Přehled a analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z východní Asie za měsíc září.

ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA 

Hongkong protestuje za svobodné volby

Na konci měsíce v Hongkongu vypukly největší protesty za poslední dekádu. Odstartovali je studenti středních a vysokých škol, když jich v pondělí 22. září tisíce bojkotovalo výuku na protest proti  volebním reformám, které Peking navrhnul pro volby lídra Hongkongu roce 2017. Za zrodem protestu stojí Hongkongská Federace Studentů (HKFS). Demonstrace byla mírová, lidé v třicetistupňovém horku pouze posedávali v ulicích. O tři dny později situace eskalovala, když se přes 2000 studentů vydalo na pochod vstříc vládní residenci současného lídra Leung Chun-yinga, kde se poté odehrál první menší střet s policií a asi 20 lidí bylo zatčeno.

Protest se stal masovým v neděli 27. září. Ke studentům se přidaly tisíce podporovatelů pro-demokratického hnutí občanské neposlušnosti Occupy Central with Love and Peace (OCLP). Jeho mluvčí a jeden z lídrů Benny Tai svolal oficiální blokádu finančního centra města, přestože byla kampaň plánovaná až na listopad. Policie v ten den začala za užití pepřového spreje se zatýkáním studentů, kteří okupovali vládní čtvrť. V bojiště se demonstrace změnila v pátek 28. října, kdy se v ulicích shromažďovaly už desetitisíce lidí. Policie se snažila dav rozehnat velkými dávkami pepřového spreje a po letech také pomocí slzného plynu, dle New York Times se však díky této strategii k protestu přidalo větší množství lidí.

Příčinou protestů je na první pohled čistě liberalizační návrh Pekingu z 31. srpna, díky němuž by si obyvatelé Hongkongu mohli ve volbách 2017 vybrat svého politického lídra sami v přímých volbách. Těm by však musela předcházet pre-selekce kandidátů pomocí volební komise. Politici musí dle návrhu získat od jejích 1200 členů nadpoloviční většinu hlasů, aby se mohli přímých voleb vůbec účastnit. A jelikož by komisi měly ze dvou třetin tvořit prorežimní elity, opozice se obává, že možnost zvolení by se pro pro-demokratické kandidáty stala nereálnou.

Hongkong však není názorově jednotný, návrh volební reformy jej polarizoval. Na 300 lidí především vyšší věkové kategorie vyvolalo minulý týden counter-protest na podporu rozhodnutí Pekingu. Mezi pro-režimními a pro-demokratickými demonstranty už proběhlo několik násilných střetů.

Vláda vyzvala zástupce HKFS a OCLP k jednání. Ti odmítli kvůli užití násilí proti demonstrantům, a to dle jejich slov nejen prostřednictvím policie. Deník South China Morning Post citoval zástupce předsedy bezpečnostního panelu Zákonodárné Rady Jamese To Kun-suna, který se se vyjádřil, že „vláda používá organizovaných, řízených sil a dokonce triád v pokusu o rozptýlení davu“. Zástupci HKFS a OCLP jsou tak přesvědčeni, že výše uvedené násilné střety mezi názorovými skupinami mají na svědomí vládou placení členové gangů.

Gazprom souhlasil s dodávkami plynu, Rusko a Čína se sbližují

Ruský energetický gigant Gazprom se v listopadu chystá na podpis 30 let dlouhé smlouvy o dodávce zemního plynu do Číny Západní cestou, parafrázovala 17. září agentura Xinhua předsedu společnosti Alekseje Millera. Nový plynovod, jenž je stále ve fázi projektu, spojí ložiska plynu na západní Sibiři s provincií Xinjiang. Gazprom by skrze něj měl za oněch třicet let poslat do Číny až 30 miliard kubických metrů této suroviny, ale dle Millera se uvažuje i o více než dvojnásobku tohoto objemu. „Máme před sebou možnost zásobovat Čínu šedesáti až sto miliardami kubických metrů plynu,“ řekl Miller v rozhovoru s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Čína a Rusko podepsaly kontrakt o dodávkách plynu v hodnotě 400 mld. dolarů již v dubnu tohoto roku, když Moskva hledala nová odbytiště v souvislosti s Ukrajinskou krizí.

Jak se bezpečnostní krize v Evropě prohlubuje, Čínsko-ruské přátelství nabývá na intenzitě. Na summitu Šanghajské Organizace pro Spolupráci 12. září v Tádžikistánu navrhl Putin čínskému prezidentu Xi Jinpingovi „posílit koordinaci v mezinárodních i regionálních otázkách.“

KOREJSKÝ POLOOSTROV

Hledá se Kim

Je to již více než měsíc, co byl severokorejský vůdce Kim Čong Un naposledy viděn na veřejnosti a státní média dokonce přiznala, že se jiskřička plamene necítí dobře.

