Přehled a analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z východní Asie za první polovinu ledna.

ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA

První test čínského hypersonického letounu

Patnáctého ledna přišel americký Pentagon se zprávou, že ČLR vůbec poprvé vyzkoušela letoun schopný několikanásobně přesahovat rychlost zvuku. Čína tento pokus, který se odehrál již devátého stejného měsíce, potvrdila. Zkouška letounu, jež je schopný až desetkrát překonat rychlost zvuku, z ČLR činí po USA vůbec druhou zemi světa, která takovéto technologie testovala. I když není stále zcela zřejmé, na jaké úrovni se celý projekt nachází, je jasné, že bude mít zásadní implikace pro vývoj bezpečnostních politik nejdůležitějších světových aktérů.

Ačkoliv samotný Pentagon tuto zkoušku nekomentoval, věnujme se ostatním komentářům na toto téma. Americký námořní admirál S. Locklear se nechal slyšet, že Čína je v aplikaci a testování nových technologiích na lepší úrovni než Spojené státy, nicméně pozornost by podle něj měla být věnována i dalším státům a eventuální proliferaci takovýchto technologií. R. Fisher, analytik pro International Assessment and Strategy centre systém komentoval následovně: „krása takovýchto zařízení spočívá v tom, že jsou schopné provést přesné útoky v hypersonické rychlosti, avšak stále si dokážou uchovat nízkou výšku a plochou trajektorii letu, a jsou tak méně zranitelné protiraketovou obranou.“ Ruský vicepremiér D. Rogozin se již před tímto čínským testem vyjádřil, že svět čeká revoluce ve zbrojení, a právě země, která ovládne hypersonické zbraně jako první, tuto revoluci povede. Zástupci republikánského křídla americké legislativy pak kritizovali škrty v americkém rozpočtu určenému ke zbrojení, výzkumu a vývoji a ve svém projevu došli ke tvrzení, že právě tyto kroky podkopaly americkou technologickou převahu.

Kromě tohoto významného posunu je také třeba zmínit rozhodnutí zřídit společné operační velení čínských jednotek, které má vést k další centralizaci a zvednutí efektivity a rychlosti v celém procesu rozhodování o vojenských záležitostech. Centralizace koordinace mezi jednotlivými tělesy napomůže Číně zvládnout implementaci nových vojenských technologií. Je třeba upozornit, že na 3. plénu ÚV KSČ v listopadu minulého roku, došlo také k vytvoření kopie americké NSC, Státní bezpečnostní komise. Toto rozhodnutí mimo jiné přivedlo na světlo světa spekulace o Xi Jinpingovi jako o nejsilnějším vůdci ČLR od dob Denga a naopak se začalo polemizovat o možné marginalizaci Li Keqianga.

Vývoj v Jihočínském moři

Začátkem měsíce dokončila námořní cvičení v Jihočínském moři čínské letadlová loď Liaoning. V doprovodu bitevních křižníků a dalších plavidel tak ukončila 37 dní trvající vojenské manévry, při nichž otestovala jak taktiku a bojové pozice, tak i vlastní bitevní systémy. Od akvizice tohoto plavidla ČLR provedla již více než 100 cvičení, a je tak možné uvažovat, že se díky takovému množství aktivit rychle učí umění působení na moři.

