Přehled a analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z východní Asie za druhou polovinu července.

Čína

Čínská pobřežní stráž a Východočínské moře

V úterý 23. 7. čínská média nově představila čínskou pobřežní stráž – má se jednat o jednotky, které budou mít za cíl plnit množství úkolů od patroly pobřeží až po policejní kontrolu rybářů, či odhalování pašeráků. Podle různých zdrojů se má jednat až o 16 000 mužů, kteří budou těchto pravomocí využívat. Jako zásadní rozdíl analytici také chápou skutečnost, že jako pobřežní stráž budou moci být plavidla vyzbrojena lehkými zbraněmi.

Již 26. 7. Xinhua vydala zprávu, že nově představená Čínská pobřežní stráž provedla patrolu národních vod v okolí ostrovů Diaoyu a čtyři plavidla zde dala japonské straně najevo, aby opustila čínské vody. Zatímco přímá odpověď patrně u japonských plavidel nevyvolala žádné neobvyklé reakce, je naznačeno, že množství čínských civilních lodí operujících v této oblasti bude nahrazovat právě pobřežní stráž. V tomto kontextu je pak jasné, že nově založené uskupení má za cíl agilněji vyvíjet tlak v této oblasti. Týden předtím se čínská CNOOC také vyjádřila tak, že má zájem investovat finance do rozvoje těžby plynu v dané oblasti. V reakci na tohle oznámení Tokio vydalo příkaz lodím pro geologický průzkum ze státní společnosti JOGMEC být v pohotovosti pro případné nasazení v sporných vodách. Tokio se zdálo být správami o nové čínské těžbě překvapeno a vedoucí vládní tajemník Yoshihide Suga varoval Peking, že Japonsko nebude akceptovat, když se Peking rozhodne „pokračovat unilaterálne s rozvojem (težby) v oblasti se spornými (teritoriálními) nároky.

Hned následující den Shinzo Abe učinil kroky, které se daly očekávat v souvislosti s výhrou voleb do horní komory parlamentu a možností změnit japonskou, pacifistickou, ústavu. „Dočasná opatření“ volají po zesílení ozbrojených sil a možnosti, aby Japonsko v případě potřeby bylo schopné zasáhnout nepřátelské základny. Mimo jiné mají být vytvořeny síly námořní pěchoty, jejichž cílem by mělo být také chránit vzdálenější ostrovy – opět se tedy bavíme o sporu o ostrovy Senkaku/Diaoyu. Pekingem byl tento možný směr vývoje japonské zahraniční politiky náležitě odsouzen (viz i níže).

V závěru měsíce vyvinula japonská strana tlak na vzájemné rozhovory. Do Pekingu přiletěl viceministr zahraničních věcí Akitaka Saiki a setkal se s čínským zaminirem Wang Yi. Obě strany tak pokračují v diskuzi, nicméně prolomení situace se, zejména ve stínu výše zmíněných událostí, patrně konat nebude. Schůzka na nejvyšší úrovni, na kterou tlačilo Tokio, zatím také nebyla potvrzena.

Pokračující hraniční spory s Indií

Ani po šestnácti kolech jednání nebylo dosaženo dohody ohledně společných hranic mezi Indií a Čínou. Po setkání ministrů obrany obou zemí na začátku měsíce se oba v závěru – pouze – vyjádřili, že mír na hranicích je „důležitým garantem pro růst a rozvoj oboustranné spolupráce“.

Nehledě na toto jednání však obě strany pokračují v zajišťování svých zájmů jak diplomaticky tak novými vojenskými akvizicemi. Indie se dohodla s Myanmarem na těsné vojenské spolupráci, tréninku a prodeji zbraňových systémů; sama pak uvažuje o rozšíření svého parku útočných vrtulníků Boeing AH-64D Apache jak pro armádu, tak i pro Horské sbory (Mountain Corps), jejichž vytvoření dal indický vládní výbor pro bezpečnost zelenou. Jednotky v rozsahu 45 000 – 50 000 by měly být vytvořeny v následujících 6 letech, jejich úkolem by mělo být zejména zajišťovat úkoly při hranicích s Čínou a odhadované investice byly schváleny ve výši 13,6 miliard dolarů. Podle indického ministerstva obrany pak naopak Čína přesunula ke společné hranice své střely dlouhého dostřelu, diplomaticky a ekonomicky se Čína angažuje na Srí Lance, s níž byla uzavřena dohoda o vybudování nového přístavního města nedaleko Kolomba.

I když je usuzováno, že je to spíše Čína kdo blokuje jednání, obě strany stojí za zvyšováním tenzí v této oblasti. Na druhou stranu je však těžko možné usuzovat, že by některá ze stran měla, alespoň v současnosti, skutečný zájem na ozbrojeném konfliktu.