Po jeho překvapující absenci na schůzce Nejvyššího lidového shromáždění v 25. září odvysílala severokorejská televize dokument, ve kterém komentátor nepřímo zmiňuje o Kimových zdravotních nesnázích.

Za jeho nepřítomností může dle odborníků být například dna, ale také pouze potíže s kotníkem. Britský bulvár The Daily Mail pro změnu razí teorii, že za Kimovými zdravotními problémy stojí jeho záliba ve švýcarských sýrech. Dně, či problémům s kotníkem nahrává i fakt, že v televizních záběrech odvysílaných v červenci Kim viditelně kulhal, což už tehdy vzbudilo debaty o jeho zdravotním stavu.

Podle jihokorejského think-tanku je Kimův stav dokonce tak špatný, že se za něj vlády chopila jeho sestra Kim Yo Jong. Informaci nelze potvrdit ani vyvrátit, ale zdájí se nepravděpodobné.

Podobné zmizení si Kim Čong Un dopřál už v roce 2013, kdy se na veřejnosti objevil po dvou týdenní pauze při příležitosti narozenin svého děda, Kim Ir Sena. Měsíční absence, spolu s přiznáním státních médií o potížích mladého vůdce, však celou situaci činí o dost závažnější a podporuje různé teorie o převratu v Pchjongjangu. Mezi zastánce teorie o převratu patří zejména analytici ze serveru New Focus International, kteří dlouhodobě zastávají názor, že Severní Koreji nevládne Kim, ale Oddělení pro organizaci a vedení. Senzace chtivá média se poté podobných zpráv rády chytají. Příkladem je zpráva o údajném omezení přístupu do hlavního města, kterou ovšem zdroj serveru NKNews v Pchjongjangu vyvrátil. Samotná možnost převratu je odbornou komunitou přijímána značně skepticky.

Nejvyšší severokorejští představitelé v Jižní Koreji

Tři vysocí funkcionáři severokorejského režimu v sobotu ráno dorazili do Inčchonu, kde se mají oficiálně účastnit závěrečného ceremoniálu letošních Asijských her, po kterém hned zase odletí.

Příjezd a složení delegace vyvolalo velké pozdvižení, jelikož Pchjongjang Soul o vyslání svých zástupců informoval pouze den předem. Největším zdrojem překvapení však bylo složení severokorejské skupiny. Mezi členy delegace lze najít druhého nejmocnějšího muže KLDR,  vícemaršála Hwang Pyong So a bývalou dvojku severokorejského režimu Choe Ryong Hae. Tuto dvojici doplňuje představitel severokorejského orgánu zodpovědného za vztahy s Jižní Koreou (a údajně i za záškodnické operace prováděné severokorejskými agenty), Kim Yang Gon. Jihokorejskou delegaci vedl poradce prezidentky ve věcech národní bezpečnosti Kim Kwan-jin.

Jde o nejvýznamnější severokorejskou delegaci od roku 2002, což vyvolává mnoho otázek o účelu této nečekané návštěvy. Vzhledem ke složení delegace je jisté, že se bude jednat o důležitých záležitostech, ale momentálně je nemožné odhadnout o jakých konkrétně. Server The Diplomat poukazuje na krátkost návštěvy (v Inčchonu nezůstanou ani celý den) a předpokládá, že delegace má za úkol vyřídit zprávu přímo od Kim Čong Una. Otazníky vyvolává i načasování návštěvy, která přichází v období spekulací o Kim Čong Unově zdraví a jeho již téměř měsíční absenci ve státních médiích a na veřejnosti.

Jediným zveřejněným výsledkem byl souhlas k dalšímu setkání a rozhovorům vysokých funkcionářů obou zemí na konci října, nebo začátku listopadu.

I když to tak zatím nemusí působit, tato návštěva se do dějin vztahů Severní a Jižní Koreje rozhodně zapíše tučným písmem, jelikož tak náhlý a bezprecedentní příjezd těch nejvyšších funkcionářů KLDR je opravdu extrémně vzácný úkaz. Není ani zcela vyloučeno, že může opravdu znamenat začátek zlepšování vztahů mezi Pchjongjangem a Soulem. Severní Korea konec konců poměrně úspěšně vyjednává s Japonskem o únosech japonských občanů do KLDR a i v ostatních ohledech se zdá, že se drží zpátky. Zda jde jen o pokus pokračovat v tzv. „charm offensive“, nebo jde o opravdu upřímnou snahu normalizovat vztahy se sousedními státy, ukáže až budoucnost.

