Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z postsovětského prostoru za měsíc únor.

VÝCHODNÍ EVROPA

Únorový průběh ukrajinské krize

Situace na bojišti

Dobrovolnickému batalionu Azov, který stojí na straně kyjevské vlády, se 10. února podařilo prorazit obranné linie separatistů a má postupovat směrem na Novoazovsk. Úspěchy hlásí i rebelové u Debalceve, kde se snaží zcela obklíčit přítomné vládní jednotky. Rakety vypálené proti Kramatorsku, který se nachází asi 50 km severně od fronty, pak zasáhly místní vojenské velitelství Kyjeva a obytnou zónu – zemřelo asi sedm civilistů a čtyři vojáci. Separatisté popírají, že by se útoku dopustili.

Navzdory tomu, že 12. února došlo k podpisu druhé Minské dohody, boje dále pokračují a podle některých zdrojů jsou dokonce ještě vážnější než dosud – dohodnutý klid zbraní má totiž vejít v platnost až 15. února. Bojuje se především o „debalcevskou kapsu“, kterou se rebelové snaží už od konce předešlého měsíce uzavřít. Kolem Debalceve neutuchají boje ani 15. února, kdy už má platit příměří, které je v ostatních částech Ukrajiny jinak respektované. Separatisté vysvětlují, že v případě Debalceve nehodlají dodržovat příměří, neboť se jedná o jejich území.

Vládní jednotky se z Debalceve stáhli 18. února, a to pod pokračující palbou separatistů. Podle ukrajinského prezidenta Petra Porošenka se jednalo o plánovaný a organizovaný ústup, to však některé zdroje zpochybňují. Rovněž není zcela zřejmé, jak vypadala situace na bojišti předtím, než se jednotky stáhly – zatímco separatisté tvrdí, že se jim podařilo armádní příslušníky zcela obklíčit, Porošenko něco takového odmítá.

Pochodem v Charkově, který měl připomenout roční výročí svržení prezidenta Viktora Janukovyče, 22. února otřásl výbuch. Útok si vyžádal života tří lidí a dalších deset bylo zraněno. Podezřelé se podařilo dopadnout ještě téhož dne: má se jednat o čtyři ukrajinské občany, kteří podle tvrzení ukrajinské bezpečnostní služby měli získat instrukce a zbraně v ruském Bělgorodu.

Ačkoli klid zbraní má platit už od 15. února, teprve deset dní později hlásí ukrajinská vláda, že uběhlo prvních 24 hodin bez ztráty jediného muže, a to po několika týdnech. Navzdory dohodnutým podmínkám pak do tohoto dne dosud nedošlo ke stahování těžkých zbraní – teprve 25. února s jejich odsunem pravděpodobně začala separatistická strana, ačkoli jejich tvrzení nebylo v tu dobu potvrzeno pozorovateli. Kyjev otevřeně přiznává, že zatím tento typ zbraní stahovat nebude, neboť stále čelí ostřelování. V následujících dnech prezident Porošenko mluví o ostřelování vládních pozic u Doněcku a Mariupolu.

Politická situace

Vůdce separatistické Doněcké lidové republiky Alexandr Zacharčenko 2. února oznámil plán zahájit masivní mobilizaci, která by měla vést k přivedení 10 tisíc nových příslušníků. V první fázi by se dle jeho slov mělo jednat o dobrovolníky, ale není jasné, jaká forma náboru by měla následovat posléze. Spojená armáda Doněcké a Luhanské republiky by tak podle Zacharčenkova záměru měla čítat až 100 tisíc mužů. To se však nejeví jako reálné v oblasti, která před válkou čítala jen něco kolem čtyř milionů obyvatel – po vypuknutí konfliktu pak pravděpodobně stovky tisíc lidí z místa prchly a další zřejmě v případě mobilizace odejdou.