Čínská domácí politika

Směr domácí politiky pokračuje v liniích stanovených novou vládou. I když původní – skutečně probíhající – „diskuze o konstitucionalizmu“ byla v podstatě smetena ze stolu, strana se dále snaží zbavovat extravagantních, nebo alespoň snadno medializovaných, manýrů. Mezitím, co čínské budovy jsou s to být „světovými nej“ co se týče výšky, šířky, i kvality použitého materiálu, jejich stavba upoutala pozornost množství zvídavých čínských občanů. Tento poměrně dobře hmatatelný důkaz tak rozpoutal nejen diskuzi na sociálních sítích, ale je doprovázený i množstvím medializovaných, ne zcela zákonných, praktik. V této souvislosti se tak čínská vláda rozhodla udělat další krok ve snaze – alespoň na první pohled – zpomalit rozevírající nůžky životní úrovně a byl vydán zákaz na stavbu nových vládních budov v období následujících pěti let. Stejné omezení se týká i státních agentur, ale i státem vlastněných podniků.

Poté co v minulých měsících proniklo na veřejnost také opulentní obžerství některých vládních úředníků, Xi Jinping nadále pokračuje ve svých protikorupčních kampaních. Zatímco vláda energicky zakročila v několika dílčích případech (nejznáměji např. v kauze GlaxoSmithKline), popřípadě na nižších úrovních, stejně důrazně byla ve sledovaném období potírána i snaha aktivistů upozorňujících na tento, ale i jiné nedostatky. Jenom za snahu o odkrytí osobního majetku vysokých představitelů bylo od nástupu nové vlády zadrženo 15 lidí. Tato skutečnost tak vede některé komentátory ke tvrzení, že byly rozjety kampaně i další, a to naopak proti aktivistům. Další studie naznačují, že je možné očekávat zásahy ve vysokých kruzích, nicméně samotné zdroje korupce patrně opět nalezeny nebudou. V tomto smyslu je pak třeba i upozornit na začátek procesu s Bo Xilaiem, proti kterému byla vznesena obvinění z korupce, zpronevěry, zneužití státních funkcí atd. Ačkoliv Xi Jinping a další špičky budou patrně preferovat nízko profilový postup, kvůli dobrému pokrytí tohoto případu je možné také tvrdit, že vyřešení kauzy budou chtít veřejnosti prodat jako úspěch nových politik.

Zajímavé ovšem je, za jak symptomatický projev úpadku předchozích čínských elit Xi Jinping korupci považuje. Při tvrzení, že korupce by mohla být koncem nejen pro Stranu, ale i pro Čínu si jistě dobře uvědomuje roli toho fenoménu při pádu císařství, ale i Čankajškova Kuomintangu.

Z dalších událostí je nutné zmínit zejména dvě záležitosti. Jednak je to zemětřesení v provincii Gansu, které za sebou nechalo podle posledních zpráv přes 90 obětí, desítky tisíc zničených domů, kdy celkem 227 000 obyvatel muselo svá obydlí opustit, ale také „teroristický útok“ na pekingském letišti. Skutečnost, že „terorista“ Ji Zhongxing ovšem ve svém pokusu upozornit na bezpráví nechtěl nikoho zranit, vyvolala obdiv na sociálních sítích. Na těch se během několika dní objevil jeho životní příběh a množství netizens jej opěvovali jako hrdinu. Je třeba zmínit, že se v žádném případě nejedná o ojedinělou akci upozorňující na nedodržování práv v Číně.

Naopak, čínská vláda musí čelit sílícímu tlaku svých obyvatel a částečně je nucena omezovat autoritářské sklony. Jisté uvolnění se dostalo filmovému průmyslu – filmové scénáře už nebudou podléhat kontrole, předpremiérový screening však nadále trvá. Značné potíže přinesly již v minulém přehledu zmiňované protesty, jež vyústily v opuštění plánu na stavbu továrny ke zpracování uranu v Guandongu. Ambice čínské vlády dát větší prostor jaderné energii tak narážejí na odpor místních obyvatel. Ten je rozpoutáván zejména v souvislosti neschopnosti čínské vlády komunikovat s místními a celkově neschopným PR.

Ekonomika a demografie

Zpomalování ekonomického růstu nutí čínskou vládu podniknout nezbytná opatření. Ačkoliv by bylo z krátkodobého hlediska možné obyčejným způsobem „pumpovat“ peníze do systému, v dlouhodobějším výhledu je toto nepřijatelné. Vzhledem ke skutečnosti, že stabilní růst je pro Peking stále důležitý, ten je nucen podniknout alespoň dílčí reformy. Nejdůležitějším krokem v tomto období pak bylo odstranění kontroly sazeb bankovních úvěrů. Snaha tak panuje o podporu ekonomiky, její transformaci na spotřebitelsky orientovanou, stejně jako o podporu malých a středních podniků. Zatímco Čína zůstává podle čínského vicepremiéra odhodlaná sledovat stabilní růst a je za tímto cílem ochotná podniknout i reformní kroky, analytici shledávají, že se stále jedná – z vládní strany – pouze o bezbolestná opatření.

