Odkazové zpravodajství a analýza událostí z Blízkého Východu za měsíc říjen
Irák po volbách
Irák je již 8 měsíců politicky paralyzován. Od voleb, které se uskutečnily 7. března tohoto roku, nebyl ustanoven nový parlament. Hranice této národnostně velice různorodé země byly ustanoveny spojenci po ukončení 1. světové války na základě Sykes Pickotovy dohody z roku 1916 bez přihlédnutí k jeho specifickým historickým, národnostním a náboženským faktorům. Není proto divu, že se ani po volbách dodnes nepodařilo vytvořit akceschopnou vládu, se kterou by se ztotožňovala většina iráckého obyvatelstva. Majoritní obyvatelstvo tvoří ší´ité, necelých 40% obyvatel pak sunnité, zbylá vyznání jsou v poměru k těmto dominantním vírám zanedbatelné. Významné postavení mají v současném Iráku i Kurdové, kdy z celkového počtu 18 provincií dominují ve třech z nich. Právě veto ze třech provinčních celků může zablokovat jakákoliv parlamentní vyjednávání. V rozhodovacím procesu, tedy musí být přihlédnuto ke všem náboženským i národnostním skupinám.
Do situace již zasahují hlasy zvenčí, kdy saudský princ Abdulláh navrhl Národní alianci, hlavní irácké ší´itské koalici, nabídku zprostředkování vyjednávání mezi všemi politickými uskupeními. Již dříve se Saudská Arábie v Iráku hodně angažovala za vlády Saddáma Husajna. Jelikož však v této zemi převládá ší´itská forma islámu, nejen Saudové se obávají o vliv sousedního Íránu, který by se moci v této zemi nerad vzdal. Núrí al- Málikí, šéf ší´itského Národního bloku, sice ocenil nabídku sunnitské monarchie, zdůraznil však potřebu vyjednávání na vlastní půdě bez žádných mediátorských aspirací Saudské Arábie.
Také USA má obavy ze vzniku nových pouličních bojů, které by mohly stabilitu tak křehké země jako je Irák, lehce ohrozit. Současně se spolu s dalšími zeměmi obávají o právě vliv sousedního Íránu.
V jarních volbách získal sunnitský dominující blok Iraqiya 91 křesel, zatímco Málikího aliance 89 míst v parlamentu. Žádná ze stran však není schopná vytvořit akceschopnou koaliční vládu, která by zemi vyvedla z politického patu.
Otázkou tedy zůstává, jak se bude situace v tak roztříštěné zemi v budoucnu vyvíjet.
Základní přehled:
– Irák nábožensky i etnicky heterogenní stát
– republika, federace, silná decentralizace moci
– po svržení Saddáma Husajna správci okupovaného Iráku Jay Garner, Paul Bremer – ustanovení prozatímní vlády, rozpuštění irácké armády, což mělo za následky negativní politické i sociální dopady
– 2005 volby – vznik ústavodárného shromáždění a irácké ústavy, v jejímž rámci byla deklarována rovnost ras, etnik a pohlaví
– parlamentní demokracie – dle ústavy dvoukomorový parlament (horní komora ze zástupců provincií, však dosud nebyla vytvořena)
– dolní komora 275 poslanců (z toho 70 křesel pro ženy)
– volba na 4 roky, systém proporční (snaha o co nejvyšší reprezentativnost)
– vláda závislá na důvěře parlamentu, i prezident volen parlamentem (nutné 2/3 hlasů pro dosažení konsenzu)
– v současnosti- prezident Džalál Talabání (Vlastenecký svaz Kurdistánu), předseda vlády Núrí Málikí (Národní aliance)
http://english.aljazeera.net/news/middleeast/2010/10/2010103183433616942.html
Ahmadíneždádova návštěva Libanonu
