Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění na Blízkém východě v září 2013.

září Irák – Sektářské násilí pokračuje s ještě větší intenzitou

Sektářské násilí v Iráku pokračuje s rostoucí intenzitou, podle zdrojů OSN se stalo obětí řady teroristických útoků jen za měsíc září téměř tisíc osob, převážně civilistů. Početným iráckým bezpečnostním složkám se nedaří teroristickým útokům zabraňovat a pravidelně se objevují přesně načasované vlny rozličných bombových útoků, převážně na veřejných místech. Cílem se stávají rovněž mešity a další shromáždění lidí, například pohřby. Cíleny jsou často šíitské oblasti. Sunnité tak brojí proti vládnoucí většině šíitů reprezentované vládou premiéra Nurího al-Málíkího.

Situace je po celé léto více než napjatá a navzdory četným operacím v sunnitských čtvrtích se nedaří útokům bránit. Na druhé straně roste nenávist vůči sunnitské menšině a začíná se kromě řady vzájemných „odvetných teroristických útoků“ masivně odrážet i na lokální úrovni. V Basře bylo například v průběhu září podniknuto několik pokusů o čištění území od sunnitské menšiny ze strany šíitských milicí. V okolí Basry historicky tvořili většinu sunnité, nicméně ti postupně odcházeli do okolních zemí a zbylí obyvatelé sunnitské denominace se stávají opět terčem systematických násilných činů (to se stávalo již během iráckého povstání okolo roku 2006).

30. 9. Sýrie – Syrský ministr zahraničí přirovnal situaci Sýrie k 9/11

Podle syrského ministra zahraničí Walida Muallema v současné době působí v Sýrii teroristé z 83 zemí světa, kteří zabíjejí syrské vojáky a civilisty. Řekl to v rozhovoru pro BBC. Dále se vyjádřil k plánovaným jednáním v Ženevě – ta podle něj nemají význam, pokud Turecko, Saudská Arábie a Katar nepřestanou podporovat rebely. Ve svém vystoupení v OSN v New Yorku dále Muallem obvinil „dobře známé“ země z podpory terorismu. Ubezpečil však veřejnost, že Sýrie podle plánu bude spolupracovat s OPCW v souvislosti s eliminací svého arzenálu chemických zbraní.

29. 9. Irák – První sebevražedný teroristický útok v severoiráckém Erbílu po šesti letech

Sever Iráku ovládaný Kurdy se těší oproti jižní části země relativní stabilitě a mnohem lepší bezpečnostní situaci. Dne 29. září nicméně proběhl koordinovaný sebevražedný teroristický útok primárně na vládní cíle ve správním centru Iráckého Kurdistánu, Erbílu. Jedná se o první zaznamenaný teroristický útok podobného ražení na kurdském území po šesti letech. Útok navíc přichází symbolicky přesně den od vyhlášení výsledků voleb v Iráckém Kurdistánu. Cílem se stala budova Ředitelství bezpečnosti (Asayiş), které funguje jako kvazi-zpravodajská služba či „tajná policie“ severoirácké administrativy (tato budova je součástí celého komplexu dalších budov ministerstva vnitra a bezpečnostních složek). Podle oficiálních zdrojů bylo zraněno přes šedesát lidí, z čehož asi čtyřicet tvořili příslušníci bezpečnostních složek. Dalších šest policistů bylo zabito při přestřelce, která následovala hned po útoku.

Modus operandi nasvědčuje pečlivému plánování a koordinaci útoků. Sebevražedný atentátník se nejprve pokusil v automobilu vjet do areálu Ředitelství bezpečnosti a přitom odpálili nálož. Následně po několika minutách se další dva útočníci pokusili projet do areálu budovy v sanitním voze, ale byli zastaveni. Poté ještě údajně proběhla přestřelka mezi bezpečnostními složkami a útočníky. Pachatel útoku je prozatím neznámý. Existuje řada skupin, jejichž modus operandi by odpovídal tomuto útoku a zároveň mají motivaci cílit kurdské vládní cíle. Podle některých analytiků to může být výsledkem odporu místních islamisticky orientovaných kurdských teroristických skupin (Ansár al-Islám či Kurdské brigády al-Kájdy)vůči Barzáního administrativě. (Útok byl mimochodem proveden den po vyhlášení výsledků voleb.) Na druhé straně s aktivním podporováním kurdských politických entit a milic v Sýrii se nabízí i možnost angažování jiných skupin, spojených s válkou v Sýrii a al-Kájdou. Prezident Barzání totiž otevřeně podporoval syrské Kurdy v boji proti islamistickým elementům povstání a vysloužil si tím ostrou kritiku ze strany radikálů (zejm. Jabhat al-Nusra). V každém případě se jedná po dlouhé době závažný incident na území víceméně klidného Iráckého Kurdistánu a může být předzvěstí dalšího šíření regionální nestability.