I když jsme v minulých přehledech informovali o skutečnosti, že míra urbanizace v Číně se pohybuje pouze nad 52% a její rozšiřování by také mělo pomoci udržovat ekonomiku v chodu, dostávají se na povrch i spekulace, zda kvůli takovým praktikám jako je one child policy, nemůže Čína dosáhnout Lewisova bodu zvratu již roku 2015. Bod, který znamená překonání výhody migrace levné pracovní síly z rurálních oblastí do urbánních zón, tak možná zaujme své místo již v této dekádě. Výhoda plynoucí z transformace hospodářství v této souvislosti pro Peking možná končí dříve, než se předpokládalo (předchozí odhady hovořily například o období 2020-2030) a nutnost reformy ekonomického systému nadále poroste.

V souvislosti se zpomalením čínské ekonomiky a snahou o ekonomickou reformu Peking také nařídil audit veškerých vládních dluhů – je naznačeno, že ostražitost panuje zejména kvůli situaci na provinční rovině. V posledních letech totiž často docházelo k pumpování peněz do ekonomiky tak, aby se udrželo její tempo. Peníze však byly často půjčené, a kontrola je tak se zpomalujícím tempem růstu nutná.

Zatímco se však různá média předhání v odhadech a spekulacích o možném ekonomickém růstu Číny, který dosáhne 7%, 7,5%, či 8% a jaké implikace by s sebou toto zpomalování mohlo přinést, je naznačeno, že pekingská vláda je možná s to opustit ekonomické statistiky a obrátit svoje policies na jemnější a vytříbenější problémy. Otázky opětovného sblížení strany s obyčejným lidem, environmentální problémy, či politické a právní reformy budou, podle K. Browna, pro novou vládu charakterističtější, než zidealizovaná představa ekonomického růstu jako jediného garanta legitimity KSČ.

Environmentální otázky

Právě v oblasti environmentální byl přijat nový pětiletý plán pro boj se znečištěným ovzduším. Ve snaze do roku 2017 dosáhnout zejména v oblastech Peking, Tianjin a Hebei snížení emisí o 25%, tato iniciativa počítá s náklady ve výši 277 miliard USD. Zhao Halin, vedoucí oddělení pro prevenci a omezování znečištění ministerstva pro životní prostředí se pak nechal slyšet, že se jedná o druhý krok z celkem tří iniciativ, které se mají postupně dotknout znečištění vod, ovzduší a zlepšení životních podmínek ve venkovských oblastech.

Skutečnost, že v minulých měsících byl také zaveden v 7 provincích systém pro obchodování s emisemi; existuje možnost vytvořit celočínský systém do roku 2015; nebo snaha postavit jen během letošního roku solární elektrárny dodávající do sítě na 48 GW elektrické energie, stejně jako regulace státních podniků v této oblasti spolu s rostoucím množstvím financí pak vede některé analytiky k tvrzení, že i přes environmentální problémy, kterým Čína čelí, se stává světovou špičkou v zelených politikách.

S vyřešením, resp. odložením obchodních problémů s Evropou týkajících se solární panelů či vína (viz minulé přehledy) se Čína v daném období při snaze čelit environmentálním problémům obrátila i na Brusel. Zdali však iniciativy čínské vlády budou skutečně s to změnit životní prostředí v čínských městech, nebo zda bude nadále výhodnější na jeho úkor sledovat ekonomických růst, zůstává otázkou do budoucna.

Korejský poloostrov

Šaráda kolem Kaesongu pokračuje

I přes neúspěšné pokusy o jednání se Severokorejci, se Soul nevzdává a stále usiluje o znovuotevření průmyslové zóny Kaesong, která je od dubna tohoto roku uzavřena. Tyto snahy ovšem zatím vždy skončily neúspěchem a ani nyní to nevypadá na průlom.

Komplikací se ukázala být podmínka jihokorejské delegace, která trvá na tom, že Kaesong nebude otevřen, pokud se obě strany nedohodnou na jakési pojistce, která zaručí, že se v budoucnu nebude opakovat stejná situace, jako se stala v dubnu, kdy žádný z 53 000 severokorejských pracovníků nenastoupil do práce. Toto opatření Soul obhajuje obavami jihokorejských firem podílet se na společném projektu v budoucnu, neboť jim uzavřením Kaesongu vznikly značné finanční škody. Další jihokorejskou podmínkou je i otevření Kaesongu mezinárodním investicím. Severokorejská delegace během šestého pokusu o jednání 25. července dokonce varovala před vysláním svých jednotek do Kaesongu.

Dohoda o obnovení zóny se zatím nezdá pravděpodobná, neboť se blíží datum začátku společného vojenského cvičení amerických a jihokorejských sil, které Severní Korea nepochybně doprovodí výhružkami a hrozbami.

Panama zadržela severokorejskou nákladní loď převážející zbraně

V úterý 16. července byla cestou z Kuby nedaleko panamského kanálu zadržena severokorejská nákladní loď Chon Chon Gang, oficiálně přepravující cukr, nicméně v jejích útrobách bylo nalezeno množství vojenského vybavení, především pak součásti raketových systémů a objeveny byly i dvě stíhačky  MiG-21 (včetně 15 motorů navíc) a protiletecké systémy Volga a Pechora. Celkově šlo o 240 tun zastaralého vybavení, původem ze zemí Varšavské smlouvy. Posádka 35 Severokorejců podle všeho policii kladla odpor a byla dána do vazby a kapitán lodi se neúspěšně pokusil o sebevraždu. Kubánci se hájí tím, že byly zbraně poslány do Severní Koreje pouze na opravu a poté se měly vrátit zpět na Kubu.

