Druhý červencový víkend proběhlo druhé kolo prezidentských voleb v Polské republice, ve kterých byl do funkce opětovně zvolen úřadující prezident Andrzej Duda. Vstup faktoru nemoci COVID-19, jasné vedení Andrzeje Dudy, změna hlavního kandidáta opozice, návštěva v Bílém domě i vyostřená rétorika zejména ve druhém kole spojená se 70% účastí a velmi těsným výsledkem, učinila z voleb celkem zajímavou podívanou. Tento článek stručně analyzuje průběh volebního klání, které na jeden víkend ovládlo i česká média.

V roce 2015 zvítězil Andrzej Duda, nominovaný konzervativní stranou Právo a spravedlnost (PiS), relativně překvapivě v souboji s tehdy obhajujícím Bronislavem Komorowskim, neoficiálně zastupujícím středovou liberální stranu Občanská platforma (PO). Tyto volby byly začátkem mohutného nástupu PiS, která poté v říjnových volbách stejného roku získala většinu v obou komorách parlamentu –  Sejmu i Senátu. Následovalo sestavení vlády, která má „na svědomí“ mj. kontroverzní reformu justice, ovládnutí veřejnoprávních médií, ale i posílení ozbrojených sil či štědré sociální programy, díky nimž je problematické na PiS pohlížet jako na pravicovou stranu.

PiS také vyhrála parlamentní volby v říjnu 2019, avšak ztratila většinu v Senátu, kde se opozici začalo dařit ztěžovat přijetí vládních zákonů. Případná ztráta prezidentského postu se tak stala hrozbou pro politiku PiS i díky tomu, že na přehlasování prezidentského veta v parlamentu je v Polsku potřebná třípětinová většina.

Pandemie Covid-19 a dopad na prezidentské volby

Prezidentské volby se původně měly konat 10. května, druhé kolo pak 24. května. Do souboje o stranickou nominaci PO a později i volební kampaně nastoupila po říjnových parlamentních volbách centristická Malgorzata Kidawová-Blońská. O obhajobu mandátu logicky usiloval Andrzej Duda. Kromě těchto favoritů se voleb rozhodli zúčastnit i další kandidáti – nezávislý liberál Szymon Hołownia, levicový Robert Biedroń, lidovec Władysław Kosniak-Kamysz a kandidát krajní pravice Krysztof Bosak.

V březnu do pozvolna se rozvíjejícího předvolebního klání zasáhla pandemie nového typu koronaviru. Ta fakticky znemožnila jakékoliv efektivní vedení kontaktní kampaně, což nahrávalo Dudovi, kterého mohli voliči sledovat v akčním nasazení během krize. Ostatní kandidáti komunikovali pouze prostřednictvím sociálních sítí či klasických médií. Stávajícímu prezidentovi nahrával i fakt, že koronavirus dominoval mediálnímu prostoru v takové míře, že volby byly spíše v ústraní.

S vědomím špatných výsledků všech dalších kandidátů mimo prezidenta Dudy a v obavách z ekonomických následků pandemie, které by vládní PiS a v důsledku i šance Dudy mohly poškodit, tlačila zejména šedá eminence PiS Jaroslav Kaczynski velmi dlouho na konání voleb v řádném termínu. Ve hře bylo i všeobecné korespondenční hlasování, ale lze konstatova, že polská legislativa a volební systém na tuto možnost nebyly připraveny.

Proti korespondenční variantě se ostře ohradila opozice – kandidátka PO Kidawová-Blońská i expremiér Donald Tusk. Situace dospěla až k roztržce uvnitř vládní koalice. Nakonec byl těsně před původním termínem voleb dohodnut odklad na 28. června a 12. července s možností hybridního hlasování. Vzhledem k velmi špatným výsledkům v předvolebních průzkumech kandidaturu zrušila nominantka PO, kterou nahradilo (jak se Kaczynski obával) silné eso – varšavský primátor Rafał Trzaskowski. A právě tento nově nastupující silný kandidát zamíchal pomyslnmími volebními kartami tak, že Duda začal ztrácet svůj náskok získaný během koronavirové krize.

První kolo voleb

Odložené první kolo se nakonec konalo až 28. června. Voliči měli možnost hlasovat osobně ve volební místnosti či korespondenčně. Dopadlo dle prvotních očekávání, kdy žádný z kandidátů nezískal více než 50 procent hlasů. Do dalšího kola postoupili Duda (s výsledkem 43,5 procent) a Trzaskowski (s 30,5 procenty hlasů). S velkým odstupem skončili další kandidáti Hołownia (13,9 procent), Bosak (6,8 procent) a dále Kosniak-Kamysz a Biedroń s výsledky okolo dvou procent. Volební účast v prvním kole dosáhla 64,5 procent, čímž výrazně překonala zájem o prezidentské volby v roce 2015, kdy svůj hlas odevzdala zhruba polovina oprávněných voličů.

