Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění na Blízkém východě v říjnu 2013.
31. 10. Irák – Kurdská regionální vláda navzdory Bagdádu jedná o stavbě dalšího ropovodu do Turecka
Představitelé kurdské regionální vlády se nechali slyšet, že s tureckou stranou vážně jednají o stavbě v pořadí již druhého ropovodu, který má zajistit Erbílu vlastní exportní kapacity bez závislosti na federální irácké infrastruktuře. Bagdád proti těmto ambicím Erbílu ostře vystupuje a považuje tuto snahu za odporující federálnímu právu. Irácká federální vláda pochopitelně usiluje nad kontrolou exportu kurdské ropy a také nad uzavíráním kontraktů k rozpracování kurdských ropných polí s mezinárodními ropnými společnostmi. První v očích Bagdádu „nelegální“ ropovod je již dokončen a testová pro zahájení provozu v prvním kvartále 2014. Bagdád a ostatně i USA dlouhodobě brojí proti podobně spolupráci s Tureckem, nicméně jejich snahy prozatím neměly žádný účinek.
Otázkou zůstává, jaký to bude mít vliv na údajně rodící se opětovné sblížení mezi Ankarou a Bagdádem, které jsme v tomto měsíci mohli zaznamenat. Právě četné investice a spolupráce Turků s Kurdy v energetickém sektoru jsou největším trnem v oku al-Málíkího vládě.
31. 10. Jordánsko – Amnesty International kritizuje azylovou politiku Jordánska
Ve své zprávě vydané závěrem měsíce kritizuje Amnesty International (AI) narůstající restrikční opatření. Podle AI byl jejich vlivem odepřen azyl několika stovkám uprchlíků směřujících do Jordánska ze Sýrie. Jedná se především o uprchlíky palestinského a iráckého původu, kteří žili v Sýrii ještě před vypuknutím občanské války. V současné době žije v uprchlických táborech v Jordánsku přes půl milionu uprchlíků. Celkový počet uprchlíků přesáhl dva miliony a uvnitř Sýrie je dále 4,25 mil. IDPs.
V největším jordánském uprchlickém táboře Zaatari žije 130 000 uprchlíků a každý den přibývají 2 000 dalších. Více než polovina z nich je mladší 18 let. Každý den se v Zaatari narodí v průměru 13 dětí. Obyvatele tábora denně spotřebují půl milionu bochníků chleba a 4,2 milionu litrů vody. Tábor se skládá z více jak 27 tisíc přístřešků a stanů, 1 724 administrativních budov a 3 850 obchodů a stravovacích zařízení.
30. 10. Egypt – Studentské nepokoje a zatčení vůdce Muslimského bratrstva
Zatykač na vůdce egyptského Muslimského bratrstva Essama al-Eriana byl vydán již v červenci, nicméně dopadnout se jej podařilo až nyní. Jedná se o pokračování kampaně proti islamistům, která začala po svržení porevolučního prezidenta Mursího. S Mursím je naplánován soudní proces na začátek listopadu. Podle výpovědí svědků se al-Erian při zatýkání usmíval a prohlásil, že nelze uniknout svému osudu, ale až současný puč skončí, tak věří, že bude propuštěn na svobodu.
Poté co autority vydaly prohlášení o zatčení al-Eriana, došlo na půdě univerzity Al-Azhar v Káhiře k násilným střetům mezi policií a studenty. K těmto střetům došlo však již i dříve tento měsíc.
29. 10. Turecko – Turecko slavnostně otevřelo podmořský tunel pod Bosporem
Turecko otevřelo podmořský tunel spojující evropský kontinent s asijským. Projekt Marmaray pod bosporskou úžinou byl slavnostně za přítomnosti význačných politických představitelů včetně hlavního iniciátora projektu premiéra Erdoğana slavnostně spuštěn v den devadesátého výročí vzniku Turecké republiky. Marmaray je obrovským projektem, jehož stavba byla započnuta v roce 2004 a projekt stál 3,4 miliardy dolarů. Podle kritiků se jedná o další z premiérových „faraonských megalomanských projektů“, které si vysnil již v době, kdy byl starostou Istanbulu.