USA a Jižní Korea se nedohodli o financování amerických vojsk na poloostrově

Spoluúčast Soulu na financování amerických sil v Koreji (USFK) je poměrně vděčným tématem, které v Jižní Koreji i ve Spojených státech vyvolává silné vášně. Toto téma se poprvé řešilo v roce 1991 v dokumentu Special Measure Agreement (SMA), který jižní Koreu zavázal spolufinancovat přítomnost amerických vojsk v zemi. Poslední aktualizace proběhla v roce 2008 a Jižní Korea se zavázala uvolnit během pěti let 3,6 miliardy dolarů. Při poslední platbě v roce 2013 se Soul na financování USFK podílel 40 % celkových nákladů a nyní je potřeba, aby byla smlouva opět aktualizována, tentokrát s ještě větším jihokorejským podílem, který by se měl dle Pentagonu pohybovat kolem 50 %. Jednání, která proběhla 25. července na toto téma, byla ovšem neúspěšná, neboť jihokorejští zástupci kritizovali netransparentnost užívání jihokorejských financí americkými silami.

Filipíny

Filipínské námořnictvo a letectvo bude blíže u sporných vod s Čínou

Filipínský ministr obrany Voltaire Gazmin oznámil, že jakmile budou k dispozici prostředky, bude do Subic Bay, severně od Manily, přesunuto množství válečných lodí a letadel, kvůli rychlejšímu přístupu k Západnímu filipínskému moři, jak Filipínci nazývají sporné Jihočínské moře. Spolu s plánovanou modernizací ozbrojených sil a otevřením základen Spojeným státům, jde o další filipínskou snahu čelit čínskému vlivu v Jihočínském moři. Filipínský prezident Benigno Aquino III také souhlasil s posílením filipínsko-japonské námořní spolupráce, kterou označil za „pilíř strategického partnerství mezi oběma zeměmi“. Vzájemná námořní spolupráce mezi těmito dvěma zeměmi se v minulosti projevila například japonskou pomocí při budování kapacit filipínské pobřežní stráže.

Japonsko

Voľby do hornej komory parlamentu potvrdzujú dominanciu LDP

Vládne strany LDP a jej koaličný partner Nové Komeito získali 21. júla vo voľbách do hornej komory parlamentu 76 z 121 kresiel (volila sa polovica z celkového počtu 242 kresiel). Vládnuca koalícia tak dnes drží 135 z 242 kresiel v Snemovni poradcov a už od decembrových volieb má silnú väčšinu i v dolnej komore. Opozičné strany vo voľbách prepadli. DPJ získala 17 kresiel, a nacionalistická Nippon Ishin no Kai  a Your Party obe po 8. Z opozičných strán si polepšila jedine komunistická JCP, ktorá získala 8 kresiel. Účasť na voľbách bola jedna z najnižších v histórii – 52.61 percent.

Z výsledkov volieb možné učiniť niekoľko postrehov. V prvom rade možno hovoriť o dosiahnutí politickej stabilizácie – prvý krát od roku 2006 totiž vládne strany ovládajú obe komory parlamentu. Najpravdepodobnejší termín ďalších volieb je až v roku 2016.  Triumfom vo voľbách prerušil Abe sériu rýchlych odchodov premiérov (6 za 7 rokov), ktorú sám v roku 2006 začal. Abe sa tak profiluje ako najdominantnejšia postava na japonskej politickej scéne od odchodu Junichira Koizumiho v roku 2006.

Výsledok volieb má ďalej významné implikácie pre celkové smerovanie Japonska v ekonomickej, politickej i bezpečnostnej oblasti. V tomto smere sa dá hovoriť o najdôležitejších voľbách minimálne v poslednej dekáde. Víťazstvo Abeho znamená vyslovenie dôvery pre pokračovanie ambiciózneho ekonomického programu „Abenomics“, ktorý má ukončiť obdobie stagnácie a urobiť z Japonska znovu ekonomicky dynamickú krajinu. Od nástupu Abeho na konci minulého roka sa začala japonská ekonomika skutočne oživovať – oslabenie yenu výrazne podporilo japonský export a tokijská burza NIKKEI začala rapídne rásť. Teraz však pred Abem stojí zložitejšia časť jeho programu a tou sú štrukturálne reformy. Vďaka kontrole nad parlamentom záleží len na Abeho odhodlanosti presadiť ostré reformy v skostnatenej ekonomike popretkávanej partikulárnymi organizačnými a byrokratickými záujmami. Ak chce byť Abe skutočne transformačným lídrom musí adresovať i komplexné problémy akým je napríklad demografická situácia v Japonsku a s tým súvisiaca možná zmena imigračnej politiky, ktorým sa nepochopiteľne dostáva len minimálna pozornosť.

