Přehled a analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z východní Asie za měsíc květen.

ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA

Vzrůstající tenze mezi Čínou a Vietnamem

V minulém měsíci došlo při Paracelských ostrovech k čínskému pokusu o vybudování plošiny k těžbě ropy. Tato snaha se ovšem neobešla bez incidentů, které se v oblasti Jihočínského moře neustále odehrávají. V tomto případě mělo dojít k potopení vietnamského plavidla jeho nabouráním čínským protějškem. Tohoto sporu se zúčastnili jak civilní lodě, tak plavidla vojenská. Zatímco rétorická přestřelka panuje na ose „vy jste nám ji potopili“ vs. „ona se potopila sama“, tentokrát měla tato událost daleko konkrétnější dohru. Ze svého epicentra na jihu Vietnamu se brzy do celé země rozšířili protičínské protesty, které nejenže donutili uzavřít množství čínských továren v zemi, ale také si vzali do hledáčku obyvatele Vietnamu čínské národnosti. Někteří z nich se uchýlili do Kambodži, pro jiné byly vyslány speciálně čínské lodě k jejich repatriaci. Intenzita těchto protestů nebyla jediným bodem, kterému stojí za to věnovat pozornost. Reakce vietnamské vlády byla nasměrována na utlumení těchto protestů, neboť by v dlouhodobé perspektivě mohla být narušena ekonomická stránka vztahu s Čínou charakteristická množstvím investic v zemi.

Li Keqiang na návštěvě Afriky

V první polovině měsíce navštívil čínský premiér Etiopii, Nigérii, Angolu a Keňu. Důležitým bodem cesty byla také účast na jednání Světového ekonomického fóra. Zatímco čínská vzrůstající přítomnost v Africe přitahuje pozornost médií, zdá se, že Li si byl dobře vědom negativních konotací, s nimiž je tato aktivita spojována. Během své cesty totiž namísto těžby nerostných surovin byla zdůrazňována finanční pomoc černému kontinentu, stejně jako investice do infrastruktury, či snaha zajistit větší bezpečnost regionu. Finanční pomoc Africe se má zvýšit o dalších 12 miliard dolarů. Mimo množství obchodních a investičních smluv je třeba věnovat pozornost také dohodě o vybudování nové železnice v Keni. Nová dráha vedoucí z Nairobi do Mombasy má stát celkem 3,8 miliardy dolarů a z celých 90% ji má financovat čínská strana. I když někteří argumentují, že nedostatečná infrastruktura je důvodem zaostávání regionu, je upozorňováno i na čínské zájmy a způsoby jako je dovoz vlastní pracovní síly a zanedbávání zapojení místních a obecně pouhopouhé zajišťování vlastních zájmů. The Diplomat ovšem upozorňuje na fakt, že na takováto možná obvinění byl čínský premiér připraven a vytříbenou rétorikou i vlastními plány dal najevo snahu nejen pomoci vybudovat celkovou infrastrukturní síť, ale i sdílení technologií a znalostí. Ačkoliv je jasné, že se Čína snaží hrát na tomto poli ideologický prim, teprve budoucnost ukáže na kolik je čínský přístup odlišný od své časté „neokolonialistické“ nálepky.

Plynová dohoda Číny s Ruskem              

Po dekádě vyjednávání uzavřely Peking a Moskva dohodu, podle níž má Říše středu v následujících třiceti letech obdržet na 38 miliard kubických metrů plynu. Ačkoliv cena zůstává zatím neznámá, je jasné, že v budoucím výhledu, kdy se má ČLR stát vůbec největším spotřebitelem také zkapalněného zemního plynu, bude právě tato dohoda hrát rozhodující roli při určování dalších cen. Setkání vůdců obou zemí v Šanghaji se tak patrně stane mezníkem v otázkách cen energií. Pro Čínu, která je v současnosti největším spotřebitelem uhlí na světě se tak v jejím závodu po ukojení svých energetických nároků jedná o další a hlavně čistší možnost produkce energií, Rusko vítá možnost diverzifikace svých odběratelů směrem na východ. Zdali se však jedná o více než strategický pragmatizmus, a tato událost naznačuje užší vztahy obou partnerů, je však již otázkou pro každého z nás. Pravdivosti druhé možnosti nahrává kupříkladu i společné vojenské cvičení, které se uskutečnilo v květnu ve vodách nedaleko Šanghaje.