28. 10. Izrael – Channel 2 News informuje o nezdařené kybernetické špionáži s původem v Číně
Na řídící pracovníky až 140 společností izraelského obranného průmyslu měly podle izraelského kanálu Channel 2 News mířit koordinované kybernetické útoky z počátku října, jimž se ale díky „obranným opatřením“ podařilo zabránit. Jednat se mělo o hromadné rozesílání e-mailů infikovaných virem kopírujícím data z napadeného počítače do zdrojového. Izraelský zpravodajský kanál zároveň uvádí jako pravděpodobného původce útoku příslušníky čínského obranného průmyslu. Izraelské ministerstvo obrany odmítlo mediální zprávy o kybernetických útocích komentovat. Izrael je denně terčem tisícovek více či méně závažných kybernetických útoků, vypátrat jejich původ je ale obtížné a často zcela nemožné, což v rozhovoru pro DefenseNews potvrzuje i předseda výzkumné rady pro kybernetickou bezpečnost Isaac Ben-Israel. Zajímavá je v této souvislosti zpráva vydaná v únoru letošního roku firmou Mandiant s úzkými vazbami na členy americké i britské vlády, která přináší informace o financování hackerské skupiny APT1 čínskou vládou, a označuje ji za jednoho z významných aktérů čínské kybernetické špionáže.
28. 10. Izrael – Izrael propustí dalších 26 palestinských vězňů
Jejich vydání je součástí dohody zprostředkované Spojenými státy, v níž se Izrael zavázal propustit celkem 104 palestinských vězňů v rámci obnovení mírových rozhovorů mezi Izraelci a Palestinci. První skupina vězňů opustila Izrael v srpnu tohoto roku, kdy spolu obě strany po téměř třech letech začaly znovu jednat, a stejně jako v té současné byli všichni její členové odsouzeni ještě v době před uzavřením Oselských smluv v roce 1993, nejčastěji za vraždy nebo pokusy o ně. Palestinská autonomie, která od té doby usiluje o jejich vydání, byla vyslyšena teprve současným premiérem Benjaminem Netanjahuem. Je dobré připomenout, že toto vstřícné izraelské gesto se odehrává současně s pokračujícím odmítáním zastavení výstavby nelegálních židovských osad na palestinských územích. Podle Issa Karaky, palestinského ministra pro vězeňské záležitosti, nemá propuštění vězňů na mírová vyjednávání přímý vliv, v rozhovoru pro al-Monitor nicméně uvedl, že jde o prospěšný krok k vytvoření důvěry mezi oběma jednajícími stranami.
27. 10. Sýrie – Rebelové protestují proti chystané konferenci
Hlavní syrské ozbrojené povstalecké skupiny se staví důrazně proti chystané listopadové konferenci v Ženevě, na níž chtějí zástupci Ruska a USA jednat o probíhající syrské krizi nejen s Bašárem Assadem, ale i s opozičními zástupci. 19 islamistických povstaleckých skupin podepsalo dokument, v němž konferenci označují za zradu, a v němž odmítají „obchodovat s krví svých mučedníků.“ Syrská národní koalice (SNC), nejvýznamnější politický představitel opozičních sil a největší celek v rámci Národní koalice sil revoluce a syrské opozice (NCSROF), odmítla účast na konferenci navzdory výzvám USA. SNC, která stála v čele odporu proti Assadovi až do listopadu minulého roku, kdy přistoupila na vstup do širší koalice s umírněnějšími skupinami, je tvořena zejména členy vlivného Muslimského bratrstva, a tvoří nejradikálnější politické jádro odporu proti syrskému režimu. Odmítnutím zasednout k jednacímu stolu v Ženevě a vůbec účastnit se jakýchkoliv mírových jednání, dokud Assad neodstoupí, se tak připravují o možnost do situace zasáhnout na mezinárodním politickém kolbišti.
