Přehled a analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z východní Asie za druhou polovinu října.

ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA

Nová dohoda s Indií ohledně sporné hranice. Od roku 1993 již čtvrtá.

 „Naše země se podílejí na dvou a půl miliardách světové populace, a když si Indie s Čínou podá ruce, svět si toho všimne.“ Takto komentoval návštěvu v Pekingu indický premiér Manmohan Singh. Po období tenzí, které je spojeno zejména s hraničními teritoriálními konflikty, ve středu 23. 10. podepsal premiér Singh se svým protějškem Li Keqiangem smlouvu, která má těmto konfliktům učinit přítrž. Zatímco jsme Vás před několika měsíci informovali o eskalaci onoho sporu v dubnu tohoto roku, kdy Indie obvinila čínskou armádu z proniknutí na její území, tato dohoda je další (vyvrcholením?) ze série dokumentů, které mají udržet mír v oblasti. I když celkem devět podepsaných smluv zahrnuje například i spolupráci v oblasti přeshraniční dopravy a výstavby infrastruktury, o kterou Pekingu (z různých důvodů) jde, ani v případě Border Defence Cooperation Agreement se však stále nejedná o dohodu, která by samotný problém demarkace hranic adresovala. Mezi další body debaty patřilo i společné čínsko-indické vojenské protiteroristické cvičení.

Přes snahy a rétoriku omílající kooperaci a snahu o rozvoj obchodu, dopravy a infrastruktury ve světle (obnovené?) Jižní hedvábné stezky, je nutné se podívat zejména na další indické kroky. Singh ve sledovaném období vykonal také oficiální návštěvu Ruska, kde sice žádná dohoda uzavřena nebyla, ovšem indické ministerstvo obrany vyjádřilo rozhodnutí financovat konstrukci a nájem další ruské ponorky třidy Akula, která je schopná nést nukleární střely s doletem až 3 000km. Mimo tyto střely je ovšem možné, že bude vybavená projektily BrahMos, které jsou vyvíjeny – taktéž – ve spolupráci s Ruskem. Mezi další společné projekty patří například možný vývoj stíhacích letounů páté generace, jež by Indie podpořila finančně z celých 50%. Zatímco tuto záležitost bude mít patrně na programu indický ministr obrany Antony příští měsíc, i nyní jsme s to vypozorovat jasnou snahu o zajištění bezpečnosti Indie i skrze zvýšené vojenské akvizice – ve sledovaném období vypsalo indické ministerstvo obrany například tendr na nákup dronů v hodnotě více než 2 miliardy dolarů. Ty by měly sloužit k lepšímu monitorování vlastních hranic.

Nahlíženo tradičním způsobem na tyto bilaterální vztahy, Peking v minulosti často vyvažoval Indii Pákistánem. Je třeba zdůraznit, že takové binární chápání je pouhou simplifikací a dnešní bezpečnostní situace je poněkud složitější. Zatímco my můžeme vidět, že se Indie nespoléhá pouze na USA, Čína si naopak uvědomuje, že rostoucí ekonomická spolupráce může předčít vztahy s Pákistánem. Stabilita v regionu se tak v dlouhodobém ohledu zdá výhodnější než konflikt.

Li Keqiang na cestách a dohoda s Vietnamem

Mírově znějící „hedvábná stezka“ má být vybudována i přes moře, tvrdí čínská média. Li Keqiangova cesta po jihovýchodní Asii v minulém měsíci podle domácích médií přinesla řadu úspěchů a s vybranými zeměmi se podařilo uzavřít dohody, jejichž význam při udržování stability v regionu má mít bezprecedentní dopad. Jaká je však realita?

Nehledě na rétoriku Pekingu, která při řešení teritoriálních sporů (zejm. Jihočínské moře) odsuzuje multilaterální řešení, s ohledem na Li Keqiangovu cestu se začala opět hlasitě projevovat i čínská média. S Brunejí měl být během cesty dohodnut společný rozvoj využívání nerostných surovin ve sporných vodách, s Hanojí pak byla ustanovena – na pozadí „dalšího rozvíjení mírových vztahů“ – nová Bilaterální pracovní skupina k vyřešení sporných oblastí. Celá situace se však zdá nadále zakonzervovaná, a pokud v některých oblastech vůbec spolupráce pokračuje (a nejsou opakovány stále stejná klišé), tak spíše v těch, které se vzájemných třecích ploch nedotýkají, jako je například všeobjímající obchodní výměna. Kromě oné skupiny, která má být stejně součástí už jiného, existujícího, tělesa, byly ustanoveny i skupiny pro spolupráci na pevnině a v oblasti financí. O „průlom“ ( 突破 ) o němž čínská média až heroicky mluvila, se tak nejedná a v diplomatickém diskurzu zní prohlášení čínského MOFA také poněkud úsměvně: „rozhodnutí ustanovit Bilaterální pracovní skupinu… demonstruje schopnost obou zemí vyřešit spory v Jihočínském moři, které jsou jediným problémem ve vzájemných vztazích.“ :)

Výbuch na náměstí Tiananmen

V pondělí 28. října se odehrál na náměstí Tiananmen incident, při němž SUV, v němž seděli tři lidé, narazilo do hrazení právě před vstupem do zakázaného města. Kromě nich na místě zemřeli také další dva kolemjdoucí. Čínské autority událost krátce po té komentovaly tak, že se jednalo o sebevražedný útok a spojily jej s problematikou ve vzdálené provincii Xinjiang a jejími obyvateli. I když detaily nejsou známé, čínské úřady se v této souvislosti pustily do pátrání po dalších dvou podezřelých, patrně Ujgurů, a zahájily tak vyšetřování.