Krvavé střety v Xinjiangu pokračují

Podle nejnovějších zpráv došlo k dalšímu z incidentů spojovaných s etnickým podtextem. V hlavním městě provincie Xinjiang, Urumqi došlo k bombovému útoku na místním tržišti, při kterém přišlo o život na 31 lidí a další necelá stovka byla zraněna. Ačkoliv o podobných incidentech informujeme pravidelně, opět se jedná o nový nejvyšší počet obětí. Celková intenzita těchto útoků tak neustále roste a začínají mít podobu toho, co do nedávna mohl Peking „terorizmem“ pouze nálepkovat. Zdá se tak, že apel čínského prezidenta z konce minulého měsíce po etnické harmonii a tvrdém zásahu proti teroristům neměl očekávané výsledky. Naopak se zda, že neustálá hanizace a sinizace oblasti vede k neustále zoufalejším reakcím stran nehanského, t.j. zejména ujghurského obyvatelstva.

Bylo jasné, že odpověď Pekingu, jež bere možné secesní pokusy stejně jako „terorizmus“ velice vážně, na sebe nenechá dlouho čekat. V krátké následnosti se nechal čínský premiér Li Keqiang slyšet s apelem ohledně přísnější státní kontroly nad náboženstvím. Vyjádřil také silnější podporu větší migraci etnických Ujghurů do vnitrozemí.

KOREJSKÝ POLOOSTROV

Má Čína plány pro případ kolapsu severokorejského režimu?

Na začátku května se na základě uniklých dokumentů objevila zpráva, že čínská armáda učinila opatření pro případ potenciálního pádu severokorejského režimu. Podle japonské agentury Kyodo News, která utajené vojenské dokumenty údajně získala, tato opatření zahrnují zvýšený monitoring vybraných hraničních oblastí a navýšení počtu vojenského personálu. Stejně tak se počítá s výstavbou táborů, které by měli napomoci s velkým množstvím očekávaných severokorejských uprchlíků. Čínská armáda údajně počítá i s vysláním průzkumných oddílů za hranice.

Přesto, že KLDR v dokumentu nebyla explicitně jmenována, zájmová země byla označena jako „náš severovýchodní soused“, což je poměrně všeříkající. Zajímavým faktem je také to, že v celé zprávě není řeč o případné vojenské intervenci na území KLDR (ať už v jejím zájmu, či jako „humanitární intervence“ v zájmu Číny). Peking věrohodnost uniklých dokumentů popřel a označil je za bezpředmětné a zavádějící.

Přesto, že dokumenty opravdu nemusejí být pravé, můžeme si být naprosto jisti, že Čína disponuje rozsáhlou škálou plánů pro všechny možné i nemožné krizové situace, které mohou nastat přímo v říši středu, nebo v sousedních zemích. To platí i pro KLDR, obzvláště pak od roku 2011, kdy došlo ke změně vedení, a v čele země stanul mladý Kim Jong Un. Kromě toho, že vytváření krizových plánů pro všechny eventuality je jednou z nejdůležitějších funkcí armády a pokud by takové plány neexistovaly, armáda by zjevně neplnila své povinnosti, tak jde zde také důkaz v podobě americko-čínských rozhovorů na téma kolapsu režimu v KLDR. Přesto není v zájmu Pekingu, aby takové plány byly probírány na veřejnosti, kvůli zjevným diplomatickým důsledkům.

Personální změny v Pchjongjangu

Po odstranění svého strýce Kim Jong Un pokračuje v personálních obměnách na nejvyšších místech. Tentokrát se změny dotkly dosavadní dvojky severokorejského režimu, Choe Ryong Haa, který byl ve své funkci ředitele Ústřední politické kanceláře severokorejské armády (skrze kterou Korejská strana pracujících ovládá armádu a zajišťuje její loajalitu) nahrazen čerstvě povýšeným vícemaršálem Hwang Pyong So.

Hwang byl mnohými považován za Kimova favorita, což se nyní také potvrdilo. Tento šedesátník, který je mimo jiné vysokým funkcionářem Oddělení pro organizaci a vedení a členem Ústřední komise pro vojenské záležitosti, nyní de facto nahradil Choea jako druhého nejmocnějšího muže v KLDR.