Se závěrem námořního cvičení přišla Čína s další novinkou. Plavidla nečínské provenience, která mají zájem na rybolovu v Jihočínském moři, musí získat povolení čínské strany. Konkrétně má takováto povolení vydávat provinční vedení ostrova Hainan, do jehož kompetencí z čínského pohledu celá oblast Jihočínského moře spadá. Ačkoliv se k tomu představitelé Hainanu zatím nevyjádřili a detaily celého legislativního aktu jsou nejasné, pekingské zamini se k záležitosti vyjádřilo následovně: „[Čína] má právo a povinnost regulovat náležité ostrovy, korálové útesy, stejně jako další zdroje“. Co Říše středu vidí jako správu vlastních teritoriálních vod ovšem mezinárodní prostředí, včetně zemí, kterých se daná problematika týká nejvíce, tedy Vietnam, či Filipíny, chápou jako čínskou snahu vyvolávat další tenze a narušování svobody námořní plavby stejně jako možnosti rybolovu v mezinárodních vodách. Pokud komentář lehce nadneseme, můžeme tvrdit, že byly podniknuty kroky podobné těm, které se odehrály na konci minulého roku v oblasti moře Východočínského. Čína v obou případech stupňuje tlak spojený s teritoriálními nároky. Skutečnost, že se jedná o unilaterální krok odporující představám o vývoji v této oblasti, vyvolal značnou nevoli jak v rámci regionu, tak i v USA či Japonsku. Na akutnosti celého problému přidává fakt, že ostrov Hainan je možným přístavem nejen pro letadlovou loď Liaoning, ale také pro ponorkovou základnu čínského námořnictva. Otázkou do budoucna tedy zůstává, zda pokud skutečně dojde k silnému vynucování takovýchto norem, tak jak daleko je Čína od schopnosti svobodu námořní plavby v této oblasti zamezit úplně.

„Otázka politické budoucnosti Hongkongu dosáhla kritického bodu“

„[Ze strany Pekingu] je zde stále více a více vměšování … Forma demokracie, kterou Peking vyžaduje je nepřijatelná. Je to demokracie falešná“. Takto se během tradičního prodemokratického novoročního protestu vyjádřil jeden z účinkujících, informuje Reuters.

Volební systém v Hongkongu je značně neobvyklý. Hlavním legislativním orgánem je Legislativní rada, která je ovšem pouze z jedné třetiny volena přímými volbami. Zbylé dvě třetiny jsou voleny „funkčními volebními obvody“, tj. profesionálními (doktoři, právníci,…), či zájmovými obvody, které jsou ovšem často propojené obchodními zájmy. Obchodní zájmy pak často směřují do Číny, s níž bývají členové „funkčních volebních obvodů“ často provázáni, a dále tak utvrzují pozici šéfa exekutivy, který je přímo odpovědný Pekingu. I když je tento systém dlouhodobě napadán z přílišného zapojení Pekingu, tomu tento systém evidentně vyhovuje.

V současnosti jsou pak nejdůležitějším bodem na programu protestujících volby do exekutivního orgánu – Výkonné rady, které se mají odehrát roku 2017. I když bylo v minulosti slíbeno všeobecné hlasovací právo, je upozorňováno na fakt, že se Peking do hongkongské demokracie nadále míchá a kandidáti na tyto pozice mají být – podle hongkongského Základního zákona – schvalováni volební komisí. Její složení však opět odpovídá výše zmíněným „funkčním volebním obvodům“, a je tedy povětšinou věrná Pekingu.

Čínský konzulát v San Franciscu cílem žháře

Ačkoliv ne nejdůležitější, nicméně zajímavou kapitolou si prošly opět čínsko-americké vztahy. Čínský konzulát v San Franciscu se stál obětí žháře. Došlo sice pouze k poničení majetku a dotyčný byl krátce po svém činu dopaden, nicméně poutavé je – jak S. Tiezzi pro The Diplomat komentuje – jaké se dostalo tomuto činu mediálního pokrytí na obou stranách Tichého oceánu. Žhářem byl Yan Feng, podle jména člověk čínského původu. Informační kanály v USA a Číně se ovšem rozchází v otázce státní příslušnosti tohoto viníka. I když prvotní zprávy čínské provenience implikovaly, že se jedná o amerického občana, za pravděpodobnější se zdá verze amerických vyšetřovatelů, která se nakonec stala dominantní i v čínském prostředí. Yan Feng je stále občanem ČLR, nicméně zároveň permanentním rezidentem USA. Je tak naznačeno, že se obě země – nebo alespoň Čína – snažily určitým způsobem svalit vinu na druhou stranu oceánu. Samotný konzulát našel cestu k vyřešení tohoto problému standartními kanály, a i když si komentář neodpustilo ani čínské zamini, FBI chápe tento případ jako čistě kriminální, tj. s žádným mezinárodním přesahem.

