Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění ve východní a jihovýchodní Asii za duben 2013.

ČÍNA

Spor o ostrovy Diaoyu/Senkaku znovu v centru pozornosti

Taiwansko-japonská dohoda o rybaření z 10. dubna, která de facto pouze odsouvá vyřešení otázky ostrovů Diaoyu/Senkaku, spustila bouřlivou reakci na čínské straně. Zatímco dohoda samotná nadále operuje pouze s poměrně vágními názvy, s přihlédnutím k této dohodě se Taiwan nechal slyšet, že má právo čínským lodím zamezit působení v těchto vodách: „…lodě vstupující do teritoriálních vod patřících k ostrovům Diaoyu budou podle nového zákona vykázány“. Vedle neutuchajícího působení vládních plavidel v této oblasti, čínská strana také začala s pravidelnými leteckými patrolami. Jedenáctého dubna měl být tímto způsobem narušen japonský vzdušný prostor. Japonsko reagovalo startem stíhacího letounu, čínská patrola nicméně prostor opustila.  Takovýchto varování bylo za uplynulý rok nejvíce za posledních 22 let.

K další eskalaci došlo o týden později, kdy japonská flotila, na které se nacházelo na 80 japonských nacionalistů, připlula k ostrovům, ovšem bez snahy se zde vylodit. Na tyto „japonské provokace“ reagovala čínská plavidla. Skupina osmi lodí opět narušila vody u těchto ostrovů a vzájemnému kontaktu zabránila jen japonská oficiální námořní eskorta. Kromě tradičně negativního chápání oficiálních japonských návštěv svatyně Yasukuni (viď níže), další provokace přišly s potvrzením japonsko-amerického námořního cvičení, které se má odehrát v červnu. Součástí cvičení má být i „obsazení izolovaného ostrova“, akce ovšem nemá reflektovat žádnou reálnou situaci.  Tento vývoj se odehrál i přesto, že ještě na začátku měsíce obě strany hodnotily současné vzájemné vztahy jako období tání.

Jihočinské more a role ASEANu

Zatímco se Čína nadále snaží o postup v problematice Jihočínského moře, členové ASEANu měli na summitu za cíl najít společnou pozici vůči Pekingu. Takovéto společné stanovisko, které by bylo uplatněno proti čínským nárokům na většinu území Jihočínského moře minulý rok ztroskotalo na postavení Kambodže, která měla, kvůli ekonomické spolupráci s Čínou, takovýto postup překazit. Ještě před jednáním v samotném Pekingu se však zdá nemožné najít režim, v rámci něhož by mohlo využívání těchto vod fungovat. Závěrečná deklarace je stále poměrně vágní a nabádá pouze ke kooperaci s ČLR. Ta ostatně patrně nadále využívá stejnou taktiku. Čína pak nehledě na konsenzus ASEANu také stupňuje svůj tlak v Jihočínském moři: Plánován je čínský turismus na Paracelské ostrovy; filipínská snaha o založení mezinárodního tribunálu k vyřešení vlastnictví určitých ostrovů byla odsouzena jako „snaha o krádež čínského území a letadlová loď Liaoning v budoucnu možná také nebude jedinou čínskou letadlovou lodí.

Zemětřesení v Sečuanu

20. dubna postihlo jihovýchodní provincii Číny zemětřesení, které mělo na svědomí přes 200 obětí a na 11 000 zraněných. Epicentrum se nenacházelo příliš daleko od toho, po kterém před pěti lety zůstalo téměř 70 000 mrtvých. Zatímco čínská vláda začala téměř simultánně reagovat a nechala se slyšet o množství financí, které do provincie Sečuan proudí, vyskytují se i hlasy, jež upozorňují zejména na špatnou organizaci této akce. Zdali zemětřesení odhalí další dávku korupce, jak tomu bylo před pěti lety se šetřením při stavbě škol a dalších veřejných budov, však ukáže pouze čas (zajímavý obrázek týkající se vícero problémů současné Číny může poskytnout filmový dokument „Ai Weiwei: Never Sorry“ z roku 2012). Zatímco japonská strana také nabídla pomoc při odstraňování škod, den poté, co japonský ministerský předseda Shinzo Abe navštívil svatyni Yasukuni, Peking odmítl s tím, že Čína je schopná si poradit sama.

