Ogadenská válka byl relativně rozsáhlý konflikt, do kterého se zapojilo velké množství aktérů. Zjednodušeně se dá říct, že na jedné straně stálo Somálsko a jím podporované ozbrojené skupiny a na druhé straně etiopské síly a jejich spojenci z Jižního Jemenu a Kuby. Důležitou roli pak sehrál Sovětský svaz (SSSR), který, ač jako dlouholetý spojenec Somálska, po vypuknutí konfliktu pragmaticky přešel na stranu Etiopie.

Primární účastníci

Primárními účastníky konfliktu byla vláda Somálské demokratické republiky zastoupená jejími ozbrojenými silami, v jejichž čele stál tehdejší vůdce země Mohamed Siad Barre, a vláda Etiopie, kterou v době války ztělesňovala tzv. Prozatímní vojenská správa socialistické Etiopie, v původním jazyce zkráceně Derg, v jejímž čele stál Mengistu Haile Mariam.

Somálsko

Jak už bylo zmíněno výše, idea Velkého Somálska, která dominovala somálské domácí politice prakticky od počátku 20. století, vedla zemi do konfrontace se všemi jejími sousedy. V Etiopském případě pak byl konflikt vyhrocen tou skutečností, že měla na svém území v porovnání s Keňou a Džibutskem také díky rozloze sporného regionu nejvíc příslušníků somálského etnika.

Na území samotného Somálska žilo podle sčítání obyvatel z roku 1975 zhruba 3,3 milionu lidí (Samatar 1992b: 67). Určit počet Somálců žijících v Etiopii v období před vypuknutím války je komplikované. V roce 1984 jich bylo podle tehdy provedeného sčítání obyvatel zhruba 1,6 milionu (Central statistical authority 1991). K tomuto číslu je ovšem nutné přičíst množství uprchlíků, kteří v důsledku války v roce 1977 a také následného hladomoru v roce 1978 z Ogaden odešli do Somálska. Podle odhadů mezinárodních organizací dorazilo do tamních uprchlických táborů jen v roce 1978 na 700 tisíc lidí (Abate 1993: 88). Střízlivý odhad by tedy mohl být zhruba 2 miliony ogadenských Somálců žijících před vypuknutím války v roce 1977 v Etiopii. Jejich připojení k národnímu státu by tedy znamenalo nárůst jeho obyvatel o zhruba dvě třetiny.

V tomto kontextu jsou důležité také regionální „velmocenské“ ambice somálského režimu. Po vojenském převratu v roce 1969 se totiž jako první v regionu přihlásil k budování tzv. vědeckého socialismu. Somálské elity tak chtěly dokázat, že právě jejich stát je tím stabilním lídrem, který by mohl v regionu, ale snad později také celé Africe nastolovat agendu (Laitin 1977: 6-18). Další 2 miliony obyvatel a také přírodní zdroje, i když omezené, jenž Ogaden poskytuje, by byly za tímto účelem záhodné.

Naplnění ambicí režimu pak mělo v největší míře pomoct spojenectví se SSSR. To bylo rozvíjeno už od roku 1962, kdy se tehdy nový post-koloniální režim snažil na mezinárodním poli hledat nové přátele, aby vyvážil převládající vliv svých bývalých kolonizátorů Velké Británie a Itálie. Pro SSSR byla podpora čerstvě nezávislého státu formou regionálního vyvažování vlivu Spojených států, které v té době provozovaly na severu Etiopie svou zpravodajskou a rádiovou vojenskou základnu Kagnew. Somálsko tak v průběhu 60. let získalo ze SSSR vojenskou pomoc v hodnotě zhruba 55 milionů amerických dolarů (v tehdejší hodnotě), a to ve formě dodávek nespecifikovaného množství tanků
T-34, obrněných transportérů, letadel MiG-15 a MiG-17, ručních palných zbraní a munice, ale také výcviku příslušníků místních ozbrojených sil přímo na území Sovětského svazu. Mimo to bylo na území Somálska nasazeno na 300 sovětských vojenských poradců (Ofcansky 1992: 208-210).

K dalšímu rozvoji spojenectví došlo po vojenském převratu v roce 1969 a po přihlášení se režimu Siada Barreho k socialismu. Počet sovětských poradců byl postupně navýšen až na zhruba 1.500, přičemž dorazilo také asi 50 Kubánců. Po návštěvě sovětského ministra obrany Andreje Grečka v Mogadišu v roce 1972 dostal SSSR možnost využívat a modernizovat přístav a letiště v severosomálské Berbeře, která se zvláště po ztrátě vlivu v Egyptě stala pro Sověty klíčovou. Další dodávky zbraní v průběhu 70. let pak zahrnovaly například i v té době moderní stíhací letadla
MiG-21, tanky T-54 nebo protiletadlové raketové systémy (Ibid.). Díky této pomoci se somálské ozbrojené síly staly v té době jedněmi z nejlépe vybavených a organizovaných v regionu.

