Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění na Blízkém východě za říjen 2014.
Turecké dilema se syrskými Kurdy a Islámským státem
Kurdské město Kobane na severu Sýrie je nadále obklíčeno jednotkami Islámského státu (IS). Ankara pokračuje v pozvolné změně svého postoje vůči IS a stává se ochotnějším spojencem či alespoň aktérem, který přestává zcela tolerovat či podporovat aktivity IS. V měsíci říjnu se například jednalo o využití tureckého vojenského letiště v Incirliku, odkud měly startovat americké letouny bombardující cíle v Sýrii a Iráku. O využití Incirliku, jako základny pro vzdšené bojové operace, se nadále jedná, prozatím turecké strana souhlasila, že americké síly mohou využít letiště jako základnu pro bezpilotní průzkumné letouny plnící své úkoly v Sýrii a Iráku.
Ankara se nachází ve svízelné pozici, které neposkytuje dostatečný manévrovací prostor. Tlak západních spojenců na turecké zapojení v boji proti IS se stupňuje. Na severu Sýrie působí místní křídlo Kurdské strany pracujících (PKK). Tato afiliace PKK, Strana demokratické akce (PYD), je zde hlavním aktérem, který operuje mezi syrskými Kurdy a bojuje proti IS v Kobane i na dalších místech. Ankara již déle než rok vyjednává s PKK, která za tuto dobu skrze svoji afiliaci PYD získala silné pozice a území kontroly právě na severu Sýrie. Ankara pochopitelně nemá zájem na vytvoření dalšího území pod kontrolou PKK, což by ji výrazně posílilo a zhoršilo vyjednávací pozici Ankary s PKK. (Přečtěte si nejnovější analýzu International Crisis Group věnující se poslednímu vývoji mírového procesu.)PKK a PYD se navíc daří v nastálé situaci vytvářet image bojovníků proti IS a tím pádem implicitních spojenců Západu. Operativci PKK bojují jednak v Sýrii, jednak se zapojují do bojů v severním Iráku po boku severoiráckých ozbrojených složek pod Barzáního vedením.
Turecku se na jedné straně zamlouvá ofenzíva IS vůči syrským Kurdům, protože tato oslabuje vliv PKK v oblasti. Na straně druhé se Turci musí ohlížet na vlastní kurdskou populaci a ukázat podporu Kurdům v Sýrii. Počáteční turecká nechuť pomoct městu Kobane a roustoucí nelibost s přílivem desítek tisíc uprchlíků vyvovala v tureckých městech zejména na jihovýchodě rozsáhlé vlny protestů a v některých městech byl dokonce na začátku měsíce na několik dní vyhlášen zákaz vycházení ve večerních hodinách. Jedním z požadavků tureckých Kurdů (a PKK) bylo umožnit dobrovolníkům překročit hranici do Kobane a bojovat po boku PYD. Ankara nakonec zvolila kompromis a umožnila přes své území průjezd 150 až 200 bojovníkům z Barzáního Iráckého Kurdistánu. Vztahy mezi Barzáním a PKK jsou dlohodobě napjaté a tyto dvě frakce spolu soupeří o primát v pan-kurdském hnutí. Turecko má v posledních letech velmi dobré vztahy s Iráckým Kurdistánem a využívá ho a podporuje mimo jiné za účelem oslabení PKK. Umožnění průjezdu severoiráckých bojovníků je jasným krokem k zachování turecké tváře mezi tureckou kurdskou populací a zároveň snahou o posílení Barzáního vlivu v severní Sýrii na úkor PKK.
16. října Turecko – Ankaře se nepodařilo získat křeslo v Radě bezpečnosti
Ankaře se navzdory intenzivním diplomatickým snahám nepodařilo získat křeslo mezi nestálými členy Rady bezpečnosti OSN na roky 2015-16. Turecko soupeřilo ve skupině „Západní státy a ostatní“ společně se Španělskem a Novým Zélandem. Turecko utrpělo v několika-kolovém souboji tvrdou porážku, Španělsko získalo v posledním kole 132 hlasů. Prohra pro Ankaru byla mnohými médii interpretována jako definitivní potvrzení oslabeného tureckého postavení v mezinárodním systému a důkaz nelibosti ostatních států s rozporuplnými tureckými zahraničními (i domácími) politikami v posledních letech. Tento fakt ale podle všeho nebyl jediným důvodem turecké prohry. Ankara totiž získala křeslo mezi nestálými členy Rady bezpečnosti v období 2009-10. Nebývá obvyklé, aby se zemi podařilo po tak krátké době opět získat křeslo mezi nestálými členy.