Vysoký komisař OSN pro lidská práva Zeid bin Ra’ad ve svém prohlášení obvinil obě strany konfliktu z přetrvávajícího porušování mezinárodního humanitárního práva. Ochrana civilistů by přitom podle jeho názoru měla být tou nejvyšší prioritou. Podle jeho informací si konflikt od poloviny dubna loňského roku vyžádal už 5358 obětí. Německá kancléřka Angela Merkelová toho dne zopakovala, že vyzbrojení ukrajinské vlády ze strany Německa nadále nepřipadá v úvahu. Místo toho bude v případě zhoršení situace prosazovat další sankce. Ve Spojených státech mezitím na toto téma probíhá bouřlivá diskuse: vyzbrojení Ukrajiny zastává Republikánská strana, každopádně i prezident Barack Obama připouští, že zvažuje rozšíření odstrašující politiky vůči Rusku – ta by mohla nově čítat zásilku obranných smrtících zbraní.

Angela Merkelová a francouzský prezident Francois Hollande strávili dny před prvním únorovým víkendem návštěvou Kyjeva a Moskvy, kde měli hlavám států představit svůj mírový plán. Hollande, který podporuje posílení autonomie východních regionů, jej prohlásil za jednu z posledních možností na dosažení míru. Zavedení další várky smluvených sankcí bylo navzdory plánu odloženo o týden, tedy do doby, než bude znám výsledek dalšího plánovaného setkání v Minsku.

Po šestnácti hodinách vyjednávání došlo 12. února k podpisu druhé Minské dohody (více informací v samostatné zprávě níže). Téhož dne byl Ukrajině ze strany Mezinárodního měnového fondu (IMF) přislíben záchranný balík o objemu 40 miliard dolarů, který by kyjevské vládě měl být proplácen po následující čtyři roky. Na této částce by se IMF měl podílet 17,5 miliardami, zbytek by měl přijít z rozmanitých zdrojů, včetně soukromých přispěvatelů. I to je důvod, proč se komentátoři o této pomoci vyjadřují spíše skepticky – neočekává se totiž, že Ukrajině skutečně přijde částka v takové hodnotě; ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk počítá s tím, že reálně se pomoc bude pohybovat kolem 25 miliard dolarů. Mezi podmínkami, ke kterým je Ukrajina pomocí zavázaná, zůstává například nutnost ekonomických reforem nebo boj s korupcí.

Ukrajinská národní bezpečnostní a obranná rada 18. února schválila Porošenkův návrh žádosti Organizaci spojených národů na vyslání mezinárodních pozorovatelů, kteří by měli dohlížet na dodržování míru. Separatisté toto považují za nepřípustné, neboť by se dle jejich názoru jednalo o porušení poslední dohody z Minsku.

Podrobné zprávy můžete den po dni sledovat na časové ose Centra pro strategická a mezinárodní studia.

Příměří Ukrajině by měl přinést Minsk 2.0

Po podpisu prvního Minského protokolu v září minulého roku a jeho následném kolapsu, se členové tzv. kontaktní skupiny znovu sešli, aby vyjednali novou mírovou dohodu. Hlavy Ruska, Ukrajiny, Francie a Německa se po sedmnácti hodinách jednání dohodli na režimu příměří na východě Ukrajiny a na jeho kontrole. „Dojednali jsme se na klidu zbraní, který vstoupí v platnost od půlnoci 15. února,“ oznámil jako úplně první ruský prezident Vladimír Putin.

Hlavními body protokolu je příměří v Doněcké a Luhaňské oblasti od půlnoci ze 14. na 15. února, stažení zbraní v období dvou týdnů počínaje 17. únorem, amnestie pro vězně zapojených do bojů, stažení všech zahraničních jednotek z území Ukrajiny a odzbrojení všech ilegálních skupin, zrušení omezení uvalených na povstalecké oblasti Ukrajiny, decentralizace povstaleckých oblastí do konce roku 2015, kontrola ukrajinských hranic Ruskem do konce roku 2015 nebo pravidelné schůzky kontaktní skupiny s cílem zajistit plnění dohod. Důležitým bodem je také změna ukrajinské ústavy, jejímž schválením by mělo dojít k trvalému nabytí zvláštního postavení separatistických území na východě Ukrajiny.

Ministr zahraničí USA, John Kerry uvedl, že Spojené státy jsou připraveny zvážit zrušení ruských sankcí v případě, pokud budou splněny a dodržovány všechny body dohody.