Ďalej sa objavujú otázniky spojené s osudom projektu ústavnej revízie (k téme všeobecne viac tu). Napriek rozhodnému víťazstvu však Abeho LDP stále neovláda potrebné 2/3 kresiel v parlamente, ktoré by jej umožnili presadiť návrh ústavnej úpravy. LDP navyše už dlhšie avizuje, že prvotným cieľom ústavnej revízie bude článok 96, ktorý upravuje podmienky ústavnej revízie ako takej. Uvoľnenie podmienok obsiahnutých v článku 96 by výrazne uľahčilo ďalšie úpravy ústavy. Jedná sa nielen o „pacifistický“ článok 9 ale o revíziu celého dokumentu, ktorý je mnohými považovaný za neaktuálny a nezodpovedajúci potrebám súčasného Japonska. Prospektu tohto programu rozhodne nepomohlo nedávne vyjadrenie vicepremiéra Taro Asa, ktorý poukázal na pomalé a skryté zmeny weimarskej ústavy nacistami ako možný model pre Japonsko (sic!). Keďže koaličný partner Nové Komeito zmenu článku 9 odmieta, musí LDP hľadať podporu v opozícii. Ústavná revízia tak bude asi beh na dlhšie trate, s potenciálnym rozuzlením až po voľbách v roku 2016, kedy by LDP mohla získať 2/3 väčšinu (čo je však dnes skutočne len stavanie vzdušných zámkov). V neposlednom rade je podpora verejnosti pre revíziu článku 9 stále nízka, napriek tomu že v posledných rokoch pomaly rastie. Čo je dnes aktuálnejšie a reálnejšie je však reinterpretácia ústavy a to najmä v súvislosti s právom na kolektívnu sebaobranu, ktoré nie je podľa súčasnej interpretácie povolené. Zmena interpretácie by zásadne rozšírila možnosti japonských ozbrojených síl v rámci japonsko-americkej aliancie. Tokio môže cestou reinterpretácie uvoľniť  niektoré limity na ozbrojené sily bez zbytočného tlačenia na zmenu článku 9, ktorá by vyvolala kontroverzie nielen doma ale i tuhý odpor v Seoule a najmä Pekingu.

Čínske námorníctvo napína svaly v moriach okolo Japonska

Zatiaľ čo pri ostrovoch Senkaku/Diaoyu sa prvýkrát objavili lode Čínskej pobrežnej stráže (viď vyššie), nelenilo ani čínske námorníctvo. Lode PLAN totiž prvýkrát v histórii preplávali okolo japonských ostrovov. Jednalo sa o päť plavidiel – dva raketové torpédoborce, dve fregaty a jeden tanker na doplňovanie paliva, ktoré sa predtým zúčastnili na spoločnom cvičení s ruským námorníctvom v Japonskom mori (viac v minulých novinkách). Po ukončení spoločného cvičenia (ktoré sa podľa nesplnených čínskych požiadaviek malo uskutočniť ešte bližšie k Japonsku) vplávalo päť vojenských lodí 14. Júla cez La Pérousov prieliv do Ochotského mora sever od Japonska. Potom sa lode vydali smerom na otvorené more do Pacifického oceánu, kde cvičili doplňovanie paliva na mori. Päť vojenských lodí bolo o niekoľko dní spozorovaných japonským hliadkovým lietadlom ako dokončujú okruh prechodom cez prieliv Miyako pri Okinawe. Podľa informácií z japonského Ministerstva obrany plávali čínske lode vo formácii, ktorá predpokladá nasadenie lietadlovej lode – PLAN tak robí prvé kroky smerom k vytvoreniu prvej bojovej skupiny k novej lietadlovej lodi Liaoning.

Ostentatívny manéver čínskeho námorníctva si na domácej pôde vyžiadal veľkú pozornosť médií. Oboplávanie Japonska a preukázanie schopnosti operovať za tzv. prvou ostrovnou reťazou, je totiž významným signálom rastúcej čínskej námornej moci. Renmin Ribao cituje bezpečnostného experta z Národnej univerzity obrany: „Čínske námorníctvo sa musí stať blue water navy (pozn. autora – námorníctvo s oceánskymi expedičnými kapacitami), pretože všetky agresie voči Číne v modernej histórii prišli z mora“. Rozmach čínskych vojenských aktivít v oblasti potvrdzujú i množiace sa pozorovania „neidentifikovaných“ ponoriek (ktoré však s najväčšou pravdepodobnosťou patria PLAN) v blízkosti japonských teritoriálnych vôd z posledných mesiacov. Čo platí pre dianie na a pod vodnou hladinou v poslednej dobe vidno i vo vzdušnej doméne – 24. júla bolo vo vzdušnom priestore medzi ostrovmi Okinawa a Miyako spozorované čínske lietadlo včasného varovania Y-8. V tomto prípade išlo taktiež o historický prelet, keďže čínske letectvo sa doteraz obmedzovalo len na vzdušný priestor nad Východočínskym morom a nikdy jeho hranice, vymedzené práve i spomenutými ostrovmi neprekročilo. Japonské bojové lietadlá boli uvedené v pohotovosť a sprevádzali čínske lietadlo pri prelete. Nemenovaný predstaviteľ japonského Ministerstva obrany sa vyjadril, že „ak Japonsko a Spojené štáty nevytvoria systém na zdieľanie varovaní a pozorovacích informácií, nebudú schopní stačiť s čínskymi krokmi“.

