Přehled a analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z východní Asie za druhou polovinu června.

Čína

Čína v Africe i Arktidě

Čínské angažmá na africkém kontinentě, které již zaujalo poměrně velké množství odborníků, je typické zejména importem nerostných surovin. Aby tato aktivita nicméně nemohla být jednostranně nálepkována jako „novokolonialistická“, Peking také podporuje ohromné investiční projekty, které mají za cíl zlepšení infrastruktury, potažmo rádoby životní úrovně místních obyvatel. Tyto světlejší stránky však mohou implikovat několik otázek: Jak může dojít k růstu životní úrovně obyvatel v případě, kdy většina investic neposkytuje pracovní pozice místním, nýbrž je často zaměstnána čínská pracovní síla; a pak za druhé, zdali tato ohromná finanční podpora může být chápana jako nezištná, nebo nepřinášející další politické páky na dění v oblasti. V uplynulých týdnech byla tato záležitost poznamenaná dvěma událostmi, kterým se dostalo velké pozornosti. Jednak jde o čínské spolufinancování hydroelektrárny v Ugandě, které má mít hodnotu až 500 milionů dolarů, jednak ale také o dění v Ghaně, které se snažila čínská strana opět spíše bagatelizovat – šlo o deportaci přes 200 Číňanů kvůli jejich nelegální těžbě zlata.

Zatímco poněkud mylná představa o dvou „supervelmocích“ je s to někdy implikovat představu o nové Studené válce, je v tomto kontextu, tentokrát pravdivěji, i Africký kontinent spojován s protichůdnými zájmy USA a Číny. Alespoň na oficiální (veřejné) rovině se americký prezident však tuto sobotu nechal, s ohledem na liberální premisy, slyšet, že čínské investice a ekonomické působení v Africe jsou „dobrá věc“.Americký pohled na Čínu (patrně stejně jako ostatních zemí) zůstává ambivalentní. Oficiální hlasy volají po spolupráci v dílčích problémech, a stejně jako toto Obamovo prohlášení, i americký „asijský pivot“ patrně a priori nemá za cíl, i přes jeho značnou inkoherenci, zadržovat Čínu. Nutno však zmínit, že ani americká administrativa není jednohlasná ve svém přístupu a objevují se i kritičtější hlasy, které upozorňují, že obraz Číny v americké exekutivě je značně zkreslen některými jedinci, jichž Peking dosti využívá. Mediální ohlasy, stejně jako krátkodobé reakce jsou pak ale nutně negativnější. V tomto období trans-pacifickým vztahům nadále dominovala kauza Snowden (viz níže).

Poté co Čína získala pozorovatelský status v Arktické radě v květnu tohoto roku, zaujala – stejně jako v dalších vybraných problematikách – poměrně agilní pozici. Diplomatická ofenzíva byla zahájena v evropských severských zemích a snaha panuje i v oblasti ekonomické, stejně jako vědecké. Největší pozornost pak z čínské strany byla věnována Islandu: čínská CNOOC se bude podílet na průzkumech islandského jihovýchodního pobřeží, další firmy se pak budou podílet na financování mezinárodních projektů k možné těžbě surovin v Grónsku. V rámci obou projektů by mělo jít o investice v hodnotě více než jedné miliardy amerických dolarů, a to v perspektivě do roku 2020. Island byl nicméně také první evropskou zemí, která s Čínou podepsala dohodu o volném obchodu a aktivně podporuje vznik Arktického kruhu, jež má dát více pravomoci při rozhodování o dění v tomto regionu právě nearktickým zemím, jako je právě Čína, na druhou stranu však také Japonsko, či Indie. Jeho inaugurační setkání proběhne v říjnu právě v Reykjavíku. Čínské působení v Arktidě má být stvrzeno také skrze spolupráci s Ruskem. Čína nedávno ohlásila dohody s Gazpromem a Rosneftem o průzkumech možných nalezišť ropy a plynu v arktické oblasti. To už se ovšem dostáváme k následujícímu tématu.

Energetika

Zatímco se zpomaluje čínský ekonomický růst, zajímavostí zůstává, že loňského roku růst spotřeby energií nedosáhl ani růstu DPH, když se jejich spotřeba zvedla o pouhá 5,5%. Ani to však nebrání Pekingu agilně bojovat o svou energetickou bezpečnost. Po udělení půjčky indické Essar Oil a získání operační kontroly nad pákistánským přístavem Gwadar během minulého měsíce, aktivní postup pokračuje.

