizovalo jednání Evropské unie, jež byla polskou vládou označována za nástroj německé nadvlády nad Evropou. Donald Tusk jakožto představitel opozice vůči PiS byl pak obviňován z toho, že jedná ve prospěch Německa a ne Polska. [13] Zároveň ovšem PiS razilo silně protiruský kurz a po zahájení invaze na Ukrajinu tehdejší polská vláda zásadně navýšila výdaje na obranu. [14] Navzdory prohře v parlamentních volbách v roce 2023 si strana dokázala udržet jistou moc skrze úřad prezidenta, který tehdy zastával PiSem podporovaný Andrzej Duda. V roce 2025 se pak jeho nástupcem stal další nezávislý, PiSem podporovaný kandidát Karol Nawrocki. Ten v druhém kole prezidentských voleb velice těsně zvítězil s 50,9 % hlasů nad kandidátem tehdejší PO Rafałem Trzaskowským s 49,1 % hlasů, což rovněž dokládá míru rozdělenosti země. [15]
Další strany, vyjma pravicové Konfederace a krajně pravicové Konfederace Koruny polské (KKP), nemají mezi polskými voliči větší podporu. [16] I díky tomu tak polskou politiku defacto definuje poměrně ostrý střet KO a PiS, čímž jen roste nevraživost mezi liberálním a konzervativním blokem. Tím ale silně trpí jednota polské společnosti, jež je v dnešní době informačního působení důležitější než kdy jindy. [17] Přestože je tak tato vzájemná nevraživost mezi oběma tábory již do jisté míry tradičním prvkem polské politiky, současná doba z ní činí výraznou slabinu polské bezpečnosti. V moment, kdy se tyto spory přenesou i do oblasti, v níž ještě donedávna panoval vzájemný konsenzus, tedy do výstavby polských ozbrojených sil, riskuje Polsko nejen zásadní oslabení vlastní bezpečnosti, ale případně i bezpečnosti celého regionu.
Program SAFE v narativech PiS a KO
Střet o program SAFE tak představuje rozšíření sporů mezi PiSem a KO i do oblasti obrany, kde ještě nedávno panovala mezi oběma tábory relativní shoda. Pomineme-li prostý euroskepticismus PiS a prezidenta Nawrockého, možným důvodem k vymezení se vůči tomuto programu by mohly být blížící se parlamentní volby. Opozicí k SAFE by se PiS mohlo pokoušet zastavit dlouhodobý pokles v preferencích, způsobený odchodem jejich voličů ke Konfederaci či ke KKP, jež jsou více euroskeptické. [18] Právo a spravedlnost by se tak skrze tento spor mohlo pokoušet stvrdit svou pozici coby hlavního oponenta proevropské vlády Donalda Tuska a přebrat konkurenci voliče.
Prezident Nawrocki a představitelé PiS tedy v rámci jimi šířeného strategického narativu označují SAFE za nástroj, skrze nějž si má EU zajistit podřízenost země a představuje tak hrozbu pro polskou suverenitu. EU je zároveň nadále zobrazována jako nástroj německé dominance nad Evropou, čímž se daří do současného sporu vnést i historické a dodnes živé křivdy, [11] nemluvě o možnosti nadále osočovat Donalda Tuska z konání ve prospěch Německa. Celkově tak narativ prosazovaný PiS a prezidentem staví Evropskou unii a proevropské politiky do role nepřátel, kteří mají usilovat o to, aby Polsko přestalo být suverénním státem a stalo se místo toho vazalem Bruselu. Prezident Nawrocki a představitelé PiS se poté stylizují do role obránců polské suverenity a státnosti, kteří bojují o Polsko schopné určovat si svou vlastní politiku. Nawrockým představený program SAFE 0 % poté může posloužit jako určitý příklad, jak on a jeho spojenci usilují o silné, ale nezávislé Polsko. [9]
