Přehled a stručná analýza bezpečnostního dění z jižní Asie za měsíc prosinec.

AFGHÁNISTÁN

Prosincové útoky Tálibánu

Sebevražedný útočník na začátku prosince narazil vozem na policejní základnu, kde zabil čtyři policisty a zranil dalších sedmnáct lidí, včetně místního policejního šéfa. K útoku v okrese Nerkh provincie Wardak se přihlásila islamistická militantní skupina Tálibán. Další významný útok se odehrál na druhý svátek vánoční, kdy dvě tálibánské rakety přistály uvnitř amerického velvyslanectví v časných ranních hodinách. Útok si nevyžádal žádné oběti na životech ani žádná zranění. Několik dní na to pak došlo k sebevražednému útoku na vojenský konvoj, při němž zemřeli tři vojáci NATO – jednalo se o dva Slováky a jednoho Američana. Mluvčí kábulské policie oznámil, že při explozi nálože, kterou odpálil útočník v automobilu, rovněž utrpělo zranění šest civilistů. Útok se odehrál v 13:00 místního času asi kilometr od základny NATO Camp Phoenix. K odpovědnosti za atentát se pak prostřednictvím svého mluvčího přihlásilo hnutí Tálibán, které uvádělo zkreslené informace. „Řada zahraničních vojáků byla zabita a zraněna, a mnoho vozidel bylo zničeno při tomto útoku, který v autě napěchovaném výbušninami provedl jeden z našich bojovníků,“ napsal mluvčí Tálibánu Zabiulláh Mudžáhid podle agentury AP na svém Twitteru. Tálibán v poslední době své útoky stupňuje, ale zároveň ve svých prohlášeních často uvádí mylné informace o jejich následcích.

„Deadline“ pro afghánský bezpečnostní pakt v lednu

Bílý dům na začátku prosince prohlásil, že chce, aby afghánský prezident Hamíd Karzáí konečně podepsal bilaterální bezpečnostní dohodu do konce roku 2013. Termín byl ale nakonec posunut na začátek ledna 2014. Dohoda je nezbytná pro působení amerických vojáků v zemi po roce 2014, kdy by měli podporovat afghánské síly a provádět omezené protiteroristické operace. Zástupce mluvčí Bílého domu Josh Earnest uvedl, že nepodepsání smlouvy by mohlo představovat vážný problém. Smlouva byla již schválena místními kmenovými vůdci během listopadu, ale Karzáí překvapil Washington zavedením nových podmínek. Později prohlásil, že pokud bude dohoda podepsána, čelí Afghánistán občanské válce. Afghánský prezident v této věci Američanům opakovaně oponuje a prodlužuje vyjednávání mezi oběma stranami. Svou nedůvěru podkládá tvrzením, že nepřítomností amerických vojáků se prudce zhorší bezpečnostní situace.

Šest vojáků NATO zemřelo po havárii vrtulníku

Tento incident znamená jednu z největších ztrát na životech v rámci mise NATO v Afghánistánu. Stroj se zřítil v oblasti, kde aliance nevedla žádné bojové aktivity. Jednalo se o vojáky bojující proti povstalcům z Tálibánu, a i když NATO zpočátku tálibánce nepodezřívala, nakonec se samo hnutí přihlásilo k odpovědnosti za smrt těchto mužů. Nicméně i přesto je oficiální příčina nehody stále v šetření, protože Tálibán pravidelně prohlašuje nepodložená tvrzení o útocích na NATO. Agentura AP se odvolává na své zdroje, které tvrdí, že příčinou havárie mohl být problém s motorem. Nehoda se stala v provincii Zábul během probíhající neohlášené návštěvy britského premiéra Davida Camerona v jihoafghánské provincii Hílmand. Během roku 2013 v Afghánistánu zahynulo 139 příslušníků zahraničních koaličních sil, z toho 109 Američanů. Počet mrtvých však výrazně klesl poté, co odpovědnost za bezpečnost v zemi převzaly afghánské síly v létě minulého roku.