Přes neustálé represe v oblasti Xinjiangu, je však upozorňováno i na jiné důvody k takovémuto jednání. V nadcházejícím měsíci se má sejít třetí plénum ústředního výboru strany a spíše než o konflikt se Xinjiangem se – alespoň oficiálně – strana obává, zda tento pokus nemůže být napojený na teroristickou síť Al-Kajda. Čínská média takovéto argumentační linie samozřejmě ve světle domácích politik využila a začala volat po tvrdém zásahu proti těm, kteří se snaží vést „svatou válku vůči Pekingu“.

I v případě že by se jednalo o etnicky orientovaný akt, J. Sheehan komentuje, že se patrně jednalo spíše o akt zoufalství, než o organizovaný způsob, jak upozorňovat na nepráví v Xinjiangu. Spletení takového útoku až do samotného Pekingu by pak podle ní nebylo ani možné – vládní zásahy by tak velkou organizaci již v průběhu rozbily.

Čínská ekonomika

Čínská ekonomika po méně úspěšné první polovině letošního roku opět roste. Přes polarizované prognózy o vývoji čínské ekonomiky, její růst dosáhl ve třetím kvartálu tohoto roku celých 7,8%. Zatím lehce uvolněná monetární politika a množství balíčků pro podporu dílčích odvětví se tak ukazují být jako úspěšné. Podíváme-li se blíže na jednotlivé aspekty tohoto vývoje, zjistíme, že čínský výrobní sektor dosáhl největší růstu za posledních 18 měsíců, nicméně ostatní ukazatele, jako je průmyslová aktivita, či maloobchodní prodej v porovnání s ostatními měsíci lehce klesly. Podle aktuálních předpovědí se tak zdá, že onen pozitivní vývoj ČLR do konce roku neudrží a opět se růst sníží. Roční vývoj by však stále mohl překonat ústřední vládou plánovaných 7,5%. Zajímavostí pak zůstává, že i přes rostoucí výrobní sektor, či snahu o neustálou urbanizaci, se nadále vyskytuje nedostatek pracovní síly ve výrobě (vynikající vhled do problematiky nabízí WSJ zde).

Třetí plénum ústředního výboru, jež bude mít na programu také ekonomický vývoj, se sejde začátkem měsíce listopadu a má rozhodnout o dalším osudu na světě druhé největší ekonomiky s tím, že by měla být diskutována témata s ohledem na vývoj celého zbytku současné dekády. Zatím úspěšné snahy o pomalé a graduální přenastavení ekonomiky se zdají být úspěšné a plánované setkání pak patrně bude v podobném duchu.

Po konfliktu s EU, který probíhal v minulých měsících, se obě strany ve sledovaném období sešly, aby možné spory nahradily novými dohodami ke stimulaci vzájemného obchodu. Zatímco se však Peking nechal slyšet, že je připraven obchodní vztahy podpořit, evropský komisař pro obchod De Gucht nadále vyjádřil obavy z čínských státních subvencí. Ačkoliv solární panely a víno již nejsou nejmedializovanějšími jablky sváru mezi oběma celky, vyjednání dohody k úpravě investic a obchodu bude patrně dlouhodobější otázkou.

Na domácí scéně pak nadále panují obavy z možné bubliny na trhu s nemovitostmi, jejíž možné následky, poté co takováto bublina před několika lety praskla v USA, je možné pociťovat ještě dnes. Centrální banka tak ve světle růstu cen nemovitostí, jež dosáhl nejvyšší hodnoty za poslední tři roky, zvažuje možné zbrzdění udělování půjček. Čínská vláda by měla v blízké době vydat také výsledky auditu, jež měl zhodnotit stupeň zadlužení provinčních vlád. I když patrně samotná vláda neví, o jak velké peníze se jedná, odhady panují mezi 15 až 30 biliony RMB, což je podle WSJ mezi 30-60% HDP. Zatímco čísla stále nejsou jistá, počkejme si, jaké dopady bude mít neustálá čínská snaha o (magické slůvko) „rozvoj“ ( 发展 ) v budoucnosti.

ČLR a prodej protiraketového systému Turecku – epilog?

V minulých přehledech jsme Vás informovali o možném tureckém nákupu protivzdušné obrany od ČLR, a to konkrétně systému T-Loramids. Tato pohnutka Turecka však vyvolala vášně stran jeho aliančních spojenců, zejména pak USA. Generální tajemník NATO A. Rasmussen se nechal slyšet, že i když takové rozhodnutí je věcí každého státu, od členů aliance se očekává konzultace z bezpečnostního hlediska takto důležitých rozhodnutí. Podobný diplomatický tlak byl vyjádřen i americkým ambasadorem v Turecku F. Ricciardonem, který zopakoval, že se jedná o svrchované rozhodnutí vyplývající z hospodářské soutěže, které neohrožuje vzájemné vztahy, nicméně, Washington byl takovýmto rozhodnutím velice znepokojen.

Tyto učebnicové příklady diplomatického tlaku se zdají být poměrně úspěšné. Ke konci měsíce se nechal turecký zaminir Davutoglu slyšet, že dohoda přece není finální a pokud některé další americké či evropské společnosti přijdou s lepší nabídkou, turecká strana je určitě vezme v potaz. Zdá se tak, že je čas aby Lockheed Martin a Raytheon zlevnily, nebo aby si alespoň Ankara uvědomila, proč je lepší kupovat výzbroj ze západu.