Aby ruské společnosti vůbec mohly uvažovat o výše zmíněném průzkumu nalezišť v arktické oblasti, byla potřeba ohromná finanční injekce. Oba partneři si tak vyšly vstříc v rekordní dohodě mezi Rosněftem a ČLR, v rámci kterého začne od poloviny dekády dodávat Rosněft do Říše středu po následujících 25 let na 300 000 barelů ropy denně, čímž tak de facto zdvojnásobí současnou úroveň. Zaplaceno za to bude mít 270 miliardami dolarů. Kromě toho však čínský Sinopec oznámil, že skoupí ropná a plynová pole při pobřeží Angoly od americké Marathon Oil, a že se Rusko a střední Asie možná opravdu obracejí na východ, dokazují i poměrně vysoké šance, že Čína vyhraje podíl na ropném poli Kashagan v Kazachstánu.

Další střety s Ujgury v Xinjiangu

Ve středu 26. června došlo k nejnovějšímu z dlouhodobé série střetů mezi obyvateli Xinjiangu a místními policejními jednotkami. Ačkoliv se média shodují, že útok byl vyprovokovaný místními gangy, odpověď policie s sebou přinesla další mrtvé, jejichž celkový počet dosáhl třiceti pěti. Zatímco se oficiální kanály zdržují komentářů o etnické příslušnosti útočníků, vzhledem k místu události je patrné, že se jedná právě o etnikum turkických Ujgurů. Incident, který se odehrál v Turpanu, na severozápadu ČLR, však nebyl jediným v posledních dnech. V sobotu 29. června došlo v okrese Moyu k dalšímu útoku na policejní stanici; v samotné městě Hotan pak došlo k rozehnání dalších pokusů o „rozpoutání násilí“. Je třeba upozornit, že v poslední době podobné záležitosti opět nabírají na intenzitě a zmiňovaný incident se stal počtem obětí nejtragičtějším od roku 2009, kdy kvůli obdobným nepokojům zemřelo na 200 lidí. Incident podobné intenzity se odehrál také v dubnu, přičemž je možné vysledovat jak zvýšené působení jednotek v oblasti, tak i pozornost věnovanou preventivnímu působení, například zatýkání po online aktivitách některých Ujgurů. Útoky následovalo také zvýšení působnosti armádní policie v oblasti.

Pokračují problémy ve vztahu s EU

Problémy s Evropou ohledně obchodu se rozrůstají na další třecí plochy – položky vzájemného obchodu a zdá se, že strategické partnerství uzavřené před deseti lety se dostává do turbulencí. Je argumentováno, že současný proces zhoršování vztahů je pak implikován dvěma faktory: jednak je to relativní úpadek vzájemné důležitosti ve stínu finanční krize, a jednak opatření unie na dovoz zboží, ve kterém Čína získává absolutní výhody, což přímo způsobuje současný protekcionismus. Ten nebyl překonán ani přes pokračující vzájemné návštěvy k uvolnění napětí.

Čína, technologie a bezpečnost

Víceúčelové bojové letouny Shenyang J-15 provedly druhé úspěšné cvičení schopností vzlétat a přistávat na letadlové lodi Liaoning. Peking také ve sledovaném období předvedl své modely nových bezpilotních letounů a začaly tak panovat zejména obavy, zdali se nebude bát tyto technologie prodat stranám, proti kterým byly tyto technologické výdobytky do dnešních dnů zatím pouze používány. Možnou schopností používat podobné, a další, technologie ze strany Filipín, se však Čína cítí být ohrožena. Otázka módních dronů se objevila i ve vztahu s Austrálií. Ačkoliv na jednu stranu tlačí K. Rudd na další dialog ohledně možné zóny volného obchodu, Canberra též zvažuje nákup stále vyvíjených amerických systému Triton.