JAPONSKO

Abeho prestavba kabinetu

Po roku a pol od nástupu k moci pristúpil premiér Shinzo Abe k prvým zmenám v zložení vládneho kabinetu, ktoré boli zároveň prepojené s dosadením nových nominantov do vedúcich štruktúr vládnej LDP. Výmena sa dotkla 12-tich postov. Najmarkantnejšou zmenou bolo zvýšenie počtu žien na päť. Súčasťou štrukturálnych reforiem v rámci programu „Abenomics“ má byť navýšenie percentuálneho zastúpenia žien vo vedúcich postoch a dosadenie ministeriek bolo preto najmä výsledkom tohto záväzku. V kľúčových silových rezortoch nedošlo k žiadnym zmenám, výnimkou je len post ministra obrany, kde Itsunori Onoderu vystriedal Akinori Etio. V rámci nominácií v straníckych štruktúrach bolo citované najmä dosadenie poslancov s umierneným postojom k Číne na miesto generálneho tajomníka strany a jeho zástupcu. Dovtedajší generálny tajomník LDP Shigeru Ishiba získal post ministra pre revitalizáciu regionálnych ekonomík. Ishiba bol najvážnejším konkurentom Abeho v LDP a diskutovalo sa o jeho možnom vyzvaní premiéra o post šéfa strany pri nadchádzajúcich voľbách. Abe pravdepodobne doadením Ishibu do kabinetu sledoval princíp „držať svojich priateľov blízko a svojich nepriateľov ešte bližšie“. Ishiba však ešte najprv odmietol post ministra s portfóliom dohľadu nad implementáciou kontroverznej legislatívy, ktorá odstráni niektoré obmedzenia v japonskej bezpečnostnej politike. Na tomto neľahkom poste chcel pravdepodobne Abe Shigeru zamestnať tak, aby neprestavoval ďalšiu hrozbu jeho postaveniu.

Vo všeobecnosti možno povedať, že primárnym účelom personálnych zmien bolo ukázať nové tváre a zlepšiť image vlády, ktorej popularita v poslednej dobe rapídne klesala, pohybujúc sa okolo 50 percent. Veľkým vinníkom prepadu popularity bolo presadenie zmeny interpretácie ústavy aj proti vôli elektorátu, umožňujúc Japonsku podieľať sa na kolektívnej sebaobrane. Abeho vláde nepomohlo ani zvýšenie spotrebnej dane. Dosadením pro-čínskych nominantov v strane mohol Abe signalizovať Pekingu, že je pripravený na zlepšenie vzťahov a vytvoriť si tak pôdu aj na stretnutie s čínskym prezidentom na novembrovom summite APEC. Zlepšeniu obrazu politického kruhu okolo premiéra Abeho však určite neprospelo, keď boli zverejnené fotografie dvoch nových ministeriek s japonským neonacistickým aktivistom.

AUSTRÁLIA

Austrália sa zapojí do boja proti Islamskému štátu

Austrálsky premiér Tony Abbott priniesol do austrálskej zahraničnej politiky nevídaný medzinárodný diplomatický aktivizmus, ktorý sme videli napríklad i po zostrelení malajského letu MH-17 na Ukrajine. Canberra sa teraz sa stavia do pozície jedného z lídrov boju proti Islamskému štátu. Abbott oznámil, že do Spojených arabských emirátov bude vyslaný 600-členný kontingent príslušníkov austrálskeho námorníctva a armády, spolu so stíhačkami F/A18 Super Hornet a ďalšími podpornými strojmi. V Austrálii rastie znepokojenie nad hrozbou teroristických útokov v krajine. V Sýrii a Iraku môžu za Islamský štát bojovať desiatky austrálskych občanov. Canberra v septembri zvýšila riziko teroristického útoku na „vysoké“. V reakcii na zvýšenie obáv z domáceho terorizmu bolo v austrálskom parlamente pripravený balík zákonov, ktoré majú posilniť právomoci štátu v boji proti teroru. Podľa kritikov je však nafukovanie teroristickej hrozby používané ako zámienka na postupné posilnenie právomocí spravodajských služieb a okresanie práv občanov.

Autoři: Filip Šebok, Michael Myklín a Alžběta Bajerová, studenti mezinárodních vztahů, bezpečnostních a strategických studií a kulturních studií Číny na Masarykově univerzitě v Brně.