Choe byl „degradován“ do funkce náměstka v Sekretariátu Korejské strany pracujících, což je v jeho případě sice stále vysoká funkce, nicméně s minimální autoritou.  Přesto se však Choe stále objevuje v médiích po boku Kim Jong Una, i když nyní jen v obleku, namísto uniformy. Spolu se ztrátou pozice v Ústřední politické kanceláři lze předpokládat, že je jen otázkou času, dokud neztratí i své funkce v Komisi národní obrany, Ústřední komisi pro vojenské záležitosti a Politbyru. Pokud se tak stane, je otázkou, zda budou tyto Choeovy funkce delegovány na Hwanga, nebo budou „rozptýleny“ mezi více loajálních funkcionářů, aby se Kim vyhnul akumulaci moci některým z jeho blízkých spolupracovníků (jako se tak stalo v případě Jang Sung Thaeka).

Spolu s Hwangem bylo povýšeno i množství dalších funkcionářů, kteří postupně nahrazují staré kádry, jejichž loajalitou si Kim Jong Un není příliš jistý a raději je nahrazuje svými mladšími spolupracovníky. V případě Choea mohlo jít i o zdravotní problémy, se kterými se údajně potýká (příkladem může být jeho zmizení v březnu tohoto roku, přičemž po několika týdnech se znovu objevil a zjevně kulhal).

JAPONSKO

Shinzo Abe na európskej tour

Japonský premiér pokračuje v aktívnej osobnej diplomacii, ktorej svedkom je jeho vskutku obdivuhodne naplnený cestovný program. Na prelome apríla a mája vycestoval Abe na návštevu šiestich európskych krajín. Abe mal  za úlohu zdôrazniť eminentný záujem na uzatvorení EPA (Economic Partnership Agreement) s Európu. Rokovania, ktoré by mali byž uzavreté na budúci rok, totiž zatiaľ napredujú veľmi pomaly.

V Bruseli Abe navštívil centrálu NATO. Vo svojom prejave sa Abe vyjadril, že Japonsko a NATO sú „prirodzení partneri, ktorí zdieľajú fundamentálne hodnoty“. Japonský premiér s generálnym tajomníkom aliancie Anders Forg Rasmussenom podpísali dohodu o posilnení kooperácie v oblasti boja proti pirátstvu, pomoci pri katastrofách a humanitárnych misiach.

Debata o kolektívnej sebaobrane

Po niekoľkých odkladoch je otázka kolektívnej sebaobrany znova na stole. Povolenie kolektívnej sebaobrany, ktorú neumožňuje súčasná interpretácia japonskej ústavy, je pre Abeho prvým a kľúčovým krokom k aktívnejšej bezpečnostnej politike. V tejto otázke sa však Abe stretá s odporom koaličného partnera LDP, Nového Komeita a taktiež nepríliš entuziastickému pohľadu verejnosti.

Poradný výbor japonskej vlády 15. mája vydal správu odporúčajúcu zmeniť súčasnú interpretáciu a povoliť kolektívnu sebaobranu. Správa konkrétne hovorí o uplatnení tohto práva „keď sa krajina v blízkom vzťahu s Japonskom stane obeťou vojenského útoku“ a „ak táto situácia má potenciál signifikantne ohroziť bezpečnosť Japonska“. Táto formulácia sa samozrejme dotýka japonského spojenectva s USA. Správa sa okrem kolektívnej obrany venovala i možnostiam japonských ozbrojených síl v misiách OSN a taktiež situácii v tzv. šedej zóne. V tomto prípade sa často skloňuje vylodenie čínskych špeciálnych jednotiek prezlečených za rybárov na Diaoyu/Senkaku. Podľa správy by japonské ozbrojené sily mali mať právo reagovať silou v podobných scenároch.

Abeho vláda rozbehla PR kampaň za cieľom „predať“ zmenu interpretácie verejnosti. Používaný je preto napríklad i scenár, že na americkej lodi pod útokom nepriateľa sa nachádzajú japonská matka s dieťaťom. Japonské námorníctvo však v tomto scenári kvôli existujúcim obmedzeniam nemôže  prísť americkej lodi na pomoc.

Japonsko ďalej posilňuje obranu pri Diaoyu/Senkaku

Po oznámení stavbu radarovej základne na ostrove Yonaguni sa hovorí o ďalšej expanzii japonskej vojenskej prítomnosti na ostrovoch v blízkosti sporných Diaoyu/Senkaku. Na ostrovoch súostrovia Ryukyu – Amami Oshima, Ishigaki a Miyako – majú byť rozmiestnené tri tými po 350 vojakov. Japonská vláda potvrdila, že sa o veci rokuje, no dementovala, že by bolo dosiahnuté konečné rozhodnutie, kde a koľko vojakov rozmiestniť.