Tokio zverejnilo interimálnu správu k revízii Smerníc pre národný obranný program

Reakciou Tokia na vyššie spomenuté skutočnosti má byť adaptácia japonskej obrannej politiky. Zatiaľ čo ústavná revízia (viď hore) nemusí byť ešte nutne na porade dňa, k reálnym úpravám bezpečnostnej politiky má dôjsť už čoskoro. Prvým krokom týmto smerom bolo vydanie interimálnej správy k revízii Smerníc pre národný obranný program, základného strategického dokumentu, ktorého posledné vydanie z roku 2010 chce dnes Abeho vláda aktualizovať. Správa vydaná 26. júla (v anglickej verzii tu) predstiera rozsiahle plány Tokia.

Dokument volá po rozšírení obojživelných kapacít za účelom dosiahnutia schopnosti brániť vzdialené japonské ostrovy- t.j. už dlho skloňované vytvorenie japonskej obdoby amerických „mariňákov“. Tokio zvažuje v snahe zvýšiť mobilitu svojich jednotiek i nákup amerických hybridov lietadla a vrtuľníka Osprey. Minister obrany Itsunori Onodera na tlačovej konferencii (prepis tu) poukázal na fakt, že Japonsko má jedno z najväčších námorných teritórií na svete, v rámci ktorých sa nachádza okolo 6,800 ostrovov, ktoré je nutné dokázať ubrániť (Tokio v tomto smere plánuje i znárodnenie stoviek ostrovov kvôli ich lepšej správe). Hrozbou je v tomto prípade to, čo dokument nazýva „rapídna expanzia a intenzifikácia (čínskych) námorných aktivít“ v okolí Japonska. Na lepšiu kontrolu nad námornými teritóriami dokument volá i po využití bezpilotných lietadiel.

Opomenutá nezostala ani ďalšia intenzívne debatovaná téma, ktorou je vytvorenie schopnosti preemptívnych útokov, spojená primárne so severokórejskou balistickou hrozbou. Dokument tak agituje za posilnenie schopnosti „odstrašovania a odpovede“ na balistické útoky, čo je krok, ktorý by napol limity japonskej bezpečnostnej filozofie založenej na princípe defense-only. Onodera sa preto snažil dať veci na správnu mieru a prízvukoval, že „preemptívny útok“ nie je termín s ktorým sa pracuje a že Tokio by sa uchýlilo k použitiu ofenzívnych kapacít len v prípade, že by čelilo „bezprostrednej, protiprávnej a neodvratnej situácii“ (nanešťastie pre Onoderu tieto slová viac-menej zodpovedajú definícii preemptívneho útoku…). Interimálna správa predstiera tiež potrebu prehĺbenia obrannej spolupráce v rámci americko-japonskej aliancie. V neposlednom rade dokument navrhuje rozšírenie kompetencií Generálneho štábu a vytvorenie centralizovaného velenia GSDF (Ground Self Defense Forces), ktoré bolo od ich vzniku rozdelené na menšie regionálne velenia.

Vydanie tohto „prelomového“ dokumentu (v skutočnosti skôr evolučný ako revolučný) sa očakávateľne stretlo s negatívnymi ohlasmi na druhej strane Východočínskeho mora. Interimálne správe sa dostalo podobnej kritiky ako bielej knihe o obrane, ktorú Tokio vydalo len dva týždne predtým. Podľa čínskeho Ministerstva obrany „ prišlo Japonsko tento rok so všetkými možnými výhovorkami aby mohlo pokračovať v rozširovaní svojho vojenského potenciálu… vytvárajúc tenzie v regióne. Tieto kroky si zasluhujú najvyššiu ostražitosť susedných krajín v Ázii aj medzinárodnej komunity“.

Tokio, Peking, Soul a diplomacia

Zatiaľ čo všetko zdanlivo nasvedčuje tomu, že medzi Tokiom a Pekingom sú vzťahy na bode mrazu, diplomacii stále neodzvonilo. Abe po víťazstve vo voľbách naopak apeloval jednak na summit s čínskymi lídrami bez akýchkoľvek podmienok a v čo najkratšom časovom horizonte ako i na rokovania medzi ministrami zahraničných vecí (viď tiež hore). Do Pekingu priletel   29. júla vice-minister zahraničných vecí Akitaka Saiki, ktorý mal pravdepodobne sondovať situáciu pre možný summit. Či však k stretnutiu na najvyššej úrovni dôjde je stále otázne. Peking na Abeho oduševnené volanie po summite reagoval odmietavo. Slovami Ministerstva zahraničných vecí by „Japonsko malo prestať s prázdnymi sloganmi o dialógu v snahe zakrývať nezhody“. Tým je myslená otázka sporných ostrovov Senkaku/Diaoyu, v ktorej Peking od Tokia žiada uznanie existenciu sporu ako podmienku rokovaní. V Pekingu stále doznieva i podráždenie z Abeho návštevy na ostrove Ishigakijima zo 17. júla kde znovu zopakoval japonský nárok na sporné územie a povzbudil tamojšiu jednotku pobrežnej stráže zodpovednú za tieto ostrovy. Peking taktiež pravdepodobne čaká na odpoveď na otázku, či Abe navštívi 15. augusta kontroverznú svätyňu Yasukuni pri príležitosti výročia japonskej kapitulácie v 2.svetovej vojne. Takýto krok by dal určite vidine summitu na dlhú dobu omračujúcu ranu.