27. 9. Sýrie – Inspektoři OSN prověřují další chemické útoky

Po masivních chemických útocích 21. srpna 2013 se podle některých zdrojů udály v Sýrii ještě minimálně tři podobné útoky. Tyto se připočítávají k celkovému počtu 14 chemických útoků, o kterých mluví zpráva britské Joint Intelligence Organization. O chemických zbraních v Sýrii se dočtete více v našem komentáři. Zajímavostí v celé aféře je nedávné odhalení, že v roce 2011 odeslalo Německo do Sýrie chemikálie, které mají tzv. dvojí užití – dají se použít jak pro civilní, tak pro vojenské účely.

26. 9. Írán – Rozhovory mezi USA a Íránem na půdě OSN

Nový íránský prezident Hassan Rouhání pokračuje v pokusech o umírnění rétoriky a zlepšení vztahů s mezinárodním společenstvím, zejména se Spojenými státy. 26. září se v New Yorku sešel americký ministr zahraničí John Kerry se svým íránským protějškem Džavadem Zarifem. Jedná se o první schůzi na podobně vysoké úrovni mezi dvěma zeměmi po šesti letech. Oba ministři se sešli bezprostředně po íránském jednání s mocnostmi v rámci OSN, kdy se íránský diplomacie snažila rozptýlit obavy mezinárodního společenství o budování svého jaderného arzenálu a volila k tomu oproti předchozím projevům smířlivou rétoriku. Írán slíbil, že jaderný program je mírový a je připraven to dokázat. Kerry ohodnotil setkání veskrze pozitivně a prohlásil, že Zarif „položil na stůl další možnosti“ a „změna tónu je vítaná, ale máme další otázky“. Zároveň bylo stanoveno datum schůze zemí tzv. P5 + 1 (stálí členové Rady bezpečnosti OSN plus Německo) ohledně íránského jaderného programu na 15. října. Jedním z Rouháního cílů je zlepšit neutěšenou íránskou ekonomickou situaci, kterou ještě výrazně zhoršují pokračující ekonomické sankce kvůli jadernému programu. „Optimismus“ ve snaze vyřešit tento problém a tím pádem zmírnit dopad sankcí spojený s dalšími ekonomickými reformami se již teď projevil na poklesu cen potravin a zlepšením situace.

Zmíněné události byly dalším krokem ve snaze zlepšit pozici Íránu ne mezinárodním scéně a normalizovat vztahy s mocnostmi. Rouhání uvedl den před schůzí v OSN, že očekává dohodu o íránském jádru do tří měsíců. Rouhání navíc přesunul odpovědnost za jednání o jaderném programu z Nejvyšší národní bezpečnostní rady na ministerstvo zahraničí, což je vnímáno jako pokus o vyšachování „jestřábů“ z odpovědnosti za vyjednávání. Dalším indikátorem „tání“ vztahů je například debata o obnovení přímých letů mezi USA a Teheránem.

Na íránské domácí scéně se setkaly kroky Rouháního administrativy s příznivou odezvou, nicméně rovněž byl přivítán demonstracemi namířenými proti sbližování s Amerikou.

25. 9. Sýrie – Islamistické skupiny v Sýrii neuznávají autoritu Národní koalice

Komplikovanost vztahů opozičních platforem v Sýrii a v exilu se ukázala poté, co představitelé jedenácti islamistických skupin, které patří k tzv. rebelům odmítli uznat mandát Národní koalice. Oznámili úmysl založit vlastní jednotnou platformu Islamistický rámec (Islamic framework). Mezi těmito představiteli byli i předáci Svobodné syrské armády, která byla dříve považována za militantní křídlo vázané na Národní koalici. Jednou ze skupin je i Fronta Al-Nusra, o které se předpokládá, že má vazby na al-Káidu. Heslem nového hnutí je sjednoceni pod Šarí’iou. Právě rozpolcenost opozice představuje ve více jak 30ti měsíčním konfliktu jeden z hlavních problémů pro zahraniční aktéry. Nejednotnost opozice totiž logicky ubírá na kredibilitě exilové vlády – Národní koalici.