Zatímco se vůči Vietnamu nechal Peking slyšet, že mu jde o mír v Jihočínském moři, o necelý týden později se Wang Yi, čínský ministr zahraničí vyjádřil tak, že pomoc třetích stran v rámci tohoto konfliktu bude zcela zbytečný. Je pravděpodobné, že se jedná o rétoriku namířenou na dalšího hráče ve hře o tuto námořní oblast, kterým jsou Filipíny. Ty, několik dní poté, co si vyslechly čínské „odsouzení“ okupace korálových útesů v konfliktní oblasti (viz. předchozí přehledy) se vyjádřily k možné obnově námořních a leteckých základen v Subic Bay na západním pobřeží Luzonu (viz. níže). Čínu pak patrně nejvíce dráždí možnost, že by k filipínským základnám mohly mít přístup USA i Japonsko.

Čína – USA: stále Snowden a kyberšpionáže

Současnému transpacifickému dění vévodí problematika kyberšpionáží a Mr. Snowden. Zatímco si někteří američtí představitelé konečně uvědomují, že obě strany Pacifiku nemusí o „kyberkrádežích“ smýšlet stejně, jak uvidíme, nejedná se o jediný kulturní rozdíl: I když bylo jasné, že se celý Snowdenův případ neobejde bez diplomatických turbulencí, a vzájemných obvinění, žádné novinky v americko-čínských vztazích mimo implikace samotného Snowdenova odhalení nepřinesl. Nehledě na jasnou skutečnost, kterou bez spekulací přijímají i čínská média, že minimálně částečně místo Hongkongu rozhodoval Peking, zajímavý zůstává (tak typicky čínský?) způsob, s jakým se se Snowdenem Čína vypořádala. Ač informace zůstává nepotvrzená, objevily se hlasy, které tvrdí, že byl Peking v podstatě „šťastný“ Snowdenovým odjezdem. Opomeneme-li otázku, zda Snowden opustil Hongkong na základě vlastního rozhodnutí, můžeme uvažovat, že Čína o takový problém, bez ohledu na některé jeho výhodné důsledky, v podstatě nestála.

Domácí scéna

Domácí scéně nadále kraluje ekonomická problematika. Produkce čínských továren se postupně zpomalila na úroveň nejnižší za poslední tři kvartály a nová vláda musí čelit ekonomickým problémům. Jako gesto možného zodpovědnějšího přístupu je možné chápat současnou politiku Pekingu. Státní tisková agentura Xinhua prohlásila, že jedním z důvodů nynější problematické situace v Číně jsou rozsáhlé finanční spekulace. Zatímco do nynějška bylo možné získat peníze i neoficiálními způsoby, čínská centrální banka ve sledovaném období odmítla zasáhnout v situaci, kdy poptávka po penězích způsobila růst úrokových sazeb až na 30%. Vše pak trefně shrnuje Reuters: „V zemi, kde se ekonomický růst posledních 30 let cenil nad všechno ostatní, je rozhodnutí zadržet peněžní trh i za cenu přidušení zpomalující se ekonomiky obrovským milníkem“.Zatímco není jasné, zda k naplňování nových nařízení při boji proti znečišťování dojde, tento samotný přečin by mohl být nově potrestán i trestem smrti. Vezmeme-li ovšem v potaz, že urbanizace ČLR dosahuje dnes pouze 52% a jedna z možností jak udržet ekonomický růst je i státní podpora urbanizace, je možné s nadsázkou tvrdit, že můžeme také očekávat množící se tresty smrti.

Korejský poloostrov

Budoucnost rozhovorů o zmírnění napětí na Korejském poloostrově

V neděli 16. června požádala Severní Korea Spojené státy o rozhovory na vládní úrovni s tím, že je země připravena jednat o zmírnění napětí a eventuálně i o jaderném odzbrojení Korejského poloostrova. Výzva k jednání přišla zhruba týden poté, co kvůli neshodě na složení delegací neuspěla jednání s Jižní Koreou.