Jedním z klíčových sporů mezi USA a Ruskem je otázka legitimity Assadova režimu, která podle Spojených států zanikla a současný prezident by proto neměl nadále vládnout. Rusko, které stojí za Assadem, naopak prosazuje, aby se o jeho pozici rozhodlo ve volbách, které se mají konat příští rok. Velkým tématem konference, označované jako Ženeva 2, bude pochopitelně probíhající likvidace syrských chemických zbraní.
26. 10. Írán – Írán v Balúčistánu oběsil 16 rebelů
Írán ve své východní provincii Sistán a Balúčistán na hranicích s Pákistánem nechal popravit 16 rebelů jako odvetu za útok na pohraničníky, jenž se udál předchozí noc. V nočním přepadu bylo zabito podle posledních zpráv 14 íránských pohraničníků a mnoho dalších jich bylo zraněno. Lokální představitelé se nechali slyšet, že útok byl dílem „protirevolučních guerill“ a za trest byli věznění členové těchto protistátních skupin ráno nato popraveni. Údajně se k útoku přihlásila Džaiš al-Adl (Armáda spravedlnosti), což je radikální sunnitská skupina bojující proti šíitskému režimu a za práva Balúčů na východě země. Již v minulosti se v této etnicky a nábožensky odlišné oblasti udála řada útoků proti íránským bezpečnostním složkám (byla zde například aktivní skupina Džundalláh – Vojáci Boží). Provincie Balúčistán a Sistán je tradičně neklidným regionem a to nejen kvůli etnické a náboženské odlišnosti od íránského centra, ale také protože leží v hlavní oblasti pašování zejména drog z Pákistánu na další trhy.
25. 10. Izrael – Komunální volby nepřinesly výrazné změny
Nejtěsnější souboj na pozici starosty města se odehrál v Jeruzalémě, kde ji nakonec ziskem 51% hlasů obhájil sekulární milionář Nir Barkat. Proti němu stál Moše Leon, kandidát strany Likud podporovaný jeruzalémskými ultraortodoxními Židy. I v dalších velkých městech jako Tel Aviv nebo Haifa zůstali na svých postech bývalí starostové. Účast u komunálních voleb byla celkově nízká – zastavila se na 42,6%. Specifikem izraelských voleb jsou dva hlasy, které má každý volič k dispozici, přičemž jeden odevzdává vybrané politické straně a druhý osobě, kterou by rád viděl v čele svého města či obce.
25. 10. Irák – al-Kájda v Iráku zvyšuje svoji aktivitu v provinciích Nineveh a Anbár
Po sérii útoků na bezpečnostní složky v Mosulu (Nineveh) či v oblasti provincie Anbár se objevují zprávy o rostoucích aktivitách al-Kájdy v Iráku v těchto oblastech. V Anbáru, který sousedí s problematickou Sýrií, byl zaznamenán kvalitativní i kvantitativní nárůst počtu útoků vůči ozbrojeným složkám státu. Oproti incidentům v odlišných částech země zde mají útoky rysy povstalecké kampaně, mnohem častěji se útočí na kombatanty nikoli pouze na civilisty, jsou napadány checkpointy, policejní stanice atd. Kromě četných sebevražedných útoků se setkáváme i s klasickými přestřelkami, přepady a hit and run útoky, které svědčí o větší operační síle tamních afiliací al-Kájdy. Podle některých analýz se jedná také o důsledek transnacionalizace konfliktu v Sýrii, kde mezi opozicí dlouhodobě získávají navrch islamistické elementy, jmenovitě také Islámských stát v Iráku a al-Šamu (ISIS). ISIS usiluje o rozpoutání lokálního konfliktu i v sousední provincii Anbár.