Abe zvolil podobne ústretový prístup k Soulu. Počas svojej návštevy Manily 28. júla japonský premiér vyjadril nádej v usporiadanie stretnutia s juhokórejskou líderkou Park Geun-hye. Abe odôvodnil potrebu summitu tradičnou formulkou o zdieľaní „fundamentálnych hodnôt a záujmov“ medzi Japonskom a Južnou Kóreou. Tokio už v polovici júla navštívil juhokórejský vice-minister zahraničných vecí a rokoval s japonským ministrom zahraničných vecí Kishidom. Vzťahy Tokia so Soulom nie sú vyhrotené do takej miery ako vzťahy s Pekingom, no nie sú vonkoncom bez problémov. Problematika nútenej prostitúcie z čias 2. svetovej vojny, návštevy japonských politikov v kontroverznej svätyni Yasukuni či spor o ostrovy Dokdo/Takeshima dokážu tieto dve krajiny silne antagonizovať. Nedávno došlo k incidentu, kedy pri finále Ázijského pohára vo futbale medzi Japonskom a Južnou Kóreou vytiahli juhokórejskí priaznivci transparenty zobrazujúce známych protijaponských národných hrdinov a nápis „krajina ktorá zabudne na svoju históriu nemá budúcnosť“. Incident odsúdil vedúci tajomník japonskej vlády Yoshihide Suga a má sa mu venovať i vyšetrovacia komisia futbalovej asociácie EAFF. Niektorí juhokórejskí priaznivci spätne atakovali využívanie neslávne známej vlajky vychádzajúceho slnka japonskými priaznivcami.

Vymenovanie novej americkej veľvyslankyne sa stretlo s rozpačitými reakciami

Americký prezident Barack Obama vymenoval 24.júla Caroline Kennedy za novú veľvyslankyňu Spojených štátov v Japonsku. Meno Caroline Kennedy sa v súvislosti s tokijským postom skloňovalo už niekoľko mesiacov a toto oznámenie tak nebolo žiadnym prekvapením. Kennedy je dcérou amerického prezidenta Johna F. Kennedyho a jej podpora pre Obamovu kandidatúru v roku 2008 niesla zo sebou určitú posvätnú auru. Funkcia veľvyslanca v Tokiu je preto zo strany Obamu určitou protislužbou. Dosadzovanie sponzorov a podporovateľov na diplomatické posty nakoniec dnes nie je vo Washingtone ničím nezvyčajným. Táto prax je často pranierovaná, najmä kvôli absentujúcim profesným predpokladom u takýchto nominantov. V prípade vymenovania Caroline Kennedy, ktorá  nemá diplomatické skúsenosti všeobecne a s Japonskom ju nič nespája, nenechali kritici na Obamovi ani nitku suchú. Podľa Davida Rothkopfa z Foreign Policy vysiela nominácia Kennedy nelichotivú správu o americkej politike a amerických hodnotách. Osobná konexia na prezidenta totiž znamená viac ako reálne predpoklady, ktorými má veľvyslanec ako reprezentant krajiny disponovať, aby dokázal pracovať pre podporu národných záujmov. V prípade služby v Tokiu, ktoré je jedným z najvýznamnejších spojencov Washingtonu to platí dvojnásobne. Obhajcovia Kennedy namietajú s tým, že práve nadštandardný osobný vzťah s prezidentom a schopnosť „dostať ho k telefónu“ ju predurčuje pre výkon tejto funkcie. Kennedy v Tokiu vystrieda Johna V. Roosa, ktorý bol taktiež v minulosti významným sponzorom Obamovej kampane.

Austrália

Nová imigračná politika premiéra Kevina Rudda pod spŕškou kritiky

Kevin Rudd v minulosti kritizoval plány svojich politických oponentov na riešenie otázky tzv. boat people – azylantov prichádzajúcich do Austrálie na lodiach. Nový Ruddov plán, na základe ktorého budú títo migranti deportovaní do Papui Novej Guinei bez akejkoľvek šance usadiť sa v Austrálii, sa tak stretol s prekvapením ale najmä odsúdením. Rudd oznámil túto novú politiku – (takzvané „PNG riešenie“, ako ju nazývajú austrálske média) 19. júla po boku s premiérom Papui Novej Guinei Peterom O`Neillom. Sám austrálsky premiér priznal, že relokácia azylantov na Papuu Novú Guineu je tvrdým riešením a ľudskoprávne organizácie bijú na poplach. Len tento rok sa už na lodiach pokúsilo do Austrálie doplávať vyše 15 000 imigrantov. Tí sa často plavia na chatrných plavidlách, ktoré sú veľmi nebezpečné – pri poslednom potopení lode z 25. júla zahynulo najmenej 11 ľudí. Rudd celý problém vníma pravdepodobne v kontexte nadchádzajúcich parlamentných volieb, v ktorých by mu práve tvrdý postoj v otázke azylantov mohol pomôcť.