Slovensko středem americké i čínské pozornosti

Slovensko se stalo součástí dalšího problému, který doprovázel transpacifické vztahy. Bratislava totiž přijme tři Ujgury, kteří byli až do současnosti vězněni na americké základně Guantanámo. Tam se dostali poté, co byli zajati americkými jednotkami na afghánsko-pákistánském pomezí počátkem tisíciletí. Původně se věřilo, že se účastní výcvikových aktivit Talibánu, nicméně poté nařídil americký soud jejich propuštění. Postupně jsou takovýto lidé normálně repatriováni, ovšem v případě Ujgurů by byla daná repatriace do ČLR poněkud problémovější – proto jsou hledány jiné země, které by jim zajistili útočiště. Jednou z nich je i Slovensko, jehož akceptace si USA cení jako „humanitárního gesta“. Čína má na tuto problematiku ovšem jiný pohled a tvrdí, že se jedná o členy teroristických skupin, jež jsou nebezpeční nejen pro Čínu, ale pro jakoukoliv zemi, která je hostí. Zatímco světové velmoci si opět vyměnily řadu diplomatických stížností, zdá se, že Slovensko tentokrát nepodlehne svým provýchodním slabostem a skupinku tří Ujgurů integruje.

Čínský pelmel

Vznik soukromých bankovních institucí, zákaz kouření na veřejnosti a plán postavit vysokorychlostní železnici k hranicím s KLDR se řadí mezi největší novinky, které se ve sledovaném období objevily v médiích. Čínské úřady se nechaly slyšet, že mají pivotní plán, který dá vzniknout třem až pěti soukromým bankám. Ačkoliv kvůli „přísnému dozoru“ Čínské bankovní regulační komise zůstává otázkou, do jaké míry bude bankám dopřán svobodný pohyb, z čínské strany má toto gesto znamenat větší podporu nižším a středním podnikům. I když ty vytváří až  60%HDP, mohly být v současnosti velkými státem vlastněnými podniky často zanedbávány. Za zcela odporující obvyklým zvykům Číňanů je možné považovat plánovanou snahu zakázat kouření na veřejnosti, resp. uvnitř veřejných budov. V zemi, kde je na 300 000 000 kuřáků a tato praxe je stále běžná ve školách či vlacích, je tento obrázek oku znalému současné Říši středu zcela nepředstavitelný.

Otázku zda nějakým způsobem koreluje spotřeba cigaret se znečištěním ovzduší, si můžeme položit také, protože vedle zvažování tohoto zákazu jsou ve hře i regulace ohledně obchodování se směnkami na určitý počet emisí. V zemi, kde podle nejnovějších studií zemře každý rok kvůli znečištění vzduchu předčasně až půl milionu lidí, má zlepšit situaci trhem řízená možnost obchodu se směnkami omezující počet vyprodukovaných emisí.

Jako poslední zajímavost je možné zmínit plánovanou stavbu vysokorychlostního železničního spojení Shenyangu s hraničním městem Dandong. Právě přes Dandong, který leží na pomezí řeky Yalu, proudí až 80% čínsko-severokorejského obchodu.

KOREJSKÝ POLOOSTROV

Budoucnost jaderné energie v Jižní Koreji

Na začátku ledna začalo deváté kolo rozhovorů o budoucnosti jihokorejského jaderného programu a jeho potenciální rozšíření o kapacity na zpracování vyhořelého paliva a obohacování uranu. Tyto metody byly dosud Soulu zapovězeny kvůli dohodě z roku 1974, kterou s Washingtonem uzavřel. V tomto dokumentu nazývaném 123 Agreement Jižní Korea souhlasila, že nebude usilovat o zisk technologií, které by jí umožnily obohacovat uran a zpracovávat vyhořelé jaderné palivo.