Z provincie Nineveh a města Mosul se rovněž stala dle některých zpráv bašta al-Kájdy a narůstá zde její aktivita i sofistikovanost útoků. Navíc podle představitelů iráckých bezpečnostních složek, zde tyto skupiny ustanovily přítomnost do takové míry, že například vybírají „daně“ či vynucují „právo“. Přitom také často útočí na četné minority v této provincii. Jedná se o další z varovných signálů opětovného sílení islamistických elementů v Iráku. Násilí získává v posledních měsících kvantitativně i kvalitativně větší rozměr a šíří se i do dříve klidných oblastí, jako například bombový útok připsaný al-Kájdě v Erbílu v minulém měsíci.
23. 10. Turecko – Mírový proces mezi Kurdy a tureckým státem může ztroskotat
Představitelé PKK nejsou spokojeni s dosavadními kroky vlády v mírovém procesu. Minulý měsíc přijatý „demokratizační balíček“ reforem nenaplnil jejich očekávání a obsahoval spíše kosmetické, nikoli reálné Kurdy požadované politické ústupky. Představitelé PKK dokonce hovoří o obnovení svého ozbrojeného zápasu. Podle některých ohlasů je hlavním problémem vztah Turecka s kurdskou regionální vládou v Iráku, skrze který Ankara podporuje irácké Kurdy v souboji o titul hlavního představitele pan-kurdského hnutí mezi PKK a kurdskou regionální vládou vedenou klanem Barzání. Další překážkou je vývoj v Sýrii, kde se na PKK napojené Straně demokratické unie (PYD) daří kontrolovat rozsáhlá území podél tureckých hranic. To Turecko pochopitelně zneklidňuje a obává se otevření „další kurdské fronty“. Pro podrobnější informace o překážkách mírového procesu viz novou vynikající analýzu International Crisis Group.
21. 10. Egypt – Střelba na koptské svatbě si vyžádala 3 oběti
K útoku došlo v Gize poté, co doposud neznámá islamistická skupina zahájila palbu do svatebčanů před koptským kostelem. Incident si vyžádal tři oběti (mezi nimiž byla i osmiletá dívka) a minimálně devět zraněných. Celý incident odsoudil ještě v ten den egyptský premiér Hazem Beblawi celý čin odsoudil a prohlásil, že se jednalo o neúspěšný pokus poštvat proti sobě křesťany a muslimy.
Slova egyptského premiéra však zní přinejmenším zvláště v situaci, kdy již od sesazení Mursího napětí mezi těmito etniky v Egyptě rapidně vzrůstá. Jednou z hlavních příčin je i to, že Koptové jsou často muslimy obviňováni z toho, že podporují režim, který odstranil „jejich“ prezidenta. Tomu mohla nepřímo přispět i skutečnost, že když se generál al-Sisi (iniciátor převratu) poprvé objevil na obrazovkách státní televize, stál vedle něj Tawadros II – papež koptských křesťanů. Koptská minorita v Egyptě podle odhadů čítá 6-11 milionů věřících.
24. 10. Libanon – Čtyři mrtví v přestřelce mezi podporovateli a odpůrci Assada
K incidentu došlo v Tripolis a jednalo se o přestřelku mezi příslušníky alavitské komunity, která žije v Tripolis v menšině se sunnitskou většinou. Kromě čtyř životů si střet těchto skupin vyžádal také desítky zraněných. Alavité, kteří podporují syrského prezidenta Assada jsou často vnímáni majoritní sunnitskou populací jako vážná bezpečnostní hrozba. Nejedná se totiž o ojedinělý případ – podobné potyčky se v Libanonu odehrávají od samého začátku občanské války v Sýrii.
Jedná se tak o ukázku spill-over efektu. Vzhledem k složitému etnickému a náboženskému osídlení regionu je totiž velmi limitující chápat syrskou občanskou válku jako válku odehrávající se pouze v Sýrii. Pokud spolu v Sýrii soupeří dvě (či více) nábožensky/etnicky orientovaných skupin, je vysoká pravděpodobnost, že se tento konflikt bude projektovat i do okolních států, kde vedle sebe ty samé skupiny žijí.