PÁKISTÁN

Američan držený Al-Káidou žádá Obamu o pomoc

Americký pracovník Warren Weinstein, který byl před dvěma lety unesen v Pákistánu Al-Káidou, apeloval v  třináctiminutovém videu na prezidenta Baracka Obamu, aby pomohl vyjednat jeho propuštění. Weinstein, kterému je již 72 let, vypadal velmi vyzáble a unaveně – navíc má nemocné srdce a trpí akutním astmatem. Mimo jiné zmiňuje, že sloužil své zemi po většinu svého dospělého života (více než 30 let) a cítí se opuštěn a zapomenut. Američan byl unesen v roce 2011 ve východní části města Lahore, kde pracoval pro americkou poradenskou společnost. Pákistánské kmenové oblasti na hranicích s Afghánistánem slouží jako bezpečné útočiště Al-Káidy, Tálibánu a dalších militantních skupin. Pákistánská vláda tak čelí tlaku ze strany USA, aby více eliminovala místní povstání.

Únosy cizinců nejsou v této oblasti ničím neobvyklým – ostatně stále není jasné, co se děje se dvěma českými dívkami, které byly zajaty v březnu minulého roku v provincii Balúčistán. Na konci října bylo zveřejněno video, kde dívky žádají o pomoc a zároveň mluví o velmi špatné životní situaci. V současné době probíhají tajná vyjednávání, ale momentálně není jasné, jak na tom dívky jsou, a zda vůbec žijí.

Mušaraf obviňuje další vojenské velitele

Parvíz Mušaraf, bývalý pákistánký vojenský vládce, který je obviněn z velezrady, v předvečer svého soudu jmenoval další vojenské velitele, kteří byli zapojeni do rozhodování o vyhlášení výjimečného stavu v roce 2007, kdy odvolal vysoce postavené soudce. Mušaraf  je obviněn z porušení ústavy a zorganizování atentátu, při němž v roce 2007 zemřela někdejší premiérka Bénazír Bhuttová. Mušaraf vládl v letech 1999 až 2008 a k moci se dostal nekrvavým vojenským pučem, kdy svrhl vládu premiéra Naváze Šarífa. Nyní mu hrozí trest smrti případně doživotní vězení. Pákistánský diktátor byl zapletený v kauze s vedoucími armádními důstojníky ve snaze vytvořit silnou armádu, která by ho chránila. Mušaraf však, zdá se, podporu ze strany armády značně podcenil. Obhajoba ale tvrdí, že Mušaraf nemohl jednat bez spolupráce s ostatními veliteli armády. Armáda se zatím k případu nevyjadřuje, bude ale hodně záviset, jak se k celé věci postaví. Tímto se dostala do svízelné situace, protože by pro ní bylo „potupné“, kdyby měl vrchní velitel podstoupit výslech před civilním tribunálem. Pro toto přelíčení v Islámábádu pak představuje hrozbu hnutí Tálibán, které opakovaně pohrozilo zabitím Mušarafa.