23. 9. Egypt – Soud v Káhiře zakázal veškeré aktivity Muslimského bratrstva

Egyptský soud dále nařídil zabavení majetku a financí MB a zakázal mu jakoukoliv formu politické kampaně. Jedná se o dramatickou eskalaci napětí mezi egyptskou veřejností, která je svým názorem na MB rozdělena. Současná vláda s výraznou podporou armády tak pokračuje ve své kampani potírání MB. Historie nám však říká, že pokaždé, když bylo MB postaveno mimo zákon, jeho popularita a síla tím vždy jen rostla a není důvod si myslet, že to v současné době bude jiné.

21. 9. Irák – Parlamentní volby v Iráckém Kurdistánu

Dne 19. září proběhly v pořadí již čtvrté parlamentní volby v Iráckém Kurdistánu. Volí se do parlamentu, který má 111 členů, z nichž je 11 křesel rezervováno etnickým minoritám (Asyřané, Turkmeni a Arméni). Oproti předchozím volbám si o osm křesel na 38 polepšila vládní Demokratická strana Kurdistánu (KDP) současného prezidenta Iráckého Kurdistánu Masúda Barzáního. Na třetí místo byla odsunuta v předchozím období rovněž vládní Patriotická unie Kurdistánu (PUK), které je napojena na současného iráckého prezidenta Džalala Talabáního. PUK a KDP se v předchozím období změnily v partnery (ještě v devadesátých letech mezi sebou tyto dvě strany vedly vleklý ozbrojený konflikt) a vládly společně. Druhé, s 24 křesly, skončilo opoziční Hnutí pro změnu (Goran) vedené bývalým prominentním členem PUK Noširwánem Mustafou (kompletní výsledky viz zde).

Na první pohled by se mohlo zdát, že se prominentní pozice Barzáního klanu nezměnila, nicméně v součtu mohou zamíchat kartami relativně dobré výsledky islamistických stran oproti předchozím volbám. Islámská unie Kurdistánu získala deset hlasů, Islámské bratrstvo Kurdistánu šest a Islámské hnutí jeden. Podle některých zdrojů se uvažuje o vyšachování Barzáního juniora z premiérské pozice a utvoření koalice PUK a islamistických stran. Já jsem nicméně přesvědčen, že tento vývoj je spíše nepravděpodobný – jednak opozice je výrazně fragmentovaná a jednak si lze obtížně představit reálné předání části moci Barzáního klanu do rukou opozice. Pozice rodiny Barzání zůstává stále stejná a naopak si myslím, že předchozími politickými i ekonomickými úspěchy (například navýšení těžby ropy a pokračující artikulaci a prosazování větší nezávislosti Erbílu na Bagdádu) si zajistil politickou podporu. Dále se Barzání těší relativní podpoře svého klíčového souseda, a sice Turecka a to by rozhodně nemělo zájem přerušit tichou ekonomicko-politickou spolupráci nejen v rámci severního Iráku ale i v Sýrii. Na druhé straně je třeba s určitým znepokojením sledovat nárůst islamistických tendencí, jež se projevil dobrými výsledky islamistických stran ve volbách, a podle některých zdrojů i etnických tenzí mezi kurdskou majoritou a dalšími etniky.

20. 9. Sýrie – Dvě skupiny povstalců obsadili město Azaz

Jako další zastávka na vojenské kampani opozičních vojsk se může jevit obsazení města Azaz, 30km severo-severovýchodně od Aleppa. Ovšem není tomu tak. Do tohoto města se totiž uchýlily hned dvě povstalecké skupiny – Syrská svobodná armáda a platforma ISIS (The Islamic State in Iraq and Syria). Druhá z nich má prý přímé napojení na al-Káidu. To přináší nový rozměr do konfliktu, který je často viděn optikou médií jako dyadický. Skupiny totiž proti sobě navzájem spustily palbu. Přestřelky trvaly 4 dny, po kterých bylo dohodnuto příměří.