20. 10. Libanon – Libanonská a turecká dohoda o zajatcích
Devět zajatých libanonských Šíitů se vrátilo do vlasti, poté co byli zadrženi v Sýrii z důvodu, že jsou údajně členy Hizballáhu. V zajetí byli od května 2012. Došlo k tomu poté, co libanonské autority požádaly Turecko, aby využilo svůj vliv na opoziční skupiny uvnitř Sýrie. Začala tak vyjednávání o jejich propuštění, které zprostředkovalo Turecko, Katar a Palestinci. Za tuto službu si Turecko vyžádalo návrat dvou svých pilotů, kteří byli drženi jako rukojmí v Libanonu. K propuštění zajatců na obou stranách došlo během jednoho dne. Tento akt by podle pozorovatelů mohl představovat náznak zlepšování vztahů mezi Tureckem a Libanonem – je však třeba varovat před přílišným optimizmem.
18. 10. Saúdská Arábie – SA odmítla členství v Radě bezpečnosti OSN
Saúdská Arábie se odmítla podílet na rozhodovacím procesu v rámci Rady bezpečnosti OSN pouhý den poté, co byla mezi její nestálé členy zvolena. Svým rozhodnutím demonstrovala nespokojenost s dosavadní činností OSN, při níž se podle SA prokázala neschopnost řešit klíčové problémy blízkovýchodního regionu. Jako příklady saúdskoarabské ministerstvo zahraničí uvedlo 65 let starý izraelsko-palestinský problém, neschopnost efektivně zasáhnout v Sýrii, ani účinně monitorovat jaderné programy a zbraně hromadného ničení v oblasti. OSN musí podle SA projít zásadními strukturálními reformami, které jí umožní čelit současným bezpečnostním výzvám. Jediný předchozí případ odmítnutí křesla v RB OSN se odehrál v roce 1950, kdy tak učinil Sovětský svaz kvůli otázce taiwanské okupace. Ruské ministerstvo zahraničí vyjádřilo překvapení nad rozhodnutím SA a poukázalo, že se tak země sama vyloučila z možnosti podílet se na „podpoře mezinárodního míru a bezpečnosti.“ Izraelská média přinášejí názor, podle něhož saúdskoarabský režim raději mezinárodní dění ovlivňuje mimo veřejný dohled, a že členství by přitáhlo více pozornosti např. k saúdskoarabské finanční podpoře wahhábistů v Evropě, Africe, Asii i Americe nebo k podpoře sunnitských teroristických skupin v Iráku.
16. 10. Írán – V Ženevě se jedná o íránském nukleárním programu
Po optimistickém průlomu ve vstřícnosti nové íránské administrativy jednat o svém jaderném programu minulý měsíc v New Yorku přichází další schůze v Ženevě. Oproti rétorice předchozí administrativy prezidenta Ahmadínežáda je navržený program novou administrativou vstřícným krokem k naplnění některých požadavků Západu. Ministr zahraničních věcí Mohammad Džavad Zarif, který má nově jednání o jádru na starosti, připravil dvoufázový program, kdy kývl na některé klíčové požadavky mezinárodního společenství. Především Írán napříště chce umožnit inspektorům Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) přístup do reaktoru na těžkou vodu v Araku a dalších citlivých zařízení na obohacování uranu (např. zařízení ve Fordow). Tyto inspekce budou moci být „přepadové“ a neplánované. Nicméně Írán se nechal se slyšet, že v žádném případě nebude chtít vyvézt žádný díl ze svého na 20 % obohaceného uranu, což je jeden z hlavních požadavků Západu. Výměnou za dohodu se plánuje zrušení některých sankcí vůči Íránu.