Fakt, že se Severokorejci s nabídkou obrátili na Spojené státy je celkem paradoxní, vzhledem k jejich agresivní rétorice a propagandě vůči Američanům, které považují za hlavní viníky rozdělení Korejského poloostrova, nehledě na ideologickou nenávist vůči imperialismu a kapitalismu. Na nabídku k rozhovorům z Bílého domu zaznělo opatrné vyjádření, že Severní Korea musí nejdřív dokázat, že rozhovory myslí vážně. Skepticismus Washingtonu k severokorejským návrhům je poměrně logický, vzhledem ke zkušenostem z minulosti, které ukázali, že tato jednání často nikam nevedou a Pchjongjang je užívá jako prostředek ke snižování napětí, aniž by musel učinit jakékoli konkrétní kroky. Spojené státy také musí nabídku konzultovat se svými spojenci (Jižní Koreou a Japonskem) v oblasti, kteří jsou v situaci na Korejském poloostrově angažováni. Takové setkání proběhlo 1. července v Bruneji, na ASEAN Regional Forum, kde se ministři zahraničí Japonska, Jižní Koreje a Spojených států mají v plánu dohodnout na koordinaci postupu při jednání se Severní Koreou. Fóra se zúčastnil i severokorejský ministr zahraničí Pak Ui-chun a i když k žádnému setkání představitelů znesvářených nedošlo, ale Pak během konference prohlásil, že „Spojené státy musí nabídku k jednání bezpodmínečně přijmout, pokud mají upřímný zájem na ukončení koloběhu zvyšování napětí na Korejském poloostrově a na zachování míru a stability“ a dodal, že je to právě americké nepřátelství, které za celou situaci může.

I přes to je poměrně nepravděpodobné, že Spojené státy nabídku k jednání v nejbližší době přijmou, pokud Severní Korea nezačne s konkrétními kroky ke svému jadernému odzbrojení, jak se nechal slyšet americký ministr zahraničí John Kerry. Za tímto stanoviskem stojí i Čína i přes rozhovory se severokorejským vyslancem pro jaderné záležitosti Kim Kye-gwanem a čínským náměstkem ministra zahraničí, které proběhly 19. června v Pekingu. Kim se nechal slyšet, že denuklearizace Korejského poloostrova bylo Kim Ir-senovo poslední přání na smrtelné posteli. Důkazem poměrně zásadového přístupu Washingtonu v jednání s Pyongyangem je rozšíření sankcí na další dvě severokorejské subjekty a dva severokorejské činitele, jež jsou podezřelí z podílu na vývoji severokorejského jaderného programu.

Jihokorejská prezidentka navštívila Čínu

27. června začala čtyřdenní návštěva jihokorejské prezidenty Park Geun-hye v Číně, aby jednala o upevnění ekonomických a kulturních vazeb mezi zeměmi, stejně jako o bezpečnostní situaci na Korejském poloostrově s čínským prezidentem Xi Jinpingem. Hned první den došlo mezi oběma státníky ke shodě ohledně nutnosti denuklearizace Severní Koreje a zachování míru a stability na Korejském poloostrově. Velmi důležitým aspektem návštěvy byla také jednání o ekonomických tématech, jelikož Čína je největším jihokorejským obchodním partnerem. Prezidentka mimo jiné navštívila místo, kde bude stát továrna jihokorejského gigantu Samsung a vyzvala k rozsáhlejším jihokorejským investicím v Číně. Čínský ministr zahraničí Wang Yi označil návštěvu za „novou kapitolu“ jihokorejsko-čínských vztahů.

Japonsko

Historické stretnutie Abeho s lídrami krajín V4

Japonský premiér Shinzo Abe sa 16. júna cestou na summit G8 v Severnom Írsku zastavil vo Varšave, kde sa pripojil k summitu regionálneho zoskupenia V4. Tokio vedie rozhovory s V4 na ministerskej úrovni už od roku 2005; stretnutie premiérov však bolo prvé svojho druhu. Záujmom Tokia je najmä využitie rastúceho stredoeurópskeho dopytu po nukleárnej energii a podpora exportu japonských jadrových technológií. Táto energetická diplomacia je v posledným mesiacoch poznávacím znakom Abeho zahraničných ciest. Pred summitom sa objavili nepotvrdené správy, že medzi Abem a českým premiérom Nečasom má byť uzavreté memorandum, v ktorom sa Praha neformálne zaviaže k použitiu japonských nukleárnych technológií pri dostavbe jadrovej elektrárne Temelín – spoločnosť Westinghouse, ktorá je jedným z uchádzačov o túto verejnú zákazku, je vlastnená japonskou korporáciou Toshiba. Náhle vypuknutie politickej krízy v Českej republike, ktoré vyústilo v odstúpení premiéra Nečasa však pravdepodobne zabránilo realizácii tejto dohody. V záverečnom spoločom vyhlásení V4 a Japonsko vyjadrili všeobecný záujem na posilnení spolupráce v oblasti nukleárnej energie. Došlo tiež k dohode na usporiadaní stretnutia zahraničných ministrov V4 a Japonska na nadchádzajúcom novembrovom summite ASEM (Asia Europe Meeting).