Napätie vo Východočínskom mori pritom ostáva vysoké. Tokio 25. mája obvinilo Čínu z nebezpečných manévrov pri spornej oblasti, kedy čínske stíhačky údajne leteli vo vzdialenosti len okolo 30 metrov od japonských prieskumných lietadiel. Čína naopak tento incident interpretovala ako provokatívne narušenie prebehajúceho čínsko-ruského námorného cvičenia, počas ktorého bola vyhlásená „no-fly“ zóna.

Svetlým bodom v čínsko-japonskej relácii bolo stretnutie ministrov obchodu oboch krajín. Šlo o prvé rokovania dvoch strán na vysokej úrovni od návštevy premiéra Abeho vo svätyni Yasukuni.

Tokio a Pchjongjang rozmrazujú vzťahy

Pre Japonsko je udržiavať vzťahy s krajinou, v ktorej je boj proti japonským kolonialistom legitimizačným mýtom režimu, veľmi komplikované. Vo vzájomných vzťahoch možno badať sureálny vývoj podobný sínusoide, kde kooperáciu striedajú hrozby jadrovou vojnou. V marci bol dialóg medzi dvoma stranami obnovený prvýkrát od testu balistickej rakety Severnou Kóreou na konci roku 2012. V máji sa dve strany stretli znovu, tento krát v Štokholme. Hlavným cieľom Tokia je dosiahnuť pokrok v otázke unesených Japoncov. Severokórejskí agenti v 70-tych a 80-tych rokoch uniesli niekoľko japonských občanov. Pchjongjang sa k zodpovednosti za únosy priznal v roku 2002. Niektorí unesení Japonsi sa vrátili domov, ostatní sú podľa severokórejskej strany už mŕtvi. Japonsko sa však s týmto neuspokojilo a požaduje ďalšie informácie o ich osude. Pchjongjang po rokovaniach oznámil, že obnoví vyšetrovanie v tejto otázke. Japonsko prisľúbilo, že ústretové kroky zo strany Pchjongjangu bude opätovať uvoľneným sankcií. V hre je i poskytnutie humanitárnej pomoci.

FILIPÍNY A VIETNAM

Filipínsko-vietnamské námluvy?

Nedávný čínský postup v Jihočínském moři sebou pro zasažené země přináší i určité pozitivní aspekty. Jedním z nich je sbližování Vietnamu a Filipín. Obě země (a nejenom ony) jsou s Pekingem již delší dobu na ostří nože ohledně teritoriálních sporů v Jihočínském moři a po čínské eskalaci sporů v druhé půlce května se zdá, že k sobě mají Manila a Hanoj mnohem blíž, než by se zdálo. Vietnamský premiér (Nguyen Tan Dung) a filipínský prezident (Benigno Aquino III.) se na odporu proti „čínským nezákonným aktivitám“ v Jihočínském moři dohodli při setkání v Manile. Filipíny v květnu zadržely skupinu čínských rybářů obviněných z chytání ohrožených mořských želv. Manila také obvinila Čínu, že na South Johnson Reef v Jihočínském moři připravuje stavbu letecké dráhy.

Čínský asertivní přístup by se říši středu mohl vymstít ještě více, pokud by se země v regionu rozhodli k vojenské spolupráci ve prospěch kolektivní obrany před čínskými agresivními kroky v Jihočínském moři. Platformou pro podobná spojenectví by se mohl stát ASEAN, který již všechny země, kterých se tyto teritoriální spory týkají, zahrnuje a již v minulosti se spekulovalo o tom, že by se z ASEANu stalo jakého jihovýchodo asijské NATO.

FILIPÍNY A INDONÉZIA

Filipínsko-indonézske teritoriálne urovnanie

Zatiaľ čo máj priniesol eskaláciu v sporoch v Juhočínskom mori, z regiónu prišla i jedna dobrá správa týkajúca sa teritoriálnych sporov. Po 20-tich rokoch vyjednávaní uzavrela Jakarta s Manilou zmluvu o vyznačení námornej hranice medzi výlučným ekonomický zónami. Zmluvu podpísali ministri zahraničných vecí oboch krajín 23. mája. Dohoda by mali vyriešiť spory o právach na lovenie rýb medzi filipínskymi a indonézskymi rybármi. Indonézsky prezident Susilo Bambang Yudhoyono prezentoval uzavretú dohodu ako model pre mierové riešenie teritoriálnych sporov.