Pokračující pat ve válce v Iráku
Navzdory pokračujícím leteckým úderům západní koalice se nedaří výrazně poškodit Islámský stát a jeho struktury. Pokud se podíváme na situační reporty amerického Institue for the Study of War, zjistíme, že situace je navzdory snahám koalice a operacím irácké armády a severoiráckých pešmergů stále takřka stejná. V současnosti se sféry vlivu jeví spíše stabilizované a ani jedna ze stran nepodniká další rozsáhlé ofenzívy. Postup IS se zastavil, nicméně vládním silám ani pešmergům se nepodařilo zaznamenat navzdory podpoře vzdušnými údery výrazné úspěchy. Američané sami přiznávají, že irácká armáda v současnosti nemá kapacity na provedení jakékoliv významné ofenzivní operace. Podobně se prozatím neprojevuje, že by letecké údery na infrastrukturu IS poškozovaly jejich ekonomické kapacity. Jamestown Foundation publikoval analýzu o ropných aktivitách IS a jejich značné imunitě vůči spojeneckým úderům.
Institute for the Study of War publikoval na začátku měsíce rozsáhlou analýzu sunnitských ozbrojených (kmenových) struktur operujících vedle či v kooperaci s IS. Aktéři jako například General Council of Iraqi Revolutionaries (GMCIR) na počátku kampaně spolupracovali s IS, poněvadž se jejich taktické cíle překrývali (vypuzení vojenské moci Bagdádu ze sunnitských oblastí). Tito aktéři byli nicméně postupně marginalizováni a likvidováni IS. V současnosti neexistuje na sunnitských území žádná síla s dostatečnými kapacitami postavit se v jakékoliv oblasti vojenské moci IS. Tím padá možnost tyto aktéry využít jako proxy v boji proti IS po vzoru amerického projektu „Anbárského probuzení“ po roce 2006. Místní síly byly využity jako lokální proxy k poražení al-Kájdy v Iráku (AQI). IS se (i ve světle personální a organizační kontinuality s AQI) aktivně snaží tyto potenciální lokální spojence marginalizovat a zlikvidovat, aby nebylo možné obdobnou strategii replikovat. IS dále brutálně potlačuje na svých územích jakékoliv (kmenové) elementy, které se proti nim začínají stavět. Příkladem je tvrdé potlačení odporu kmenu Albu Nimr v anbárské provincii; popraveno bylo na 150 příslušníků kmenových milic, které vyjádřily odpor s IS.
Jemen
Vývoj bezpečnostní situace v Jemenu za měsíc říjen lze charakterizovat pokračující nestabilitou, především kvůli četným útokům jemenské odnože Al-Kájdy, organizace známé jako AQAP. Při útoku na vládní a vojenské budovy ve městě al-Bayda na jihu země zemřeli začátkem měsíce čtyři jemenští vojáci, ve velkém útoku v centru hlavního města Saná byly zabity přes čtyři desítky příslušníků kmene Hútiů. Hútiové se hlásí k šíitskému islámu, který je pro radikální sunnitské muslimy neakceptovatelný. AQAP útočila v říjnu ještě několikrát, zemřely desítky osob, velkou část z nich tvořili Hútiové.
Na rozdíl od zbylých organizací přidružených k Al-Kájdě vyjádřil AQAP podporu Islámskému státu v boji proti „křižákům“. Agentura Reuters v této souvislosti citovala on-line prohlášení organizace: „Stojíme za našimi bratry proti mezinárodnímu křižáckému tažení a připojujeme se k nim v jejich boji proti této kampani.“ V Sýrii přitom Islámský stát bojuje mimo jiné proti jiné odnoži Al-Kájdy, frontě Al-Nusrá.