Zásadní změnu somálského vnímání možnosti získat nad Ogadenem nadvládu znamenal etiopský vojenský převrat v roce 1974 (viz dále). Ten zemi uvalil do chaosu a politického násilí a postupně vedl také ke ztrátě hlavního spojence, Spojených států. Somálská vláda si svou příležitost uvědomila a v ještě větší míře začala po převratu podporovat iredentistické povstalce z Ogadenu (Keller 1993: 248). Soubor procesů, které tak nastartovala, následně vedl k rozpoutání války.

Etiopie

Druhým primárním aktérem konfliktu byla Etiopie. Zásadní událostí, která vypuknutí konfliktu ovlivnila a jež měla hlavní vliv na to, v jaké politické a mezinárodní situaci se země před začátkem války v roce 1977 ocitla, byl vojenský převrat, který probíhal postupně během první poloviny roku 1974 a který vyvrcholil 12. září 1974 svržením císaře Haile Sellasieho a konsolidací vlády tzv. Dergu, tedy Prozatímní vojenské správy. Země se díky tomu ocitla v chaosu a nejistotě z dalšího vývoje. Tu podporoval i mocenský boj uvnitř skupiny vládnoucích vojáků a policistů, jež se ovšem museli vyrovnávat také s vnější opozicí a také pokračujícím bojem povstalců v Eritrei, Ogadenu a v menší míře i ve státě Tigrai. Po vlně poprav odpůrců a dokonce i ozbrojených střetů mezi jednotlivými mocenskými frakcemi zůstal na konci února 1977 jediným člověkem s faktickou mocí Mengistu Haile Mariam (Turner 1993: 50-58).

Toto krvavé období etiopské politiky ovšem mimo změny mocenských poměrů v zemi znamenalo i změny v jejím mezinárodním postavení. Hlavním spojencem svrženého císaře totiž byly Spojené státy, jenž v zemi na základě dohod o vzájemné obranné spolupráci z roku 1952 udržovaly zmíněnou vojenskou základnu s početným vojenským kontingentem. Severoamerický stát byl také nejdůležitějším dodavatelem zbraní a vojenského materiálu do Etiopie a významně se podílel i na výcviku tamního vojenského personálu (do roku 1974 prošlo výcvikovými zařízeními na území Spojených států na 4.000 etiopských vojáků; Ofcansky 1993: 292).

Je příznačné období Studené války, že změna v politice Spojených států vůči Etiopii nepřišla vzápětí po vojenském převratu, ale až po návštěvě vůdce nového režimu Mengistua v Moskvě v prosinci 1976. V tomto mezidobí tak byly do země ještě například z Íránu se souhlasem USA dodány moderní stíhací letadla F-5. Jelikož etiopská vláda ke spolupráci se Sověty inklinovala už v předchozích letech a ze své cesty si Mengistu přivezl smlouvu o dodávkách zbraní v hodnotě skoro 400 milionů dolarů (tehdejší hodnoty), v únoru 1977 během jednání v kongresu navrhl americký ministr zahraničí Cyrus Vance výrazné omezení vojenské pomoci Etiopii, přičemž jako důvod označil její porušování lidských práv. Ve stejný měsíc také USA Etiopii oznámily, že do konce září 1977 plánují uzavřít svou základnu Kagnew[1] a omezit svou vojenskou přítomnost v zemi (Ibid.: 293).

Etiopská vláda na nic dlouho nečekala a v dubnu všechny americké vojáky ze země vykázala. Spolu s tím vypověděla i 25 let starou dohodu o obranné spolupráci (Ibid.: 293). Díky tomu se tak najednou ocitla bez klíčového dodavatele zbraní, jež navíc nebyly kompatibilní s těmi ze Sovětského svazu, jejichž dodávky se měly začít teprve pomalu rozbíhat.

Sekundární účastníci

Sekundární účastníky konfliktu rozdělujeme za účelem této práce na ty stojící na somálské a ty stojící na etiopské straně. Sovětský svaz je pak specifický tím, že během konfliktu de facto změnil strany, respektive ukončil spolupráci se Somálskem a výrazně rozšířil spolupráci s Etiopií. Protože by bez jeho pomoci byl výsledek konfliktu pro etiopský režim jiný a pravděpodobně horší, řadíme SSSR do bloku aktérů na jeho straně.