Čína odhaluje svůj deterent

Za tím, co jedna média nazývají projekcí síly, druhá snahou zapůsobit a třetí možnou zvýšenou transparentností, se skrývá historicky vůbec první otevřená diskuze ohledně výzbroje ponorkami třídy Xia v Číně. Čínská média minulý týden odhalila, komentovala a glosovala úspěch čínského námořnictva, které se rozhodlo odhalit flotilu dnes již překonaných jaderných ponorek třídy Xia. Ty, i když nyní oficiálně odtajněné mají nicméně stále provádět patrolu a další operace. Tento krok čínské severní flotily někteří komentátoři hodnotí jako snahu o projekci síly zejména v otázkách námořních teritoriálních sporů. Pentagon ovšem na druhou stranu nadále dodržuje diplomatický diskurz a jeho prvotní vyjádření vítalo větší transparentnost ČLR v této oblasti. Americká média i tak zůstala ostražitější a spekulují nad snahou Číny držet krok v oblasti Pacifiku s USA a panují také dohady nad podobou možného čínského útoku na samotné Spojené státy (viz. The Washington Times).

Nejmodernějšími systémy nadále zůstávají ponorky třídy Jin. Ty mají být součástí jižní flotily s domovským přístavem při ostrovu Hainan. Jejich počet se v současnosti odhaduje na 3 s dalšími dvěma ve výstavbě. I těm se odhalení nedostalo, v každém případě je možné tvrdit, že Čína postupuje se svým námořním deterentem k dokonalosti.

Vývoj na domácí scéně

Rada pro lidská práva OSN pořádala schůzi k hodnocení lidských práv ve všech členských státech, a ve hledáčku kritik se samozřejmě objevila i Čína. Ta ovšem „byla důrazně proti škodlivým a zaujatým kritikám“ ohledně seznamu bodů, který OSN v souvislosti nedodržování lidských práv v ČLR má. Zadržování aktivistů (i bohatých), potírání svobody slova (a akademických svobod), médií (omezování televizního vysílání) či internetu (jeho blokování a vyjadřování se na něm 1, 2), a potlačování etnických minorit se přece neděje a tato obvinění jsou založena na „nedorozumění a předsudcích“. K nedorozumění naopak nedošlo v případu chongqingského Bo Xilaie, jehož apel o přezkoumání doživotního rozsudku byl ve sledovaném období také odmítnut.

Z části odmítnuta byla také zodpovědnost za smog v čínských městech, jež například v Harbinu dosáhl rekordních hodnot, kdy množství částeček polétavého prachu na metr krychlový dosáhl více než 1 000 (EU bojuje o limity kolem 50). V severní Číně, kde panuje velká závislost na uhlí, spíše než plynu, prý za zhoršené podmínky může počasí.

Za zajímavé je možné hodnotit vyjádření Nejvyššího lidového soudu, které volá po omezení korupce a vměšování se do soudních rozhodnutí; nevšední ale také zůstává pozornost, kterou se dostalo Chen Yongzhouovi. Chen byl novinář, který měl rozkrývat finance jedné z největších čínských stavebních společností. Poté, co byl uvězněn, se za něj postavila i média. Nakonec se však Chen sám na celočínské televizní stanici přiznal, že obvinění a články o výše zmíněné společnosti si sám za úplatek vymyslel…

Naopak drive, který je charakteristický pro boj s korupcí, stále neutichá. Osm zaměstnanců státního podniku pro stavbu drah bylo odsouzeno za „pohostinnost“ za níž měli utratit přes 100 milionů dolarů a z podezření z „hospodářských trestných činů“ se ocitl v hledáčku vyšetřovatelů i starosta Nanjingu Ji Jianye. Úspěch takovýchto kampaní netřeba podceňovat – koneckonců od roku 2008 bylo za korupci odsouzeno přes 150 000 lidí. Jedná se ovšem o úspěch kampaní nebo snad o jinou vlastnost čínské společnosti?

KOREJSKÝ POLOOSTROV

Další podezřelé aktivity za 38. rovnoběžkou

Analytici z John Hopkins University, kteří jako první objevili známky aktivace jaderného reaktoru v Yongbyonu, našli další náznaky toho, že Severní Korea nehodlá opustit cestu za dosažení statutu jaderné mocnosti. Analýza satelitních snímků ze začátku října ukazuje zvýšenou aktivitu kolem jaderného podzemního komplexu v Punggye-ri, kde dosud proběhly tři jaderné testy. Satelitní ukazují dva nové vstupy do tunelů a další probíhající výkopové práce.

I když analytici z John Hopkins University poukazují na to, že neexistuje žádná známka toho, že by měl další jaderný test bezprostředně hrozit, začíná být více než jasné, že dříve nebo později k němu dojde. Ať už jde o znovuobnovení provozu v Yongbyonu, rozšíření kapacit pro obohacování uranu, či aktivitu v Punggye-ri, je zřejmé, že KLDR nemá na jaderné odzbrojení ani pomyšlení, což podporuje i oficiální prohlášení severokorejského ministerstva zahraničí, které ujišťuje o tom, že země bude nadále pokračovat ve svých snahách o rozšíření svého jaderného arsenálu.

Další jaderný test je očekáván s velkými obavami. Pokud se potvrdí prognózy některých vědců, tento čtvrtý test KLDR poskytne dostatečné množství dat a informací k tomu, aby byly severokorejští vědci schopni vyrobit jadernou hlavici, kterou bude možno připevnit na balistickou raketu.

Nejhorší možná scénář popisuje americký jaderný vědec Siegfried Hecker. Jeho hlavní obavy pramení z možnosti, že se Severokorejcům podaří postavit kopii 50 MW reaktoru, jehož stavba byla zrušena krátce před dokončením (v rámci smlouvy s USA Agreed Framework).