Al-Kájda v Jemenu posiluje především díky nepřehledné politické situaci po svržení bývalého prezidenta na jaře 2011. Politickou tranzici směrem k demokratičtějšímu uspořádání a především k větší stabilitě proto podporují Spojené státy americké. O větší podíl na politickém rozhodování usilují právě Hútiové, kteří v září za účelem dosažení dohody o nové vládě obsadili hlavní město Saná. Prezidentu Abd Rabú Mansúrovi Hadimu navrhli jména tří osob, které by podle nich byly vhodnými kandidáty na post nového premiéra. 7. října navrhl Mansúr Hadi po konzultaci s americkým velvyslancem do čela vlády Ahmeda Awada bin Mubaraka, kterého ale Hútiové odmítli akceptovat, takže se Mubrak krátce na to své nově nabyté pozice vzdal. Nového premiéra, jemenského vyslance u OSN Chalída Bahaha, který byl jedním ze tří navrhovaných, jmenoval Hadi 13. října. Hútiové nicméně odmítli opustit Saná, dokud nebude zformována nová vláda, 31. října dali prezidentu Hadimu desetidenní ultimátum na její jmenování. Nejdůležitějším úkolem nové vlády bude rozpracování plánu předchozího kabinetu na rozdělení Jemenu na šest decentralizovaných administrativních jednotek. Hútiům se nelíbí, že původní návrh nerovnoměrně rozděluje jemenské zdroje.
Bojové a politické Hútiů znepokojují sousední Saudskou Arábii. Hútiové jsou totiž podporováni jejím hlavním mocenským rivalem, šíitským Íránem.
Írán
Zástupci Íránu pokračují v rozhovorech o íránském jaderném programu se šesti světovými velmocemi – Spojenými státy, Čínou, Ruskem, Francií, Velkou Británií a Německem. Termín vzájemné dohody byl stanoven na 24. listopadu, během října ale nedošlo k žádným výrazným posunům a strany dále nic nepřimělo slevit ze svých požadavků. Jednající strany proto znovu začaly zvažovat posun konečného termínu. Izrael pohrozil, že pokud nedojde k diplomatické dohodě, která by poskytovala záruky toho, že Írán nemá k dispozici prostředky k výrobě jaderné zbraně, může proti jeho jaderným zařízením použít vojenskou sílu. Írán reagoval tím, že největším ohrožením míru je právě předpokládaný jaderný arzenál Izraele.
Navzdory pokračující neschopnosti dosáhnout dohody ve věci jaderného programu vyjádřila Čína zájem prohloubit vzájemné vojenské vazby s Íránem.
Se západem se ale přátelštější vztahy zatím navazovat nedaří. Kritika naposledy zazněla z úst ajatolláha Chameneího, který západní státy, především USA, obvinil ze zodpovědnosti za vzestup moci Islámského státu a varoval je před vměšováním se do záležitostí regionální geopolitiky. Problém Islámského státu a terorismu by podle něj měl být řešen regionálními státy. Vyzval také k větší regionální kooperaci v boji proti IS. Výtku adresoval i Turecku, a to v souvislosti s pokračujícím konfliktem v Sýrii. Podle Chameneího Turecko prodlužuje konflikt, protože podporuje opoziční skupiny. Teherán a Ankara mají v syrské válce odlišné zájmy – zatímco Írán je stále největším spojencem Bašára Asada v regionu, Turecko stojí za sunnitskými povstalci.
21. října zemřel po několika měsících v kómatu ajatolláh Mohamad Rezá Mahdáví Kani, hlava íránské Rady expertů, orgánu, který vybírá a odvolává nejvyššího duchovního vůdce Íránu, v současnosti ajatolláha Alího Chameneího. Ve funkci jej nahradil Mahmúd Hašemi Šaroudí.
Saúdská Arábie
Miliony muslimů zamířily v říjnu do Mekky na tradiční pouť hadždž, jeden z pěti pilířů islámu. Pouť byla letos spojena se zpřísněnými bezpečnostními opatřeními, vstup do Saudské Arábie byl kvůli viru ebola zakázán muslimům z Libérie, Guiney a Sierra Leone.
Saudská Arábie také spolu se Spojenými státy zasahovala proti Islámskému státu v Sýrii. Nálety směřovaly převážně na kurdské město Kobani u hranic s Tureckem, v němž během října probíhaly tvrdé boje. Rijád se obává také možného posilování buněk Islámského státu v Libanonu. Z toho důvodu rozhodl o poskytnutí vojenského vybavení v hodnotě jedné miliardy dolarů a po dohodě s francouzskou vládou i se zapůjčením dalších tří miliard na nákup francouzských zbraní.