Naproti tomu premiér Tusk a jeho vláda program SAFE prezentují diametrálně odlišně, jakožto prostředek k posílení polské bezpečnosti a zároveň coby způsob, jak Polsko pevněji připoutat k EU. Do jisté míry tak akcentují evropský element polské identity a myšlenku Polska coby součásti a významného hráče v EU. [19] Ostatně Polsko za vlády Donalda Tuska vyvíjí výraznou snahu stát se důležitým hráčem evropské politiky například skrze obnovení tzv. Výmarského trojúhelníku, což je regionální aliance Polska, Německa a Francie. [20] V rámci tohoto narativu je i program SAFE do značné míry propagován coby polská myšlenka, z níž taky Polsko nejvíce těží. [8] Naproti tomu do pozice oponentů jsou narativem staveni euroskeptici. Mezi ně jsou ale řazeni jak krajně pravicoví politici chtějící odchod z EU, typu Grzegorze Brauna (KKP), který EU označuje za „eurokolchoz“, [21] tak i představitelé strany PiS či prezident Nawrocki, kteří jsou i přes svou rétoriku umírněnější. Samotné veto Nawrockého je poté vyobrazováno coby akt vlastizrady. [22] Dle vládního narativu pak cílem těchto euroskeptiků má být tzv. „Polexit“, tedy odchod Polska z EU, což by dle Tuska představovalo pro zemi katastrofu. [19] Je ovšem otázkou, jak reálná je tato obava, a zda se spíše nejedná o způsob, jak získat na svou stranu polskou společnost, jež členství v EU z drtivé většiny podporuje. [23]
Vnitrostátní krize s regionálními důsledky
Jaké bude mít spor dlouhodobé dopady není zatím zcela jasné, pravděpodobně se ale neomezí jen na rychlost polských vojenských akvizic. V oblasti vnitřní politiky se vzhledem k blížícím se volbám nedá vyloučit ani další eskalace konfliktu mezi PiS a KO, což by mohlo představovat problém v případě nenadálé krize, vyžadující jednotu jak politické reprezentace, tak společnosti. Zároveň by to z Polska učinilo ideální bojiště pro vedení informační války, čehož by mohly využít státy jako například Rusko.
Obavy z toho, jak a zda by vůbec Polsko dokázalo v případě krize fungovat a reagovat, se poté mohou přenést i do mezinárodní roviny. Zde se již v reakci na veto prezidenta Nawrockého začaly množit obavy o spolehlivosti Polska ze strany jeho spojenců, [9] jež by mohly případně dále růst. I z tohoto důvodu bude důležité sledovat, která ze dvou propagovaných polských identit nakonec vzejde ze střetu jako vítěz. Navzdory rozdílným pohledům na řadu záležitostí by ale ať již více svrchované, či více evropské Polsko nadále hrálo významnou roli v evropské bezpečnostní architektuře a pro své spojence by bylo spolehlivým partnerem. Naproti tomu třetí polská republika, jež by zůstala rozvrácená vnitřními rozbroji a neschopností jednat, by v lecčem mohla začít připomínat republiku první z dob novověku, pro niž se tato kombinace nakonec stala osudnou. A to by v současném turbulentním světě mělo znepokojovat nejen Poláky, ale taktéž jejich spojence.
Editor článku: Kryštof Tesař a Veronika Zwiefelhofer Čáslavová
Titulní obrázek – zdroj: Wikimedia Commons
Zdroje
[1] Colley, T. (2017). Is Britain a force for good? Investigating British citizens’ narrative understanding of war. Defence Studies, 17(1), 1-22.
[2] Waldman, S., & Havel, S. (2022). Launching narrative into the information battlefield. Connections-Qj.Org. Retrieved from https://connections-qj.org/article/launching-narrative-information-battlefield
[3] Miskimmon, A., O’Loughlin, B., & Roselle, L. (2013). Strategic narratives: Communication power and the new world order. New York, NY: Routledge.