Teroristické útoky v Xinjiangu

24. dubna došlo ke krvavému incidentu v provincii Xinjiang – střet mezi místními obyvateli a státními pracovníky zavinil smrt 21 lidí. Zatímco čínská oficiální linie striktně dodržuje rétoriku, že se jednalo o teroristický útok, a stejně apeluje i na USA, druhá strana má jiný názor. Světový ujgurský kongres naopak argumentuje sílícími represáliemi Ujgurů, či rostoucí hanizací oblasti. Pravdou zůstává, že se region netají možnými národnostními aspiracemi, a naopak se stává z hlediska surovinového tranzitu dosti důležitým pro ČLR. Přesto, že násilí na etnickém základě je v Xinjiangu poměrně běžnou událostí, tento útok je největším za posledních několik měsíců. V současnosti probíhá další zatýkání osob spojených s tímto incidentem a nezávislá média jsou vykázána.

Nová vlna ptačí chřipky

V posledních dvou měsících se napříč Čínou objevila nová vlna ptačí chřipky. K prvnímu případu ochoření mimo pevninskou Čínu došlo na Taiwanu. Třiapadesátiletý taiwanský obchodník byl tři dny po návratu z čínského města Shuzou hospitalizován a byla mu diagnostikována ptačí chřipka kmene H7N9. Podle oficiálních čínských čísel nejnovější údaje hovoří o 23 mrtvých a 124 nakažených při pokračujícím rozšiřování zasažených míst. Převážná část případů však pochází z oblasti Šanghaje. Doktor Keiji Fukuda, odborník ze světové zdravotnické organizace (WHO), virus H7N9 označuje za jeden z nejnebezpečnějších kmenů ptačí chřipky. Největší obavy panují kvůli možné přenositelnosti viru z člověka na člověka, protože mnoho nekažených popírá, že by přišly do kontaktu s drůbeží, či nedostatečně tepelně upraveným drůbežím masem, či vejci.

Postup pekingské vlády je zde důležitým bodem – zatímco při předchozích podobných událostech se Peking snažil skuteční rozsah nákazy spíše zastírat a bagatelizovat, dnešní přístup se může zdát, i na úkor ekonomických implikací, jako ostražitější a otevřenější.

Čínsko-severokorejské vztahy: jak dál ?

Přesto, že čínská společnost není znepokojená možností války na korejském poloostrově, pekingská vláda s Pchjongjangem již patrně ztrácí trpělivost. Xi Jinping se nechal slyšet, že by žádná země v regionu neměla vytvářet chaos. Spolu s pokračující rétorikou apelující na regionální stabilitu a mírový vývoj se však jedná o poměrně ostrý výpad „nejbližšího spojence KLDR“. Je též naznačeno, že čínský vliv na Severní Koreu je spíše menší než se očekávalo. Také tímto implikované frustrace Číny si všímá i americká strana, která však zůstává ohledně přístupu k ČLR rozdělená. Zatímco jedna část na Čínu pohlíží negativně, někteří komentátoři tento moment chápou jako možnost většího zapojení Číny vedoucí k větší kooperaci s ČLR. Rostoucí znepokojení s vývojem se odráží na možné spolupráci s USA při řešení tohoto problému. Širší zapojení Číny, například během možných budoucích rozhovorů, naznačil také americký ministr zahraničí J. Kerry při své návštěvě Pekingu v první polovině dubna. Ačkoliv se Čína, alespoň veřejně, k žádným specifickým krokům nezavázala, rozhovory mezi oběma stranami pokračují.

Mezitím ČLR také vydala svou novou Bílou knihu, v níž jsou právě USA chápány jako zdroj tenzí v regionu. Hlavním bezpečnostním zájmem však patrně nadále zůstane snaha o udržení stability, neboť jakákoliv eskalace krize na korejském poloostrově by mohla mít hluboké implikace zejména pro oblast Mandžuska.