Abe na summite G8 – nie len ekonomika

I keď hlavnou úlohou Abeho na summite G8 v Severnom Írsku, ktorý sa konal 17.-18. júna, bolo obhájiť svoj ekonomický program na oživenie Japonskej ekonomiky – „Abenomics“ pred týmto prestížnym klubom, japonský premiér využil túto príležitosť i na bilaterálne stretnutia. Abe uzavrel bezpečnostnú dohodu s britským premiérom Cameronom, dotýkajúcej sa troch bodov – spoločný vývoj zbraní, spolupráca na vývoji ochranných odevov voči chemickým zbraniam a vytvorenie mechanizmu pre zdieľanie tajných informáci týkajúcich sa bezpečnosti. Abe v tomto smere poďakoval Londýnu za poskytnutie informácii Tokiu počas januárovej rukojemníckej krízy v Alžírsku, ktorá si vyžiadala životy 10 japonských civilistov. Japonský premiér sa tiež stretol s Putinom. Dvaja lídri naviazali na pozitívne signály, ktoré charakterizovali Abeho návštevu Moskvy v Apríli a dohodli sa na vedení dialógu o vyriešení sporu o Kurilské ostrovy (na úrovni zástupcov ministrov) a uzavrení mierovej zmluvy. Obamom zostal na summite Abe ohrdnutý – namiesto dvoj-dňového stretnutia, ktorého sa dostalo Xi Jinpingovi, venoval zatiaľ americký prezident svojmu japonskému náprotivkovi ani nie dve hodiny času ešte počas jeho februárovej návštevy vo Washingtone. Je však pochopiteľné, že Obama chce vyčkať, kým sa ukáže, že Abe je pre Washington spoľahlivým partnerom, ktorý sa nebude porúčať z premiérskeho kresla rovnako rýchlo ako jeho štyria predchodcovia, s ktorými sa už Obama stihol od roku 2009 stretnúť.

Priestor pre diplomaciu v otázke Senkaku/Diaoyu ?

Japonsko-čínske vzťahy sú od septembra minulého roka, kedy došlu k vyhroteniu sporu o ostrovy Senkaku/Diaoyu, nezvyčajne napäté. Čínske a japonské lode v blízkosti ostrovov sa už niekoľko mesiacov zúčastňujú nebezpečnej hry, v ktorej i ten najmenší nepremyslený krok može mať nedozierne následky. Napriek tomu, že lídri v Tokiu a Pekingu sa vyhýbajú spoločným stretnutiam, diplomatické kanály ostávajú otvorené. V polovici júna tajne navštívil Peking poradca premiéra Abeho a bývalý zástupca ministra zahraničných vecí Shotaro Yachi (zdá sa, že Abe má pre „tajnú“ osobnú diplomaciu slabosť). Cieľom tejto návštevy bolo zrejme dosiahnuť prielom vo vzájomných vzťahoch, ktoré sa dnes nachádzajú na mŕtvom bode. Japonská vláda správy o návšteve potvrdila, no odmietla ju bližšie komentovať. Abe, v tom čase nachádzajúci sa v Londýne, sa do médii vyjadril, že „dvere dialógu (s Čínou) sú vždy otvorené“. Zdá sa však, že možnosť bilaterálnu summitu, o ktorom sa v médiach špekuluje, je zatiaľ veľmi nepravdepodobná. Peking očakáva od Tokia ústupky v spore o Senkaku/Diaoyu ako podmienku pre konanie takéhoto stretnutia. Abe túto kondicionalitu kritizoval v online predvolebnej debate a zdoraznil, že by bolo „nesprávne obetovať naše národné záujmy kvoli usporiadaniu summitu za každú cenu“. Tokio totiz v sucasnosti dokonca nepriznava, ze o suverenite nad spornymi ostrovmi sa vedie spor.