[4] European Commission. (n.d.). SAFE | Security Action for Europe. Retrieved April 14, 2026, from https://defence-industry-space.ec.europa.eu/eu-defence-industry/safe-security-action-europe_en
[5] Górski, M. (2026, March 13). Dispute over SAFE in Poland. What is the situation like in other countries? Defence24.com. Retrieved from https://defence24.com/geopolitics/dispute-over-safe-in-poland-what-is-the-situation-like-in-other-countries
[6] Kamińska, M. (2026, January 16). Poland aims to boost troop numbers to 500,000 by 2039. TVP World. Retrieved from https://tvpworld.com/91080137/poland-sets-goal-of-500000-soldier-army
[7] Kość, Wojciech. (2026, March 12). Poland’s president vetoes €44B EU loans-for-weapons program. POLITICO. Retrieved from https://www.politico.eu/article/8099742/
[8] The Chancellery of the Prime Minister Republic of Poland. (2026, February 27). SAFE: Poland’s Blueprint for European Security and Domestic Defence Growth – The Chancellery of the Prime Minister – Gov.pl website. Retrieved April 17, 2026, from https://www.gov.pl/web/primeminister/safe-polands-blueprint-for-european-security-and-domestic-defence-growth
[9] Zaborowski, M. (2026, March 13). Poland’s SAFE Veto: A Self-Inflicted Wound or a Sovereign Stand? GLOBSEC. Retrieved from https://www.globsec.org/commentaries/poland-safe-veto-eu-defence-loans
[10] Glogowski, P. & AP. (2026, March 13). Poland’s PM Tusk defies president’s veto over €43.7 billion EU defence loan. Euronews. Retrieved from https://www.euronews.com/2026/03/13/polands-pm-tusk-defies-presidents-veto-over-437-billion-eu-defence-loan
[11] Skiba, K. (2023, December 5). Do Poland’s 19th-century partitions still influence elections today? Retrieved from https://notesfrompoland.com/2023/12/05/do-polands-19th-century-partitions-still-influence-elections-today/
[12] Liboreiro, J. (2024, February 29). Breaking down the €137 billion in EU funds that Brussels has unfrozen for Poland. Euronews. Retrieved from https://www.euronews.com/my-europe/2024/02/29/breaking-down-the-137-billion-in-eu-funds-that-brussels-has-unfrozen-for-poland
[13] Lepiarz, J. (2025, December 1). Breakthrough needed in German-Polish relations. Deutsche Welle. Retrieved from https://www.dw.com/en/breakthrough-needed-in-german-polish-relations/a-74963468
[14] Paauwe, C. (2025, October 25). Flashy hardware, fragile strategy: is Poland, NATO’s biggest defence spender, preparing for the right war? Retrieved from https://notesfrompoland.com/2025/10/25/flashy-hardware-fragile-strategy-is-poland-natos-biggest-defence-spender-preparing-for-the-right-war/
[15] Romaniuk, J. (2025, August 14). Different Shades of Democracy: The Political Landscape in Poland After the Presidential Election. Retrieved from https://www.fpri.org/article/2025/08/the-political-landscape-in-poland-after-the-presidential-election/
[16] POLITICO. (n.d.). POLITICO Poll of Polls — Polish polls, trends and election news for Poland. Retrieved April 17, 2026, from https://www.politico.eu/europe-poll-of-polls/poland/
[17] Van Vuuren, R. (2018). Information Warfare as Future Weapon of Mass-disruption, Africa 2030s Scenarios. Journal of Futures Studies, 77–94. https://doi.org/10.6531/JFS.201809_23(1).0006
[18] Tilles, D. (2026, March 2). As its support falls to lowest in 14 years, what’s gone wrong for Poland’s opposition PiS party? [Opinion]. Retrieved from https://notesfrompoland.com/2026/03/02/as-its-support-falls-to-lowest-in-14-years-whats-gone-wrong-for-polands-opposition-pis-party-opinion/
[19] Wright, H. (2026, March 15). PiS election win could push Poland out of EU, PM Tusk warns. TVP World. Retrieved from https://tvpworld.com/92103403/tusk-real-threat-poland-will-leave-eu-if-pis-wins-next-election
[20] Allik, H. (2024, June 27). Weimar Triangle starts preparing for a standoff with Russia. Deutsche Welle. Retrieved from https://www.dw.com/en/weimar-triangle-starts-preparing-for-a-standoff-with-russia/a-69492503
[21] Stachurska, A. (2026, April 11). Grzegorz Braun w Płocku: „To eurokołchoz”. Przeciwnicy: „Auschwitz nie spadło z nieba”. PetroNews – Płock – Portal Informacyjny I Gazeta. Retrieved from https://petronews.pl/grzegorz-braun-w-plocku-to-eurokolchoz-przeciwnicy-auschwitz-nie-spadlo-z-nieba/
[22] Kancelaria Premiera. (2026, March 12). Decyzja Prezydenta to #ZdradaNarodowa! Zobacz dlaczego!. Facebook. Retrieved April 17, 2026, from https://www.facebook.com/kancelaria.premiera/posts/-decyzja-prezydenta-to-zdradanarodowa-zobacz-dlaczego-%EF%B8%8F/1363012992529245/
[23] Thomas, J. (2026, March 19). Fact check: Is “Polexit” really on the cards for Poland? Euronews. Retrieved from https://www.euronews.com/my-europe/2026/03/19/fact-check-is-polexit-really-on-the-cards-for-poland
.jpg){kind=link}