S tím souvisí i další objev, který byl také odhalen při analýze satelitních snímků na John Hopkins University. Tyto snímky, původem také ze začátku října, naznačují, že probíhají extenzivní konstrukční práce v Sohae– místě kde KLDR v minulosti testovala své balistické střely, což by mohla znamenat i stavbu další odpalovací rampy, která by byla schopna i budoucí větší modely severokorejských balistických střel.

Mongolský prezident v Pchjongjangu

Mongolský prezident Tsakhiagiin Elbegdorj se na konci října vydal do KLDR, kde se setkal s Kim Jong-unem a vrcholnými představiteli strany. Ulaanbaatar a Pchjongjang spolu mají tradičně dobré vztahy již od samého vzniku Severní Koreje (Mongolsko, tehdy sovětský satelit, bylo druhou zemí, která uznala KLDR) a tak není překvapením, že právě mongolský prezident je první hlavou státu, se kterou se mladý Kim Jong-un od svého nástupu k moci v roce 2011 setkal.

Dle informací přímo z Ulaanbaataru mohou na setkání Elbegdorje a Kima zaznít zejména ekonomická témata, ale objevit se může i problematika unesených japonských občanů, což je oblast, ve které může mít Mongolsko zvláště pozitivní vliv, díky jeho dobrým vztahům s Japonskem. Agenda setkání se bude týkat i pěti tisíců severokorejských dělníků, kteří v Mongolsku mohou pracovat.

Mongolsko se v tomto netypickém bilaterálním vztahu angažuje hlavně ekonomicky, jelikož severokorejský trh je jedním z posledních v Asii, který není obsazen čínskými investory, což Mongoly přirozeně láká. V tomto roce kupříkladu mongolská společnost HBOil JSC koupila 20% podíl severokorejské státní rafinerie Sungri, kterou má Ulaanbaatar v úmyslu využít k větší energetické nezávislosti na Rusku. Budoucnost tohoto projektu je ovšem snadno ohrozitelná sankcemi, které mohou být na KLDR uvaleny.

Jihokorejské zbraně pro všechny

I když je Jižní Korea především importér zbraní, v posledních letech se ze všech sil snaží své zbraňové systémy a další vojenské vybavení také exportovat za hranice. Podle SIPRI se nachází na pozici šestnáctého největšího exportéra vojenského vybavení, což se může jevit jako zanedbatelné, nicméně v následujících deseti letech se Jižní Korea může přesunout na přední příčky tohoto žebříčku. Pomoci by tomu měli technologicky vyspělé zbraně a systémy, které jsou ve vývoji, nebo které jsou čerstvě v operačním stavu.Momentálně je pro Soul obchod se zbraněmi skvělým diplomatickým prostředkem, skrze který buduje nové vztahy, nebo upevňuje ty staré.

Jedním z nejvíce atraktivních trhů pro Jižní Koreu je Indie, která v říjnu jihokorejské společnosti Kangnam corp. zadala kontrakt na osm minolovek (MCMV´s) za 1,5 miliardy dolarů. Dvě minolovky mají být postaveny přímo v Pusanu, zbylých šest v Indii, v loděnicích Goa Shipyard Limited.Ve hře jsou dále zakázky týkající se prodeje houfnic, o kterou Soul bojuje s ruskou firmou Rosoboronexport a indickou firmou Bharat Earth Movers Ltd. (není bez zajímavosti, že tato indická společnost na vývoji spolupracuje se slovenskou firmou Konštrukta). Tento měsíc došlo také k podepsání dohody o prodeji dvanácti jihokorejských bitevníků T-50 Golden Eagle na Filipíny za 450 milionů dolarů. Prvním kupcem T-50 byla Indonésie, která si v roce 2011 objednala šestnáct letounů.

Soul ovšem necílí jen na lokální trhy. 22. října v Soulu polský prezident Bronislaw Komorowski a jihokorejská prezidentka Park Geun-hye podepsali smlouvu o obranné spolupráci, která má položit základ pro budoucí export jihokorejského vojenského vybavení. Mělo by jít opět zejména o bitevníky T-50 Golden Eagle a Komorowski byl prý podrobně informován i o jihokorejských ponorkách.

Hlavním jihokorejských artiklem v budoucnu nejspíše bude bitevník T-50, který nyní soutěží v tendru ve Spojených arabských emirátech a zájem o letoun projevil i Azerbajdžán.

Nový náčelník jihokorejského generálního štábu

Do čela jihokorejského generálního štábu se poprvé v historii země postaví admirál. Místo, které bylo vždy obsazováno armádními generály (s jednou výjimkou) je tentokrát v rukou admirála Choi-Yun-hee.

Tento krok naprosto ideálně zapadá do současného jihokorejského strategického myšlení, které se posunulo z téměř dogmatického chápání KLDR, jako svého jediného a úhlavního soka k mnohem širšímu chápání okolních hrozeb. Tomu odpovídá i zbrojní politika Soulu, která se v posledních letech velmi intenzivně zaměřuje na budování moderního a konkurence schopného námořnictva (lodě třídy Dokdo, KD-III torpédoborce se systémem AEGIS, nebo útočné ponorky typ 214)

Volba admirála do čela generálního štábu bude nepochybně znamenat pokračování v tomto trendu námořního zbrojení a posilování námořních kapacit Jihokorejské republiky.  Před admirálem Choiem ovšem stojí i nezanedbatelné výzvy, zejména pak jaderná hrozba, kterou představuje KLDR. Z vnitřních záležitostí to pak bude výběr stíhacích letounů nové generace, vyjednávání ohledně nákupu UAV a v neposlední řadě také vývoj jihokorejského protiraketového systému KAMD.