Obohacování uranu a zvládnutí kompletního jaderného palivového cyklu patří k základním předpokladům k výrobě jaderné zbraně.  Spojené státy se v 70. letech snažily zabránit Soulu v jakémkoli pokusu takovou zbraň vyvinout (o což se Jižní Korea krátce pokoušela, nicméně USA důrazně zakročily a výsledkem byla právě 123 Agreement).

Dohoda ovšem bude mít dopady zejména na civilní jaderný program Jižní Koreje, vzhledem k vysokému množství jaderného odpadu, který produkuje 23 jihokorejských reaktorů (které generují téměř třetinu veškeré energie v zemi), a absenci významnějších uranových nalezišť v Jižní Koreji. Právě zpracování vyhořelého paliva by mohlo být možností, která by vyřešila tyto problémy, kterým jihokorejská energetika čelí. Spojené státy byly ovšem v minulosti poměrně neoblomné a negativně se stavěli i k relativně neškodným metodám, jako je pyroprocessing. Právě o této metodě budou obě země zřejmě nejvíce jednat.

Přesto, že jde o relativně málo sledovanou zprávu, potenciální důsledky mohou zásadně ovlivnit stabilitu celého východoasijského regionu, jelikož by se mohl velmi výrazně zvednout jihokorejský latentní jaderný potenciál (tzn. latentní schopnost vyrobit jadernou zbraň). V případě nutnosti by pak Soul byl schopen vyrobit jadernou bombu v rozmezí několika měsíců. Momentálně Jihokorejci spoléhají výhradně na americký rozšířený detterent, nicméně v budoucnu může existovat scénář, kdy USA nebudou schopny, nebo ochotny takový detterent poskytnou a v takovém případě by region mohl zažít vzestup nové jaderné mocnost. O Jižní Koreji, jako aktérovi proliferace jaderných zbraní se budete moci dočíst v únoru v naší nové studii.

Basketbalová diplomacie, nebo jen masáž ega?

Kim Jong-un je znám svou posedlostí basketbalem a Dennise Rodmana obdivoval už jako malý chlapec. Nyní, když už je z něj velký diktátor s vlastní zemí, má možnost zrealizovat své dětské sny. K jeho 31. dostal basketbalovou exhibici bývalých hvězd NBA hrajících proti severokorejskému výběru, který v závěru utkání nepřekvapivě zvítězil. Delegaci amerických hráčů zorganizoval a vedl právě Rodman, který má s Kimem velmi přátelský vztah.

V reakci na Rodmanovu výpravu do KLDR se ozvalo množství hlasů žádajících, aby s Kim Jong-unem promluvil o zadržovaném Američanovi korejského původu, Kennethu Beaovi, který byl zatčen při přechodu hranic do KLDR za účelem misijní činnosti. Rodman nicméně trvá na tom, že je pouze soukromou osobou a o politiku nemá zájem.

Pozornost vzbudily i dary, které Rodman Kimovi přivezl k jeho 31. narozeninám. Mělo jít o luxusní italské obleky, evropský krystal, krabici irské whiskey a kabelku pro Kimovu manželku Ri Sol-ju. Nyní se řeší, zda tyto dary přesahující hodnotu deset tisíc dolarů znamenají porušení sankcí OSN  na dovoz luxusního zboží a zda budou vůči Rodmanovi, či jiným subjektům, které sponzorovali jeho cestu do KLDR, podniknuty právní kroky.

Co za Rodmanovými výlety do Severní Koreje vlastně stojí? Jde o čistě osobní důvody, snahu o zviditelnění, či jsme svědky „basketbalové diplomacie“, která má za cíl prolomit kulturní překážky? S největší pravděpodobností jde o kombinaci prvních dvou variant s tou třetí jako s vedlejším produktem. Přesto je ale poměrně úsměvné, že se ambasadorem svobodného světa (i když neúmyslným) stala vysloužilá basketbalová hvězda s problémy s alkoholem.