Úspech LDP v generálke pred júlovými voľbami

Vládna LDP spolu s koaličným partnerom stranou Nové Komeito získali 24. júna vo voľbách do Tokijského metropolitného zhromaždenia dostatok hlasov na jeho väčšinovú kontrolu. Opozičná DPJ naopak významne stratila a nedarilo sa ani nacionalistickej strane Nippon Ishin no Kai (Japan Restoration Party). V druhom prípade sa pod slabý volebný príspevok pravdepodobne podpísali i kontroverzné vyjadrenia straníckeho predsedu a primátora Osaky Toru Hashimota. Ten napriek vyjadreniam, že v prípade neúspechu v týchto voľbách odstúpi zo svojej funkcie (ktorú zdieľa s bývalým tokijským guvernérom Shintaro Ishiharom), ostáva naďalej na čele strany. Voľby do metropolitného zhromaždenia sú lakmusovým papierikom, naznačujúcim ako by mohli dopadnúť júlové voľby do japonskej dolnej komory parlamentu. V prípade zisku dvoj-tretinovej väčšiny môže Abeho LDP reálne pomýšľať na konštitučnú revíziu, ktorá by mohla zásadne pozmeniť bezpečnostnú politiku Japonska.

Austrália

Koniec Julie Gillard a návrat Kevina Rudda

Prvá žena na premiérskom poste v Austrálii- Julia Gillard, neslávne ukončila svoju politickú kariéru. Vo vnútrostraníckych voľbách z 26. júna prehrala Gillard s Kevinom Ruddom, ktorého sama na poste predsedu i premiéra vystriedala v roku 2010. O deň neskôr došlo oficiálne k rezignácii Gillard ako premiérky. Bol tak zavŕšený dokonalý obrat, poháňaný intenzívnou osobnou rivalitou týchto dvoch politikov. Gillard po voľbe ohlásila, že sa už nebude uchádzať o politickú funkciu. Labouristi očakávajú, že s Ruddom na čele sa im podarí dosiahnuť lepší volebný výsledok v jesenných všeobecných voľbách. Navzdory tomu je víťazstvo konzervatívnej opozície na čele s Tony Abbottom viac-menej isté; otázkou je skôr či sa Ruddovi podarí zmierniť prehru labouristov.

Čo znamená táto výmena pre zahraničnú politiku? Ruddova persóna je partikulárne významná pre vzťahy s Čínou – Rudd je v Číne značne populárny a často dáva rozhovory do miestnych médií v čínštine, ktorú dobre ovláda.Už vo svojom prvom vyhlásení po voľbe sa dotkol i Číny – podľa Rudda musí Canberra diverzifikovať svoje ekonomické vzťahy preč od Číny, pretože „čínsky boomskončil“. Pre Austráliu je v tomto smere relevantný najmä klesajúci dopyt po austrálskych nerastných surovinách, ktoré tvoria podstatnú časť austrálskych exportov do Číny. Na druhej strane Rudd urguje Peking aby podnikol kroky smerom k uzatvoreniu zóny voľného obchodu (viď i vyššie) – podľa nového premiéra (ktorého humor je známy) sa bilaterálne rokovania, ktoré sú už dnes v 19. kole, vlečú rýchlosťou „takmer chromej ťavy“ prechádzajúcej Saharu.

Veľkou témou v súčasnosti hýbajúcou politickou scénou v Austrálii je i otázka tisícov žiadateľov o azyl, ktorí sa do krajiny pokúšajú dostať po mori a to často na chatrných plavidlách (tzv. boat people). Mnohým z týchto prisťahovalcov sa nepodarí zvládnuť túto nebezpečnú plavbu a desiatky z nich tak umierajú. Východiskom týchto plavieb je často Indonézia a  Canberra, ktorá sa snaží nekontrolovanému prívalu utečencov (v skutočnosti často ekonomických migrantov) zabrániť, sa preto často dostáva s Jakartou do sporu. Rudd sa pripojil do debaty o tejto otázke a kritizoval plány opozičného lídra Abotta „obracať tieto lode“ a vyjadril snahu zabrániť ďalšiemu komplikovaniu bilaterálnych vzťahov s Indonéziou. Prvý júlový týždeň navštívi Rudd Jakartu v rámci svoje prvej zahraničnej cesty a práve otázka migrantov bude určite hlavným bodom agendy.

