Snažit se v Pákistánu získat vzdělání může být pro mnohé děti otázkou života a smrti. Tamní vzdělávací zařízení totiž patří mezi ta nejvíce napadaná na světě, jemuž co do napadení škol vévodí jihoasijský region. Proč se pákistánské školy stávají oblíbeným cílem teroristů a jaká jsou protiopatření?
Posledním incidentem, který oživil debatu o bezpečnosti na pákistánských školách, byla střelba ozbrojenců na univerzitě Bači Chána v Čarsaddě nedaleko Péšávaru. Útok se odehrál takřka přesně 2 měsíce poté, co si země připomněla rok od tragických událostí ve Veřejné armádní škole v 50 km vzdálené metropoli. Tehdy teroristé zabili 153 žáků a zaměstnanců instituce, což pro zemi, jež už se k terorismu stavěla téměř apaticky, znamenalo studenou sprchu. Došlo k obnovení trestu smrti, zavedení vojenských soudů pro podezřelé z terorismu a v Severním Vazíristánu byla spuštěna rozsáhlá a úspěšná vojenská operace proti povstaleckým skupinám, především Tehríke Tálibán Pákistán (TTP), který se k útoku přihlásil. Napadání škol však nepřestalo.
Pákistánské školy jsou oblíbeným cílem teroristů z několika důvodů. Zaprvé, jde o měkký cíl, tedy děti a většinou neozbrojené civilisty. Zadruhé, školy jsou často vládní a v kombinaci s jejich slabou ochranou jde o ideální cíl pro vyjádření boje proti vládnímu establishmentu. Zatřetí, jde o ideologický cíl, a to ve dvou rovinách. Teroristé útočí na budoucí vojáky a vládní úředníky, anebo nepřátele podle náboženského dogmatu, jako v případě útoku na univerzitu v Čarsaddě, která podle TTP tvoří odpadlíky a je líhní lidí, kteří zpochybňují Alláhovy zákony. Do této kategorie se dají zařadit také útoky na školy pro dívky, jimž podle extrémistů k životu vystačí jen náboženské studium v madrase.
Pákistánské školy od útoku v Péšávaru posilují i vlastní protiteroristická opatření. V jedné z nejrizikovějších provincií, jíž je Chajbar Paštúnchwá, nařídila vláda mít školu hlídanou ozbrojenou stráží i kamerovým systémem a na obvodové zdi nainstalovat ostnatý drát. Paradoxem je, že v Péšávaru i Čarsaddě to útoku nezabránilo. Nejaktuálnější reakcí je vyzbrojování učitelů. Na univerzitě Bači Chána, ale i na rizikových školách v dalších provinciích, dostávají učitelé povolení nosit při vyučování vlastní zbraň tak, aby nebyla vidět. Toto opatření si získalo podporu poté, co se vysokoškolským učitelům podařilo opětovat palbu na útočníky.
Pro některé školy mohou být vládní nařízení finančně likvidační či nelogická, jelikož je tvoří pouze jedna místnost nebo jsou přímo pod širým nebem. Právě malé vesnické školy jsou pro teroristy nejjednodušším cílem s nejzávažnějším dopadem na společnost. Po takovéto události se do nich jen těžko podaří dostat zpět děti, které už tak kvůli obživě rodiny nezřídka končí školu na prvním stupni, a učitele, kteří by se této bezpečnostní a profesní výzvě postavili čelem. Důsledkem pak je vysoká negramotnost a chudoba v regionu, který se stává centrem nepokojů.
Pákistánská vláda přijímá pro ochranu svých vzdělávacích institucí bezpečnostní opatření, která jsou, pro některé jak z útočného (omezení právního státu), tak obranného (škola jako pevnost) hlediska, za hranou. Jisté však je, že pro teroristy zůstanou školy lákavým cílem i nadále. Stále totiž existují oblasti, kde jsou obě složky opatření pouze na papíře, a to i ty, kde bylo dokázáno, že nic není nepřekonatelné, když vás vede ruka Alláhova.