Íránský prezident Mahmůd Ahmadíneždád uskutečnil návštěvu Libanonu. Dostalo se mu velkolepého přivítání a masových shromáždění na jeho podporu. Ovšem zdánlivou idylu jeho příchodu je třeba brát s určitou rezervou. Írán a Ahmadínedžád se zcela jasně těší značné podpoře části libanonské populace. Samozřejmě se jedná o šíitskou populaci, zosobněnou hnutími Hizballáh a Amal. Avšak nejen tu. Hizballáh má v Libanonu enormní základnu sociálních služeb a v mnoha oblastech navázal pragmatické politické aliance i se sekulárními a ne-šíitskými aktéry. Írán jako patron a sponzor Hizballáhu je tedy u této části populace velmi populární. Rovněž se potvrzuje jev, kdy jsou Írán a jeho vůdci obáváni mezi vládnoucími elitami blízkovýchodních zemí, nicméně „arabská“ ulice je vnímá veskrze pozitivně, jako symboly „odporu“ proti USA a Izraeli. Stejně na tom svého času býval i Saddám Husajn. Po jeho pádu a narůstající krize s Teheránem, se image vzdorujícího přesunula do Íránu. Nicméně Írán je pouze jedním z mnoha regionálních hráčů, co se v libanonské politice angažují a poměrně značná část populace íránský a šíitský vliv ostře odmítá. Vyčítá Hizballáhu podíl na vyprovokování zničujícího konfliktu s Izraelem (což naopak jeho příznivci vynášejí do nebes, jako „Božské vítězství“) a snahu uzurpovat moc v zemi skrze svoji vojenskou sílu. Proto je třeba brát bouřlivé přivítání Ahmadíneždáda s rezervou a spíše jako znak rozdělení obyvatelstva této tolik zkoušené země.
http://www.foreignpolicy.com/articles/2010/10/13/hosting_ahmadinejad
http://www.foreignpolicy.com/articles/2010/10/13/hezbollah_s_boy_scouts
http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-11524099
Ruské zbraně na Středním Východě
Rusko v posledních měsících předvádí enormní veletoče ve svých zbrojních obchodech se Středním Východem. Nejdříve přišla přelomová smlouva o vojenské spolupráci s Izraelem (zejména se týká oblasti bezpilotních letounů) a posléze ukončení roky se táhnoucí ságy protivzdušných systémů S-300 do Íránu. Rusko deklarovalo, že dodání S-300 by bylo v rozporu s rezolucemi RB OSN (náhle!). Ačkoli dle mnohých tento veletoč potvrdil fakt, že vyzbrojený a silný Írán skutečně není v ruském zájmu, určitý stín na to vrhlo oznámení o prodeji střel P-800 do Sýrie. Jedná se vysoce výkonné protilodní střely, schopné dosáhnout rychlosti až dva a půl Machu. Byly vyvinuty v osmdesátých letech a určeny k prorážení obrany bojových svazů amerických letadlových lodí. V současné situaci by mohly být vážným ohrožením pro civilní i bojová plavidla ve východním Středomoří. Patrně i nejmodernější válečná plavidla izraelských a západních plavidel by mohla čelit enormnímu problému při sestřelování takovýchto střel. Rovněž je otázkou zda by se nedostaly do rukou nestátních aktérů, jako je třeba hnutí Hizballáh, které už disponuje pomalejšími subsonickými C-802. Nicméně důležitým faktorem je, že dolet P-800 je 300 kilometrů a Sýrie nemá geografické výhody, které by umocňovaly účinnost těchto zbraní, jak může činit třeba Írán díky kritické Hormuzské úžině. Avšak pro Izrael by znamenaly smrtelné nebezpečí, neboť strategické přístavy na severu země by se dostaly do dostřelu, pakliže by byly rozmístěny v Libanonu. Je otázkou zda Rusko nakonec vůbec tyto střely dodá a zda se nebude opakovat íránský scénář. Jisté je, že alespoň prozatím se snaží neztratit pozici dodavatele zbraní do zemí, které jsou z hlediska nepřátelství se Západem atraktivním příjemcem vojenských technologií. Zda bude ochotno tento přístup vyměnit za dlouhodobější strategické cíle, se patrně teprve ukáže.