KOREJSKÝ POLOOSTROV

8. 4. – Severní Korea pozastavila činnost v průmyslové zóně Kaesong

Přes 53 000 severokorejských dělníků nenastoupilo v úterý do práce v průmyslovém komplexu Kaesong, který představoval jeden z posledních společných projektů Severní a Jižní Koreje. Stalo se tak po pondělním oznámení severokorejské vlády. Uzavřením průmyslového komplexu Pchjongjang riskuje ztrátu zahraničních investic, jež do projektu plynou.

Nejedná se o první incident, ve kterém Kaesong figuruje. Druhého dubna Severní Korea neumožnila nástup do práce jihokorejským zaměstnancům, kteří v průmyslovém komplexu pracují. Podle informací Soulu v zóně uvízlo 861 jihokorejských zaměstnanců a dalších 179 čekalo na hranicích. Většina byla posléze propuštěna zpět do Jižní Koreje, ale necelé dvě stovky se rozhodli zůstat. Tento zbytek jihokorejských manažerů se začal vracet zpět do Jižní Koreje od 27., do 29. dubna. Rozhodnutí padlo 26.4 jako důsledek severokorejské blokády průmyslové zóny a faktu, že jihokorejským zaměstnancům začaly docházet léky a potraviny.

Průmyslová zóna Kaesong je společným projektem korejských vlád, který vznikl v roce 2003 a dnes se na něm podílí 123 jihokorejských podniků. Z Kaesongu Severokorejcům ročně plynou zhruba dvě miliardy dolarů, které tvoří významný zdroj jejich legálních příjmů. Budoucnost komplexu je nejistá, ale experti předpokládají, že zůstane zachován, neboť jeho zrušením by obě strany jen ztratily. Někteří se ovšem obávají, že Severní Korea zabaví veškerá tovární zařízení, pokud dojde k další eskalaci na poloostrově.

10. 4. – Jihokorejské a americké jednotky  uvedeny do stavu zvýšené pohotovosti

Jihokorejská a americká armáda zvýšily stav vojenské připravenosti (WATCHCON) v reakci na zpravodajskou informaci, která přepokládá, že Severní Korea provede v příštích několika týdnech test balistické rakety středního doletu Musudan.  Oficiální zdroje z jihokorejské armády také tvrdí, že Pchjongjang na východní pobřeží přesunul i rakety SCUD a Rodong. Přítomnost raket Musudan na východním pobřeží země je známa už od 4. dubna a Spojené státy kvůli potenciálnímu nebezpečí přesunuly protiraketový systém THAAD na ostrov Guam. Přesun raket doprovázelo také severokorejské varování ambasádám v Pchjongjangu a doporučení k odchodu diplomatického personálu z důvodu jejich bezpečnosti.

18. 4. – Severní Korea bude jednat výměnou za zrušení sankcí

Po týdnech provokací a výhružek projevila Severní Korea první snahu o normalizaci situace na korejském poloostrově. Výměnou za začátek rozhovorů o denuklearizaci korejského poloostrova požaduje Severní Korea především zrušení sankci OSN, přerušení vojenských cvičení Jižní Koreje a Spojených států a stažení veškerých jaderných zbraní USA z regionu. Vzniká tak paradoxní situace, kde Pchjongjang požaduje stažení jaderných sil, výměnou za rozhovory o severokorejském jaderném programu, zatímco USA požadují zastavení tohoto programu výměnou za začátek rozhovorů.

V každém případě se zdá, že se situace stabilizuje a Pchjongjang vyčerpal většinu metod, jak si skrze provokace vymoci humanitární pomoc. Tomuto napovídá i severokorejská snaha získat potravinovou pomoc z Mongolska. Názory expertů už v na začátku března předpokládaly, že zásoby potravin Severní Koreji vydrží maximálně do konce května.