15. 10. Irák – Nová vlna teroristických bombových útoků během muslimského svátku Íd al-Adhá
Během svátku Íd al-Adhá zahynulo na různých místech v Iráku několik desítek lidí při sérii koordinovaných bombových útoků. Jenom v Bagdádu vybuchlo na deset aut s výbušninami v převážně šíitských čtvrtích. Ačkoliv se k útoku žádná ze skupin nepřihlásila, jedná se o typický modus operandi lokálních afiliací al-Kájdy v Iráku. V nestabilním městě Kirkúku vybuchla ve stejný den bomba poblíž sunnitské mešity. Cílena byla rovněž minorita Šabaků (jedná se o etnické Kurdy vyznávající vlastní náboženství kombinující prvky ortodoxního křesťanství a islámu – více viz zde) poblíž města Mosul. Šabakové byli cíleni již v minulém měsíci a má se za to, že za útoky stáli radikálové z al-Kájdy, která je v provincii Nineveh tradičně vysoce aktivní.
Měsíc říjen opět patřil v Iráku mezi extrémně krvavé a bezpečnostním složkám se nedaří útokům účinně zabraňovat. Podle zdrojů z OSN zahynulo v říjnu opět okolo tisíce lidí, převážně civilistů. Teroristické útoky jsou namířeny proti cílům šíitské vládnoucí většiny i proti cílům sunnitů. Navzdory snahám bezpečnostních složek i politických představitelů se nebrání adresovat pocit křivdy, který mnohdy mají sunnité v novém Iráku, kde vládnou šíité v čele s premiérem al-Málíkím.
13. 10. Izrael – Izraelci objevili tunel z pásma Gazy
Izraelská armáda objevila 2,5 km dlouhý, betonem zpevněný a dosud nepoužitý tunel, vykopaný podél opevněné hranice s pásmem Gazy a ústící na izraelské území. Odpovědnost za jeho výstavbu přijalo palestinské hnutí Hamás. Mluvčí ozbrojeného křídla Abú Ubajda uvedl, že tunel měl sloužit k pokusu o průnik na izraelské území a k únosu izraelských vojáků, což mělo přimět Izrael k propuštění Arabů zadržovaných v izraelských věznicích. Ministr obrany Moše Yaalon v reakci zakázal vývoz stavebního materiálu do Gazy, který byl povolen teprve před třemi lety v rámci částečného uvolnění mezinárodně kritizované blokády Gazy. Hamás se zavázal k dodržování příměří po skončení izraelské operace Pilíř obrany v listopadu loňského roku, jejímž cílem bylo zastavit raketové útoky mířené na území Izraele z pásma Gazy a při níž byl zabit mimo jiné velitel vojenského křídla Hamásu Ahmad Džabarí. Hamás poté sice omezil ozbrojené akce proti Izraeli, ale podle Shlomi Eldara právě tato skutečnost motivovala tisíce bojovníků Hamásu k práci na tunelech, díky níž nezůstávají nečinní a zároveň mohou doufat, že jejich práce umožní průchod pod jinak přísně střeženou hranicí, a že tedy jednou může být využita v boji proti Izraeli.
11. 10. Sýrie – Aktuální situace na jihu země
Americký Institute for the Study of War vydal stručnou analýzu mapující současnou situaci na bojišti v oblasti jihosyrského města Dará, kde před více než dvěma lety syrské povstání začalo, a kde stále probíhají tvrdé boje. Významným hráčem v oblasti je Fronta al-Nusrá, napojená na teroristickou síť al-Kájda, která se podle zprávy byla schopna dobře přizpůsobit místním podmínkám, včetně spolupráce s civilními vládními strukturami. Do značné míry se jí daří účinně koordinovat postup ostatních povstaleckých skupin, jimž se na konci září podařilo získat v oblasti převahu. Al-Nusrá je podle zprávy na jihu země daleko úspěšnější než v jiných oblastech Sýrie, kde se často staví do opozice proti ostatním povstaleckým skupinám. Dobytí klíčových pozic v Dará, dosud ovládaných režimními silami, a obsazení přilehlých oblastí města by mohlo sloužit jako odrazový můstek k postupu na asi 100 km vzdálený Damašek.
