Argentinu po letech izolacionistického kirchnerismu navštívil americký prezident Barack Obama, aby tak oživil argentinsko-americké vztahy, které byly více než odměřené, pakliže ne zcela chladné. Tato událost, přestože jejím výsledkem nebyly žádné svět měnící dohody, v podstatě sděluje politickému světu, že Spojené státy s Argentinou počítají, a také je důkazem toho, že nový prezident Mauricio Macri již pár měsíců po svém nástupu do úřadu naplňuje ideu navrácení Argentiny na pole světové politiky. Obama přiletěl do Argentiny z historicky první návštěvy Kuby, což více než naznačuje možné změny ve vztazích v celém regionu Latinské Ameriky.
Návštěva Obamy proběhla ve dnech 23. a 24. března a začala schůzkou obou státníků v budově vlády (Casa Rosada), načež se americký prezident i s manželkou vydal na cestu po Buenos Aires, při níž se například setkali se zaměstnanci amerického velvyslanectví, navštívili katedrálu zasvěcenou argentinskému národnímu hrdinovi, generálu Josému de San Martin, a také zavítali do kulturního centra Usina del Arte. V závěru prvního dne návštěvy proběhlo mezi oběma stranami jednání, kde se řešila otázka businessu.
Druhý den návštěvy Obama zavítal k památníku obětem státního terorismu v městské části Costanera Norte, aby tak vyjádřil podporu demokratickým hodnotám a lidským právům, přičemž obě strany znovu potvrdily závazek tato práva dodržovat. Diskuze na toto téma byla vedena v návaznosti na čtyřicáté výročí vojenského puče v roce 1976, který je považován za jeden z nejkrvavějších v novodobé historii Argentiny. Celkově si diktátorská junta (1976-1983) vyžádala více než třicet tisíc obětí. Obama navíc potvrdil odtajnění složek týkajících se tohoto nejtemnějšího období Argentiny, což Macri okomentoval slovy: „Jsme vděční za tohle gesto (…). Máme právo znát pravdu.“
Obama vyjádřil své velké sympatie s novou argentinskou politikou, především s tím, jak se Macri snaží rychle reformovat starý, zkostnatělý systém. Přesněji pronesl tato slova: „Jsem ohromen, jak se [Macri] rychle činí s reformami, jež slíbil, aby tak vytvořil udržitelný a inkluzivní ekonomický růst k opětovnému zapojení Argentiny do globální ekonomiky a světové komunity.“ Obama Argentinu považuje za jednu z nejmocnějších zemí západní polokoule, která má velký potenciál zvýšit prosperitu, mír i možnosti celého regionu. Pobyt Obamy v zemi se navíc nesl v naprosto odlišné atmosféře, než návštěva bývalého prezidenta George W. Bushe v roce 2005 na Summitu Amerik, kde byla diskutována FTAA (Free Trade Area of the Americas), kdy se vztahy mezi Bushem a tehdejším argentinským prezidentem Néstorem Kirchnerem, podporovaným venezuelským prezidentem Hugem Chavezem, více než vyostřily.
Také sám Macri považuje tuto událost za začátek „vyzrálých, inteligentních a konstruktivních vztahů“. Mimo jiné se oba prezidenti bavili o boji proti klimatickým změnám, stejně tak vyjádřili podporu a upřímnou soustrast rodinám obětí bruselských útoků, které oba muži tvrdě odsoudili. Jednání pak byla zaměřena hlavně na možnou bilaterální dohodu volného obchodu a Obama velmi ocenil Macriho konstruktivní přístup k řešení problému s věřiteli, který by měl vést ke stabilizaci argentinských mezinárodních finančních vztahů. Obama se dokonce vyjádřil tak, že USA mají výrazný politický zájem na rychlém vyřešení dlouhodobých sporů mezi Argentinou a držiteli obligací.
Argentinsko-americké vztahy jsou, dá se říci, na velmi dobré cestě k silnému spojenectví na mezinárodním poli. Hlavy obou států pojí nejen vzájemné politické sympatie, nýbrž i dlouholeté osobní přátelství, jež podporuje vřelou atmosféru při jednání mezi oběma stranami. Nyní se však v souvislosti s nadcházejícími prezidentskými volbami v USA nabízí otázka, jak dlouho tyto vztahy vydrží. Bude nová hlava Spojených států také tak vřele nakloněna obnovujícím se argentinsko-americkým vztahům?