JAPONSKO

Japonsko zvyšuje ostražitosť v súvislosti so severokórejskou agresívnou rétorikou

Japonské ozbrojené sily začali 8. 4. rozmiestňovať protiraketové systémy Patriot v hlavnom meste Tokio, v očakávaní možného severokórejského testu balistickej rakety. Dvanásteho apríla Ministerstvo obrany vyhlásilo úmysel permanentne rozmiestniť Patrioty na ostrove Okinawa. K týmto krokom prišlo po nariadení ministra obrany Itsunori Odoneru zostreliť severokórejskú raketu, ktorá by mohla ohroziť japonské územie. Ďalej došlo k vyslaniu lodí japonského námorníctva vybavených s radarovým systémom AEGIS a protiraketovými systémami do Japonského mora, kde majú slúžiť ako prvá línia obrany.

Abe obraňuje návštevy politikov vo svätyni Yasukuni

Viacero japonských poslancov a členov vládneho kabinetu (medzi nimi i vicepremiér Taro Aso) navštívili počas jarného festivalu od 21.- do 23. apríla kontroverznú svätyňu Yasukuni. Tento chrám je zasvätený pamiatke padlých japonských vojakov, medzi ktorými je i niekoľko odsúdených vojnových zločincov. Premiér Shinzo Abe nenavštívil chrám osobne ale poslal dar v podobe  stromu „masakaki“, ktorý je používaný v tradičných rituáloch v tejto svätyni. Návštevy Yasukuni vyvolali automatickú ostrú odpoveď Pekingu i Soulu. Čínska hovorkyňa ministerstva zahraničných vecí označila toto správanie za “snahu popierať japonskú históriu vojenskej agresie“. Juhokórejský minister zahraničných vecí  zrušil plánovanú návštevu Tokia a prezidentka Park Geun-Hye varovala Japonsko odklonom do prava, ktorý ohrozuje budovanie „do budúcnosti orientovaných vzťahov“. Abe obraňoval konanie svojich ministrov a upozornil, že neustúpia „žiadnej forme vyhrážania“. Poukázal tiež na to, že jeho povinnosťou „je ochraňovať hrdosť (japonského národa), ktorá stojí na histórii a tradícii a chrániť národné záujmy“.

Vydanie nového plánu pre oceánsku politiku

Japonská vláda prijala 26. apríla nový 5-ročný plán pre „oceánsku politiku“, ktorého cieľom je podpora rozvoja podmorských zdrojov a zlepšenie kapacít pre dohľad nad japonským teritoriálnymi vodami. Súčasťou tohto plánu má byť rozvoj infraštruktúry na niektorých ostrovoch a posilnenie spolupráce pobrežnej stráže s námorníctvom. Abe v súvislosti s vydaním tohto dokumentu poukázal na zhoršujúce sa bezpečnostné prostredie v moriach okolo Japonska a zdôraznil odhodlanie brániť japonské teritoriálne vody.

Japonsko oslavuje deň suverenity

Japonsko 28. apríla po prvý krát oslavovalo Deň obnovenia suverenity, ktorým si pripomína výročie vstupu do platnosti mierovej zmluvy zo San Francisca, na základe ktorej bola ukončená 2. sv. vojna ako aj spojenecká okupácia krajiny. Tento krok je vnímaný ako súčasť novej línie Abeho vlády, ktorá kladie väčší dôraz na národnú hrdosť a smeruje k aktívnejšej zahraničnej politike. Abe na slávnostnej ceremónii vyhlásil, že „je našou zodpovednosťou urobiť z Japonska silnú a odhodlanú krajinu, na ktorú sa vo svete môžu spoľahnúť“.