Sýrii zároveň nadále opouštějí masivní vlny uprchlíků, podle údajů OSN jde už o více než dva miliony lidí. Podle zprávy Amnesty International jsou ale stovky z nich, kteří nemají potřebné doklady, posílány od hranic zpět do Sýrie. Stoupající počet uprchlíků vytváří tlak na sousední země. Nejvíce jich našlo útočiště v Libanonu, Jordánsku, Turecku, Iráku a Egyptě.
11. 10. Sýrie – Povstalecký útok ze srpna označen organizací Human Rights Watch za masakr civilistů
Dvě ozbrojené opoziční skupiny (Islámský stát Iráku a Levanty – a Jaish al-Muhajireen wal-Ansar) podle zprávy vydané HRW povraždily začátkem srpna nejméně 190 civilistů a dalších 200 jich zajaly jako rukojmí. Minimálně 67 vražd podle HWR dosahuje stupně válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti – mělo se jednat nikoliv o nahodilé akce zločineckých band, ale o koordinovanou a naplánovanou operaci s cílem zaútočit na civilní obyvatelstvo dvou alawitských vesnic. Zpráva HRW je potvrzením extrémně nepřehledné a nekontrolovatelné situace v Sýrii, která vytváří ideální prostor pro sektářské násilí a pro eskalaci sporů mezi radikály z jednotlivých etnik.
6. 10. Jemen – V Saná byl zastřelen pracovník německé ambasády
Podle jemenské policie stojí za útokem, který se odehrál nedaleko německé ambasády, místní odnož Al-Kájdy (Al-Kájda Arabského poloostrova). Objevily se nepotvrzené spekulace, že cílem útoku měla být německá velvyslankyně. Jedná se o zatím poslední ze série útoků na zahraniční nebo místní oficiální představitele. Západní cíle v Jemenu AQAP napadá od roku 2011. Skupina tehdy využila politického zmatku, který přineslo arabské jaro, a obsadila několik měst na jihu země. Z dobytých pozic byla poté vytlačena jemenskými ozbrojenými silami s podporou Spojených států a nyní je rozptýlena do malých skupin, převážně v jižní části Jemenu.
6. 10. Izrael – Výročí Jomkippurské války
40 let uplynulo 6. října od zahájení masivního útoku pod vedením syrských a egyptských vojsk na Izrael. Zde se můžete podívat na sérii dobových fotografií. V následné čtvrté arabsko-izraelské válce, která se rozpoutala mezi zaskočenými Izraelci materiálně podporovanými USA na jedné a početně silnějšími arabskými vojsky s podporou Sovětského svazu na druhé straně, sice židovský stát vojensky zvítězil, zároveň ale kvůli vážné krizi na začátku bojů ztratil mýtus své neporazitelnosti a na základě rezoluce vydané RB OSN byl nucen stáhnout svá vojska ze Sinajského poloostrova. Válka vedle jiného vedla k rezignaci tehdejší izraelské premiérky Goldy Meierové a k posílení vlivu Arafatovy OOP coby jediného legitimního zástupce palestinského lidu. Benjamin Netanjahu v rámci ceremonie v Knessetu u příležitosti výročí prohlásil, že se Izrael od roku 1973 stal daleko silnějším, a že zůstane bdělý a ostražitý, co se bezpečnosti týče.
6. 10. Egypt – 50 mrtvých při demonstracích
Nejméně 50 lidí zemřelo a mnoho dalších bylo zraněno při střetech policie a přívrženců sesazeného prezidenta Mursího. Více než 200 členů islamistického Muslimského bratrstva bylo zatčeno v Káhiře, odkud je hlášeno nejvíce obětí na životech. Mursího podporovatelé pochodovali v několika egyptských městech v rámci čtyřicetiletého výročí Izraelsko-arabské války. Stovky lidí se při této příležitosti sešly na káhirském náměstí Tahrir, kde v roce 2011 odstartovaly protesty, které nakonec vedly ke svržení dlouholetého vládce Husního Mubaraka. Mnoho lidí si s sebou přineslo portréty současného vládce Egypta, generála Abdala Fattaha al-Sisího, Někteří z nich ho vidí jako nového egyptského prezidenta. Tisícihlavé demonstrace však pořádali i přívrženci svrženého prezidenta Mursího, kteří se rovněž snažili dostat na náměstí Tahrir. Sisího přitom označovali za vraha. Bezpečnostní složky použily slzný plyn a střelbou do vzduchu se je snažily zastavit. Ulice se změnily v bitevní pole mezi přívrženci a odpůrci. Armádě se nakonec podařilo oba protestní průvody od sebe oddělit. Premiér Hazem Beblawi popsal současnou situaci jako kritický čas a vyzval Egypťany, aby stáli při sobě a byli optimističtí ohledně budoucnosti. Kromě Káhiry se protesty uskutečnily i v jiných egyptských městech, například v Ismaylii u Suezského průplavu.
