Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z postsovětského prostoru za měsíc duben.

Východní Evropa

Eskalace napětí na východní Ukrajině

Ukrajinská krize se posunula do své další fáze. Po anexi Krymu Ruskou federací se začátkem dubna rozhořely proti-vládní nepokoje také na východě země, kde pro-ruští ozbrojenci začali obsazovat vládní budovy některých měst. Situace v mnohém připomíná dění na Krymu a ukrajinská vláda obviňuje z eskalace napětí Moskvu. Podle Kyjeva jsou útoky vedeny příslušníky ruských speciálních sil, které poskytují separatistům také vojenskou pomoc. Přestože většina důkazu nasvědčuje tomu, že vládní budovy jsou obsazovány lidmi s profesionálním vojenským výcvikem a vybavením, Kreml tato obvinění odmítá a tvrdí, že ruské jednotky na ukrajinském území neoperují. Podobně jako v případě Krymu označuje ozbrojence za „jednotky domobrany“.

Bezpečnostní situace na východě Ukrajiny se začala vyostřovat 6. dubna, kdy pro-ruští ozbrojenci převzali kontrolu nad vládními budovami v Doněcku, Luhansku a Charkově, volajíce po referendu o nezávislosti. Charkov dokázala ukrajinská armáda převzít zpět hned následující den, do zbylých měst však byl prozatímní premiér Arsenij Jaceňuk nucen vyslat ukrajinské bezpečnostní síly. V průběhu měsíce se i přesto počet měst kontrolovaných pro-ruskými ozbrojenci a demonstranty výrazně rozrostl (Sloviansk, Kramatorsk, Horlivka atd.). Separatisté v Doněcku vyhlásili lidovou republiku a oznámili úmysl vyhlásit referendum o nezávislosti naplánované na 11. května. Na řadě míst se také začaly objevovat kontrolní check-pointy kontrolované pro-ruskými ozbrojenci. Ukrajinský prozatímní president Olexandr Turčynov v návaznosti na tyto události oznámil, že proti separatistům hodlá vyhlásit protiteroristickou operaci. Ta byla zahájena 15. dubna, ale v prvotní fázi čelila vážným komplikacím, když byla patrná neochota některých jednotek k akci a objevily se také zprávy o odporu části místních lidí (známým se stal například incident ve městě Kramatorsk, kde se proruským ozbrojencům podařilo zmocnit šesti obrněných vozidel).

Situace se nebezpečně vyostřila 17. dubna. Zatímco se zástupci Ruska, Ukrajiny, USA a EU shodli v Ženevě na krocích, které by měly vést k deeskalaci krize na východní Ukrajině (viz níže), v regionu zemřeli tři lidé při střetu ukrajinských bezpečnostních sil se separatisty v Mariupolu. Vladimír Putin navzdory uzavřené dohodě varoval Ukrajinu, že těmito kroky směřuje „do propasti“. Několik dní na to byli zastřeleni další tři proruští aktivisté při pokusu vniknout na armádní kontrolní stanoviště ve Slovjansku. Putin obvinil Ukrajinu z porušení Ženevské dohody. Kyjev ovšem kontroval zveřejněním fotografií, které mají být důkazem, že ruské jednotky operují na ukrajinském území. Po zřejmém umučení dvou pro-vládních ukrajinských občanů v Doněcku premiér Jaceňuk ohlásil opětovné spuštění vojenských operací v oblasti. Žádných velkých úspěchů ale ukrajinské vládní síly zatím nedosáhly a většina obsazených vládních budov zůstává nadále v rukou pro-ruských ozbrojenců. Neschopnost vládních sil stabilizovat situaci na východě země přiznal koncem dubna také prozatímní prezident Turčynov.

Situaci komplikuje také pokračující přítomnost značného množství ruských ozbrojených sil u hranic s Ukrajinou. Prezident Putin 19. dubna navíc otevřeně přiznal, že ruské síly nejsou u hranic kvůli cvičení, jak Kreml doposud tvrdil, ale kvůli nestabilní bezpečnostní situaci na Ukrajině.

Podrobně můžete celou situaci sledovat na webových stránkách OBSE, kde jsou zveřejňovány denní zprávy ze speciální monitorovací mise OBSE na Ukrajině.