Oslavy Dňa obnovenia suverenity však nie sú videné v celom Japonsku s nadšením. Obyvateľmi Okinawy, ktorá bola pod priamou americkou okupáciou až do roku 1972 a dodnes hostí viacero amerických vojenských základní, je oslava tohto dňa vnímaná ako urážka. Slávnostnej ceremónie sa nezúčastnil ani guvernér Okinawskej prefektúry Hirokazu Nakaima a v okinawskom meste Ginowan boli zorganizované protestné pochody. Mesto Ginowan hostí základňu námornej pechoty vo Futenme, ktorej premiestnenie je dlhodobo politickou témou. Ešte na začiatku apríla bol oznámený nový spoločný japonsko-americký plán, ktorý má napomôcť k naplneniu cestovnej mapy o relokácii základní z roku 2006. Premiestnenie vojenských zariadení z južnej časti ostrova, spojené so stavbou náhradnej základne pri meste Nago v jeho severnej časti, však obyvateľov Okinawy, žiadajúcich úplne stiahnutie amerických jednotiek, pravdepodobne neuspokojí.

Abe v Moskve: Cesta k mierovej zmluve ?

Japonský premiér Shinzo Abe 29.-30. apríla oficiálne navštívil Rusko. Abeho stretnutie s Putinom bolo prvou schôdzkou lídrov oboch krajín na najvyššej úrovni za 10 rokov. Putin i Abe vyjadrili vôľu obnoviť rokovania o vyriešení vzájomného teritoriálneho sporu, ktorý je hlavnou príčinou faktu, že Rusko a Japonsko stále neuzavreli mierovú zmluvu z 2. sv. vojny. Sporným územím sú 4 najjužnejšie Kurilské ostrovy, v Japonsku známe ako Severné Teritória, ktoré boli obsadené v roku 1945 sovietskou armádou a dodnes sú pod správou Ruska. Tento citlivý problém v minulosti často viedol k diplomatickým krízam medzi dvoma krajinami- naposledy počas návštevy vtedajšieho prezidenta Medvedeva na Kurilských ostrovoch v roku 2010. Nájsť riešenie tohto konfliktu, ktoré bude zodpovedať predstavám oboch strán, bude značne komplikované. Napriek tomu je perspektíva dohody najoptimistickejšia za dlhé obdobie.

Obaja lídri sa ďalej dohodli na posilnení medzivládnej spolupráce a vytvorení konzultačného  mechanizmu 2+2 na najvyššej úrovni medzi ministrami obrany a ministrami zahraničia oboch krajín. V spoločnom prehlásení Abe a Putin odsúdili Severnú Kóreu za pokračovanie jej nukleárneho programu. Dôležitou témou jednaní bolo i prehĺbenie ekonomickým vzťahov medzi oboma krajinami, s dôrazom na energetiku. Japonsko sa pokúša diverzifikovať svoje zdroje po jadrovej havárii vo Fukushime a má preto záujem o ruský plyn.

Úspešná Abeho návšteva ostro kontrastuje s zhoršujúcimi sa vzťahmi Japonska s Južnou Kóreou a Čínou (viď vižšie). Posilnenie partnerstva s Ruskom tak môže byť vnímané ako istá forma diplomatické vyvažovania.

Revízia zákona o možnostiach JSDF pri záchranných operáciach

Lekcie z alžírskej rukojemníckej krízy, ktorá si v januári vyžiadala životy 10-tich japonských občanov, primäli japonskú vládu k revízii zákona o JSDF (japonské ozbrojené sily). Revízia zákona, prijatá 19.4, umožňuje JSDF využiť pozemné vozidlá pri záchranných operáciách. Pôvodná verzia zákona umožňovala prepravu japonských a iných občanov len po mori alebo lietadlami. Na základe novej revízie môže JSDF vykonať operáciu i v prípade, že jej bezpečnosť nie je absolútne zaručená.

MJANMARSKO

Protimoslimské nepokoje ukončené, napätie však rastie

V krajine sa podarilo utíšiť ďalšiu zo sérii protimoslimských nepokojov, ktoré si v marci vyžiadali 43 obetí a vyhnali takmer 13, 000 ľudí z ich domovov. Situácia je však naďalej vážna a radikálne budhistické skupiny narastajú na sile. V popredí stojí hnutie nazývané 969, ktoré býva v médiách označované za neonacistickú skupinu. Jeho spirituálnym vodcom je budhistický mních U Wirathu. Hnutie 969 bojuje proti domnelej moslimskej nadvláde mjanmarskej ekonomike, przneniu rasy a ohrozovaniu budhistického náboženstva.