BANGLADÉŠ

Pokračování hluboké politické krize

Již v září jsme Vás informovali o protestech a demonstracích doprovázející zrušení islamistické politické strany Jamaat-e-Islami (JI) a rozsudky Bangladéšského tribunálu. V prosinci se situace se ještě více vyhrotila a přinesla novou vlnu násilností. Pomyslnou jiskrou bylo poprava oběšením bývalého lídra JI Abdula Quader Mollaha. Jednalo se o první z pěti plánovaných poprav, o kterých rozhodl Bangladéšský tribunál. Ten byl založen současnou vládou (respektive stranou Awami League) s cílem vypořádat se lidmi, kteří kolaborovali s pákistánskou armádou a snažili se zabránit osamostatnění tehdejšího Východního Pákistánu. Už při vzniku soudu v roce 2010 zaznívaly kritické hlasy z domácího i mezinárodního prostředí. Konkrétně se jedná o organizace zabývající se lidskými právy, podle nichž tribunál nesplňuje mezinárodní právní normy. Řada právních expertů vidí činnost tribunálu jako “hluboce vadnou”. Nejsilnější nesouhlas se ale ozývá z řad bangladéšské opozice – druhé největší politické strany Bangladesh Nationalist Party (BNP) a podporovatelů JI. Šéfka BNP a bývalá premiérka Belum Khaleda Zia dokonce obvinila současnou premiérku a předsedkyni AL Sheikh Hasina, že tribunál využívá jako politický nástroj a snaží se oslabit opozici jako takovou. Krátce před popravou se k procesu naposledy vyjádřil i “odsouzený masový vrah” Abdul Quader Mollaha. Podle něj se jedná čistě o politickou vraždu a vláda může očekávat, že za “každou prolitou kapku jeho krve přijde odplata”. Od loňského ledna, kdy byly první rozsudky vyneseny, zemřelo kvůli protestům v ulicích na 231 lid. Běžné jsou bombové útoky, blokády silnic, stávky, vypalování domů a obchodů patřící podporovatelům vlády, násilné střety s ozbrojenými složkami státu, sektářské násilí na hinduistické minoritě. Jedná se tak o nejvážnější a nejkrvavější násilnosti od získání nezávislosti na Pákistánu v roce 1971.

INDIE

Indo-pákistánské armádní jednání v Kašmíru

Koncem září se poprvé po třech letech oficiálně setkali premiéři Pákistánu a Indie. Ihned poté Manmóhan Singh oznámil, že je Indie připravena na “nový start” ve vztazích s Pákistánem. Podle některých komentátorů se mohl jednat o reálné znovunastartování mírových jednání, ovšem převažující část komentářů byla skeptická. Důležitou roli v konfliktu o Kašmír totiž hrají armády obou států a především jednotky, které kolem sporných hranic (tzv. linie kontroly – Line of Control) operují. Na konci prosince došlo k dalšímu významnému setkání, tentokrát na vojenské úrovni. Pákistánský generální ředitel vojenských operací i jeho indický protějšek se po nejvíce zuřivém roce za poslední dekádu setkali na pákistánské vojenské stanici. Takto vysoké šarže se naposledy sešly po Kargilské válce v roce 1999. Podle prohlášení pákistánské strany byla schůze “vlídná, pozitivní a konstruktivní”, byť se na ní diskutovalo o porušování příměří přestřelkami a o infiltraci území druhého státu. Cílem setkání bylo zaměřit se na „stabilním udržení příměří v Kašmíru, což by mělo znamenat zlepšení chladného vztahu mezi státy, a upevnění přímé komunikace (tzv. hotline) mezi šéfy vojenských operací. Indické noviny nezapomínají připomenout, že schůze proběhla na pozvání Pákistánu, které po rozmyšlení Indie přijala. Jestli byla tato schůzka pouze pro forma plná prázdných hesel a postojů, nebo naopak dalším článek ve stabilizování regionu, to ukáže až čas.

Chůva v domácnosti způsobila diplomatickou roztržku

Vztahy mezi Indií a Spojenými státy zažily v prosinci nečekanou turbulenci. Vše začalo u zástupkyně generálního konzula na indickém konzulátu v New Yorku Devyani Khobragade. Tato diplomatka se svým americkým manželem našla ve své rodné zemi chůvu pro svoje dvě malé děti. Při vyřizování víza byla ovšem chůva přinucena podepsat dvě smlouvy. V jedné, jež byla směřována pro americké úřady, stálo, že žena bude dostávat 4 500 dolarů měsíčně a její pracovní doba nepřesáhne 40 hodin týdně. V druhé smlouvě nicméně stálo, že žena bude pracovat za 573 dolarů, přičemž pracovní doba nebyla definovaná, stejně jako chyběla zmínka o zdravotním volnu a dovolené. I za těchto podmínek pracovala chůva od listopadu roku 2012. Trpělivost jí došla v červnu 2013, kdy vyhledala neziskovou organizaci zabývající se obchodováním s lidmi. Díky této organizaci se nejprve pokusila o mimosoudní vyrovnání, kdy požadovala 10 000 dolarů, zajištění nového víza a výměnu diplomatického pasu za normální. Celá záležitost se nemusela dostat na veřejnost, kdyby indické ministerstvo zahraničních věcí chůvě nezrušilo diplomatický pas a nevyžádalo její okamžité stažení do Indie. O několik dní později vydalo na chůvu – Sangeetu Richard – zatykač.  V té samé době však zasáhla americká justice a zatkla Khobragade, na kterou se vztahovala pouze konzulární imunita, díky čemuž mohla být zatčena za činy nesouvisející s konzulární činností.