THAJSKO

Coup d’état v Thajsku

Situácia v Thajsku pripomínala minulý mesiac pozorovateľom tejto krajiny déjà vu. Armáda totiž 22. mája zvrhla vládu už po dvanásty krát od roku 1932 (a druhý krát za poslednú dekádu).Šéf ozbrojených síl generál Prayuth Chan-Ocha bol následne kráľom Bhumibolom Adulyadejom vymenovaný za hlavu Národnej rady za mier a poriadok, nového vládneho orgánu. Thajsko je od novembra v hlbokej politickej kríze. Populistická vláda Yingluck Shinawatry, podporovaná vidieckym obyvateľstvom, bola tŕňom v oku rojalistickým, konzervatívnym elitám. Odporcovia Shinawatry začali v novembri protestovať v uliciach za odstúpenie premiérky. Tá v decembri rozpustila parlament a vyhlásila predčasné voľby na február. Protesty si za sedem mesiacov vyžiadali niekoľko desiatok obetí.

Minulý mesiac sme boli svedkami náhleho sledu udalostí. Ústavný súd 7. mája uznal Shinawatru vinnú z prekročenia ústavných právomocí, kedy ešte v roku 2011 využila zosadenie hlavy národnej bezpečnostnej rady na povýšenie svojho švagra na iný post. Premiérka tak musela zostúpiť z čela vlády. Spolu s ňou muselo opustiť vládu aj deväť kabinetných ministrov. Novým premiérom sa stal Niwatthamrong Boonsongpaisan, ktorý vyjadril vôľu dovládnuť až do plánovaných júlových volieb. Thajsko si v júli malo dať volebné repete, keďže februárové hlasovanie bolo vyhlásené za neplatné. Ústredná volebná komisia sa však 15. mája vyjadrila, že voľby v stanovenom termíne sú nerealistické.

Armáda 20. mája vyhlásila stanné právo, zdôrazňujúc, že nejde o vojenský puč. Lídri súperiacich politických zoskupení a ľudových hnutí boli armádou zhromaždení na stretnutí, kde mali hľadať východisko zo súčasnej patovej situácie. Po tom, ako rokovania nepriniesli žiadne výsledky,  22. mája generál Chan-ocha oznámil zhromaždením lídrom, že preberá moc v štáte.

Puč nasledovalo oznámenie pozastavenia platnosti ústavy z roku 2007, rozpustenie senátu, posilnenie cenzúry a obmedzenie slobody tlače a zákaz politických zhromaždení. Bolo tiež zadržaných viacero politických predstaviteľov.

Thajsko čaká neisté obdobie. Podľa Chan-ochy je nutných minimálne 15 mesiacov politických reforiem. Až po ich uskutočnení bude môcť nasledovať návrat k demokracii. Plány armády tak reflektujú požiadavky proti-Shinawatrovského hnutia, ktoré odmietalo demokratické voľby a žiadalo najprv reformy politického systému. V demokratických voľbách totiž opakovane vyhrávali populistické strany, ktorých poslednou reinkarnáciou bola Shinawatrina Pheu Thai. Neustále sa opakujúce tvrdenia, že armáda je neutrálnym arbitrom v politickom boji tak neznejú dôveryhodne.

Puč sa stretol s medzinárodným odsúdením. Spojené štáty požadujú okamžitý návrat k demokracii. Washington zastavil programy vojenskej pomoci a zrušil plánované vojenské cvičenia. Austrália zase vydala zákaz cestovania do krajiny lídrom vojenskej junty.

LAOS

Smrteľná letecká nehoda členov vládnucej elity

Laos je jednou z najuzavretejších krajín juhovýchodnej Ázie. Komunistická strana drží moc pevne rukách a zabraňuje prejaveniu akéhokoľvek disentu. Nezvyčajnú ranu komunistickej štátostrane uštedrila havária lietadla zo 17. mája, ktorá si vyžiadal smrť ministra obrany, ministra verejnej bezpečnosti a ďalších vysokých predstaviteľov. Podľa analytikov budú nasledovať výrazné zmeny na mocenských postoch, najmä v bezpečnostnom aparáte, ktoré by mohli otriasť vládou vo Vientiane.

BONUS

Pohľad „countryballs“ na zbližovanie Vietnamu a Filipín

Autoři: Filip Šebok, Michael Myklín a Ondřej Macháček, studenti mezinárodních vztahů a bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.