Rodman KLDR nenavštívil zdaleka poprvé a i přes kritiku, která se na jeho hlavu snáší, představuje unikátní zdroj informací o rodině Kimů. V minulosti prozradil například Kimův přesný věk, to, že se Kimovi narodila dcera, ale i další drobné, leč důležité detaily. Rodman se nachází v podobném postavení, jako japonský šéfkuchař Kenji Fujimoto, který v 80. a 90. letech dělal sushi pro Kim Jong-ila. Fujimoto se posléze stal velmi cenným zdrojem informací o tom, jak vlastně žije severokorejská smetánka a i v současnosti občas komentuje různé události, které se v KLDR dějí.

Přes určité pozitivní aspekty Rodmanových návštěv, mohou působit také značně sureálně. Zde můžete Rodmana slyšet říkat, že svého přítele Kima miluje a za shlédnutí stojí i jeho zpěv Happy Birthday před plnou arénou stranických funkcionářů.

Americká vojenská přítomnost v Jižní Koreji

Spojené státy zvýší počet svých vojáků v Jižní Koreji o zhruba 800 mužů a žen a několik desítek kusů obrněné techniky. Jednotky se připojí ke stávajícím americkým silám v zemi, které čítají 28 500 příslušníků všech složek ozbrojených sil USA. Mechanizovaný prapor se připojí k 2.pěchotní divizi americké armády, která je v Jižní Koreji umístěna.

Nejen že tak Spojené státy posilují svou vojenskou přítomnost ve Východní Asii, ale může jít i o reakci na předpověď amerického Institutu pro národní bezpečnostní strategii, který po popravě Jang Sung-taeka (o jejíchž důsledcích se můžete dočíst na našem webu) odhadl, že na začátku tohoto roku lze ze strany KLDR očekávat provokaci.

Spojené státy se také po měsících dlouhých jednáních dohodly s Jižní Koreou na jejím podílu na financování přítomnosti amerických jednotek v rámci dohody Special Measures Agreement. Letos Soul zaplatí 870 milionu dolarů, což je o 5,8 % více, než minulý rok. Se škrty, kterým americké ministerstvo obrany čelí, je jen logické, že se snaží zvýšit míru finanční zodpovědnosti svých spojenců a ulevit tak napjatému rozpočtu.

JAPONSKO

Ekonomika, bezpečnosť a japonský Voldemort

Japonský premiér Shinzo Abe stojí pred zdanlivo protichodnými cestami k rovnakému cieľu. Cieľom je v tomto prípade „návrat Japonska“ a cestami k nemu sú ozdravenie a naštartovanie stagnujúcej ekonomiky na jednej strane a „normalizácia“ japonskej bezpečnostnej politiky na strane druhej.

Ekonomický program „Abenomics“ je zatiaľ označovaný za relatívne úspešný, aj keď k najdôležitejším štrukturálnym reformám stále nedošlo. Japonské domácnosti  navyše stále zostávajú pesimistické o prospektoch budúceho vývoja ekonomiky. Medzi ekonomickými elitami panujú obavy, že ostatné priority vlády odvrátia pozornosť od ekonomiky. Zhoršené vzťahy so susedmi, ktorých vinníkom je z veľkej časti práve súčasná vláda, sťažujú fungovanie japonských firiem v týchto krajinách.

V novoročnom prejave Abe otvorene vyhlásil zámer revidovať ústavu a prispôsobiť ju potrebám moderného Japonska. To by mohlo v praxi znamenať i vynechanie článku 9, ktorý zakazuje Japonsku viesť vojnu, okrem prípadov nutnej sebaobrany. Vláda v Tokiu medzitým plánuje spraviť z japonskej histórie na stredných školách povinný predmet v snahe podporovať národné povedomie. Interpretácia japonskej histórie v učebniciach, najmä čo sa týka obdobia druhej svetovej vojny, je dlhodobo kontroverznou témou.