Somálský blok:

• Západosomálská osvobozenecká fronta (WSLF). Jednalo se o povstaleckou ozbrojenou skupinu, jejímž cílem v boji proti etiopské vládě bylo původně připojení Ogadenu k Somálsku. Později ale zmírnila své nároky a požadovala pouze větší autonomii regionu. Aktivní začala být v roce 1975, kdy zahájila útoky na policejní a vojenské cíle ležící v okolí hranice se Somálskem (Ofcansky 1993: 313). Z dostupných údajů není jasné, zda vznikla samostatně nebo byla vytvořena somálskou vládou. Pravděpodobnější je ale vzhledem k bohaté historii proti-etiopského odboje mezi ogadenskými Somálci první varianta. Skupina byla každopádně zhruba od roku 1974 somálskou vládou podporována jak dodávkami zbraní, tak i poskytováním výcviku. Těsně před vypuknutím Ogadenské války se za účelem zintenzivnění povstaleckého boje k jejím jednotkám připojilo i množství vojáků pravidelné somálské armády, kteří ale neměli národní insignie. Po etiopském obvinění somálská vláda prohlásila, že se jedná o dobrovolníky, kteří tam nejsou z její vůle. V tomto období čítala zhruba 6 tisíc bojovníků. Její nejvýznamnější akcí před vypuknutím války bylo zničení několika železničních mostů na trati z Adis-Abeby do Džibuti, kudy v té době proudila zhruba třetina etiopského zboží určeného k exportu. Po začátku války úzce spolupracovala s pravidelnými somálskými jednotkami, přičemž po jejich stažení pokračovala v povstaleckém boji ještě několik let (Ibid.).

Etiopský blok:

• Sovětský svaz. Jak bylo uvedeno výše, SSSR se v regionu angažoval především proto, aby zde vyvážil vliv Spojených států. Po převratu v Etiopii v roce 1974 využil větší nakloněnosti nového režimu a začal s ním spolupracovat. Úzké vztahy jej ovšem spojovaly i se Somálskem. Během eskalace konfliktu na jaře a v létě 1977 se pokoušel situaci uklidnit a být jeho mediátorem, leč neúspěšně. Po eskalaci konfliktu v červenci 1977 pak začal ve velkém dodávat zbraně do Etiopie. Rozhořčení Somálci se s ním pak 13. listopadu po sérii vojenských neúspěchů způsobených z velké části sovětskou podporou jejich protivníka rozhodli zpřetrhat všechny vazby a jeho stále přítomný vojenský personál ze země vykázali, doufajíc v materiální pomoc ze Západu. Po tomto kroku už SSSR ke zvětšení objemu dodávek vojenského materiálu do Etiopie, kam se také přesunula většina vojenských poradců ze Somálska (Ofcansky 1993: 294).

Sovětský svaz svým rozhodnutím podpořit v konfliktu Etiopii pravděpodobně rozhodl o jeho výsledku. Jednalo se přitom o výsledkem pragmatického přístupu. Etiopie mu ale mohla nabídnout mnohem více, jak co se týče přírodního bohatství, tak i lidského kapitálu, vzhledem k mnohem většímu počtu obyvatel než mělo v té době Somálsko.

• Kuba. Kubánské jednotky se zúčastnily Ogadenské války ve velkém počtu. Jejich primární aktivitou byl zpočátku výcvik etiopských vojáků, později se ale ve velkém angažovaly i na frontě. První bojové jednotky, nepočítaje několik desítek vojenských poradců působících v zemi už od léta, dorazilo do Etiopie v prosinci 1977. V únoru následujícího roku jich tam bylo nasazeno už zhruba 18 tisíc, včetně tanků T-62. Většina z nich do země dorazila z Angoly, kde byly zapojení do místní občanské války (Tareke 2000: 656).

Je otázkou, jaké byly v ogadenské válce kubánské zájmy. James Rochlin (1980: 30-50) ve svém textu argumentuje, že jejich zapojení ve východoafrické zemi bylo spíše v rozporu s jejich deklarovanou ideologií, na jejímž základě se angažovali v Angole a neměli jím nic moc co získat. Jednali tak podle něj spíše na popud Moskvy, jenž se v této pro ni strategicky důležité oblasti nechtěla sama viditelně jako aktér zapojující se plně do bojových operací angažovat.

• Jižní Jemen. Do války v Ogadenu byly zapojeny i síly Jižního Jemenu, jenž v té době náležel mezi státy socialistického bloku. V září 1977 dorazily do Etiopie první dva obrněné prapory s tanky T-34, jenž se pak rychle zapojily do bojů. Podle Tarekeho (2000: 652) se v té době jednalo o výraznou posilu, neboť přišla ve chvíli, kdy byly etiopské jednotky na ústupu a pod tlakem. Zapojení této arabské země bylo logické vzhledem k její předchozí participaci na mediaci konfliktu a také geografické vzdálenosti. Jeho přítomnost v Etiopii byla ale pravděpodobně, podobně jako v kubánském případě, silně ovlivněna vůlí SSSR.

Část první: https://www.securityoutlines.cz/ogadenska-valka-hledani-pricin-somalske-nestability-cast-prvni/

Část třetí: https://www.securityoutlines.cz/ogadenska-valka-hledani-pricin-somalske-nestability-cast-treti/

Poznámky

[1] Díky rozvoji letů do vesmíru a začátku používání družic už nebyla telekomunikační základna pro zájmy USA tak důležitá jako dříve.