Izrael a Palestina
Konflikt v Gaze z letošního července a srpna, při němž zemřelo více než dva tisíce osob, z toho podle údajů OSN 70% civilistů, má v podzimních měsících stále své dozvuky. Týkají se především nutnosti obnovy tisíců domů, které byly izraelskými nálety poškozeny nebo zcela zničeny. Palestinská Vláda národní jednoty, v níž se spojily konkurenční formace Fatah a Hamás, se k prvnímu zasedání sešla 9. října, aby projednala požadavky na rekonstrukci Gazy, které následně přednesla na dárcovské konferenci v egyptské Káhiře.
Organizace spojených národů oznámila, že prověří izraelské útoky na její objekty v pásmu Gazy.
Kromě toho neustávají vzájemné rozpory, včetně ozbrojených potyček. 13. října došlo k násilným střetům mezi Palestinci a izraelskou policií u mešity Al-Aksá v Jeruzalémě. Na konci měsíce rozpoutalo nové potyčky zastřelení izraelského radikálně pravicového aktivisty v okolí mešity Al-Aksá. Moataze Hejaziho, Palestince podezřelého z vraždy, izraelská policie zastřelila. K incidentu ve východním Jeruzalémě, tedy na území dobytém a okupovaném Izraelem od konce šestidenní války v roce 1967, došlo také 22. října, kdy vjel palestinský muž autem do několika lidí čekajících na zastávce. Zemřelo malé dítě a na následky zranění i mladá žena.
K uklidnění napětí nijak nepřispívá ani současná vláda. Premiér Benjamin Netanjahu koncem měsíce odsouhlasil plán na výstavbu více než 1000 nových bytů ve východním Jeruzalémě. Jordánsko zareagovalo varováním, že pokračující výstavba může narušit mírovou smlouvu, kterou s Izraelem uzavřelo v roce 1994. Podle některých názorů je Netanjahuovo rozhodnutí motivováno snahou naklonit si pravicové křídlo vlastní strany Likud, v rámci níž se brzo odehrají primární volby. Plánu výstavby oponoval mimo jiné izraelský ministr financí Jair Lapid.
Sýrie
Ofenziva ozbrojenců Islámského státu vedená na strategické kurdské město Kobani u hranic s Tureckem pokračovala také v říjnu. Začátkem měsíce se Islámskému státu podařilo dobýt desítky dalších kurdských vesnic v okolí města, Kobani opustila většina civilního obyvatelstva, přesto zde zůstalo uvězněno několik stovek většinou starých lidí. Přes deset tisíc uprchlíků z Kobani navíc zůstalo zablokováno poblíž hranice.
9. října kontrolovali bojovníci IS navzdory náletům koalice pod vedením USA asi třetinu města, včetně pozice kurdského vojenského velitelství. Boje se vedly o jednotlivé ulice. Nepokoje propukly také v sousedním Turecku, kde Kurdové protestovali proti tomu, že se turecké jednotky do boje nezapojují. V pouličních střetech zemřelo přes 20 lidí. Odmítání Turecka připojit se ke koalici proti Islámskému státu znepokojuje Spojené státy. OSN varovalo Turecko, aby nedopustilo totéž, co se stalo při masakru v Srebrenici. Speciální vyslanec OSN pro Sýrii Steffan de Mistura se nechal slyšet, že by „každý měl udělat, co je v jeho silách, aby to, co se děje, zastavil.“ Na konci října povolilo Turecko průjezd iráckých Kurdů, kteří se přes jeho území dostali do syrského Kobani, aby podpořili zdejší kurdské obránce a přivezli těžké zbraně, včetně děl a protitankových střel.
Nálety podnikané koalicí vedenou Spojenými státy zasáhly necelých 500 členů Islámského státu. Jejich význam je možné pozorovat na taktické úrovni, bitvu o Kobani ale v září ani v říjnu v neprospěch IS zvrátit nedokázaly. Kromě toho zasáhly více než tři desítky civilistů a necelých 60 členů syrské fronty Al-Nusrá.
Proti členům Islámského státu se v Sýrii rozmohl také guerillový boj. Především v provinciích Dajr az.Zaur a Rakka vzrostl podle Syrských pozorovatelů pro lidská práva počet útoků menších ozbrojených skupin na příslušníky IS.