16. 9. Turecko – Turecké F-16 „trestají“ Assadův režim sestřelem helikoptéry

Turecé stíhačky F-16 sestřelily syrskou armádní helikoptéru M-17. Údajně narušila turecký vzdušný prostor (viz mapku). Podle oficiálních vyjádření narušila turecký vzdušný prostor a po dvou minutách byla sestřelena raketou vzduch-vzduch vypálenou z jedné ze dvou tureckých stíhaček a zřítila se na syrském území, zhruba kilometr od hranice.  Turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoğlu se nechal slyšet, že tímto aktem „potrestal“ Sýrii za její činy. Piloti odpovědní za sestřel helikoptéry byli navíc o týden později vyznamenáni a odměněni za správnou reakci. „Rychlý sestřel“ syrské helikoptéry je další z příhraničních incidentů mezi oběma zeměmi a vysílá Sýrii jasný signál – jakýkoliv letoun, který se přiblíží turecké hranici, bude sestřelen.

16. 9. Egypt – Egyptská armáda vtrhla do města Dalga, bašty Mursího příznivců

Poté, co si skupina místních koptských křesťanů stěžovala autoritám na obtěžování ze strany místních „gangů“, vtrhla do města egyptská armáda doprovázená leteckou podporou a policií. Cílem bylo pozatýkat a nebo alespoň zastrašit příznivce prezidenta Mursího, kterých žije v Dalze velké množství  Podle očitých svědku islamisté nekladli žádný odpor.

13. 9. Egypt – Stav nouze prodloužen o další dva měsíce

V souvislosti s neustávajícími střety mezi příznivci a odpůrci bývalého prezidenta Mursího bylo rozhodnuto o prodloužení stavu nouze o další dva měsíce. To s sebou přináší i prodloužení zákazu nočního vycházení, což má negativní vliv na egyptskou ekonomiku. Během tohoto nouzového stavu mají také bezpečnostní složky posíleny pravomoci. Stav nouze však v Egyptě není žádnou novinkou – do odstoupení Mubaraka trval nouzový stav v Egyptě více jak 30 let.

7. 9. Turecko – Istanbul nebude hostit olympijské hry v roce 2020

Turecko prohrálo hlasování v Mezinárodním olympijském výboru proti Japonsku. Turecko se ucházelo již popáté o možnost pořádat letní olympijské hry a tentokrát bylo svému cíli nejblíže. Posledními rivaly zůstali Madrid a Tokio. Istanbul byl považován za „horkého favorita“ ve světle neutěšeného stavu španělské ekonomiky a japonských environmentálních problémů (navíc Barcelona hostila hry v roce 1992 a Tokio v roce 1964). Vládní kampaň na podporu turecké kandidatury byla extenzivní a ve veřejném prostoru všudypřítomná již v letních měsících (jak může autor potvrdit z vlastního letního pobytu v Turecku).

Premiér Erdoğan a vládní AKP výrazně usilovali o vítězství v hlasování. Nicméně události v posledních měsících, spojené s tvrdým potlačováním protivládních protestů a opozice a autoritativním vládnutím, se začaly na mezinárodní scéně objevovat výhrady vůči turecké kandidatuře. New York Times situaci trefně shrnuly následovně:

„Někteří delegáti Mezinárodního olympijského výboru vyjádřili nechuť k pokusům o odhadnutí turecké politické situace za sedm let, kvůli regionální nestabilitě, a tomu, co někteří kritici nazývají autoritativní styl vládnutí premiéra Recepa Tayiipa Erdoğana, a rozporu mezi sekularisty a islamisty. (…) Pro Mezinárodní olympijský výbor jsou environmentální obavy v Japonsku méně urgentní než syrská válka na turecké hranici, tvrdé potlačení protivládních demonstrací v Istanbulu (…).“

Pro Erdoğana se jednalo o velké zklamání, protože by se jednalo o potřebné posílení jeho do jisté míry zkomplikované politické pozice. Zároveň by byla pozornost odvedena od palčivých politických problémů spojených s nedemokratickými tendencemi a regionální nestabilitou – zkrátka vítězství by pro premiérovu AKP znamenalo příliv politického kapitálu před volebním rokem 2014. Podle mého názoru se jedná také o vyjádření logických obav mezinárodního společenství nad nedemokratickým obratem v turecké vnitřní politice a rostoucí polarizaci.