Vzťahy so susedmi Japonska zostávajú na bode mrazu. Cesta Abeho do kontroverznej svätyne Yasukuni z 26. decembra a následná novoročná návšteva kabinetného ministra Yoshitaka Shinda, vyvolali pobúrenie Pekingu i Soulu. Čínsky veľvyslanec v Londýne nedávno označil Shinza Abeho za „japonského Voldemorta“ a šintoistickú svätyňu Yasukuni, zasvätenú i pamiatke vojnových zločincov, za „horkrux, reprezentujúci najtemnejšie časti duše národa“. Čínske média nenechávajú na japonskom premiérovi ani nitku suchú. Kroky Tokia smerom k normalizovanej bezpečnostnej politike (viď obranné dokumenty v minulých Novinkách) podľa Číny a Južnej Kórey „smrdia“ militarizmom a otvorené spochybňovanie japonskej histórie týmto predstavám nepomáha. I singapurský minister obrany sa nedávno vyjadril, že „Japonsko bude musieť uistiť svojich susedov“ o povahe svojich zámerov, ak nechce aby sa jeho odklon od pacifizmu stretol s odporom.

Nový priestor pre japonsko-čínsku rivalitu: Afrika

Japonský premiér Shinzo Abe navštívil v sledovanom období Mozambik, Pobrežie Slonoviny a Etiópiu. Šlo o prvú oficiálnu cestu japonského premiéra do Afriky od roku 2006. Japonského premiéra sprevádzala podnikateľská delegácia. Tokio poskytne Mozambiku pôžičku vo výške 60 miliárd yenov do rozvoja cestnej infraštruktúry a 10 miliárd yenov pre Etiópiu na výstavbu geotermálnej elektrárne. Japonsko sa ďalej zaviazalo poskytnúť humanitárnu pomoc pre utečencov prichádzajúcich zo Sahelu a finančne podporí i posilnenie stability vo vnútornými konfliktami zmietanom Pobreží Slonoviny.

Najväčšie záujmy Tokia však ležia v nerastnom bohatstve čierneho kontinentu. Japonská firma súťaží o kontrakt na výstavbu LNG (skvapalnený zemný plyn) terminálov v Mozambiku. Pre Japonsko, ktoré je závislé na dodávkach energetických zdrojov a musí vykrývať výpadok jadrovej energie po havárii na Fukushime, sú noví exportéri veľkou príležitosťou. Ďalšia japonská firma sa zase podieľa na rozvoji uhoľných baní v tejto juhoafrickej krajine. Pre Tokio sú zaujímavé i náleziská kovov vzácnych zemín, ktoré v súčasnosti dováža takmer výhradne z Číny (ako nakoniec celý svet).

Japonsko sa zapája do „boja“ o Afriku, kde v posledných rokoch rapídne stúpa vplyv a ekonomická prítomnosť Číny. Tokio prezentuje svoje vzťahy s Afrikou ako kvalitatívne lepšie, ako sú tie čínske. Podľa mnohých si Čína lacno kupuje priazeň afrických lídrov. Peking napríklad postavil pre Africkú úniu nové centrum v Addis Abeba. Japonsko sa chce naproti tomu orientovať na „rozvoj ľudského kapitálu“, t.j. vzdelanie pre afrických inžinierov a špecialistov. Na čínskych projektoch v Afrike pritom pracujú najmä čínski robotníci a neposkytujú tak veľa pracovných príležitosti pre Afričanov. V čínskych médiách sa ozvali hlasy, že Japonsko sa snaží v Afrike získať podporu pre svoj cieľ získať miesto člena bezpečnostnej rady OSN (čo je pre Peking samozrejme nemysliteľný zámer) . Hovorkyňa Ministerstva zahraničných vecí k tomu obvinila Japonsko zo snahy „využívať Afriku v [čínsko-japonskej] rivalite“. Zaujímavé je, že v tých istých dňoch, ako bol v Afrike japonský premiér, podnikol cestu do Afriky i čínsky minister zahraničných vecí Wang Yi.