Předvolební kampaň před prezidentskými volbami byla značně vyhrocená, především v případě obhajujícího prezidenta Dudy. Ten měl část své prezentace postavenou na strachu, ale také na útocích vůči sexuálním menšinám, čímž chtěl především docílit zisku podpory konzervativní části obyvatelstva. Záměr se Dudovi do velké míry podařilo naplnit, což se odrazilo i na výsledku Krysztofa Bosaka, jenž kandidoval za katolicko-nacionalistickou stranu Ruch Narodowy (Národní hnutí), a o jehož voliče se Duda mohl opřít později v druhém kole.

Naopak starosta Varšavy Rafal Trzaskowski zvolil mírnější rétoriku a spíše než na kontroverzi vsadil na otevřenost a liberální politiku. Podařilo se mu tak získat hlasy z velkých měst, především tedy hlasy mladých a voličů s vyšším vzděláním, naopak na venkově a východu země propadnul.

Druhé kolo voleb

Kampaň před druhým kolem začala v podstatě okamžitě po zveřejnění exit pollu z kola prvního, kdy se potvrdilo očekáváné vítězství prezidenta Dudy a druhé místo pro Trzaskowského.

Odhady předpokládaly velice těsný výsledek do druhého kola, pro oba kandidáty tak bylo nutné zmobilizovat své voliče a zároveň získat hlasy neúspěšných kandidátů. Rafal Trzaskowski získal podporu většiny opozičních kandidátů (Hołownia, Kosniak-Kamysz a Biedroń) i díky čemuž získal o čtyři miliony hlasů navíc oproti  kolu prvnímu.

Oproti tomu, obhajující kandidát Duda nemohl počítat s výraznou podporou neúspěšných kandidátů, vyjma zmiňovaného Krysztofa Bosaka. Duda tak nadále spoléhal na mobilizaci svých voličů z venkova. Opřít se také mohl o podporu dnes již státní Telewizja Polska (TVP), která se za něj jednoznačně během kampaně postavila.

Již v průběhu voleb a během prvních výsledků exit pollu bylo jasné, že zájem o druhé kolo překonal už tak rekordní první kolo. Účast nakonec přesáhla hranici 68 procent, z čehož v konečném důsledku těžil obhajující prezident Duda, jenž zvítězil se ziskem těsné nadpoloviční většiny – 51 procent. Větší zájem o volby se projevil především na vesnicích, tedy mezi voliči Andrzeje Dudy. Přesto se dá mluvit o velmi těsném vítězství, jelikož rozdíl mezi oběma kandidáty byl pouhých 400 tisíc hlasů, z celkových 20,5 milionu odevzdaných.

Duda znovu prezidentem

Andrzej Duda obhájil prezidentské křeslo a bude tak v následujících pěti letech znovu stát v čele Polska. Oproti České republice, hraje v polském politickém systému úřad prezidenta větší roli (prezident má např. možnost iniciovat legislativní proces).

Výhru Dudy v prezidentských volbách lze především vnímat jako výhru vládní strany PiS. Ta má nyní jistotu, že do parlamentních voleb v roce 2023 bude mít poměrně volnou ruku při prosazování svého politického programu. Zvláště důležité je toto vítězství v kontextu pandemie COVID-19, především v období přicházející obnovy a možné ekonomické krize, kdy výsledek může značně zahýbat voličskými preferencemi do příštích voleb (regionální a místní v roce 2022). Bez ohledu na politické preference a názory, znamená zvolení Dudy také politickou stabilitu. Lze tak do budoucna očekávat dotažení již prováděných reforem. A to včetně těch ostře sledovaných, mezi které patří především kritizovaná reforma soudnictví.

Před Dudou stojí však obtížný úkol – sjednotit rozdělenou zemi. Sám prezident si tento svůj úkol uvědomuje a v jedné z povolebních řečí se již omluvil všem, kterých se během kampaně dotknul. Jestli pro sjednocení podnikne konkrétní kroky, nebo zůstane pouze u prohlášení, se v tuto chvíli odhadnout nedá. Jisté však je, že Polsko je po volbách značně politicky rozděleno na dva tábory, které jen obtížně budou hledat společnou řeč.