JAPONSKO

Vojenské napätie medzi Tokiom a Pekingom rastie, diplomacia zaostáva

Po tom ako bolo v septembri spozorované pri ostrovoch Senkaku/Diaoyu čínske bezpilotné lietadlo, vypracovalo japonské Ministerstvo obrany plány na riešenie tohto nového fenoménu. Podľa mediálnych správ premiér Abe schválil nariadenie, v rámci ktorého budú v prípade prieniku do japonského vzdušného priestoru a ignorovaniu varovaní takéto lietadlá zostrelené. Peking na tieto správy reagoval s tým, že takýto krok by znamenal vyhlásenie vojny a Tokio by sa malo pripraviť na dôsledky takéhoto rozhodnutia. Tokio sa snaží dať najavo, že čínsku asertivitu nebude tolerovať. Abe 27. októbra   v prejave pred japonskými jednotkami zdôraznil, že Tokio „bude demonštrovať zámer nepovoliť žiadnu zmenu v status quo“ a upozornil, že „existencia obranných síl [nemôže] byť sama o sebe deterentom“. Z toho pochopiteľne vyplýva, že Tokio sa nehodlá len nečinne prizerať čínskym vojenským aktivitám v blízkosti japonských vôd, akými sú časté letecké a námorné patroly pri sporných ostrovoch Senkaku/Diaoyu, vnímané ako provokácie.

Že Tokio myslí tieto vyhlásenia vážne, dokazujú správy čínskeho Ministerstva obrany o tom, že japonské lietadlo a námorné plavidlo narušili čínske námorné cvičenie z 25. októbra počas streľby s ostrou muníciou. Peking podal formálny diplomatický protest a hovorca ministerstva obrany sa nechal počuť, že „toto konanie japonských lodí a lietadiel nielen narušilo naše legitímne cvičenie ale ohrozilo aj bezpečnosť pohybu našich lodí a lietadiel a mohlo dokonca viesť k nesprávnemu úsudku, zlyhaniu a iným incidentom“. Tokio v reakcii poprelo, že by došlo z japonskej strany k narušeniu cvičení a zdôraznilo, že šlo o tradičné preventívne opatrenia v súlade s medzinárodným právom. Každopádne ide o  bezprecedentnú udalosť, ktorá ďalej ukazuje, na akom tenkom ľade sa Tokio a Peking pohybujú. Podobné incidenty totiž veľmi ľahko môžu prerásť vo vojenské potýčky, ktoré nemusia ostať len izolovanými udalosťami a môžu eskalovať v širší konflikt.

Zatiaľ čo militantná rétorika získava stále väčšie obrátky, diplomacia ostáva stranou. Čínsky diplomat tajne navštívil Tokio ešte na začiatku mesiaca v snahe sondovať možný postup v otázke sporu o Senkaku/Diaoyu, či usporiadania bilaterálneho summitu. V Pekingu sa zase stretli bývalý premiér z LDP Yasuo Fukuda a čínsky minister zahraničných vecí Wang Yi. Akýkoľvek konkrétne výsledky rokovaní nie sú známe a ani príliš pravdepodobné.

Určite stojí za zmienku, že v nedávno vydanej knihe Akihisa Nagashimu, poradcu bývalého premiéra Yosihiko Nodu, sa objavuje informácia o tom, že súčasným tenziám v čínsko-japonských vzťahoch sa dalo zabrániť. Nagashima tvrdí, že predtým, než sa vláda v Tokiu rozhodla v septembri 2012 kúpiť niektoré zo sporných ostrovov od ich súkromného majiteľa, sa Tokio pokúsilo Pekingu vysvetliť tento krok a získať preň od neho implicitný súhlas. Tokio sa totiž ku znárodneniu ostrovov rozhodlo v snahe zabrániť tomu, aby ich kúpil tokijský guvernér Shintaro Ishihara. Po prvotných signáloch, že Peking by mohol akceptovať kúpu ostrovov, však údajne umiernená frakcia stratila na vplyve kvôli prebiehajúcim mocenským súbojom pred blížiacim sa 18. Národným kongresom komunistickej strany. Diplomatické kanály tak boli odrezané a keď Tokio pristúpilo ku kúpe ostrovov, vyžiadalo si to obrovské protijaponské protesty v Číne a de facto zmrazenie bilaterálnych vzťahov. Do akej miery sú tieto informácie pravdivé a či nejde o šikovnú snahu zvýšiť predaj Nagashimovej knihy je otázne.

Komplikovaný vzťah premiéra Abeho s históriou

Japonský premiér Shinzo Abe síce ani počas jesenných slávností v polovici októbra nenavštívil kontroverznú svätyňu Yasukuni, no i rituálna obeta zaslaná do svätyne v jeho mene stačila na pobúrenie Pekingu i Soulu. Podľa zdrojov blízkych japonskému premiérovi navyše Abe nakoniec svätyňu ešte tento rok navštívi, i keď spoľahlivosť týchto informácií je otázna. Faktom ostáva, že Abe v minulosti vyjadril ľútosť nad tým, že Yasukuni nenavštívil v rokoch 2006-2007, kedy bol prvý raz premiérom. Odhadovať správanie japonského premiéra sa už viackrát ukázalo ako náramne zložitá úloha. Abe musí často vyvažovať svoje vlastné presvedčenie a záujmy pravicových síl na jednej strane, s politickými hľadiskami a potenciálnymi dopadmi na zahraničné vzťahy na strane druhej. To bolo zrejmé i v Abeho zmene názoru na historické otázky, spojené s japonskou militaristickou minulosťou. Abe spočiatku tvrdil, že prehodnotí vyjadrenia predošlých vlád v Tokiu v otázke systému nútenej prostitúcie vytvorenom japonskou armádou počas druhej svetovej vojny, či vo veci japonskej vojenskej agresie všeobecne; dnes však Abe deklaruje, že jeho názory sú v plnej zhode s jeho predchodcami. Čo si skutočne myslí japonský premiér v konečnom dôsledku vie asi len on sám.