6. 9. Írán – Ministr zahraničí Džavad Zarif popřál „šťastný židovský nový rok“

Íránský ministr zahraničí Džavad Zarif popřál Židům skrze svůj Twitter účet „šťastný Rosh Hashana“ (židovský nový rok).  V následujících tweetech rovněž prohlásil, že Írán nikdy nepopíral holocaust a že muž, který to dělal (tedy Rouhání předchůdce prezident Ahmadínežád) je pryč. Jedná se o další ze symbolických vstřícných kroků ke zlepšení vztahů se Západem a případně i Izraelem, které mohou předznamenávat skutečnou změnu v íránském diskursu v budování zahraničních vztahů. Otázkou ovšem zůstává do jaké míry lze tyto kroky považovat za předzvěst reálné změny v íránské zahraniční politice.

Proti Zarifovým krokům na Twitteru se zvedla vlna kritiky ze strany konzervativních novinářů či zákonodárců, kteří jeho prohlášení považují za „chybu“ a požadují omluvu. Zarif si nicméně za svojí rétorikou stojí a navíc vybral jako součást své delegace na půdu OSN jediného židovského zákonodárce Siamaka Moreha Sedgha.

5. 9. Egypt – Ministr vnitra přežil pokus o atentát

Egyptský ministr vnitra Mohammed Ibrahim přežil bombový útok namířený na jeho konvoj, když projížděl Káhirou. Později se vyjádřil, že se jednalo o zbabělý pokus. K útoku se nikdo nepřihlásil a Muslimské bratrstvo, které je v očích současného polovojenského režimu obviňováno z téměř všeho, vyjádřilo politování nad celým incidentem. Podle všeho byl útok řízen z dálky pomocí rádiově ovládaného IED. Zničena byla čtyři vozidla a bylo zraněno okolo 20 osob.

4. 9. Jordánsko – Premiér vyjádřil podporu pro přesný zásah na Sýrii

Jordánský premiér Abdullah Ensour se vyjádřil pozitivně k provedení přesné vojenské operace, která by měla za cíl vojenská zařízení na území Sýrie. Jedná se tak o celkem logickou reakci, když vezmeme v potaz, že jeho země se stala přechodným domovem pro více jak milion uprchlíků a hrozí přelití konfliktu na jordánské území. Samotní Syřané bydlící v největším jordánském uprchlickém táboře Zaatari by podle BBC takovýto zákrok rovněž přivítali.

3. 9. Sýrie – UNHCR hodnotí syrský konflikt – největší případ uprchlictví v historii

Podle UNHCR na začátku září překročil počet uprchlíků ze Sýrie dva miliony, přičemž jejich počet narůstá exponenciální řadou. Za poslední 3 měsíce vzrostl o půl milionu. Nejvíce je jich v Libanonu a Jordánsku – což pochopitelně přináší hrozby a rizika i pro tyto země. Podle vysokého komisaře pro uprchlíky Antonia Guterrese trvalo jeden rok, než počet uprchlíků dosáhl milionu. Druhého milionu dosáhl za pouhých 6 měsíců poté. Situace je kritická neboť osud uprchlíků, kteří povětšinou žijí v uprchlických táborech zůstává velmi nejasný. Konflikt samotný ani přes všechna jednání a snahu mezinárodního společenství (a v posledních pár týdnech a měsících lze skutečně mluvit o snaze) zatím nevykazuje žádné náznaky blízkého řešení.

1. 9. Írán – Slovenští paraglidisté obvinění v Iránu ze špionáže byli propuštěni

Šest Slováků zadržených v květnu v Íránu za údajnou špionáž bylo propuštěno a vrátili se vládním speciálem domů. Další dva zůstávají ve vazbě, nicméně slovenští diplomaté mají plán, jak je dostat domů. Paraglidisté byli obviněni ze špionáže proti Íránu a hrozil jim až trest smrti. Údajně fotografovali v okolí města Isfahán některá ze zařízení na obohacování uranu. Íránské bezpečnostní složky u nich objevili nejen choulostivé fotografie, ale také kusy nedovoleného vybavení, jako například satelitní telefony či vysílačky.