Ženevské jednání o ukrajinské krizi

Zástupci Ukrajiny, Ruské federace, Spojených států a Evropské unie se setkaly ve švýcarské Ženevě, aby se společně pokusily nalézt řešení přetrvávající krize na východní Ukrajině. Všechny strany se shodly na nezbytnosti mírového řešení krize a ostře odsoudily všechny projevy extremismu, rasismu a náboženské netolerance. Výsledkem jednání je společné prohlášení, ve kterém se signatáři dohodly na konkrétních krocích, jež mají vést k de-eskalaci napětí na Ukrajině. Ty zahrnují odzbrojení všech nelegálně ozbrojených skupin, navrácení nelegálně obsazených budov a ukončení nezákonné okupace všech veřejných prostranství. Všechny strany konfliktu se zároveň musí zdržet násilí, zastrašování a provokací. Všem protestantům, s výjimkou těch, kteří spáchali vážné trestné činy, má být udělena amnestie. Jednající strany se také dohodly, že zprostředkovatelskou roli a dohled nad implementací Ženevské dohody převezme Speciální monitorovací mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která v zemi působí od 21. března. Předpokládá se přitom její rozšíření ze současných zhruba 100 pozorovatelů na 500 (tj. maximální výška podle jejího aktuálního mandátu).

Ukrajina požaduje stažení ruských vojáků ze svého území

Ukrajinský prozatímní prezident Oleksandr Turčynov požádal Vladimíra Putina o stažení vojáků z území východní Ukrajiny. Ve svém televizním vystoupení naléhal, aby Rusko přestalo se svým vměšováním do ukrajinských záležitostí. Turčynov obvinil Rusko také z otevřené podpory teroristů na východě území Ukrajiny. K požadavku stažení ruských vojsk se připojil i ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk, který připomněl, že Ukrajina stále neuznává připojení Krymu k Ruské federaci a požádal prezidenta Putina o dodržování mezinárodních dohod. Na setkání Euroasijské hospodářské rady, které se konalo 29. dubna, pak Vladimír Putin prohlásil, že se na ukrajinském území se v současné době nenachází žádní ruští instruktoři nebo speciální jednotky.

Zadržení mezinárodních pozorovatelů

Proruští separatisté v blízkosti města Slavjansk zadrželi 25. dubna autobus přepravující posádku mezinárodních vojenských pozorovatelů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Pozorovatelé byli součástí mezinárodní verifikační mise na základě Vídeňského dokumentu. Důvodem k jejich zadržení je podezření ze špionáže. Jeden z členů mise (švédský důstojník) byl dva dny na to ze zdravotních důvodů propuštěn. O osvobození ostatních (3 Němci, Dán, Polák, Čech, 5 členů ukrajinské armády a jejich řidič) momentálně probíhají vyjednávání mezi OBSE a zástupci proruských sil. Ačkoliv separatisté o zadržovaných pozorovatelích mluví jako o hostech a nikoli rukojmích, západní státy jejich krok okamžitě odsoudili a volají po jejich bezpodmínečném propuštění. Angela Merkelová vyzvala prezidenta Putina, aby napomohl vyřešení rychlého propuštění zadržovaných pozorovatelů. Kromě Německa obviňují Rusko z porušování Ženevské dohody také USA, Velká Británie, Francie a Itálie.

Ruská federace

Vladimír Putin odpovídal divákům

Ruský prezident Vladimír Putin reagoval na otázky Rusů ve výročním celonárodním televizním diskusním pořadu. V diskusi, která trvala necelé čtyři hodiny, se většinu času řešila otázka anexe Krymu. Putin nepřipustil žádné pochybení při postupu Ruska a zastával stanovisko, že připojení poloostrova nebylo v plánu, ale poslat vojáky na ochranu ruské menšiny na Krymu a východě Ukrajiny bylo nutností. Tamním Rusům totiž mělo být dlouhou dobu vyhrožováno krajními ukrajinskými nacionalisty. Rusko tak bylo donuceno vyslat vojsko, aby uklidnilo situaci a dohlédlo na průběh místního referenda o budoucnosti tohoto území.

V televizní debatě se také objevil bývalý příslušník tajných služeb CIA Edward Snowden, který se Vladimíra Putina dotázal, zda Rusko sleduje, shromažďuje a vyhodnocuje data o komunikaci svých občanů, jako to dělaly Spojené státy. To Putin odmítl a vysvětlil, že Rusko nemá takové možnosti a finance jako USA. Dále dodal, že sledovací programy vláda používá jen proti jednotlivcům z řad zločinců a teroristů, nikoli plošně.