V provincii Idlib byla v říjnu úspěšná fronta Al-Nusrá, která dobyla území kontrolované umírněnými povstalci a spolu s dalšími ozbrojenými skupinami zaútočila na pozice držené syrskou armádou.
Situace na syrském bojišti se mění každým dnem. Její stav na konci měsíce je možné vidět na této mapě.
Egypt a bouřlivý říjen
Přestože v posledních měsících nebyla situace na Sinaji nijak příznivá, říjen byl co do počtu ztrát zatím nejtragičtějším měsícem za poslední zhruba rok. Nepokoje na Sinaji se rozhořely poté, co byl od moci odstraněn prezident Mursí, který byl představitelem Muslimského bratrstva. S nově ustanoveným a nyní i zvoleným prezidentem as-Sísím se však mnoho příslušníků sinajských islamistických skupin odmítá smířit. Proto páchají teroristické útoky, jejichž cílem je především vojsko a policie.
Právě největším takovýmto útokem byl ten z 24. října tohoto roku. Za použití nástražného výbušného zařízení ukrytého ve vozidle (VBIED) bylo na checkpointu v Karm el-Qawadees na severu Sinaje zabito 30 osob a 28 dalších utrpělo zranění. K útoku došlo následujícím způsobem – nejprve byl odpálen výbušný systém v automobilu a poté začali příslušníci Anṣār Bayt al-Maqdis střílet RPG na obrněný transportér, který vezl munici. Tím došlo k druhé explozi.
V reakci na tuto událost byl v oblasti severního Sinaje vyhlášen stav nouze a v oblasti operují ozbrojené složky. Tento stav bude trvat 3 měsíce, podle potřeby však může být prodloužen.
K bombovým útokům menšího rozsahu však dochází i v hlavním městě – především v blízkosti Káhirské univerzity. Tam se také odehrávají masivní zatýkání studenstva – právě to je autoritami v mnoha případech podezříváno za osnování plánů proti režimu. Tato obvinění vedou až téměř k paranoie a absurdním situacím (když například před vchodem na univerzitu zadrželi studenta, který nesl výtisk knihy 1984 od George Orwella).
V reakci na posilování teroristických skupin na území Egypta došlo k jednomu zásadnímu opatření. Na přelomu října a listopadu byla vyhlášena evakuace města Rafáh a jeho těsného okolí. V souvislosti s tímto nařízením byly do 48 hodin vystěhovány tisíce osob, kterým byla slíbena finanční kompenzace. Poté do města vjela vojenská technika a srovnala jej se zemí. Důvodem bylo naprosté zničení všech tunelů, které by mohly z Gazy vést do Egypta a sloužit jako cesty pro pašování zbraní či osob. Poměrně machiavelistické opatření.
Otázkou pro analytiky zůstává, jestli současné teroristické organizace lze porazit za využitím takto konvenčních prostředků. Přeci jen v rozhodnutích současného prezidenta se nezapře jeho dlouholetá vojenská kariéra. Je ovšem potřeba strategii přizpůsobit na boj s neviditelným nepřítelem, neboť se opravdu nejedná o klasický clausewitziánský frontový boj. Nasazení těžké vojenské techniky tak není to, co by na nepřítele mohlo zapůsobit.
Jordánsko
S velmi překvapivou zprávou přišel začátkem měsíce šéf jordánské armády. Během vykopávek na severu země u města Ajloun bylo údajně nalezeno několik izraelských špionážních zařízení, stejně tak jako výbušniny, které tam měly být umístěny po arabsko-izraelské válce v roce 1967. Na stopu armádu přivedl neobjasněný výbuch podzemí skrytého nástražného systému, ke kterému došlo v lednu roku 2013. Podle armády se podařilo ve spolupráci s izraelskou stranou najít kromě Ajlounu pět dalších oblastí s podobným špionážním a vojenským materiálem.
Libanon
Libanonský ministr Ramzi Jreij prohlásil, že jeho země už nemůže přijímat žádne další uprchlíky ze Sýrie. V zemi které má populaci 4 miliony se jich v současné době nachází 1,1 milionu. Ministr prohlásil, že se musí vrátit domů, nebo jít do jiných zemí. Mluvčí UNGCR prohlásil, že tato informace není překvapením, protože Libanon byl pod tak velkým tlakem zahraničních uprchlíků, že prostě jednou musel dospět do bodu, kdy už situaci nebude zvládat.