Podle Vladimíra Jevsejeva, vedoucího Centra sociálních a politických studií v Moskvě, nebude Porošenko schopen dodržet body protokolu, hlavně bod o reformě ústavy. „Tato dohoda se ukáže jako velmi problematická pro ukrajinskou domácí politiku a bude předmětem ostré diskuze v Kyjevě,“ odhaduje Evžen Rumer, vedoucí programu Rusko a Eurasie Carnegieho nadace pro mezinárodní mír.

Michael Kofman, redaktor Foreign Affairs, se ale domnívá, že podepsání je dohody dobrým kompromisem mezi Ruskem a Západem. „Rusko si vybojovalo část ukrajinského území pro separatisty a uhlídalo si zde vliv, ale ukrajinská nezávislost přetrvala, tudíž má země stále slibnou budoucnost v Evropě. Pokračování v bojích se separatisty by zničilo Ukrajinu, ale také by podkopalo snahy západních zemí zachránit Ukrajinu od národního bankrotu, transformovat její ekonomiku, reformovat vládu a proměnit ji v úspěšného člena evropské komunity. I kdyby Minská dohoda padla, a to se také velmi pravděpodobně někdy v tomto roce stane, je zde velká pravděpodobnost ukončení bojů na Ukrajině“, dodává Kofman.

RUSKÁ FEDERACE

Putin zavítal do Egypta

Ruský prezident Vladimír Putin se setkal se svým  egyptským protějškem Abdulem  Fattah al-Sísím během dvoudenní návštěvy v egyptské Káhiře. Smyslem návštěvy bylo posílit vztahy s Egyptem, přičemž Putin je už tak považován za klíčového spojence bývalého armádního šéfa. V rozhovoru se státem řízenými novinami al-Ahram ruský prezident vyzdvihoval dynamické bilaterální vztahy mezi zeměmi; vzájemný obchod se ve srovnání s rokem 2013 údajně zvýšil téměř o 50 %. Jako součást širšího úsilí o posílení bilaterálních vztahů podepsali Putin a Sisi smlouvu, která Rusku umožňuje v Egyptě stavět jaderné elektrárny.

„Vztahy mezi zeměmi jsou ale aktuálně na nejnižší úrovni od konce 70. let, kdy tehdejší egyptský prezident Anwar Sadat přesměroval zahraniční politiku od Sovětského svazu ke Spojeným státům,“ domnívá se Oren Kessler, zástupce ředitele výzkumu Nadace pro obranu a demokracii. Od vlády Sadata byl totiž Egypt jedním z hlavních pilířů blízkovýchodní politiky Spojených států, který ji každoročně přispíval více než jednou miliardou dolarů ročně v podobě vojenské pomoci.

Putin byl také prvním ze světových vůdců, kdo minulý rok podpořili Sísího v prezidentských ambicích. Tento krok byl chápán jako nabídka Moskvy, jak využít napjatých vztahů mezi Káhirou a Washingtonem, rozšířit vliv Ruska na Blízkém východě, a tím i dokázat, že je významným mezinárodním hráčem.

Rusko absolvovala největší cvičení strategických sil za poslední roky

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu oznámil, že ruské jednotky strategických raket završily největší cvičení v posledních letech. Cvičení se zúčastnilo více než 30 pluků, umístěných ve více než 20 regionech země.

Podle mluvčího ministerstva obrany Igora Jegorova byla cvičení zaměřená na zkoušku schopností raketových divizí a pluků a také za cílem nabytí co největší bojové připravenosti pro jakoukoliv situaci.

Účastníci výcviku absolvovali více než 600 bojových cvičení v různých bojových prostředí, včetně operací vojenských divizí vyzbrojených mezikontinentálními balistickými střelami (ICBM) TOPOL, TOPOL-M a Yars, dodal Jegorov.

V období cvičení se dva ruské dalekonosné bombardéry Tu-95 dostaly do mezinárodního vzdušného prostoru. „Ruská letadla byla vyprovozena britskými RAF. Suverénní vzdušný prostor Velké Británie nebyl narušen,“ dodal mluvčí britského ministerstva obrany. Podobná situace nastala již v lednu.

O vraždě Borise Němcova budeme informovat v podrobné analýze.

Autoři: David Rypel a Hračja Gjulzadjan, studenti mezinárodních vztahů, bezpečnostních studií a politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.