Filipíny

Filipíny plánují nakoupit izraelské raketové systémy

Filipínský ministr obrany Voltaire Gazmin minulý týden podle všeho absolvoval pracovní cestu do Izraele, kde měl jednat o smlouvě na dodání raketových systému země-vzduch, které by měla poskytnout izraelská firma Rafael Advanced Defense Systems Ltd. Konkrétně by mělo jít o SPYDER ADS (Air Defense Systém) , přičemž Izraelci nabízejí varianty pro střední i krátký dosah. Podle zdrojů Manila Standard by se prý mělo jednat i s firmou Israel Military Industries Ltd., nicméně není známo, o jaký typ vojenského vybavení by Filipíny měly mít zájem.

Dohoda o nákupu izraelských zbraní byla ve vzduchu už delší dobu, nicméně filipínská vláda byla v minulosti poněkud laxní, co se modernizace armády týče a až nyní to vypadá, že se Filipíny chystají k rozsáhlejšímu utrácení za obranu. Důkazem je už fakt, že během prvního funkčního období filipínského prezidenta Benigno Aquina III. dostaly ozbrojené síly k dispozici 1,74 miliardy dolarů k modernizaci (především letectva a námořnictva). Důvodem k této změně je zejména asertivnější přístup Číny v oblasti sporných území v Jihočínském moři, kde v minulém roce došlo k vyostření napětí mezi čínským a filipínským námořnictvem u mělčiny Scarborough.

Filipínský prezident slíbil modernizovat letectvo

Prezident Benigno Aquino III. ve svém projevu k příležitosti 66. výročí k založení filipínských leteckých sil slíbil, že do roku 2016 vybudují Filipíny moderní letectvo, které bude schopné efektivně bránit vzdušný prostor země. I když napadly žádné konkrétní detaily, prezident zmínil nové stíhací, transportní a hlídkové letouny, letadla pro podporu pěchoty, helikoptéry, radary a simulátory pro piloty.

Filipínské letectvo mělo od začátku devadesátých let vážný nedostatek prostředků na svůj provoz a ještě méně na případnou modernizaci svého letového parku. Je ovšem otázkou, jestli prezident Aquino dokáže splnit svůj slib do konce svého funkčního období v roce 2016, jak slíbil ve svém projevu. Zatím to však pro filipínské piloty vypadá dobře, protože už během svého prvního roku vlády přislíbil Aquino letectvu a námořnictvu 1,74 miliardy dolarů během příštích pěti let a to díky zákonu o modernizaci filipínských ozbrojených sil, který jeho administrativa prosadila. Za poslední tři roky na podobné účely padlo 440 milionu dolarů, což je pro srovnání skoro polovina toho, co Filipíny utratily za modernizaci armády v posledních 18 letech.

Důvod, proč se Manila tak najednou rozhodli modernizovat své ozbrojené síly je stále stejný- potenciální konflikt v Jihočínském moři. Pokud měl Aquino svým projevem v úmyslu poslat Číně zprávu o tom, že Filipíny své nároky nehodlají stáhnout, nemohl si vybrat lepší místo, neboť projev měl na vojenské základně Clark, kterou Filipíny přislíbily zpřístupnit americkým silám.

Filipíny chtějí Američanům umožnit přístup do jejich bývalých základen

Filipínská armáda má v plánu obnovit americkým vojenským silábm přístup do dvou bývalých amerických základen, konkrétně jde o námořní základnu v Subic Bay a leteckou základnu Clark. Dle filipínského ministra obrany Voltaire Gazmina, který se stará o realizaci tohoto plánu, může být přístup do základen časem umožněn i japonským silám.Jde o další krok Manily k pokusu o vyrovnání sil v regionu a zejména pak v jihočínském moři, jehož velkou část si nárokuje stále asertivnější Čína. Právě z toho důvodu směřují Filipíny své naděje k tomu, že americká přítomnost zklidní čínskou asertivitu a stabilizuje situaci v oblasti, která je střetem zájmů hned několika států. Sám filipínský prezident Aquino se nechal slyšet, že zvýšenou americkou vojenskou přítomnost uvítá a stejně tak to uvítají i Spojené státy, pro které se východní Asie stává prioritní oblastí.