Další sankce proti Rusku

Vůdci skupiny sedmi hlavních ekonomik světa G7se rozhodli zpřísnit sankce vůči Rusku, poté co dospěli k názoru, že došlo k porušení ženevské dohody ze 17. dubna letošního roku. Balíček obsahuje sankce, které G7 interpretuje jako snahu odradit ruskou stranu od podrývání ukrajinské suverenity. Prezident Vladimír Putin tato obvinění ale odmítá. Na americkém seznamu se objevilo sedm nových vysokých ruských vládních představitelů. Sankcionováno je také sedmnáct ruských společností, kterým bylo odepřeno obchodovat se státy EU a s USA. Evropská unie uvalila sankce na dalších 15 ruských a ukrajinských představitelů. Sankce se dotkly i separatistů, kteří drží v zajetí inspektory OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) v ukrajinském Slavjansku. Jak vysvětlil americký prezident Barack Obama, sankce byly přijaty, aby se předešlo ozbrojenému konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Záměrem sankcí je také klidný průběh blížících se prezidentských voleb na Ukrajině.

Otázkou ovšem je, zda zavedení těchto ekonomických sankcí povede ke kýženým výsledkům. Naopak by mohly vést i ke zhoršení situace a vypuknutí další vlny násilností. Aktuální situace rozhodně další eskalaci napětí nevylučuje.

Kavkaz

Boj čečenských vzbouřenců nekončí

Podle prezidenta Ramzana Kadyrova čečenský odpor již nadále nepředstavuje žádnou reálnou hrozbu a dle vládních odhadů čítá možná kolem pouhých pěti až dvanácti osob. Neklid v Čečenské republice však neutichá, přestože byl vůdce Emirátu Kavkaz Doku Umarov oficiálně prohlášen za mrtvého. Demonstrovat to může například útok z 3. dubna, kdy skupina ozbrojenců v podhorské oblasti Ačkoj-Martan zničila obrněný transportér ministerstva vnitra, zabila čtyři vojáky a sedm dalších zranila. Není však zcela jasné, kdo konkrétně za útokem stál. Podle analytika Jamestown Foundation Mairbeka Vatchagaeva dokonce nelze vyloučit, že počet útoků bude od nynějška narůstat – čečenské síly Emirátu Kavkaz totiž doteď soustředily většinu svého úsilí na ochranu života Doku Umarova, což jim do velké míry znemožňovalo plnohodnotně vést guerrilovou válku.

Arménský premiér rezignuje

Tigran Sargsjan po šesti letech končí v pozici předsedy arménské vlády. Oznámil to 3. dubna na svém facebookovém účtu. Příčina tohoto kroku je však nejasná a poskytuje prostor četným spekulacím o skutečné míře dobrovolnosti jeho odchodu. Dle nich Sargsjan mohl odstoupit například kvůli možnému zapojení do velké korupční kauzy z loňského roku, stal se prezidentovým obětním beránkem v období sílící nespokojenosti opozice a občanů nebo zkrátka neustál konkurenční boj o tuto pozici. Podle mluvčího vládnoucí Republikánské strany Arménie, jíž je Sargsjan členem, se však jednalo o veskrze osobní rozhodnutí a rezignaci prezidentu bývalý premiér nabídl už minulý měsíc. Novým premiérem byl 13. dubna jmenován Ovik Abraamian, dosavadní předseda parlamentu, který má od tohoto data dvacet dní na sestavení nové vlády.

Vyhlásil Alijev válku občanskému dialogu s Arménií?

Významný ázerbájdžánský politický komentátor Rauf Mirkadirov byl zatčen pro podezření ze špionáže. K jeho zadržení došlo v okamžiku návratu do Ázerbájdžánu poté, co byl vyhoštěn z Turecka, kde žil od roku 2010. Sám Mirkadirov své problémy s tamními úřady dává do souvislosti s návštěvou tureckého premiéra Recepa Erdoğana u ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, který o jeho vypovězení mohl při této příležitosti požádat. Novinář nyní čelí obvinění z předávání citlivých dokumentů o ázerbajdžánské politické, sociální a vojenské situaci Arménii, což jeho právník považuje za absurdní.