THAJSKO

V Thajsku rastie napätie. Armádny puč nie je vylúčený

Pred februárovými predčasnými voľbami sa situácia v Thajsku ďalej vyostruje. Opoziční demonštranti, ktorí sú v uliciach neustále už od novembra, vyhlásili úmysel spôsobiť ochromenie Bangkoku, tzv. „Bangkok Shutdown“. Dvanásteho januára tak do ulíc vyšli desať tisíce ľudí – podľa dostupných informácii mohol dav dosiahnuť počet 170 000 protestujúcich. Protestujúci zablokovali hlavné dopravné tepny v hlavnom meste a postavili na nich barikády. V Bangkoku bolo kvôli protestom nasadených takmer 20 000 príslušníkov ozbrojených zložiek. Demonštranti žiadajú rezignáciu premiérky Yingluck Shinawatra, ktorú obviňujú z toho, že je len bábkou svojho brata Thaksina, ktorý krajinu ovláda z exilu. Predčasné voľby, vyhlásené na 2. februára, bude opozičná Demokratická strana bojkotovať. Je možné s určitosťou povedať, že vo voľbách zvíťazí súčasná premiérka a jej strana Pheu Thai, najmä vďaka veľkej podpore vidieckej populácie. Namiesto volieb tak opozícia, vedená Suthepom Thaugsubanom, žiada vytvorenie nevolenej Ľudovej rady, ktorá bude dva roky dočasne vládnuť krajine. Shinawatrovej vláda už niekoľko krát ponúkla opozícii rokovania, tá ich však odmieta s tým, že jedinou cestou je zvrhnutie celého režimu.

Jazýčkom na váhach môže byť intervencia armády. Tá už v Thajsku niekoľko krát zasiahla v snahe obnoviť rád, naposledy v roku 2006, kedy zvrhla práve vtedajšieho premiéra Thaksina Shinawatru, brata súčasnej premiérky. Šéf thajských ozbrojených síl generál Prayuth Chan-ocha sa vyjadril, že „dvere [pre intervenciu armády] nie sú otvorené ani zavreté“ a že konanie armády bude „determinované situáciou“. Opozícia sa každopádne spolieha, že armáda sa nakoniec prikloní na jej stranu. Pred nadchádzajúcim Dňom armády 18. januára začala armáda do Bangkoku sťahovať jednotky a vojenskú techniku. Podľa mnohých je to dôkazom hroziaceho puču, predstavitelia armády však tvrdia, že to je bežnou súčasťou každoročných osláv.

KAMBODŽA

Protesty v Kambodži

Najmenej štyria ľudia zomreli 3. januára  po tom, ako policajné zložky začali strieľať do demonštrantov blokujúcich cestu na juh od hlavného mesta Phnom Penh. Protestujúci sú pracovníci textiliek, ktorí žiadajú zvýšené platy. Textilný priemysel zamestnáva v Kambodži zhruba pol milióna ľudí. V krajine majú svoje továrne firmy ako Puma, Adidas či Levi Strauss. Kľúčovou je prepojenosť štrajkujúcich zamestnancov textiliek s opozíciou, ktorá od júlových volieb demonštruje proti vláde. Podľa opozície boli tieto voľby sfalšované a premiér Hun Sen obhájil svoj post podvodom. Od júla boli opozíciou organizované masívne protivládne protesty. Po spomínanom incidente prišlo však i k vyčisteniu tábora demonštrantov v Phnom Penhu a akékoľvek ďalšie protesty boli zakázané na neurčito. Opozícia zatiaľ odvolala ďalšie protesty, no sľubuje vo svojom boji pokračovať.

Zaujímavou správou je, že za krvavým potlačením štrajku mohla stáť nepriamo i Južná Kórea. Ambasáda Soulu v Phnom Penhu totiž podľa dostupných informácii žiadala od vlády aby zasiahla proti demonštrantom a zabránila ohrozeniu priemyselného komplexu a bola celý čas v priamom kontakte s autoritami. Juhokórejské firmy vlastnia totiž väčšinu z textilných tovární a Južná Kórea je najväčším zahraničným investorom v krajine.

Autoři: Filip Šebok, Michael Myklín a Ondřej Macháček, studenti mezinárodních vztahů a bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.