Mjanmarsko, kde vyše dvadsať rokov vládla vojenská junta, sa v posledných rokoch vybralo na cestu demokratizácie a začalo sa postupne otvárať svetu. Oslabenie autoritatívnej vlády však malo za následok rozmrazenie etnických a náboženských nepokojov. Nová správa Human Rights Watch poskytuje hrozivý obraz o situácii v Barme a obviňuje centrálnu vládu Thein Seina i lokálne orgány z nečinnosti a vo veľkej miere i spolupráci na útokoch na moslimské obyvateľstvo z etnickej skupiny Rohingya. Za neodsúdenie týchto systematických násilností je kritizovaná i demokratická ikona Aung San Suu Kyi. Medzinárodné spoločenstvo však naďalej pokračuje v podpore mjanmarského režimu. Európska únia v apríli zrušila posledné zostávajúce sankcie voči Mjanmarsku v reakcii na politické reformy implementované Thein Seinom a v platnosti ostáva už len zbrojné embargo.

THAJSKO A KAMBODŽA

Teritoriálny spor znovu pred Medzinárodným súdnym dvorom

Pätnásteho až devätnásteho apríla prezentovali thajskí a kambodžskí zástupcovia pred Medzinárodným súdnym dvorom svoje nároky na územie okolo historického chrámu Preah Vihear, ktorý sa nachádza v blízkosti spoločnej hranice. Medzinárodný súdny dvor už v roku 1962 rozhodol o vlastníctve samotného chrámu v prospech Kambodže. Sporným však ostáva územie v rozlohe asi 4.6 km² v jeho bezprostrednom okolí. V rokoch 2008 až 2011 sa na štátnej hranici odohralo viacero vojenských stretov medzi armádami oboch krajín. Od vtedy je situácia relatívne pokojná, mimo iného vďaka spriaznenosti politického vedenia v oboch krajinách. Rozhodnutie súdu, ktoré sa očakáva v októbri, však môže znovu vyvolať výbuch nacionalistických vášní.

AUSTRÁLIA

Gillardovej návšteva v Pekingu – perspektívy austrálsko-čínskych vzťahov

Austrálska ministerská predsedníčka Julia Gillard uskutočnila na začiatku apríla 5-dňovú cestu po Číne. Výsledkom tejto návštevy bola deklarácia o vzniku strategického partnerstva medzi Čínou a Austráliou a podpísanie viacerých dohôd o vzájomnom obchode a ďalších oblastiach bilaterálnych vzťahov. V rámci strategického partnerstva majú byť nadviazané pravidelné konzultácie Canberry s Pekingom v ekonomických a zahraničnopolitických otázkach. Čína je dnes najväčším obchodným partnerom Austrálie- vzájomný obchod činí vyše 100 miliárd dolárov ročne.

Canberra sa snaží držať v rovnováhe prehlbovanie vzťahov s Pekingom na jednej strane a podporu amerického ázijského pivotu na strane druhej. V severoaustrálskom Darwine už dnes sídli posádka americkej námornej pechoty, ktorá má do roku 2016 dosiahnuť počet 2500 vojakov. Na konci apríla Canberra navyše oznámila, že fregata austrálskeho námorníctva HMAS Sydney sa pripojí k 7. flotile US Navy operujúcej z japonskej Yokosuky. Smerodajným bude i vysporiadanie sa s otázkou Číny v novej Bielej knihe o obrane, ktorá sa chystá k zverejnení budúci mesiac. Označenie Číny za bezpečnostnú hrozbu vo vydaní tohto dokumentu z roku 2009 za vlády Kevina Rudda si vyslúžilo kritiku Pekingu.

Autoři: Filip Šebok, Mychael Myklín a Ondřej Macháček, studenti mezinárodních vztahů a bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.