2. 10. Sýrie – Assad údajně posílá chemické zbraně Hizballáhu
Podle syrského brigádního generála Záhira Sakata, který letos v březnu zběhl od armády, míří konvoje se syrskými chemickými zbraněmi přes hranice s Libanonem a Irákem do rukou šíitského hnutí Hizballáh. Uvedl to v rozhovoru pro CNN s odvoláním na informace syrských povstalců o 28 nákladních autech mířících do Libanonu a 50 do Iráku. Je ovšem potřeba zdůraznit, že tyto informace nejsou nijak potvrzené. Vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh podezření již dříve popřel, Damašek nařčení rezolutně odmítá. Prezident Bašár Assad zopakoval svůj záměr spolupracovat s experty OSN a Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) na likvidaci syrského chemického arzenálu. Spolupráce s režimem podle OPCW zatím probíhá podle plánu.
Analytici se shodují, že celá akce bude velmi nákladná a časově náročná. Podle plánu OSN by lokalizace a zničení nebo vyvezení všech chemických zbraní v Sýrii mělo být dokončeno v polovině příštího roku. Odhady hovoří asi o 1 000 tunách chemických látek. První skupina odborníků z OPCW působí v Sýrii v rámci této mise od 1. října a celkem má prověřit 23 lokalit, kde se vyrábí nebo skladují chemické látky. Údaje o nich poskytla misi syrská vláda. Dvě z těchto míst, které jsou na území ovládaném opozicí, jsou odborníkům z OPCW dosud nepřístupné. 11. října byla organizace OPCW, která od roku 1997 dohlíží na likvidaci chemických zbraní po celém světě, oceněna Nobelovou cenou míru. Šéf organizace Ahmed Üzümcü prohlásil, že ocenění je velkou morální pobídkou pro odborníky z OPCW, kteří pracují ve velmi náročných podmínkách v terénu, a aktuálně navíc v zemi zmítané tvrdými a často nepřehlednými boji.
Říjen- Egypt – Napětí na Sinajském poloostrově
Po celý měsíc docházelo na Sinaji k ozbrojeným střetnutím mezi armádou a islamisty. Podle armádních představitelů se jedná o válku s terorismem. Oblast severního Sinaje je ohraničena a armáda ji kontroluje jako vojenské území. Civilisté ani novináři nejsou ve většině případů do této oblasti puštěni. Před cestou na severní část Sinajského poloostrova varuje i Ministerstvo zahraničních věcí ČR – toto opatření se týká i Rudomořského letoviska Taba.
Nepokoje v oblasti trvají od pádu prezidenta Mubaraka, kdy došlo ke kolapsu bezpečnostního aparátu. Podle reportéra BBC oblast severního Sinaje vypadá jako válečná zóna – domy jsou vybombardované a policisté spolu s vojáky čelí dennodenně útokům. Nejvíce však strádají civilisté žijící v této oblasti. Mnoho z nich přišlo o domovy i o své nejbližší a to i vinou neuvážených rozhodnutí armády. Právě proto nastává otázka, na kolik je efektivní vojenská operace, která radikalizuje civilisty – ti se pak stávají snadnými cíli pro rekrutační kampaně džihádistů.
