Tunisko: Byl zadržen podezřelý z vraždy politika Brahmiho

9. 2. 2014: Tuniské bezpečnostní složky zatkly podezřelého islamistu, který má stát za atentátem na prominentního opozičního politika Mohameda Brahmiho. Podezřelý Hmed el-Melki alias Somali byl dopaden na okraji hlavního města Tunisu.  Jak uvedl mluvčí ministerstva vnitra Mohamed Ali Aroui, jeho zatčení bylo doprovázenou zuřivou střelbou poté, kdy se teroristická skupina ukryla v přilehlém domě. Zavraždění Brahmiho a dalšího opozičního vůdce Chokriho Belaide vedlo k vnitropolitické krizi.  Tehdejší vláda byla nakonec donucena k rezignaci. O několik dní dříve byl zabit další podezřelý z vražd Kamel Gadhgadhi. Byl zastřelen během přestřelky se speciální jednotkou Národní gardy v Tunisu.  Od svržení předchozího režimu z roku 2011 bojují bezpečnostní oddíly proti islamistickým militantům.

Mali: Organizace Červený kříž se obává o chybějící personál

11. 2. 2014: Mezinárodní organizace Červený kříž oznámila, že v Mali pozastavuje pohyb svých pracovníků na severu země. Důvodem je zmizení několika jejich pracovníků. Čtyři pracovníci organizace a jeden další humanitární pracovník zmizeli, když cestovali v terénním voze z města Kidal do města Gao. Následně příslušník islamistické skupiny Mujao uvedl, že byli uneseni. Mujao je právě jedna z militantních skupin, jež byly minulý rok vytlačeny z měst na severu země. I přes vojenskou intervenci pod hlavičkou Francie, ozbrojené útoky v rozsáhlém regionu stále pokračují. Yoro Abdoulsalam, oficiální představitel skupiny Mujao, řekl agentuře AFP, že se zmocnili terénního vozu a že posádka vozu je naživu a v dobrém zdravotním stavu.

Mluvčí Mezinárodní komise Červeného kříže pro severní a západní Afriku uvedl, že organizace není schopna potvrdit zajetí svého týmu. Dále uvedl, že Červený kříž vynakládá veškeré snahy, aby lokalizovala všech pět humanitárních pracovníků, jež jsou všichni malijští občané. Samotné uskupení Mujao je odnoží islamistické skupiny Al-kajdá islámského Maghrebu. Mali se propadlo do chaosů před dvěma roky poté, kdy armáda provedla vojenský převrat. Důvodem měly být nedostatečné kroky proti rebelům z etnika Tuaregů, kteří se snaží vytvořit na severu svůj vlastní stát Azawad.

Opětovné navýšení jednotek ve Středoafrické republice

14. 2. 2014: Francie plánuje vyslat dalších 400 vojáků na pomoc v boji proti krizi ve Středoafrické republice, kde se snaží zastavit šířící se sektářské násilí, které by se mohlo proměnit v genocidu. Zároveň francouzský prezident Francois Hollande vyzval ostatní země, aby zvýšily svou solidaritu a vyzval Radu bezpečnosti OSN, aby schválila vytvoření mírových sil OSN v této bývalé francouzské kolonii.

Francie tedy posílí svůj kontingent o 400 mužů, čímž se rozšíří její počet ze současných 1600 vyslaných v prosinci loňského roku na 2000. V zemi také působí 6000 příslušníků mírových sil z dalších afrických zemí. Evropská unie jako celek přislíbila vyslat dalších 500 vojáků. Kancelář prezidenta Hollanda uvedla, že někteří ze čtyřstovky mužů vyslaných nyní, budou posléze převedeni na Evropské síly. Na konferenci s názvem ´´Force generation´´ konané v Bruselu se sešly kromě států z Evropské unie i některé nečlenské státy EU jako Kanada, Gruzie, Norsko, Srbsko, Turecko a Spojené státy a je možné, že se i tyto státy určitým způsobem do operací zapojí.

