Stručná analýza několika důležitých událostí, které se během léta v Latinské Americe odehrály.

Mexiko

El Chapo po druhé na útěku

Lídr nejmocnějšího mexického drogového kartelu Sinalo, Joaquin Guzman přezdívaný El Chapo,  utekl 11. července z vězení. K útěku použil téměř kilometr dlouhý a devět metrů hluboký tunel, který začínal ve sprše El Chapovy cely. Vchod do tunelu se nacházel na jednom ze dvou slepých míst, které měly drogovému baronovi umožnit alespoň částečnou intimitu. Tunel ústí na staveništi uprostřed pole, které patrně vzniklo za účelem El Chapova úniku. Mexické autority nabízí za nalezení El Chapa 60 milionu pesos (v přepočtu 90 milionu korun). Je ironií, že Guzmana požadovaly vydat USA, Mexiko vsak takový krok ve jménu národní hrdosti odmítá. Odměnu za dopadení zločince nabízejí i USA, jedná se o 5 milionu USD (v přepočtu 122,1 milionu korun).

Není to poprvé, co se lídrovi kartelu Sinaloa podařilo uprchnout ze žaláře. Podobný scénář se odehrál v roce 2001, trvalo po té 13 let, než byl znovu dopaden v únoru 2014. Ve spojitosti s jeho červencovým útěkem už bylo zadrženo sedm osob, je totiž zřejmé, že El Chapoměl za sebou  silnou podpůrnou skupinu. Samotné vybudováni tunelu vyžadovalo dle znaleckých posudků rozsáhlé inženýrské znalosti.

Jedná se o další ránu popularitě prezidenta Enrique Pena Niety, který postavil své funkční období na boji s korupcí a zvýšení bezpečnosti v zemi. Další případ ze září minulého roku, zmizení 43 studentu, do něhož byli podle vyšetřování zapleteni místní policejní úředníci, vyvolává nové obavy ohledně bezpečnosti, jelikož v rámci procesu jejich hledání bylo nalezeno několik desítek hromadných hrobu (a celkem přes 129 tel), u nichž vsak nebylo prokázáno, ze by patřila pohřešovaným.

Alespoň za dílčí úspěch se však v Mexiku v boji proti ozbrojenému zločinu dá považovat polapení syna lídra kartelu Jalisco Nueva Generación. Kartel se nedávno stal prioritním cílem národní bezpečnostní strategie v důsledku narkoblokád, které zorganizoval v květnu tohoto roku. Za poslední dva roky má Nueva Generación na svědomí životy přes 70 veřejných činitelů. Naléhavost bezpečnostní situace v Mexiko se promítla do historického nákupu amerického vojenského vybavení v hodnotě přesahující 1 miliardu USD. Rozhodnutí Mexika požádat USA o tak rozsáhlou formu spolupráce je bezprecedentní a dokazuje nutnost modernizovat armádu bojující s drogovými kartely a také revizi bezpečnostního partnerství mezi zeměmi. V minulosti se Mexiko tradičně spoléhalo zejména na dodavatele z evropských zemí či soukromé dohody.

(Video záznam z okamžiku El Chapova útěku můžete zhlédnout zde).

Privatizace mexické ropy

Mexiko přistoupilo k privatizaci ropného průmyslu a poprvé od jeho znárodnění  v roce 1938 jej otevřelo soukromému sektoru. Poptávka byla nižší než se očekávalo, namísto předpokládaných 25 uchazečů se aukce zúčastnilo jen devět společností a ze 14 těžebních bloků se zatím prodaly jen dva. Mezi ucházejícími se společnostmi chyběli giganti jako ExxonMobil, Chevron ci BHP Billion, jak uvádí mexický deník Economía hoy.

Kolumbie

FARC obnovila jednostranné složení zbraní

V otázce stále aktuálního tématu mírového vyjednávání vlády s guerillovou skupinou FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Columbia) došlo k dalšímu podstatnému vývoji situace. Začátkem července FARC oznámila další jednostranné složení zbraní, které vešlo v platnost 20. dne téhož měsíce. Největší guerillová skupina  v zemi, která už 50 let vede boj proti státu se tímto krokem snaží dosáhnout oboustranného příměří. Prezident Juan Manuel Santos se vsak vyjádřil, ze k tomu je nutné projevit vetší úsilí ze strany FARC, Santos tedy požaduje více ústupků u jednacího stolu. Jednostranné složení zbraní vyhlásila FARC už v prosinci minulého roku, na konci května jej pak odvolalo v důsledku útoku státních bezpečnostních sil. patrně v důsledku červencového vyhlášení příměří odvolal prezident Santos plánované vzdušně útoky na tábory FARC. Vláda v minulosti pokračovala, v omezené míre, v bombardování guerillových sil v období  jednostranného složení zbraní.

Ještě v červnu se však FARC podařilo odpálit dvě sekce ropovodu Caño Limón-Coveñas, čímž došlo ke kontaminaci reky Tibu, zdroje vody pro 16 tisíc místních obyvatel. Situace je kritická i z toho důvody, že byl přerušen rybolov, základní zdroj obživy v této oblasti.

Na pozadí vyjednávání s FARC probíhá boj s ELN (Ejército Nacional de Liberación), druhou největší guerillovou skupinou. FARC se dlouho snaží u vyjednávacího stolu prosadit, aby ELN byla k jednání přizvána, avšak bez úspěchu. V polovině června kolumbijská armáda dopadla a zabila jednoho z jejích vrchních velitelů, přezdívaného Marquitos.

Venezuela vs. Guyana

Spor o naleziště ropy

Historický územní spor mezi Venezuelou a Guyanou byl znovu otevřen poté, co ExxonMobil oznámil významné objevy v této oblasti, tzv. Guyana Esequiba. Venezuelský prezident Nicolas Maduro reagoval vydáním dekretu deklarující suverenitu země nad spornými vodami a vyzval Guyanu k ukončeni tamní explorace ropy. To však guyanský prezident David Granger odmítá a Madurův dekret označil za porušení mezinárodního práva.

Země se o území, představující téměř dvě třetiny Guyany,  přou už od 19. Století, kdy však mezinárodní tribunál rozhodl  roku 1899, že území náleží britské kolonii Guyaně. Venezuela v 60. letech 20. století konflikt znovu otevřela a rozhodnutí soudu z roku 1899 prohlásila za neplatné. V roce 1966 podepsaly Venezuela, Britská Guyana a Velká Británie Ženevskou dohodu potvrzující britskou suverenitu nad územím, Ještě téhož roku ale získala Guyana nezávislost. Spor se dostal také na agendu červencového summitu Merocsur v Brazílii. Prezident Maduro požádal OSN o zprostředkovatelské služby pro mírové urovnání sporu, s čímž ovšem Guyana nesouhlasí.

V době vlády Madurova předchůdce, Huga Cháveze, nebyla tato záležitost horkým tématem díky dobrým vztahům venezuelského a guyanského prezidenta. K obnovení sporu patrně přispěla cílená snaha povzbuzení nacionalistických nálad, nejen za účelem sjednocení národa a obnovení popularity Madurova režimu, ale mimo jiné i kvůli nadcházejícím parlamentním volbám. Venezuelský přístup pobouřil také Kolumbii, která se s Venezuelou pře o Venezuelský záliv (resp. Záliv Coquibacoa podle Kolumbie).