Zásah proti Mirkadirovi však nezůstal jediným. Při pokusu odcestovat ze země byla zadržena společně se svým manželem ázerbájdžánská lidsko-právní aktivistka Leyla Yunus. Ve vazbě strávili pouze noc, ovšem cestovní doklady jim vráceny nebyly a jejich domov a kancelář prohledala policie, aniž by jim byl sdělen oficiální důvod.

Oba případy spolu mohou souviset, neboť Rauf Mirkadirov i Leyla Yunus spolu jsou v kontaktu a oba se dlouhodobě snaží o navazování dialogu se znepřátelenou Arménií, domnívá se Norský helsinský výbor. Pokud by toto byl skutečný motiv stojící za oběma kauzami, pak by se jednalo o první otevřený zásah ázerbajdžánské vlády proti představitelům tzv. občanské diplomacie mezi dvěma kavkazskými zeměmi. Podle přispěvatele serveru EurasiaNet.org Shahina Abbasova by to mohlo mít na takovouto občanskou angažovanost až fatální dopad.

Střední Asie

Kazašská vláda bojuje s médii

V polovině dubna vešel v platnost dekret kazašské vlády, který omezuje svobodu projevu a sdružování v případě vyhlášení výjimečného stavu. Podepsán byl již v lednu, vláda o něm však mlčela až do deseti dní před jeho implementací. Díky tomuto zákonu může vláda nově zastavit či dočasně přerušit činnost veškerých médií a vyloučit z dění ve státě libovolné politické strany a sdružení. Zákon okamžitě napadla organizace Human Rights Watch, která celou situaci vnímá jako nebývalý zásah do lidských práv.

Tento předpis však není prvním případem konfliktu vlády s médii. V únoru bylo zakázáno periodikum Pravdivaya Gazeta kvůli poskytování nepravdivých informací o týdenním počtu výtisků.  Na začátku dubna pak byla zrušena činnost novin Assandi Times kvůli tomu, že spadaly pod již zakázanou společnost Respublika. Všechna jmenovaná média jsou však opoziční, pročež se v Kazachstánu objevují názory, že jejich zrušení bylo politicky motivované.

Kyrgyzská vláda má nového předsedu

V Kyrgyzstánu se 3. dubna odehrály volby na post ministerského předsedy. Ty vyhrál Džoomart Otorbajev z nově utvořené koalice stran Sociálně demokratické strany Kyrgyzstánu, Ar-Namys (Důstojnost) a Ata Meken (Otčina). Svého protikandidáta porazil drtivě se 103 hlasy ku 7. Složení vlády oproti té předchozí, jež resignovala kvůli kolapsu koalice, zůstává téměř nezměněné; vyměněni byli pouze tři ministři z patnácti.

Otorbajev byl spojen s politickou scénou v éře prezidenta Akajeva (1991–2005). Po protestech, které následovaly, Otorbajev opustil nakrátko politickou scénu. V období prezidenta Bakijeva působil jako zástupce ministerského předsedy až do svého vlastního zvolení.

Minulé vlády chápe Otorbajev spíše pozitivně, jejich reformy považuje za úspěšné. Kladně také hodnotí počínání vlády v ekonomické oblasti. Domněnky o korupci v těžařském průmyslu odmítá, vychází podle něj z obav obyvatelstva o přírodní bohatství. K opozici se pak staví vstřícně, neměla by však podle něj vycházet z veřejných protestů, jichž se v Kyrgyzstánu minulý rok událo kolem 900.

Bakijev s rodinou odsouzeni

Vrchní soud v Biškeku odsoudil bývalého prezidenta Kurmanbeka Bakijeva, jeho dva syny a bratra za přípravu vraždy zahraničního byznysmena Seana Dailyho. Na toho v roce 2006 zaútočil neznámý střelec; motivem bylo nejspíše Dailyho vyšetřování obchodů spojených s těžbou zlata. Čtyři roky poté Bakijev s rodinou uprchl do Běloruska kvůli násilným protivládním protestům, souzen byl tedy v nepřítomnosti. Na konci března byl nad bývalým prezidentem vynesen rozsudek: 25 let vězení a konfiskace majetku. V dubnu byli pak Bakijevův bratr a jeden z jeho synů odsouzeni k odnětí svobody na doživotí, druhý syn na 20 let.

Autoři: Alžběta Bajerová, David Rypel a Hračja Gjulzadjan, studenti bakalářských oborů Bezpečnostní a strategická studia, Mezinárodní vztahy a Politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.