20. 2. 2014: Generální tajemník OSN Ban Ki-Moon vyzval mezinárodní společenství o vyslání dalších 3000 vojáků a policistů do Středoafrické republiky, kteří by měli za cíl ochraňovat civilní obyvatelstvo a podporovat stabilitu v zemi. Ban Ki-Moon dále navrhuje, aby celkově síly z Afriky, Francouzští a evropští vojáci zvýšili své počty o třetinu během několika týdnů až na 12 000 vojáků a policistů. Nezbytnou součástí je pak zesílení pomoci od Africké unie, která by měla zvýšit svou logistickou a finanční podporu, včetně dávek vody a paliva. Odhad nákladů tohoto pomocného balíčku je asi 38 milionů dolarů po dobu šesti měsíců. Dánsko a Norsko se již k této pomoci zavázali z vlastního podnětu.

V současné době bylo již více než 838 000 lidí vysídleno ze svých domovů, z důvodů boje mezi muslimskou povstaleckou organizací Seleka a ozbrojenými složkami, v této převážně křesťanské zemi. Pouze od prosince loňského roku bylo zabito nejméně 2000 lidí v důsledku této vlny etnické a náboženské čistky.

Německý soud odsoudil rwandského starostu za napomáhání genocidě

18. 2. 2014: Německý soud odsoudil rwandského hutuského starostu na 14 let vězení, kvůli jeho roli v genocidě Tutsiů ve Rwandě roku 1994. Onesphore Rwabukombe, který žije v Německu od roku 2002, byl starosta v severní Rwandě, kde probíhala genocida, při které bylo zabito odhadem 800 000 lidí během 100 dnů. Předsedající soudce u soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ve svém rozsudku řekl, že i když Rwabukombe nikoho nezabil, tak osobně dohlížel a pomáhal při vraždě nejméně 450 mužů, žen a dětí v kostele Kiziguro. Soudce Thomas Sagebiel, vyslechl více než 100 svědků v průběhu tří let jednání, kteří popsali scény masakrů spáchaných mačetami, holemi a sekerami, které Rwabukombe pomáhal řídit.

Libye: Zpomalení těžby ropy kvůli uzavření klíčového naleziště

23. 2. 2014: Těžba ropy klesla na 230 000 barelů za den, poté, co bylo nutné uzavřít naleziště el-Sharara. Důvodem jsou zhoršující se bezpečností podmínky v oblasti. Jak uvedla státní ropná společnost National Oil Corp (NOC), spotřeba se snížila z původních 570 000 barelů za den. Mluvčí společnosti Mohamed al-Harairi uvedl, že klíčové ropné naleziště el-Sharara bylo uzavřeno poté, co blízké protesty nezaručovaly optimální bezpečnostní podmínky.  Protestující v oblasti tímto krokem chtějí tlačit na slabou centrální vládu, aby splnila jejich politické a finanční požadavky. Naleziště je střídavě blokováno, což se projevuje na kolísající těžbě libyjské ropy.  Naposledy došlo k obnovení těžby na tomto nalezišti na konci ledna, kdy protestující ukončili blokádu a těžba tak opět stoupla na 570 000 barelů za den.  Bylo to považováno jako vítězství současného premiéra Aliho Zeidana, který se v té době snažil vyřešit další blokádu tři ropných terminálů na východě země.

Výpadky v těžbě ropy ohrožují samotnou ekonomiku země, která se dosud nevzpamatovala z bojů proti svrženému vládci Muammaru Kaddafimu, jež se odehrály v roce 2011. Libye je závislá na těžbě a exportu ropy. Podílí se 70 procenty na hrubém národním produktu země, 95 procenty na příjmech země a 98 procenty na exportu země. Samotná produkce se zastavila na 1, 4 milionu barelů za den poté, kdy v polovině roku 2013 propukly současné protesty v důležitých přístavech na východě země.  Tři roky po změně režimu je libyjská infrastruktura často cílem protestů, výpadků a útoků, které jsou prováděny brigádami bývalých rebelů, kteří se odmítají odzbrojit a neuznávají autoritu centrální vlády.