Zde, jak později napsala Khobragade do indických novin, byla „mnohokrát na dně“. Nejvíce ponižující zážitek bylo opakované nasazování želízek, svléknutí, prohlédnutí dutin, výtěry DNA a skutečnost, že byla držena s běžnými kriminálníky a drogově závislými. Naproti tomu americká strana oponuje, že „se jednalo o standartní proceduru a dokonce se diplomatce dostalo výsad, které jsou pro většinu Američanů nemyslitelné. Mohla si po telefonu vyřídit osobní záležitosti a domluvit si pro děti hlídání.“ Právě toto zacházení vyvolalo v indické společnosti ohromnou (až hysterickou) vlnu pobouření a okamžitou reakci indických vládních činitelů. Khobragade indická diplomacie přiřadila k zastoupení u stálé mise u OSN, což jí zaručilo plnou diplomatickou imunitu. Následně byla přeřazena do Nového Dillí, kam sice odcestovala, manžel i dvě malé děti, kteří jsou američtí občané, nicméně zůstali v New Yorku. Diplomatka je nadále obviněna z falšování víza a vědomé udávání nepravdivých údajů, za což jí hrozí trest až 15 let. Indická strana nadále požaduje bezpodmínečně zrušení obžaloby a omluvu za incident.

Incident zasáhl citlivé téma v indické společnosti. Udává se, že naprostá většina lidí řadící se ke střední třídě zaměstnává nejméně jednoho člověka jako pomocnou sílu v domácnosti. Indické elity byly naopak rozhněvány, že nebyly americkou stranou informovány dříve. Jako následek indického hněvu byl americký diplomat Wayne May v Indii vyhoštěn – pomáhal totiž rodině Richard s cestou do Spojených států. Americká velvyslankyně byla „na koberečku“ na ministerstvu zahraničních věcí, přičemž byly zrušeny různé výhody americké delegaci – zrušení diplomatických imunit pro konzuly, zrušení speciálních pasů pro rodinné příslušníky či zrušení speciálních licencí pro dovoz zboží na americkou ambasádu a do přilehlého „klubu“. Tyto skutečnosti jsou zajisté nepříjemné, ale za mnohem závažnější problém lze označit odstranění bezpečnostních bariér před ambasádou a reakce indických politiků. Rahul Gandhi, první místopředseda v současnosti stále nejvýznamnější strany Congress a velmi pravděpodobně budoucí premiér Indie Narendra Modi ze strany Bharatiya Janata Party odmítli přijmout delegaci kongresmanů z USA. Chtěli tím slovy ministra zahraničních věcí Salmana Khurshida „jednoznačně odmítnou nepřijatelný zásah proti indické diplomatce.“ Totéž provedl i ministr vnitra Sushil Kumar Shinde a odložena byla také cesta ministra energetiky Ernesta Monize do Indie. Politici z opoziční BJP se také okamžitě nechali slyšet, že toto fiasko má na svědomí premiér Singh, který „neuspěl v dostatečné ochraně indických zájmů.“

Americká justice v roce 2013 musela řešit obdobný problém. Indická diplomatka s manželem museli vyplatit přes 1,5 milionu dolarů služebné, kterou si do svého luxusního bytu na Manhattanu přivezli z Indie. Ta byla nucena pracovat bez nároku na odměnu a žít v „barbarských podmínkách“. Nejedná se tedy o první a zajisté ani poslední případ. Novináři ze CNN otevřeně hlásají, že se jedná o špičku ledovce a spousta dalších zahraničních diplomatů nejedná jinak.

Autoři: Andrea Mikutowská a Marek Dvořáček, studenti bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.