Soul a Tokio si stále nič nedarujú

Plány Tokia na reinterpretáciu ústavy a umožnenie kolektívnej sebaobrany sú vnímané v susedných krajinách s ostražitosťou. Člen juhokórejskej vládnej delegácie sa počas stretnutia s americkým ministrom obrany Chuckom Hagelom vyjadril, že Tokio by v prípade konfliktu na kórejskom polostrove muselo požiadať o súhlas Soulu využiť svoje právo na kolektívnu sebaobranu a prísť na pomoc americkým jednotkám. Soul sa tiež obrátil na Washington s tým, že by mal byť braný ohľad na juhokórejské záujmy pri plánovanej revízii aliančných smerníc medzi USA a Japonskom.

Vzťahy medzi Južnou Kóreou a Japonskom ďalej zaťažuje i otázka sporu o ostrov Dokdo/Takeshima. Juhokórejské Ministerstvo zahraničných vecí podalo formálnu sťažnosť žiadajúcu Tokio, aby stiahlo z internetu video, v ktorom je podporovaný nárok Japonska na Soulom kontrolované ostrovy. Tokio zase o pár dní na to, 25. októbra podalo protest proti juhokórejskému vojenskému cvičeniu na sporných ostrovov, ktorého sa zúčastnili ako špeciálne jednotky tak námorné a letecké sily. Takéto diplomatické potýčky sú časté. Soul napríklad spochybňuje názov Japonského mora a žiada, aby bolo medzinárodne nazývané ako Východné more. Vláda v Tokiu zase nedávno nariadila aby úrady a štátne univerzity prestali používať Google Maps, pretože niektoré sporné územia sú pomenované  ne-japonskými názvami.

Londýn a Tokio posilňujú spoluprácu

V stredu 16. októbra sa v Tokiu stretli ministri zahraničných vecí Veľkej Británie William Hague a jeho japonský náprotivok Fumio Kishida. Dve strany sa dohodli na posilnení koordinácie politiky v otázkach národnej bezpečnosti a zdieľania informácii. Tomu má napomôcť i vytvorenie horúcej linky medzi bezpečnostnými radami oboch krajín. Japonsko má záujem na aplikovaní britských skúsenosti pri vytvorení novej, posilnenej bezpečnostnej rady, ktorá má byť založená v januári budúceho roka. Tokio a Londýn tiež plánujú spolupracovať na vývoji zbrojných systémov. Pred niekoľkými týždňami schválila japonská vláda export motorových súčastí námorných plavidiel do Veľkej Británie. Schváleniu predaja týchto súčastí, vyrábaných firmou Kawasaki Heavy Industries, predchádzalo vyrozumenie, že takýto krok nenarušuje japonský zákaz exportu zbraní. Tokio vidí veľkú príležitosť pre japonské firmy na globálnom zbrojnom trhu a je pravdepodobné, že súčasný zákaz, ktorý je už aj tak značne podmienený, bude čoskoro zrušený.

AUSTRÁLIA

Washington využíval austrálske ambasády na špionáž

Úniky informácií od whistleblowera Edwarda Snowdena pokračujú  Podľa najnovších odhalení spolupracovala Canberra s Washingtonom na získavaní informácií cez austrálske ambasády a konzuláty v ázijských krajinách. Uniknuté dokumenty hovoria o masívnom programe „STATEROOM“, v rámci ktorého boli diplomatické misie základňami pre zber internetovej a telefónnej komunikácie. Väčšina diplomatov nebola o priebehu tohto programu informovaná. Podľa zdroja, ktorý cituje The New York Times, boli špionážne aktivity kooperatívneho charakteru a Canberra nebola ani zďaleka len prostredníkom pre americké záujmy. Anonymný zdroj tiež poukázal na špeciálny význam zberu informácii v Indonézii, ktorá je pre Austráliu, ako najbližší sused a potenciálny zdroj bezpečnostných problémov, krajinou eminentného záujmu. Jakarta si po zverejnení správ o špionáži povolala austrálskeho veľvyslanca. Pre novú Abbotovu vládu, ktorá už musí Jakarte vysvetľovať svoju kontroverznú politiku v otázke imigrácie tzv. boat people, znamenajú tieto odhalenia ďalšiu ranu.

Ostro na uniknuté informácie zareagoval i Peking, ktorého sa navyše dotýkajú i ďalšie odhalenia o špionážnych aktivitách na americkej ambasáde v Pekingu a konzulátoch v Chengdu a Šanghaji. „Žiadame, aby diplomatické misie a personál v Číne … nevykonávali aktivity ktoré nie sú konzistentné s ich funkciou a úlohami“. „Lídri novej austrálskej vlády tvrdia, že prikladajú význam rastúcim vzťahom s Čínou a vnímajú čínsky rozvoj ako dôležitú príležitosť. Dúfame, že austrálska strana podnikne konkrétne kroky na… posilnenie vzájomnej dôvery”.

Nové odhalenia pravdepodobne nebudú mať dlhodobejší dopad na bilaterálne vzťahy Austrálie a Číny. To, že „každý špehuje každého“ nemôže byť prekvapením a vyjadrenie pobúrenia je tak čisto obligatórnou reakciou. Peking však vychádza zo súčasných škandálov ako morálny víťaz, ktorý môže celkom oprávnene poukazovať na pokrytectvo obvinení západných krajín o svojej špionáži.