http://www.defensenews.com/story.php?i=4783282&c=AIR&s=MID
http://defense-update.com/wp/20100920_yakhont_in_syria.html
Turecko a Čína cvičí společně
Velmi překvapivá zpráva přišla z Turecka. V říjnu se tam uskutečnilo jubilejně první cvičení vzdušných sil Lidově osvobozenecké armády a tureckého letectva, což bylo i první historické cvičení země NATO a Číny. Tento krok pochopitelně vzbudil pozornost, jak v USA a Izraeli, tak i v Evropě. Turecko již delší dobu po nástupu strany AKP projevuje snahy o odpoutání se od tradiční silně politiky vůči NATO a Spojeným státům. Silně se zhoršily vztahy s Izraelem, které poklesly na bod mrazu po zásahu proti konvoji civilní lodí plujících do Gazy. Poslední z řady těchto událostí bylo právě cvičení s ČLR. Podle dostupných údajů se ho zúčastnily za čínskou stranu letouny Su-30 a podpůrné transportní Il-76. Ty přeletěly do Turecka, přes a Pákistán a Írán (co, což jsou tradiční spojenci Číny. Jednoznačně zajímavé je na celé věci to, že Čína demonstrovala schopnost dostat svoje letouny na poměrně dlouhou vzdálenost. V Turecku se cvičení účastnily stoje F-16. Všechny tyto události ukazují na zrychlující se odklon Turecka, minimálně v bezpečnostních otázkách, od zájmů Západu, což patrně bude mít dopady na pozici země v NATO.
http://www.defensenews.com/story.php?i=4921329
http://www.worldtribune.com/worldtribune/WTARC/2010/ea_china0972_10_04.asp
http://www.presstv.ir/detail/145078.html
Výbuch v Íránké raketové základně
Záhadný výbuch a požár údajně postihl utajenou íránskou raketovou základnu střel středního doletu. Ta má podle dostupných údajůu skrývat střely namířené na americké a izraelské cíle na Středním Východě.
http://www.debka.com/article/9087/
Nejdřív si vyřešte svoje problémy
Izraelský ministr zahraničí Lieberman opět pronesl jednu ze svých nepříliš diplomatických řečí. V ní vyzval evropské země, aby si nejdříve vyřešily „svoje“ konfliktní oblasti a pak teprve poučovaly Izrael, který přirovnal k Československu roku 1938.
http://edition.cnn.com/2010/WORLD/meast/10/14/israel.undiplomatic.diplomat/index.html
Íránské peníze v Afghánistánu
Afghánský prezident Hamíd Karzáí přiznal to, o čem se dlouho mluví. Írán štědře sponzoruje afghánskou vládu a patrně se tak snaží získat větší vliv na dění v Afghánistánu.
http://www.bbc.co.uk/news/world-south-asia-11618969
Nasralláh vyzívá k bojkotu vyšetřování smrti Hárírího
V souvislosti s blížícím se sdělením výsledků vyšetřování mezinárodního týmu ohledně smrti bývalého libanonského premiéra Ráfíka Hárirího se zvedá napětí. Vůdce hnutí Hizballáh vyzval již, aby byly výsledky šetření ignorovány, protože vyšetřovací tým je údajným nástrojem USA.
http://jordantimes.com/index.php?news=31413
Masakr v Bagdádu
Další zpráva týkající se obsazení bagdádského kostela iráckou složkou al – Kaidy, při jehož osvobození zahynulo několik desítek lidí. Teroristé za propuštění obyvatelstva požadovali propuštění vězňů z Egypta a Iráku.
http://english.aljazeera.net/news/middleeast/2010/11/201011134724982931.html
Autor: Michal Mádl, Lucie Uhlířová, studenti Bezpečnostních strategických studií, FSS MU