Angolský tanker byl opravdu unesen

25. 2. 2014: Podezření na unesení angolského tankeru z druhé poloviny ledna se potvrdilo. Tanker unesený při pobřeží Angoly byl navrácen, ovšem bez paliva v hodnotě přibližně osmi milionů dolarů. Tanker zmizel 18. ledna od angolského pobřeží, u hlavního města Luanda. Nigerijské námořnictvo ovšem toto plavidlo s názvem Mt Kerela o týden později zachytilo v Nigerijských vodách a následně bylo navráceno zpět do angolských rukou. Incident vyvolal obavy, že se pirátství šíří na jih od Guinejského zálivu, kde leží největší africký producentem ropy Nigérie, a kde se tyto únosy dějí nejčastěji. Angola je druhým největším producentem surové ropy na kontinentu a většina její produkce se nachází na moři.

Nigérie: Obvinění islamistů ze skupiny Boko Haram z útoků ve státě Adamawa

27. 2. 2014: Podezřelí militantní islamisté zabili nejméně 37 lidí během útoku na město a sousední vesnice na severovýchodě Nigérie. Během šestihodinového nájezdu byly vyrabovány a zapáleny banky, obchody i domy. Podle armády bylo při následné protiofenzívě zabito 6 islamistických bojovníků. Z útoku je obviňována islamistická skupina Boko Haram, která vede ozbrojený boj proti centrální nigerijské vládě, zejména pak v severovýchodní části země. Od roku 2009, kdy konflikt začal, jsou hlášeny tisíce obětí. Při své návštěvě Nigérie vyjádřil podporu nigerijské vládě v boji proti Boko Haram rovněž francouzský prezident Francois Hollande. Podle svědků byli oběti posledního útoku zastřelení nebo jim byla podřezána hrdla. Jiné byly upáleny ve svých domech.

Napadení se odehrálo ve městě Michika, jehož populace činí několik stovek tisíc obyvatel a současně v okolních vesnicích Shuwa a Kirchinga. Předseda nigerijského senátu David Mark prohlásil, že poslední útok je otevřeným vyhlášením války. Dále dodal, že je zvláštní, že i přes stav nebezpečí, kdy bezpečnostní složky mají nejvyšší poplach, nepokoje stále přetrvávají. Obyvatelé města Michika vypověděli, že bezpečnostní složky opustily své pozice, jelikož nebyly schopny se bránit těžce vyzbrojeným ozbrojencům. Prezident Goodluck Jonathan vyhlásil minulý rok stav nebezpečí ve třech státech na severovýchodě země (Borno, Yobe, Adamawa), aby mohla armáda snadněji potlačit ozbrojené násilí. Jeho kritici však namítají, že stav nebezpečí je neefektivní, jelikož Boko Haram vystupňovala intenzitu útoků v regionu.

Maroko/Melilla: Nová vlna afrických migrantů v enklávě Melilla.

28. 2. 2014: Více než 200 migrantů z oblasti subsaharské Afriky proniklo do Melilly, španělské enklávy v severní Africe. Jedná se o jednu z největších migrantských vln v posledních letech. Mnoho z migrantů se poranilo při překonávání pohraničního plotu, který odděluje území enklávy od Maroka. Během incidentu házeli migranti kamení, klacky a láhve po příslušnících policie. Není to však ojedinělý případ. Jen během měsíce února se odehrály další podobná masivní vniknutí na území Melilly a Ceuty, což je druhá španělská enkláva na africkém území. Incident se odehrál v šest hodin ráno místního času v Ben-Enzar, na španělsko-marocké hranici. Mnozí z migrantů, pocházející většinou z Kamerunu a Guineje, slavnostně zpívali poté, co se dostali do španělského imigračního střediska. Očekává se však, že budou vyhoštěni zpátky. Podle Carlose Montera, manažera střediska je v současnosti ve středisku 1 300 lidí. Samotné středisko má však jen kapacitu pro 480 lidí. Obě španělské enklávy jsou magnetem pro migranty hledající azyl a práci v Evropě.

Autoři: Jan Skoch a Lukáš Němec, studenti Bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.