Vietnam

Prezident Truong Tan Sang v Pekingu

Vietnamský prezident Truong Tan Sang podnikol 19. až 21. júna trojdňovú návštevu Číny, kde sa stretol s čínskym lídrom Xi Jinpingom. Bilaterálne vzťahy dlhodobo zaťažuje otázka teritoriálnych sporov v Juhočínskom mori a posledné mesiace ukazujú, že napätie má skôr tendenciu narastať ako utlmovať. Napriek tomu priniesla Sangova návšteva konkrétny pozitívny výsledok i v tejto otázke – dohoda na zriadení horúcej linky určenej na riešenie rybárskych incidentov. Na základe tejto dohody majú obe strany v prípade incidentov ako sú zadržanie rybárov druhého štátu informovať druhú stranu do 48 hodín. K vytvoreniu priamej telefonickej linky prišlo minulý mesiac i medzi ministerstvami obrany oboch krajín. Ďalej ilustrujúc kooperatívnu stránku vzájomných vzťahov, 26. júna zakotvili dve fregaty vietnamského námorníctva v čínskom prístave Zhanjiang a participovali na každoročnej spoločnej hliadkovacej misie s čínskymi loďami. Navzdory rozvoju takýchto kontaktov však budú námorné incidenty pravdepodobne naďalej pokračovať. V ekonomických otázkach je každopádne priestor pre spoluprácu otvorenejší– najmä pre Hanoj by rast čínskych investícii do vietnamskej ekonomiky bol viac než žiadaný. Vietnamská ekonomika totiž nedosahuje také čísla rastu, ako by si politici v Hanoji predstavovali a obchodná výmena s Čínou ani zďaleka nenapĺňa svoj potenciál.

Mjanmarsko

Vidina konca bojov medzi vládou a etnickými rebelmi v nedohľadne

Uzavretie prímeria z mája tohto roku medzi kačinskymi rebelmi zo skupiny KIA a vládou v Neipyijto sa ukazuje mať slabý vplyv na reálnu situáciu. Podľa zástupcov rebelskej skupiny vláda využila prímerie na preskupenie a získanie lepšej pozície pred ďalšou ofenzívou. Od uzavretia prímeria bolo zaznamenaných niekoľko desiatok ozbrojených stretov medzi rebelmi a vládnymi jednotkami. Popritom pokračujú i rozhovory s karenskými rebelmi zo skupiny KNNP. V Barme prebieha od roku 1948 občianska vojna (najdlhšia na svete), medzi rôznymi etnickými skupinami a centrálnou vládou a napriek tomu, že tento konflikt nie je intenzívny, sa ho stále nedarí ukončiť.

Indonézia, Malajzia, Singapur

Ilegálne vypaľovanie lesov v Indonézii uvrhlo okolité krajiny do oblakov smogu

Singapur a hraničné oblasti v susednej Malajzii sa ponorili na niekoľko dní do hustého smogu, ktorý sa sem vzdušnými prúdmi preniesol z horiacich palmových plantáží na indonézskej Sumatre.V Singapure dosahovala okolo 20. júna úroveň znečistenia ovzdušia rekordné hodnoty, zrušených bolo viacero letov a a úrady vydali odporúčania obyvateľom nevyhádzať z domovov. Očakávané boli taktiež vyše miliardové straty (v US dolároch) na turizme do tohto mestského štátu. Malajzijský polostrov sužujú následky vypaľovania porastov na Sumatre už niekoľko desaťročí, i keď tento rok dosiahli nevýdanú intenzitu. V reakcii na tento páľčivý problém bola v roku 2002 v rámci ASEAN uzavrená dohoda proti cezhraničnému znečistovaniu vzduchu, ktorú však Jakarta dodnes neratifikovala. Každoročne sa opakujúce návaly smogu Singapur i Kuala Lumpur značne iritujú a postupne im dochádza trpezlivosť. Oba štáty tlačia na Jakartu aby ukončila vypaľovanie; tá sa však bráni s tým, že skutočným vinníkom stojacim za požiarmi sú zahraničné spoločnosti vlastniace palmové plantáže, medzi nimi i firmy zo Singapuru. Singapur sa v reakcii na to vyjadril, že v prípade že sa dokáže vina singapurských občanov, spravodlivo ich potrestá. Otázka vypaľovania lesov bola predmetom neformálnych rokovaní všetkých troch krajín počas stretnutia ministrov zahraničných vecí ASEAN v Bruneji 28. júna. Zatiaľ čo situácia sa v posledných júnových dňoch začala pomaly zlepšovať, dlhodobé riešenie tohto problému sa zdá byť stále v nedohľadne.

Autoři: Filip Šebok, Michael Myklín a Ondřej Macháček, studenti mezinárodních vztahů a bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.