FILIPÍNY

Kauza betonových bloků ve sporných vodách vyřešena

Filipínský prezident Benigno Aquino přiznal, že bloky které Filipíny v září prezentovali jako základy pro vybudování čínské předsunuté základny, jsou „velmi staré“ a že nejde o o nic nového. Po intenzivním obviňování čínské strany z pokusu stavbu námořní základny 120 námořních mil od Luzonu jde o téměř až trapné zakončení celého incidentu. Bloky mají podle všeho původ v 80. letech, kdy je tam umístilo americké a filipínské námořnictvo

Vyvrcholení incidentu vzbuzuje otázky nejen o schopnostech filipínských ozbrojených udržet svou přítomnost v oblastech filipínských strategických zájmů, ale také o technických schopnostech jednotlivých složek, jejichž nedostatky musí být podle všeho vynahrazovány falšováním zpravodajských analýz, jelikož je takřka nemožné, aby Filipíny netušily, že bloky jsou v oblasti už od 80. let a že některé z nich tam umístilo jejich vlastní námořnictvo.

MALAJSIE

Malajsie posiluje své námořní kapacity

Malajsie v druhé polovině října oznámila několik projektů, které mají zvýšit její kapacity jejích námořních sil a rozšířit jejich pole působnosti tak, aby byly schopné efektivněji bránit malajské zájmy na otevřeném moři.

Prvním z těchto projektů má být zřízení sboru námořní pěchoty. Podle prohlášení malajského ministra obrany bude námořní pěchota zřízena za účelem výkonu obojživelných oblastí a její personál se bude skládat z příslušníků všech složek malajské armády. Jádrem sboru má být 10. výsadková brigáda, která bude přeznačena na prapor námořní pěchoty. Jednotka má s obojživelnými operacemi již zkušenosti ze cvičení CARAT, kde spolupracovala s americkou námořní pěchotou a ze cvičení s francouzskými jednotkami. Hlavním působištěm malajské námořní pěchoty má být východní provincie Sabah, ve které se v poslední době vyskytují ozbrojení přívrženci sultanátu Sulu.

Otázkou zůstává, kdo malajské mariňáky vybaví. Mezi největší favority patří Spojené státy a Francie, což jsou země, se kterými Malajsie v oblasti obojživelných operací spolupracovala nejvíce. Prioritou je nyní získání námořní platformy, ze které budou moc jednotky námořní pěchoty provádět obojživelné operace. Obojživelné výsadkové lodě nabízí Francie (třída Mistral), USA (třída Denver) a Jižní Korea (třída Dokdo).

Ministr obrany také ohlásil plán vybudování námořní základny u města Bintulu, poblíž sporných vod s Čínou. Základna se má nacházet 110 kilometrů od James Shoal, poblíž kterého v březnu čínské námořnictvo provádělo cvičení. Základna má sloužit k ochraně malajských vod, stejně jako ropných nalezišť v oblasti.

Ač se může zdát, že se Malajsie snaží o více asertivní přístup vůči Číně, tyto akce nemusí být nutně primárně namířeny proti ní. Naopak, Malajsie a Čína udržují tradičně celkem dobré diplomatické i ekonomické vztahy. Bezpečnostní analytici se shodují, že vybudování námořní základny u Bintulu je pochopitelným krokem, neboť jde o přístavní město, které hraje klíčovou roli v malajské lodní dopravě a průmyslu. Přístav je také hlavním exportním uzlem pro zkapalněný zemní plyn v regionu.

Úvahám o tom, že Malajskou primární motivací není asertivní přístup vůči Číně, může svědčit i oznámené společné cvičení malajských a čínských ozbrojených sil, které je plánováno na příští rok.

BRUNEJ

Právo Sharia v Bruneji

Brunejský sultán Hassanai Bolkiah oznámil, že v  Bruneji bude od příštího roku platit islámské právo sharia. Podle sultána se bude právo vztahovat pouze na muslimskou majoritu a křesťanské, budhistické ani další menšiny se podle něj nebudou nuceni řídit.

V Bruneji do této změny platilo dvojí právo- britské sekulární právo (Brunej je bývalý britský protektorát, nyní člen Commonwealthu) a právo sharia, nicméně to bylo uplatňováno převážně jen v rodinných záležitostech.

Ač bude v zemi právo sharia platit až od příštího roku, sotva byste tam dnes našli volně prodejnou láhev vodky a špatně pochodí i misionáři, kteří by snad chtěli šířit jinou víru, než Islám.

Uvedení práva sharia bude druhým výrazným odklonem od sekulární společnosti v sultanátu- minulý rok byl vydán edikt, který učinil islámskou náboženskou výchovu povinnou pro všechny muslimské děti od 7 do 15 let.

TAIWAN

RIMPAC

Členové amerického Kongresu v čele s Randy Forbesem oficiálně požádali ministra obrany Chucka Hegela o pozvání Taiwanu do největšího vojenského námořního cvičení RIMPAC (Rim of Pacific), které se koná každé dva roky a účastní se ho přes dvacet států.Forbes argumentuje tím, že angažováním Taiwanu do cvičení přispěje k bezpečnosti a stabilitě v regionu a apeluje na existenci pevného bilaterálního a multilaterálního svazku mezi USA a Taiwanem jehož piloti F-16 byli spolu se singapurskými, vycvičeni v USA.

Taiwan se o zapojení do cvičení RIMPAC snaží už od minulého roku.