Mjanmarsko

Prezident Thein Sein prisľúbil prepustenie všetkých politických väzňov

Počas návštevy v Londýne oznámil mjanmarský prezident Thein Sein úmysel prepustiť všetkých politických väzňov v krajine do konca roka. Už niekoľko dní po tomto prehlásení bolo prepustených vyše 70 väzňov. Sein bol počas svojej cesty po Európe vystavený tlaku urýchliť demokratické reformy a vyriešiť situáciu utlačovaných etnických menšín. Práve Seinovo oznámenie že „do konca roka v Mjanmarsku nebudú žiadni väzni svedomia“ tak bolo mierené na utlmenie obáv západných štátov, o ktorých ekonomickú podporu má Neipyito záujem. Mjanmarsko sa postupne stále viac otvára svetu a západné krajiny mu odmenou za demokratizáciu idú v ústrety – Sein sa s britským lídrom Cameronom v Londýne dohodol na prehĺbení obrannej spolupráce, ktorú ma facilitovať novo-vytvorený post vojenského atašé v Neipyito. Medzi ľudskoprávnymi aktivistami v Mjanmarsku však napriek nedávnemu prepusteniu väzňov vládne skepsa. Aby sa totiž dali Seinove sľuby brať vážne, museli by skončiť pokračujúce zatýkania aktivistov bojujúcich za práva farmárov či robotníkov.

Vietnam

Vzťahy s Washingtonom – geopolitická príťažlivosť silnejšia ako ľudské práva ?

Truong Tan Sang navštívil 25. júla Washington len ako druhý vietnamský prezident od obnovenia bilaterálnych vzťahov v roku 1995. Táto návšteva je dôležitým signálom posilňujúcich sa vzťahov medzi týmito dvoma krajinami. Hanoj hľadá vo Washingtone partnera voči Pekingu, vo vzťahoch s ktorým figuruje nielen tradičná rivalita ale aj vyostrené teritoriálne spory v Juhočínskom mori. Sang s Obamom diskutovali o zapojení sa Vietnamu do zóny voľného obchodu TPP, ktorá je vlajkovou loďou americkej ekonomickej diplomacie v Ázii-Pacifiku. Medzi Washingtonom a Hanojom však naďalej zostávajú i chúlostivé trecie plochy – ide najmä o oblasť ľudských práv, v ktorých je „vysvedčenie“ Vietnamu nelichotivé. Obama prízvukoval význam ľudských a občianskych práv a upozornil Sanga na ich nedodržiavanie. V posledných mesiacoch prišlo k viacerým zatknutiam blogerov kritických k vláde a Hanoj dnes chystá nové opatrenia, ktoré majú obmedziť možnosť slobody prejavu na blogoch a sociálnych sieťach. Obama so Sangom sa v rozhovoroch dotkli i otázky dedičstva Vietnamskej vojny. Americký prezident poďakoval svojmu náprotivkovi za spoluprácu pri hľadaní pozostatkov amerických vojakov a prisľúbil pokračovanie pomoci pri riešení pretrvávajúcich environmentálnych a zdravotných následkov Vietnamského konfliktu.

Kambodža

Prekvapujúce zisky opozície v parlamentných voľbách

Vo voľbách do kambodžského parlamentu z 28. júla získala väčšinu kresiel vládna strana CPP no opozičnej CNRP sa podarilo takmer zdvojnásobiť počet svojich mandátov, čo prekvapilo mnohých politických analytikov. Predseda CPP a dlhoročný premiér Hun Sen tak zostáva naďalej na najvyššom poste, no jeho doteraz neohrozená pozícia bola otrasená. Opozícia navyše odmietla oficiálne výsledky volieb a tvrdí, že došlo k volebnému podvodu. Tieto obvinenia má vyšetriť nezávislá vyšetrovacia komisia. Podľa komentátorov sa nižšia podpora pre premiérovu stranu dá pripísať najmä nespokojnosti mladšej generácie a obyvateľov miest so sociálnymi podmienkami a korupciou. Opozičnej CNRP navyše krátko pred voľbami pomohol návrat jej lídra Sama Rainsyho z exilu vo Francúzsku, kam utiekol kvôli snahe vyhnúť sa súdnemu procesu v roku 2009. Rainsy dostal na začiatku júla kráľovskú amnestiu a pár dní pred voľbami sa preto mohol vrátiť do Phnom Penhu, kde ho vítali davy nadšených sympatizantov.

Autoři: Filip Šebok, Michael Myklín a Ondřej Macháček, studenti mezinárodních vztahů a bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.