V případě, že Taiwan bude skutečně pozván (s čínským nesouhlasem), znamenalo by to pravděpodobně vážné poškození americko-čínských vztahů, které jsou tak pečlivě budovány, hýčkány a i přes občasné neshody stále upevňovány, přičemž otázka Taiwanu je zpravidla taktně ignorována.Nadruhou stranu pokud sama Čína svolí k zapojení Taiwanu do RIMPACu (jakkoli se to zdá nepravděpodobné), mohlo by to znamenat zintenzivnění snahy o zlepšení vztahů mezi dvěma Čínami.V kontrastu s americkou snahou zapojit Taiwan do cvičení se zdá rozhovor s taiwanským ministre pro národní bezpečnost Yen Mingem, který na otázku, zda pro Taiwan Čína představuje největší hrozbu, odpověděl, že ano.

MJANMARSKO

Séria bombových útokov ohrozuje bezpečnostnú situáciu v krajine

Mjanmarskom otriasla v druhej polovici októbra séria výbuchov. K prvému útoku došlo v Rangúnskom hoteli 15. októbra. Nasledovali výbuchy vo viacerých mestách po celej krajine. Podľa mjanmarských úradov bolo cieľom týchto útokov ohroziť demokratizačný proces v Mjanmarsku, vyvolať paniku a poškodiť obraz krajiny, ktorá pred niekoľkými týždňami prevzala predsedníctvo ASEAN. Niektorí zo zadržaných páchateľov útokov majú väzby na etnickú skupinu KNU (Karen National Union), no podľa vlády nestojí za útokmi skupina ako celok ale jednotlivci, operujúci samostatne. O útočníkoch sa tak špekuluje ako o zástancoch tvrdej línie, ktorých zámerom je zabrániť úspechu mierového procesu medzi vládou a etnickými  rebelmi.

NOVÝ ZÉLAND

Bezpečnostné vzťahy s Washingtonom

Americký minister obrany Chuck Hagel s jeho novozélandským náprotivkom Jonathanom Colemanom sa 28. októbra v Pentagone zúčastnili spoločnej tlačovej konferencie, komentujúc prehlbovanie bilaterálnych bezpečnostných vzťahov. Je málo známym faktom, že napriek tomu že Nový Zéland je členom aliancie ANZUS, nie je oficiálnym spojencom USA. Tento stav siaha do osemdesiatych rokov, kedy spor o umožnení prístupu amerických lodi s jadrovým pohonom, či jadrovými zbraňami na palube, vyústil v zrušenie spojeneckých záväzkov voči Novému Zélandu Reaganovou administratívou. Od vtedy trval i zákaz prístupu amerických lodí do novozélandských prístavov a recipročný zákaz kotvenia novozélandských lodí v amerických vojenských základniach. Realita bezpečnostných vzťahov je však v súčasnosti oveľa priaznivejšia, než tomu bolo pred niekoľkými dekádami. Najmä od vyhlásenia politiky ázijského pivotu sa Washington pokúša budovať s Wellingtonom užšie vzťahy. Minister obrany Leon Panetta navštívil Wellington minulý rok ako prvý šéf Pentagonu za 30 rokov a oznámil, že novozélandským lodiam bude individuálne umožnené kotviť pri amerických vojenských zariadeniach. V súlade s touto novou politikou oznámil Chuck Hagel po stretnutí s Colemanom, že schválil zakotvenie novozélandskej lode v Pearl Harbore počas budúcoročných námorných cvičení RIMPAC. Wellington tiež vyšle loď do Adenského zálivu, kde sa pripojí k medzinárodnej protipirátskej misii. Navzdory posilňujúcemu partnerstvu nepovažujú obe strany za potrebné obnoviť formálny aliančný zväzok.

KAMBODŽA

Opozičné demonštrácie pokračujú

Kambodžská opozícia zorganizovala ďalšie protesty žiadajúce prešetrenie parlamentných volieb z júla, ktorých výsledky sú spochybňované. Asi dvadsaťtisíc ľudí pochodovalo 25. októbra v Phnom Penhu pred zahraničné ambasády, kde odovzdali petície za medzinárodnú intervenciu vo veci vyšetrenia volebných výsledkov. Demonštrácie si v kambodžskom hlavnom meste vynútili posilnenú prítomnosťou bezpečnostných zložiek. Júlové voľby rezultovali v predĺženie vlády Hun Sena, ktorým je premiérom už takmer 30 rokov. Opozičná CNRP, ktorá vo voľbách nadobudla prekvapivé zisky, však víťazstvo Hun Senovej CPP spochybňuje a jej poslanci odmietajú zasadnúť do parlamentných lavíc. Protesty si v septembri vyžiadali aj jednu ľudskú obeť potom, ako došlo k stretom demonštrantov s políciou.

BONUS

Čína má recept na smog: obrovský vysávač

Smog je v Číne obrovským problém, ktorý výrazne ovplyvňuje každodenný život, ako ukazuje i harbinská smogová kríza o ktorej píšeme v tomto vydaní noviniek. Nové riešenie tohto chronického problému ponúka holandský dizajnér Daan Roosegarde. Takzvaný Smog systém má vytvárať elektrostatické pole a priťahovať smogové čiastočky k zemi pomocou medených tyčí zahrabaných v zemi. Tento „prístroj“ nezostane len na nákresoch, keďže Roosegardova firma získala povolenie pekinského primátora otestovať ho v jednom z mestských parkov. Či sa tento  zaujímavý nápad uchytí sa ukáže, vyriešenie otázky čínskeho toxického vzduchu však pravdepodobne neleží v popretkávaní celej krajiny Roosegardovým systémom.

Autoři: Filip Šebok, Michael Myklín a Ondřej Macháček, studenti mezinárodních vztahů a bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.